Po vzoru tažných ptáků jsme se jednoho podzimního dne doma se ženou rozhodli, že je tak trochu napodobíme a zaletíme také do země takřka věčného tepla. Volba padla na exotickou Dubaj v arabských emirátech. A tak čtrnáct dnů před Vánoci nastupujeme v Praze do letadla Boing 737 společnosti Fly Dubai a za pomoci jeho křídel a silných motorů sedáme po šesti hodinách letu na mezinárodním letišti Al-Maktúma v Dubaji.
Po vystoupení z letadla je tu první pohlazení teplého vzduchu, nutno napsat příjemné. Autobus nás zaváží do příletové haly a následují tak trochu méně příjemné organizační potíže. Jednak jsem dlouho necestoval, druhak má chatrná zásoba angličtiny způsobuje drobný kolaps. Totiž samotné letiště je svou velikostí ohromující, asi tak pět až šest našich Ruzyní dohromady, čili čilý ruch a lidí mraky. Díky organizačním schopnostem mé ženy a zaměstnanců komplexu se nakonec dostáváme jak ke svým kufrům, tak do správného mikrobusu, který nás veze do našeho hotelu. Přes to, že jsme letěli přes noc a tady je o tři hodiny více, vítězí zvědavost nad spánkovým deficitem. Koukám se ohromeně z okénka na mrakodrapový les, který střídají haldy písku plus palmy a velbloudi u nich. Sedm proudů aut ven a sedm z druhé strany proti nám – jedeme stodvacítkou po dálnici do neznáma. Přes to, že jsem si cestu doma prostudoval na mapě a do hotelu, který byl pravda mimo centrum, se mi to na mapě zdálo kouskem, nám tento kousek trval něco k hodině jízdy. No jo, no to se jim to jezdí, když mají ropu za babku. Přijíždíme k našemu hotelu. Hotel Marjan je postaven na vůbec prvním umělém ostrově, který byl tady zbudován, a jmenuje se Marjan Island. Noblesní stavba obklopená palmami, mořem a rozkvetlými keři. Tato pětihvězdičková pohádka v sobě skrývá několik prvotřídních restaurací a vše, co si může člověk přát. Čech je ovšen ochuzen, protože jak tady, tak i jinde je to bez alkoholu, čili i bez pivka, ou ou. Pokoje jsou komfortně vybaveny, třeba jediná místnost, kde nebyla televize, byla koupelna. To píši také proto, že na velké obrazovce září uvítací nápis s mým jménem, ne, že bych se chtěl dívat. Ubytováváme se a hned pádíme na hotelovou pláž, která je asi 200 metrů vzdálena od hotelu, u palmového haječku. Moře nezklamalo, teplé, průzračné, jen na mé gusto málo živočichů, tak jsem potapěčské brýle nechal zabalené. Je to vyváženo tím, že chvilku před Vánoci si člověk zaplaval a hřál se pod arabským sluncem.
























Druhý den po snídani máme schůzku s delegátem cestovní agentury. Přes to, že nebyl Čech (jmenoval se Ahmed), tak uměl krásně po našem. Byl úžasný a zařídil nám poznávací výlet, kdy nám dvěma byl k dispozici dvanáct hodin mikrobus i se řidičem. Pomohl nám sestavit vlastní plán a my díky tomu viděli i to, co cestovky nenabízí. Usměvavý Pakistánec nám podává ruku a představuje se. Jeho druhé jméno je Rasin a mé příjmení Rusin a tak máme důvod k úsměvu oba. Svištíme si to opět do centra. Obdivuji umění zdejších šoférů, kteří se respektují, pouští se vzájemně při přejíždění z pruhu do pruhu, asi intuice. Kdo byl v Dubaji a nenavštívil Burj Khalifu, tak jako kdyby nebyl. Co to je? Jest to megalomanský mrakodrap, nejvyšší na světě, postavený za 6 let, vysoký 828 metrů, stavělo ho 10000 dělníků. K používání slouží 163 pater, má k dispozici 57 výtahů, které končí ve 189. patře. Vyhlídková plošina At The TOP, která je ve 124. patře, nabízí úžasný výhled na celou Dubaj město.
