Starý obraz uchovávaný v klatovském děkanském chrámu Narození Panny Marie byl v roce 1685 církevními hodnostáři uznán za zázračný. Potvrdí nebo zpochybní moderní věda tento verdikt po výzkumu, kterého se měl možnost zúčastnit i Moskyt?
Historie zázraku
Naše cesta za slavným obrazem nebyla úplně jednoduchá. Když jsme do Klatov přijeli poprvé, směli jsme spatřit jen zasklenou kopii madony a bylo zřejmé, že pro jakékoliv další pátrání je nezbytné nejprve získat důvěru místní fary. Až když jsme se do města v Pošumaví vypravili následujícího roku podruhé, stanuli jsme konečně v doprovodu klatovského vikáře před skutečným „zázrakem“.
Celá historie obrazu Klatovské Madony začala 29. dubna 1494 v severní Itálii, kdy v městečku Re, ležícím v horském údolí nedaleko jezera Lago Maggiore, došlo ke zvláštní události. Nevěřící a v té chvíli navíc opilý muž jménem Jan Zukkone tu v hněvu mrštil kamenem po nevelké fresce Panny Marie, namalované na omítce přední strany kostelíku sv. Mauricia a tímto činem významně ovlivnil budoucnost nejen tohoto kraje poblíž švýcarských hranic. Kámen jím hozený totiž zasáhl čelo madony, kojící na výjevu malého Ježíška a z takto způsobené rány vzápětí vytryskla ke zděšení všech přihlížejících krev. Nešťastníkovy nadávky a urážky se změnily v naříkání a prosby o milost, nicméně co se stalo, nešlo vrátit zpět! „Raněný“ obraz namalovaný neznámým autorem v byzantském stylu krvácel ještě dalších 18 dní a svědky tohoto podivného jevu se stalo mnoho místních obyvatel. Lidé zachytávali krev do plátna i do šátků. Kněz z Re dokonce krví naplnil skleněnou nádobku, která je zde uchovávána dodnes. Do malého městečka začaly směřovat proudy poutníků i zvědavců, před obrazem se konaly pobožnosti, obětovaly se mu svíce. Začalo se věřit, že krvácející malba s latinským nápisem „ V klíně Matky jest moudrost Otce“ je skutečným zázrakem, freska se stala objektem uctívání a různí dnes již bezejmenní autoři postupně vytvořili několik jejích více či méně věrných kopií. Zanedlouho bylo rozhodnuto i o stavbě nového poutního kostela, do jehož oltáře by byl zakomponován madonin obraz. Díky „zázraku“ se z italského Re brzy stalo velmi vyhledávané poutní místo, jehož slávu dále umocňovala schopnost obrazu léčit lidi a zbavovat je jejich trápení.
Pojďme ale do Čech. Roku 1650 se v Klatovech usadil kominík Bartoloměj Rizzolti, pocházející právě z Re. V Pošumaví se mu dařilo, nabyl značného jmění, oženil se a stal se váženým měšťanem. Na své rodné městečko ale nezapomněl. Jako dědictví po svých rodičích si z Itálie přivezl obraz Panny Marie, před kterým v mládí konal své pobožnosti. Tento obraz, u něhož i v Klatovech strávil mnoho hodin v modlitbách, byl přitom jednou z kopií zázračné italské krvácející madony. Není známo, kdy a kým byla tato kopie namalována. Obraz však rozhodně vznikl v době, kdy již podle přísných církevních pravidel nesmělo být zobrazováno odhalené ženské ňadro a proto Panna Marie na klatovské kopii Ježíška nekojí, ale už jen drží na klíně.
Rizzolti skonal v roce 1675. Když později zemřela i jeho žena, připadl jejich majetek, včetně obrazu, Rizzoltově schovance Anně. Klatovy tou dobou prožívaly nelehké časy. Město postihly živelné pohromy, války s Tureckem a Francií vysávaly z obyvatelstva vysoké daně. Obchod stagnoval a živnostníci upadali do dluhů. Jedním z nich byl také Annin muž, krejčí Ondřej Hiršperger. Brzo mu nezbývalo, než postupně rozprodávat svůj majetek, až nakonec přišel i o dům. Rodina se nastěhovala do skromné chalupy Samuela Praunera, ale ani to nestačilo k vyrovnání všech závazků. Hiršperger byl nucen zbavovat se také osobních věcí a začal proto uvažovat i o prodeji vyženěného obrazu Panny Marie známému faráři.
