Na skalnatém vršku, nedaleko Černoviček na Kladensku je spoustu kamení, křovin, mladých stromků a klíšťat. Stojí tu ale i něco, co kdysi vybudovali lidé a jejich potomci již zapomněli proč. Vzpomínají ale na dávnou pověst, která se o tomto kamýku vypráví, a která snad objasňuje z jakého důvodu je toto místo tak zpustlé, zapomenuté a tak trochu strašidelné.
Buližníková skála, kdysi vymodelovaná druhohorním mělkým mořem v nevelký ostrůvek, dodnes jako boule vyčnívá nad okolní terén poblíž Černoviček u Středokluk. Vrchu zahalenému do čepice hustého porostu náletových dřevin se oficiálně říká Čičovický kamýk a na první pohled ničím nijak zvlášť neupoutá. Neupoutá moc ani na druhý pohled, přestože byl vyhlášen pro svůj geologický původ přírodní památkou. Pokud se ale odhodláte proklestit si roštím cestu na jeho vrchol, něco zajímavého přeci jen zříte.
Stojí tu zděný kamenný blok o délce přibližně 840 cm a šířce 670 cm. Nad terén vystupuje tato stavba někde metr, někde metr a půl. Vnitřek celého objektu je vyplněn, ale bez kopání se nedá určit čím. Je však pravděpodobné, že zděné jsou jen stěny bloku a jeho vnitřek je saturován sutí z již neexistujících horních částí stavby. Dá se předpokládat, že kamenný blok byl jakýmsi soklem vyšší stavby, jejíž cihlový fragment lze spatřit nad východní stěnou objektu, kde lehce vystupuje nad horní plošinu bloku.
Zdivo stavby je poskládáno z různě velkých, maltou spojených neopracovaných kusů opuky a buližníku. Ve východní stěně je zdivo přerušeno, snad provaleno, a pokud kdysi do objektu existoval vchod, mohl být pravděpodobně zde. Do travnaté plošiny v koruně objektu je dnes zasazena kamenná značky kóty 21 – 345 m.n.m.
Zvláštní na tomto zděném bloku je, že dnes nikdo s jistotou neví, o jakou stavbu se na vrcholu kamýku jednalo, k čemu tento nepochybně věkovitý objekt sloužil. Z paměti kraje tato informace vymizela a nemluví o ní ani historické prameny. Stranou od lidských obydlí, na vršku uprostřed polí, zarostlý, ztracený, zapomenutý.
Pohyb v těsné blízkosti stavby je obtížný, všude roští, nízko se sklánějící větve a kameny pod nohama, zákeřně skryté porostem bujného rostlinstva. Obešli jsme přesto objekt několikrát kolem dokola a snažili se najít jakoukoliv stopu, která by nám pomohla objasnit účel zbudování této podivnosti. Bezvýsledně! Jediným úlovkem bylo do boku zakousnuté klíště a nález do rohového kamene vyrytého nečitelného malého nápisu snad s letopočtem 1913 nebo 1943.
Nejsme samozřejmě první, kdo se o původ této záhadné stavby na vrcholu Čičovického kamýku zajímal a tak vzniklo několik teorií. Mohl to prý být kdysi malý hrádek, strážní věž, větrný mlýn, tvrz nebo středověké popraviště. Jako nejpravděpodobnější se jeví možnost, že šlo o bytelnou zvonici, náležející k nedalekému kostelu sv. Vavřince. Proč by ale stavěli zvonici asi 270 metrů od samotného kostela? To by přece působilo zbytečné obtíže při každodenní potřebě využít její „signální“ a oznamovací funkci. Prý ale byla postavena cíleně na nejbližším a vlastně jediném kopci, aby se tón jejího zvonu lépe rozléhal do kraje. No nevím?! Této teorii však nahrává vzpomínka místních, podle které se kamýku v minulost mezi lidmi říkalo „Zvonice“.
V místní paměti se ale dochovaly i jiné nepsané záznamy. Svatý Vavřinec, kterému byl již jmenovaný blízký hřbitovní kostelík zasvěcen, prý celý vrch v pradávné minulosti proklel, neboť ho nebyl schopen očistit a vypořádat se vlastními silami s démony, jež tento buližníkový puk obývají. Tento římský světec kdysi nevydal chrámové cennosti prefektovi, rozdal je chudým a byl za to upečen zaživa. Zobrazován pak s opékacím roštem, stal se patronem hasičů, kuchařů, sklářů, archivářů, koželuhů či knihovníků. Na Kladensku se prý zjevil proto, aby z myslí lidí vymýtil relikty starých pohanských kultů. Na Čičovickém kamýku to ale nemohl mít jednoduché. Už jen proto, že se západně od vrchu nachází slavné makotřaské pravěké sídliště a svatyně lidu kultury s nálevkovitými poháry, kde byly archeology objeveny stopy praktikování rituálů, při nichž byly vyšším mocnostem předkládány lidské oběti.
Je tedy možné, že si démoni probuzení krvavými obřady u Makotřas našli své útočiště i na nenápadném vrchu při Černovičkách a sv. Vavřinec s nimi dodnes kdesi na pomezí našeho a jiných světů bojuje o nadvládu nad tímto krajem? Připusťme si alespoň na chvíli takovou imaginaci. Hned nám bude jasné, proč se lidé u prokleté Zvonice občas setkávají s podivnými, nevysvětlitelnými zvuky a jinými zvláštními úkazy, přicházejícími zřejmě z transdimenzionálních trhlin, vedoucích kamsi na stále horké svaté bojiště. Na tomto zpustlém kamýku se tak pravděpodobně díky neúspěchu světce nelíbí lidem, nevyhledávají ho, nezušlechťují, a když už na něm jednou něco přeci jen postavili, proměnilo se to asi docela brzo v trosky a upadlo do zapomnění. Pokud pak šlo opravdu o kostelní zvonici, lze předpokládat, že se zdejším démonům a pohanským běsům její pozice ani trochu nelíbila a o zánik křesťanského tlampače se patřičně přičinili. Tak takhle to bylo. A nebo ne?