Abych trochu odskočil, chci pochválit báječný organizátorský talent Arabů který jsem zaznamenal již na letišti. Totiž někde se zastavíte a už je u vás kravaťák a hned se ptá, co potřebujete a skutečně pomůže, pokud ovšem vládnete anglinou. Zde se to mimo jiné projevilo tím, že bravurně zvládají nápory návštěvníků, jednak zalomenými přístupovými koridory a pak………. Deset výtahů (s komponenty z Česka) sviští nahoru a deset zas dolů. Do 124. patra na vyhlídku jsme frčeli necelou minutu, měl jsem trochu zalehnuto v uších. Nahoře nádherný pohled, s ničím ho nemohu srovnat…. okolní mrakodrapy naskládané jak krabičky od sirek protkané mořem a dálnicemi a bulváry. Drobná smůla, za kterou se omlouvám a to, že mi došly baterie v Nikonu, tak jsem fotil mobilem. Celá tato velkolepá stavba, o které znalci tvrdí, že připomíná plechovky od Coly naskládané na sobě, vévodí obrovskému nákupnímu centru Dubai Mall, kde jsou tisíce obchodů a restaurací, krytý lyžařský areál s umělým sněhem.
Skrývá ovšem také druhou zajímavost, kterou jsme navštívili, a to Akvárium a podmořské ZOO Dubai Mall. Neuvěřitelných 10 000 000 litrů vody v sobě obsahuje víc jak 33 000 vodních živočichů a největší soustředění žraloků pískových na světě. Člověk se zároveň odváže a zároveň i trochu bojí, když prochází padesátimetrovým tunelem ze skla a nad hlavou majestátně plují obrovští žraloci, rejnoci a platýzi, nádhera!!!!!! Jsme tak trochu tlačeni časem, a tak vycházíme do slunného podvečera k umělému jezeru, které se rozprostírá v komplexu. Zde se totiž při setmění spouští soustava vodotrysků, reflektorů a hudby – takový slabší odvar Křižíkovy fontány z Prahy. Viděl jsem pouze jednu část ze šesti, je to hezké, efektní. Sedáme do auta a jedeme za další zajímavostí Dubaje. Tou je nasvícený mrakodrap Burj Arab, který je v podobě obrovské plachetnice postaven v moři. Je v něm špičkový hotel. Je krásně nasvícený, fotíme ho z dálky, aby se nám dostal v celé své výšce do mobilů. Řidič patrně díky svým známostem nám uchystal menší překvapení, když zajíždíme do komplexu zdejšího vládce. Projíždíme dlouhým parkem s vodotrysky a sochami s pozlacenými koňmi v nadživotní velikosti, člověku až přecházejí oči. Posledním cílem dnešního poznávacího dne je projížďka s večeří na palubě lodi. Ta zvolna pluje mezi nasvětlenými mrakodrapy a zaváží nás na širé moře. Večeře ve formě švédských stolů, kdy si člověk může nabrat cokoliv až praskne. A k tomu vyhrává arabská hudba. Kochám se pohledem na večerní město, které je ještě krásnější, než za denního světla.
Drobný mínus pro chlapskou zvědavost – ženy zde chodí celé zahalené a jsou vidět jen oči. I se v těch šatech koupou. Zvolna končí den poznávání neznámého. Již jsem nakousl své vyprávění tím, jak se zde starají o cizince. Když jsem seděl na terase nad mořem, došlo mi, že je to z valné části i bezpečnostní situací, neboť i Wi-Fi, která byla v hotelu zdarma, byla filtrována o komunikační aplikace a člověk byl již od letiště pod nenápadným dohledem. Svým způsobem je to dobře, protože: Jiný kraj, jiný mrav. Tolik v kostce poznatek Moskyta Michaila o Dubaji.