Naše šibenice 10 – Rožmberk nad Vltavou

10. část seriálu o pozoruhodných, ale již téměř ztracených a zapomenutých památkách, skrývajících se ve stínu stromů na některých vršcích poblíž českých měst. O místech, odkud pro mnohé příchozí již nebylo návratu.

ROŽMBERK NAD VLTAVOU

Trosky starého kamenného popraviště se nacházejí na k tomuto účelu velmi příhodně položeném vrchu, dnes zvaném Šibenice, jihozápadně od Rožmberku nad Vltavou. Místo pro provádění exekucí bylo dobře viditelné z hradu i z velké části městečka a přece bylo dost daleko (asi 1300 metrů od hradu), aby příliš neobtěžovalo.

Při cestě z Rožmberku do Hrudkova a dále pak do Vyššího Brodu si v jejím nejvyšším bodě povšimneme tzv. brzdového kamene. Ten upozorňoval vozky na prudké klesání a nutnost začít brzdit dříve, než se vůz nebezpečně rozjede. Od tohoto kamene vedou do stráně přilehlého zalesněného kopce po stromech rozmístěné šipky, které nás přivedou až na vrchol pahorku. Tady pak najdeme co hledáme – zbytky kamenné stavby – zbytky obvodového zdiva šibenice, pravděpodobně typu 5.

Rožmberská šibenice byla prvním popravištěm, které jsem navštívil a to již v roce 2001. Tehdy visel na blízkém stromě v průhledných deskách nákres pravděpodobné podoby této stavby a pár všeobecných údajů z historie. O moc víc se mi bohužel od té doby již vypátrat nepodařilo a proto mohu uvést jen o čtyři roky později naměřené rozměry zbytků podstavy a několik málo dalších kusých informací.

přibližné rozměry naměřené 19.5.2005

vnější rozměry „čtvercové“ základny: 575 x 588 cm
síla zdiva: 90 – 105 cm
výška nejvyšší – západní části zachovalé základny: 135 cm

zdivo: neopracované balvany různé velikosti s nepatrnými zbytky vápenné malty

Páni s pětilistou růží v erbu a jejich nástupci na rožmberském panství nechali na vršku za městem vykonávat tresty od 14. století. Bratři Oldřich, Petr, Jan a Jošt z Rožmberka udělili svému městu 8.2.1362 královské právo a od stejné doby působil v Rožmberku i městský soud. Ten se měl nadále řídit píseckými právními zvyklostmi, odvolání pak bylo možné podávat k soudu v Českém Krumlově. Můžeme se domnívat, že se získáním královského práva připadlo městu i oprávnění k výkonu hrdelního soudnictví a tím i potřeba vybudovat popraviště.

O konkrétních soudních případech, které by skončily na rožmberské šibenici se však nedochovaly žádné záznamy. Jediný člověk, o kterém víme, že jej zdejší městský soud odsoudil k smrti, byl jakýsi Michal ze Svatomírova, který se provinil tím, že uhodil rychtáře. Rozsudek byl vynesen 24.1.1628 a Michal byl za tento „zločin“ odsouzen k setnutí mečem. Kde však byla poprava vykonána, nevíme. O stínadle v Rožmberku není nic známo a je proto možné, že exekuce proběhla na šibeničním vrchu poblíž šibenice.

Jistá bohužel není ani skutečná podoba původní kamenné stavby. Vše by sice nasvědčovalo klasické čtyřboké šibenici se čtyřmi pilíři, ale objevily se i jisté pochybnosti. Ty vyvolala vojenská mapa ze šedesátých let 18. století, na které je šibenice na rožmberském Galgen Bergu (Šibeničním vrchu) zakreslena jako trojboká s pilíři třemi. Jde však možná jen o schématické zobrazení, nevypovídající nic o skutečné podobě stavby. I rožmberská šibenice mohla být vybavena uzamykatelným vchodem, nacházejícím se buď v jižní, nebo severní zdi.

Právo soudit, spolu s právem popravovat bylo městu Rožmberku odebráno roku 1765. Od těch časů pak nevyužívaná šibenice chátrá. Vrch je dnes zarostlý, torzo šibenice pobořené a zřejmě též z velké míry rozebrané na stavební kámen.

Přesto jsem v roce 2005 nalezl bezprostřední okolí kamenné podstavy vymýcené od náletových dřevin, jakoby někdo pojal úmysl nenechat tuto neobvyklou historickou památku zcela zaniknout. Jak jsem se později dozvěděl, ujali se tohoto místa v rámci svých možností členové Skupiny historického šermu Vítkovci a lidé z Klubu přátel Rožmberka.

Nevím, dostanu-li se ještě někdy na šibeniční vrch nad Rožmberkem, nevím ani, jak dlouho ještě zůstanou v lesním porostu patrné zbytky kamenné podstavy, pokud se je někdo nepokusí alespoň částečně ochránit či zakonzervovat. Myslím si ale, že by přece jenom byla trochu škoda nechat zbývající trosky našich šibenic zcela zmizet ze světa. Vždyť jde o posledních pár „kousků“ tehdejších nejvýraznějších symbolů spravedlnosti, symbolů, které města svým občanům štítivě zapovídala a zároveň se jimi okatě chlubila. Skutečně, ač se nám to zdá poněkud bizardní, se jedná o unikátní historické památky, připomínající velmi významnou součást života (a smrti) i v ještě poměrně nedávné minulosti.