Cesta do nitra starého dolu, kde jakoby v ozvěnách ještě doznívaly údery kladívek dávných horníků.
Soukáme se neohrabaně a nedůvěřivě do stísněných plechových kabinek hornického vláčku a čekáme co se stane. Vzápětí se tmou rozezní hlasité cinkání upozorňující nás, že zřejmě právě vyjíždíme. Cukne to s námi, prostor kolem nás se naplní hlukem motoru důlní lokomotivy i jeho mnohonásobnou ozvěnou a pak už se nezadržitelně noříme do nitra železné hory. Za neustálého drkotání a natřásání vidíme úzkými průzory ve světle našich čelovek již jen zrzavě černé vrásčité stěny úzké štoly, míhající se kolem nás.
Tak začala naše exkurze do hlubin bývalého dolu poblíž Chrustenic na okraji Českého krasu, v kterém se od roku 1861 do roku 1965 těžila kvalitní železná ruda. Kopec Blýskava nakonec vydal skoro 8 miliónů tun rudy a je dnes již téměř železaprostý. Společnost pro výzkum historického podzemí – CMA zde však zprovoznila důlní expozici přístupnou veřejnosti a temnoty starých štol tak alespoň občas znovu ožívají hlasy zvědavých výletníků, ale i potápěčů, hasičů nebo záchranářů, kteří v zatopených šachtách nacvičují potápění v obtížných podmínkách. Zprovozněn je tu i originální důlní vláček, který dříve po úzké vratké koleji zavážel do podzemí na šichtu horníky a který dnes vozí do dolu zvídavé turisty.
První povolení ke kutacím pracím v oblasti Chrustenic bylo roku 1861 uděleno panu Janu Váňovi, který zde zastupoval skupinu kladenských železářských podnikatelů. Teprve roku 1908 však byla zahájena hlubinná těžba poté, co došlo k vytěžení všech povrchových zásob. Poblíž dolu byly postaveny první pražící pece, v nichž se v hutích nezpracovatelný uhličitan železnatý přeměňoval na oxidy železa. Chrustenické ložisko je pokračováním tzv. nučické rudní čočky. Důl těžil v západní části této čočky, v délce asi 1800 metrů. Nejkvalitnější ruda tzv. skleněnka obsahovala až 40% železa. Největšího objemu těžby bylo dosaženo v roce 1929, kdy lidé vyrvali z nitra hory 281 000 tun rudy. Roku 1965 byla těžba v dole zastavena a vnitřní vybavení likvidováno. Poslední horníci opustili Chrustenice a vstupy do labyrintu chodeb byly uzavřeny. Dlouhé roky ztichlé a do tmy ponořené štoly opuštěného dolu chátraly, zanášely se bahnem a zaplavovaly vodou. Zdálo se, že se na existenci rozlehlého podzemního komplexu téměř zapomnělo. Moc s ním nepočítali ani projektanti státní silnice Praha – Plzeň. Ta byla přes varování postavena právě nad částí opuštěného dolu a začala se v těchto místech částečně propadat. Až v roce 1995 se vchody do podzemí znovu otevřely. CMA vyčistila, osvětlila a zpřístupnila první úsek 8. patra. Položila též 600 metrů kolejí, připravených pro provoz důlní železnice.
Náš vláček občas zastavil u boční chodby, my jsme vystoupili a mohli si prohlédnout vždy jedno z poučných zastavení, názorně předvádějících pracovní postupy těžby. Spatřili jsme tak krátkou štolu navrtávanou pro vložení náloží, muniční sklad, bagr nakládající odstřelenou horninu, stáj pro koně tahající hunty dříve než koňskou sílu nahradily důlní lokomotivy i odpočívárnu pro horníky. Nakonec jsme z vláčku vystoupili definitivně, po žebříku vylezli úzkým komínem o patro výš a prohlédli si strojovnu nad zatopenou šachtou. Tudy se tahaly naložené vozíky (hunty) z hlubších pater.
Chrustenický železorudný důl se za více než 100 let své aktivní existence rozrostl na 84 pater, z nichž nejspodnější leží v hloubce 426 metrů pod povrchem země. Patra jsou od sebe vzdálena přibližně 6 metrů a spojuje je 36 svážných štol. V dnešní době je již důl až na úroveň 8. patra zatopen. Právě na 8. a částečně 7. patře se pak nachází veřejnosti přístupná expozice. Chrustenický důl nebyl vybaven klasickou těžební věží. Hornina se ze spodních pater tahala ve vozících svážnými štolami pomocí výkonných a důmyslných strojoven. Z hlubin dolu musela být silnými čerpadly pumpována voda, dlouhé kilometry štol bylo nutné provzdušňovat a odvětrávat, neboť horníkům hrozil výbuch metanu. Přesto se až do ukončení těžby v temnotách svítilo jen příručními karbidkami s otevřeným plamenem. Horníci pracovali v dole vlastními nástroji aby k nim získali správný vztah, jejich malé děti jim až do dalekých hlubin podzemí přinášely jídlo a ženy k místům odstřelu nosily střelmistrům dynamit. Koně byli v podzemí ustájeni z několika důvodů. Přivykli zde na trvalou temnotu, jejich stáje nebylo potřeba ve stabilní teplotě dolu v zimě vytápět a v některých provozech, kde koně pracovali hluboko pod zemí, se nemuseli pokaždé pracně spouštět do hlubších pater. Tito do hlubin určení kopytníci se dolů spustili pouze jednou. Byli nejprve úderem do hlavy omráčeni, potom jim svázali nohy a hlavou napřed je šachtou spustili na patřičné patro. Na světlo denní se již takový hornický kůň nikdy nepodíval. Zbytek života strávil těžkou dřinou, zapřažen za naložené hunty v temnotách podsvětí. V Chrustenicích však měli koně štěstí a občas je z důlní stáje, zřízené na úrovni povrchu země, někdo vyvedl, aby mohli ve svém volném čase pracovat na poli.