Jen pár malých tmavých flíčků na stářím zčernalém obraze zbylo dnes po slavném zázraku, který se udál 8. července 1685, v neděli, v den sv. Kiliána. Prohlížel jsem si je velmi zblízka a pozorně a snažil se odhalit něco neobvyklého. Zkoumal jsem, zda se struktura povrchu zaschlých kapek liší od struktury okolní barvy, hledal jsem stopy po jejich stékání, odlupování i podobné krůpěje na jiných částech malby. Nenašel jsem ale nic takového. Bylo tu stále jen těch několik málo skvrnek v místech, kde tehdy při ranní pobožnosti Ondřej Hiršperger, když zvedl svou skloněnou utrápenou hlavu, spatřil krvavé kapky. Modlil se tehdy snad za uzdravení svých nemocných dětí, snad se i loučil s oblíbeným obrazem, když čelo madony, jak říkají dobová svědectví, z místa zranění, způsobeného kamenem na italském originálu, začalo krvácet. Jakoby klatovský obraz převzal jakýsi kód zázraku od své italské předlohy, jakoby se právě teď městečko ležící na okraji Šumavy mělo stát místem pokračování nějakého vyššího plánu, který byl započat v 15. století v Re. Hiršperger i jeho žena byli zvláštním jevem nejprve vyděšeni, pak ale oběhli své sousedy, aby i oni mohli spatřit „projev boží milosti“.
Výjimečná událost samozřejmě pohnula celým městem. Někteří pochybovali, někteří okamžitě uvěřili. Nikdo ale nezůstal lhostejným. K podivnému úkazu byli nejprve povoláni: děkan Thdr. Jan Vojtěch Štodlar, císařský rychtář Jan Filip Hoch z Hochu a převor kláštera dominikánů P. Hyacint Hlavička. Tito hodnostáři, dá se říci zachovali chladnou hlavu a vyvarovali se unáhlených soudů. Nejprve vyslechli Hiršpergera, prohlédli obraz a poté ho nechali přenést do děkanského kostela Narození Panny Marie. Postavili ho do světla na oltář sv. Josefa, kde byl nadále hlídán a pozorován. Mezitím se zpráva o krvácejícím obraze rychle šířila do dalekého okolí. Zatímco někdo již byl přesvědčen o zázraku, jiní mluvili o podvodu. Na radnici byli povoláni svědci, aby zde pod přísahou za přítomnosti děkana vypovídali o tom, co u obrazu spatřili. Znovu vypovídal i Ondřej Hiršperger a zmínil při té příležitosti jednu zajímavou věc. Červenou krůpěj na čele madony zpozoroval prý již jednou v roce 1683 a rukou ji tenkrát setřel. Svěřil se s tím poté jezuitovi Páteru Loučanskému a ten ho varoval, aby to již příště nedělal. K událostem 8.7.1685 pak krejčí vypověděl: Na čele Panny Marie se ráno objevila krůpěj velikosti špendlíkové hlavičky, rostla a pak se objevila krůpěj druhá. Žena krejčího doplnila, že krůpěj byla červená, velká jako hrachové zrno a třepetala se. Další svědek Václav Rabský řekl, že když přišel, jedna krůpěj byla velká jako hrachové zrnko, druhá pak jako špendlíková hlavička. Zámečník Jan Rejpal vypověděl, že se krůpěj z rány na čele madony spustila a na Ježíškovi stály dvě kapky. Ty otiskl na papír, který předal převoru Hlavičkovi. Jinou krůpěj pak stejně otiskl pro děkana Štodlara.
Další kapky krve se na čele Panny Marie objevily až v kostele po přenesení obrazu. Měšťan Ferdinand Pelikán pod přísahou vypověděl, že viděl v kostele asi pět kapek. Kovář Jan Rokycký spatřil, když se před obrazem modlil, jak se krůpěj velikosti hrachu madoně z rány na čele spustila. K jiné velmi podivné události pak zřejmě došlo i 20. července – tedy 12 dní po krvácení. Podle dobových záznamů tehdy velké shromáždění lidí v kostele Narození Panny Marie zřetelně spatřilo, jak madona na obraze opakovaně zavírá a otevírá oči. Na všechny přítomné to silně zapůsobilo, takže někteří začali vyděšeně křičet, někteří plakat. „Jedni s strachem a bázní na to patříce, druhý s podiwením a bázní, třetí s radostí a pláčem, čehož jak žiwi newiděli spatřili, w Kostele hlasytě křičeli, a se modlili“.
