Okolo českobudějovického náměstí Přemysla Otakara II. leží tři restaurační minipivovary a k tomu jedna legendární hospoda. Vzdálené jsou od sebe coby kamenem dohodil. Budete-li chtít tyto 4 pivní zastávky obejít, ujdete celkem sotva 500 metrů. Při návštěvě jižních Čech jsme nemohli tahle lákadla nechat bez povšimnutí a udělali jsme si malou pivní procházku.
České Budějovice jsou po stránce piva věhlasným městem už dlouhá desetiletí. Kdo by neznal náš národní pivovar Budějovický Budvar, ve kterém se od roku 1895 vaří prvotřídní český ležák. Ve stínu světoznámého Budvaru stojí ještě jeden budějovický průmyslový pivovar, dnes už americký Samson. Že jsou Budějovice takřka výhradně městem Budvaru dokázala naše malá hra, která by se dala nazvat “najdi Samson”. V centru Budějovic jsme hospodu s vývěsním štítem hlásajícím, že točí Samson, zkrátka nenašli. Nad tím, kde začít naše pivní odpoledne, jsme nemuseli dlouze přemýšlet a zamířili jsme rovnou do Masných krámů.
Kroužek v Masných krámech
Masné krámy mají v Českých Budějovicích dlouhou tradici. Když původní dřevěné řeznické krámky stojící na náměstí přestaly ve 14. století z hygienických důvodů dostačovat, tak se z rozhodnutí Karla IV. přesunuly stranou náměstí do Krajinské ulice. A právě v této ulici stojí od poloviny 16. století i dnešní budova masných krámů. Byla to taková zastřešená tržnice. Budova má bazilikový půdorys – prostřední vysoký prostor sloužil pro nakupující, postranní nižší haly byly věnovány jednotlivým odděleným řeznickým obchůdkům. Dnes prostory tehdejších krámků po stranách vysoké haly slouží jako místo pro posezení hostů restaurace.
Usedáme k velkému stolu a hned objednáváme to, kvůli čemu jsme přišli – Budějovický Budvar Kroužek. Od známého Budweiser Budvar Original se liší jednou věcí, která mu dala jméno i unikátní charakter – jsou v něm přidané kvasnice. Kroužek je klasický světlý ležák, do kterého se před stočením přidá určité množství živých kvasnic, kterým se říká kroužky. Přídavek “kroužků” dodá do hotového piva nový podíl extraktu a v sudech tak dojde k dalšímu stupni dokvašování. Výsledkem je trochu odlišná a unikátní chuť a díky obsahu živé kultury kvasic i “vylepšená” biologická hodnota. Pivo má vyšší plnost, více vitamínu B a dalších zdravých látek, působí svěže, čerstvě a chutná výborně.
Budvar Kroužek můžete ochutnat i v jiných vybraných hospodách, ale pouze v Masných krámech je čepovaný z tanku. Na čepu tady ale mají i další piva z portfolia Budvaru. Aby také ne, když provozovatelem restaurace je sám pivovar. Masné krámy jsou takovou českou gastronomickou stálicí s výtečným budějickým pivem. Můžeme za to být rádi, protože osud této budovy byl kdysi nahnutý…
Když na konci 19. století vznikla zcela nová jatka na budějovickém Pražském předměstí, začala budova masných krámů v Krajinské ulici postupně ztrácet význam a začala chátrat. V roce 1945 to došlo tak daleko, že se uvažovalo o demolici. K tomu ale naštěstí nedošlo a o pár let později, v roce 1953 byla budova přestavěna a stala se z ní nynější restaurace Masné krámy.
Bludný kámen
Příjemně nasyceni kroužkovým ležákem opouštíme budějovický legendární hostinec a míříme k další pivní zastávce naší trasy. Cestu si prodlužujeme přes náměstí, kde nás zajímá jeden pozoruhodný kámen.
Po chvíli obcházení Samsonovy kašny uprostřed náměstí a bedlivém sledování dlažby, jako bychom hledali houby, nalézáme bludný kámen. Působí docela nenápadně, je zasazen v dlažbě a má na sobě vyrytý křížek. Bludný kámen je opředen tajemstvím a váže se k němu řada pověstí. Mezi lidmi koluje plno verzí mýtu o tom, že kdo kámen překročí, už nenajde cestu domů. Podle některých je potřeba překročit kámen nevědomky po setmění, podle jiných po 21. hodině nebo dokonce po půlnoci. Jiné pověsti praví, že kdo se na kameni třikrát otočí kolem dokola, bude bezradně bloudit ulicemi města, a jsou i povídačky tom, že to ”funguje” jedině po třech pivech…
Na místě bludného kamene prý kdysi stával popravčí špalek či snad šibenice, kde se konala řada veřejných poprav. Osudná událost, která se později rozvinula v povídačky, které přerostly v pověsti o bludném kameni, se odehrála někdy v druhé polovině 15. století. Tehdy mělo být popraveno 10 mladíků podezřelých z vraždy rychtáře. Žádný z mladíků nechtěl doznat vinu ani udat viníka, a proto byli popraveni všichni. Snad to byl právě pamětní kámen připomínající tutu událost, který dal vzniknout vyprávění o bludném kameni.