Práce v dole však dříve nebyla žádná pohodovka ani pro člověka. Směna trvala 11 hodin a tvrdě se pracovalo šest dní v týdnu. Horníkům v nebezpečném prostředí hrozilo nespočet úrazů i trvalých onemocnění, spojených s dlouhodobým pobytem ve vlhkém a nedostatečně větraném prostředí. Přesto si své práce velmi vážili a při výkonu jednotlivých činností dosahovali dnes obdivuhodné zručnosti. Mnohé z těchto mimořádných hornických výkonů je možné dobře pochopit právě v Chrustenické důlní expozici. Odborníci, kteří přístupnou štolou návštěvníky provází, jim rádi názorně na unikátních exponátech staré technologie těžby předvedou.
Po prohlídce 8. patra starého bývalého dolu jsme se vrátili téměř až k východu ze štoly. Těsně před tím jsme ale zabočili do vedlejší chodby a ocitli se v suché, prostorné, betonovou klenbou vyztužené místnosti. Jak jsme se dozvěděli, stávala zde původně obrovská strojovna, která neměla v Evropě obdoby. Složitý mechanismus zajišťoval dopravu huntů i horníků dlouhou svážnou štolou až na 48. patro a zpět. Svážná štola je dnes samozřejmě jako skoro celý důl zatopena a hladinu vody pokrývá rezavý železitý škraloup. V hale bývalé strojovny je vystaveno množství velmi cenných exponátů. Je možné si zde prohlédnout signální zařízení, výstražné tabulky, elektrické přístroje, vrtačky, dobovou dokumentaci, různé typy důlních vozíků, vzácnou důlní lokomotivu, sbírku minerálů i tolik podstatnou železnou rudu, která je už málokde k vidění.
Společnosti pro výzkum historického podzemí se vlastními silami, za přispění několika několika sponzorů, podařilo myslím velmi vhodnou formou zpřístupnit a zrekonstruovat poutavou ukázku starého hornického umění. Přestože je zde soustředěno množství unikátních, vzácných i prostě jen atraktivních exponátů, nejvíc mě na celé návštěvě lidmi namáhavě vyhloubeného podzemí zaujala forma, kterou je expozice předváděna. Téměř nepřetržitě jsem měl totiž dojem, že na kolejích každou chvilku zarachotí přibližující se naložené vozíky a ze tmy se proti mně vynoří zadýchaná koní hlava. Zdálo se mi, že už brzo musím zaslechnout údery kladívek, ozývajících se z nejvzdálenějších koutů temných chodeb, kde se neúnavní horníci snaží ze všech sil vyrvat zemi její poklady. Tak věrohodně se totiž tato důlní expozice podobá našim představám o starých dolech a snad i jejich dávné skutečné podobě. Nenajdete tu vybetonované chodníčky ani stánek s limonádou. Dostanete ale na hlavu starou originální přilbu, která uchrání vaší hlavu před otřesem mozku, až si drcnete hlavou o nerovný strop a pravděpodobně se i trochu zamažete od všudypřítomného jílovitého bláta. O to víc se však přiblížíte podmínkám, v kterých horníci tenkrát pracovali a lépe pochopíte jaké to opravdu bylo. Obdivovat se ve starém dole dá například i sněhobílá, po skále i po vozíku se rozlézající plíseň velikosti nadýchané peřiny nebo trubičkovité zrzavé krápníčky visící od stropu, staré jak štola sama. Vlhkost je v dole téměř stoprocentní, teplota v zimě v létě stálá, tma absolutní.
Důlní expozice Chrustenická šachta je veřejnosti otevřena o sobotách a nedělích v červenci, srpnu a září. Pravidelné vstupy v 10:00, 11:00, 12:00, 13:00, 14:00 a 15:00 hod. Mimořádné vstupy v sezóně při více než 5-ti lidech lze dohodnout na pokladně. Důl je přístupný pro děti od 6-ti let. Dospělí platí za vstup 80 Kč, děti 30 Kč. Šachtu najdete ji v komplexu průmyslových budov pod Ovčáckým vrchem a Blýskavou, východně od Chrustenic, těsně vedle silnice Praha – Plzeň.