Protokoly z výslechů svědků byly následně zaslány arcibiskupské konsistoři v Praze, se žádostí o povolení instalovat obraz na hlavní oltář jako obraz „Milostný“. Arcibiskup však z Prahy vzkázal, že obraz má být až do dalšího rozhodnutí uchován tak, aby k němu kromě děkana neměl nikdo přístup. Jeho pravost měla nejprve schválit speciální komise. K důkladnému posouzení zvláštního jevu byli arcibiskupem do Klatov vysláni kněží: arcibiskupský kancléř Jan František Liepure, sekretář konsistoře Judr. František Ferdinand Čedík, opat Plaský a arciděkan Plzeňský. 29. a 30.8. bylo znovu vyslechnuto mnoho svědků, znovu byly zkoumány všechny okolnosti neobvyklého úkazu. Neobjevily se však žádné pochybnosti. Podle všeho klatovský obraz opravdu převzal mimořádné vlastnosti své italské předlohy a nebyl důvod jej dál schovávat v sakristii kostela. 6.9.1685 pak pražský arcibiskup Jan Bedřich hrabě z Valdštejna vynesl rozsudek, v němž potvrdil, že obraz Panny Marie potil krev a má být vystaven na oltáři k veřejné úctě. Oficiálně byl tak obraz ve velmi krátké době uznán za zázračný!
Dobové doslovné záznamy svědectví z Historie klatovské od Jana Floriána Hammerschmida, vydané v roce 1699:
V tomto svědectví Hiršpergerovy ženy je znovu pozoruhodná zmínka o dřívějším krvácení obrazu.
Swědectwí druhé
Anny Hirsspergerowy Manželky Ondřeje Hirsspergera
Já sem ten Obraz Matičky Boží zdělila po Nebossce Dorotě Ritczoltowé Kominářce, jesstě za žiwobytí jejího widěla jsem ten Obraz bledý jako Raucho, což také moje Máteř spatřila. Podruhé když měl býti Mor, byli na něm Krůpějičky jako přičerwenali, my sme se neyprw domíwali, že jest to od horké páry, neb sme prali, ale můj Manžel rozmazal jednu Krůpějičku, ona byla čerwená. Mezi tím přissel k nám Pan Páter Laučanský z Towaryšstwa Ježíssowa, a my mu to powídali, on nás z toho trestal. Potřetí když stonalo moje Dítě w Sstumovo Chalupě na Psotník, wstali sme oba Manžele a wzawsse to nahé Dítě na Ruce, modlili sme se před Obrazem Matičky Boží, a to Děťátko hned bylo uzdraweno. Po čtwrté: Dne wčerejssýho Ráno ssla sem do Města, a nawrátíce se chtěla sem přistawiti Oběd, mezy tím můj Manžel se modlil a w tom přissel Wáclawa Rabského Syn, a žádal aby ho můj Manžel opucowal, zawolal mně můj Muž, a ukázal mně ten Swatý Obraz, a já wstaupiwsse na horu, podíwala sem se na něj, a widěla jsem, že w Ráně na Hlawě Panny Marye stála Krůpěj čerwená, jako welké Hrachowé Zrno, až se třepetala. Já prawila že wypadné, newědauce co strachy dělati, diw že sem neumřela; potom sem ssla pro jiné Lidi aby se také podiwali. Přitom též wyjewiti musym, kterak Nebosska Rytczoltowá powídala, že jedenkráte ukázala se ji Panenka Marya, a sní Krystus Pán, s otewřeným Bokem, poraučejíce jí, aby se modlíwala k ní když se Zdráwas Marya zwoní, a co jí wíce prawila, toho že mně nepowí.
Swědectwí šesté
Pavla Fiali Sauseda a hrnčíře w Klatovech
Když jsem přissel Domu z Kostela, přissli pro mě a prawili, že se Obraz Panny Marye Krví potí. Já ssel k Ondřeji Hiršpergerovi a podíwal jsem se na ten Obraz a widěl jsem, že stáli na Obrazu Panny Marye y Krysta Pána krůpěje. Y dotekl jsem se na Twáři Ježísska Prstem jedné krůpějičky a ona mně zůstala na Prstu. A lekl jsem se toho a skočil jsem z Lawice řkauce, není to žádný fortel, ani jaká hříčka, než je prawá Krev Krysta Pána, kterau jsem potomné zmyl w Zákrystyji. V Ráně pak na Hlawě Rodičky Boží byla čistá a čerstwá Krew.