Bylo teprve odpoledne, ještě jsme neměli za sebou ani tři piva, a proto nám bloudění ulicemi nehrozilo. Naše další kroky směřovaly s jistotou do baru Singer Pub.
Singer Pub s minipivovarem Beeranek
V České ulici hned vedle náměstí, najdete od roku 1996 bar Singer Pub. Podnik sám o sobě říká, že nabízí největší výběr točených piv v Budějovicích, pódium pro hudební produkce a také kuřácký dvorek. Rozhodně tedy nečekejte rodinnou restauraci, ale “undergroundový” bar se vším všudy.
Od roku 2014 funguje přímo v baru minipivovar Beeranek. Pivovarskou technologii spatříte hned po vstupu – nerezové varny jsou umístěné vedle barového pultu.
Pokračujeme na vlně světlých piv plzeňského typu a dáváme si místní 11° ležák Beeranek. Nad půllitrem nefiltrovaného piva debatujeme nad vším možným a prohlížíme zdejší neotřelou “beránkovskou” výzdobu. Rychle nás ale dohání hlad a chuť na něco k snědku a tak opouštíme potemnělý a při odpoledni liduprázdný bar a vyrážíme zase zpět do Krajinské ulice, tentokrát do čísla 27.
Krajinská 27
Třetí pivní zastávka dne. V ulici Krajinská 27 se od roku 2014 nachází stejnojmenný restaurační minipivovar. Hned ve vstupní chodbě zaujme pohled na otevřenou spilku. Na čepu tady bývá 5 místních piv.
Ke snědku svorně volíme hovězí hamburger z květové špičky. Velmi dobrý. To se bohužel nedá řict o pivech, která jsme tady dnes ochutnali. Hned na začátek nemohla chybět ochutnávka ležáku. Krajinská 11° však naše chuťové buňky nepřesvědčila a docela zklamala. Abych přechutnal i něco “z jiného soudku”, zkusil jsem 14° svrchně kvašenou Krajinskou raketu. Ani tato IPA mě neokouzlila a je to škoda. Restaurační minipivovar v Krajinské ulici je jinak velmi pěkným místem. Snad jsme s tím pivem dnes měli jenom smůlu…
Restaurace a pivovar Solnice
Na závěr jsme si nechali pivovar nejnovější. Míříme na Piaristické náměstí do restaurace Solnice. Už samotná budova je velmi zajímavá – historická gotická stavba z roku 1531, která původně sloužila jako sýpka. Dodnes si zachovala unikátní krov a charakteristický štít, jehož tvar vstoupil ve stylizované podobě do originálních pivních podtácků pivovaru. Budova Solnice byla nedávno zrekonstruovaná a restaurace otevřela na jaře 2019.
Samotný pivovar Solnice nenajdete přímo v restauraci, ale dalo by se říci “o dům dál”, v sousední Hroznové ulici. Zajímavostí je, že budovu pivovaru a restaurace spojuje unikátní pivovod, vedoucí hotové pivo podzemním potrubím přes Piaristické náměstí.
Po vstupu do restaurace na první pohled zaujmou velké tanky a zajímavý interiér kombinující gotické prvky prastaré budovy s novými doplňky, pěknými dřevěnými stoly a moderním výčepem. Místních piv je v nabídce hned několik. Zůstáváme věrni klasice a volíme trojici světlých spodně kvašených piv 10°, 11° a 12°. Piva byla dobrá, snad jen vlivem čepování trochu moc přesycená.
Zde naše pivní cesta končí. Za doprovodu deště opouštíme restauraci a spěcháme na autobus. Cestou máme čas na zhodnocení pivního odpoledne. Za sebe, a určitě alespoň za některé další z naší budějické degustační skupiny, mohu říci, že nejlepší pivní zážitek si nakonec odnáším z Masných krámů. Holt to “naše” pivo je zkrátka výborné a i přes nepochybnou rozmanitost nabídky minipivovarů ho hned tak nějaký nepřekoná…