Swědectwí sedmé
Wáclawa Fiali, Bratra předjmenowaného Pawla Fiali
Powídali o tom, že se Obraz Panny Marye Krwí potí. Na to ssel jsem tam také, y widěl jsem zastřený Obraz, který odkryli a já se na něj podiwal y také dotekl jsem se na Cžele Obrazu Panny Marye Prstem a podíwajíce se zůstal mi suchý Prst, podíwajíce se pak zase na ten Obraz, widěl jsem na Nosejčku Ježísska také krůpěj, a dotekl jsem se jí Prstem, kteráž mně zůstala na Prstu. Toho jsem se tak ulekl, že newím kterak jsem z Lavice dolu skočil, potom dal jsem sobě tu Krev w Kostele smýti w malý Konwice Winé a to Wíno jsem wypil. Toho pak Obrazu prwé nikdá jsem newiděl, než slejcháwal jsem oněm, žeby měl býti Zázračný.
Další zaznamenaná svědectví vypovídala i o jiných projevech „zázračného“ obrazu:
Panna Johanna Maloweská
W Pátek u Wečer kleče u Oltáře, widěla jsem, že Panna Marya dwakráte Očima pohnula, tak že jí jenom samé bílé w nich widěti bylo, lewým pak Okem hnula několikráte, tak že jsem se z toho zhrozyla, až jsem se třásla.
Panna Anna Stranská
W Sobotu po druhé hodině na Noc widěla jsem že Panna Marya hnula lewým Okem, až ji wssecka zřetedlnice zassla, tak že jí samé bílé bylo widěti, potom je zawřela. Když sme se Růženec modlili, w třetím Desátku zase po druhý tak udělala. Také jsem ji widěla třikrát se proměniti, že byla jako Raucho bledá, a zase čerwená jako Růže. Ježíssek také byl z Synalý jako Fiala.
Pohyby očí, skrytí zorniček nebo zarudnutí oka, jako i blednutí a naopak rudnutí tváře Panny Marie i Ježíška se shodně opakují v mnoha zaznamenaných svědectvích.
Následky zázraku
Obraz se v následujících letech stal slavným a velmi vyhledávaným. Jsou mu připisována mnohá uzdravení a další milosrdenství. Rostly počty poutníků mířících do Klatov a v roce 1686 jich v děkanském kostele během tří dní přijalo sv. svátost na 44 000, v jesuitském kostele pak v ty samé dny 32 000. Poutníci přinášeli madoně votivní dary, žádali Pannu Marii o pomoc, o uzdravení. Celé město mělo ze slávy obrazu prospěch. Davy věřících přinášely sebou peníze, dařilo se obchodníkům i řemeslníkům. V roce 1712 byl Klatovské Madoně postaven nový oltář, vhodně navržený pro umístění obrazu. A co se stalo s krejčím Ondřejem Hiršpergerem – prvním svědkem zázraku a původním majitelem madony? Ten zdá se na zázraku také vydělal. Byl zprvu ustanoven opatrovníkem obrazu, byl mu postoupen domek proti hlavnímu vchodu do děkanského kostela, v kterém byl nakonec, stejně jako několik dalších významných svědků zázraku, roku 1695 pod velkým chórem pochován. Chalupa, v které Hiršperger poprvé uviděl krev na čele madony, byla přestavěna na kapli Zjevení Panny Marie zvanou Chaloupka a i ona se stala vyhledávaným cílem poutníků a domorodého obyvatelstva. Lidé ji začali využívat především ke konání soukromých pobožností.
V roce 1962 potvrdil profesor Cordiglia z Turína, že zachovalá krev madony z obrazu v italském Re je skutečně lidská, ženská a jde o skupinu AB. Lidská krev byla analýzou odhalena i ve vzorcích odebraných z čela Panny Marie na klatovském obraze místním primářem hematologie doktorem Josefem Častou v roce 1985. Moderní věda by však nyní zřejmě dokázala říci mnohem víc o tmavých skvrnách na starém a slavném obraze. A to „víc“ jsme se teď chtěli dozvědět my.
Pokračování tohoto textu najdete v článku Krev Klatovské Madony.
