Tak jako pod Jihlavou či Znojmem, skrývá se i pod západočeskými Klatovy členité středověké podzemí. Některé jeho části nejsou vyčištěné, některé jsou jen obtížně průchodné a některé zatopené. I to je důvod, proč není tato podpovrchová součást města běžně přístupná veřejnosti. Prošli jsme při naší nedávné návštěvě Klatov jedním ze segmentů tohoto labyrintu, abychom si udělali vlastní představu o podobě těchto nepříliš známých prostor.
Počátek vzniku podzemních prostor pod historickou zástavbou Klatov lze zřejmě datovat už do období výstavby prvních zděných domů. Do měkčího zvětralého podloží byly první sklepy pod domy hloubeny již ve 13. století, jako většinou jednoduché jednokomorové místnosti. Ty byly pak postupně rozšiřovány především do kratších slepých uliček, zvaných lochy. Do gotických sklepů se vstupovalo z tzv. mázhausů*, po pozdějších stavebních úpravách z domovních dvorků, chodeb či předsíní. Zpočátku sloužily rozrůstající se podzemní prostory jako sklady zboží, zásobárny potravin, lednice na led a maso či malé dílny nebo pivovary. Později se ale sklepy zavrtávaly i do hlubších a kompaktnějších žulových vrstev a vznikala tak druhá, třetí a někde i čtvrtá podzemní podlaží.
Především druhá a třetí patra se pak rozrůstají a propojují do systému chodeb, které skutečně plní funkci spojovacích komunikací. K čemu ale tehdejší obyvatelé Klatov potřebovali systém chodeb nezávislý na povrchových ulicích a uličkách? Obraný účel podzemního komplexu nebyl v Klatovech nikde prokázán. Nebyly tu také nalezeny žádné „pasti“ k zneškodnění či zastavení pronásledovatelů, jaké se našly v jiných městech. To znamená, že klatovští podzemí zřejmě neměli v úmyslu využívat v dobách ohrožení k úniku či ukrývaní před vnějším nepřítelem a k těmto účelům ho nerozšiřovali ani neupravovali.
Chodby pod Klatovy však prokazatelně sloužily třeba k tomu, aby mělo několik sousedů přímo ze svého sklepa přístup ke společné podzemní studni, kterých bylo pod městem nalezeno několik. V některých případech jistě došlo k podpovrchovému propojení čistě za účelem zkrácení cesty a někde se majitelé domů prostě při rozšiřování sklepů k sobě prokopali náhodou.
Další významnou funkcí, kterou chodby ve spodních patrech plnily, byla funkce odvodňovací. Voda jimi byla z klatovských sklepů a z podloží domů odváděna ven z opevněného města do městského příkopu. Systém čistě odvodňovacích štol menších rozměrů (asi 70 x 70 cm) pak vznikl i na původní úrovni městských ulic, kdy se bývalé povrchové strouhy překryly plochými kameny, dlažbou či zeminou, aby se staly kanály odvádějícími splašky a dešťovou vodu. Na tyto štoly se již několikrát podařilo natrefit třeba při opravách vozovky, jejich situace zatím ale zmapována nebyla.
Jedna z dnes závalem přerušených podzemních chodeb vede také do mučírny, objevené na počátku 20. století v prvním patře Černé věže. Ve středověku a novověku byla tato chodba jedinou přístupovou cestou do místnosti, kde se prováděla tortura, a proto se jí dnes říká „katova ulička“. Mistr popravčí tudy podle všeho přicházel do zaměstnání ze Špitálského předměstí, kde v katovně mimo městské hradby přebýval.
Při rozšiřování spodních podlaží byl jako vedlejší produkt získáván kvalitní kámen, který byl použit při výstavbě mnohých klatovských domů. Hloubení podzemních chodeb byla těžká dřina, které se klatovští věnovali především v zimních měsících. Průměrně se dařilo při každodenní práci prodloužit profil chodby o jeden až dva metry za měsíc. V chodbách najdeme i početné slepé odbočky, výklenky na umístění kahanů či uskladnění menších předmětů a několik větracích šachet. Tam kde se rostlá hornina zdála být staticky nestabilní, ošetřili stavitelé tento úsek zpevňovacím cihlovým pásem.
Od 19. století přestalo hlubší městské podzemí plnit svou funkci. Rozsáhlé nepotřebné chodby se začaly zavážet stavební sutí, odpadem a popelem. Spodní prostory přestaly být kontrolovány, odvětrávány, hromadila se tu voda. Když pak do ulic klatovského historického centra, vystavěného na nepříliš stabilním podloží, vjela moderní doprava, nenechaly na sebe problémy se zanedbaným podzemním komplexem dlouho čekat.
Ve stěnách domů stojících nad historickým sklepením se začaly objevovat trhliny, na několika místech došlo k narušení vozovky. V Krameriově ulici se do podzemí propadla jednotlivá parta domu čp. 180, jinému domu v téže ulici do sklepů zajel celý, nově vyzděný komín. Ve střeše a podlahách domu po něm zůstal jen prázdný otvor, jako by tudy prolétl meteor. Lehké vepřovicové zdi domu klenby sklepení unesly, ale těžké zdivo tělesa komínu z pálených cihel již nikoliv. Pod domy na křižovatce ulic Zlatnická a Randova se začalo hýbat a hroutit i samotné poddolované podloží a proto bylo rozhodnuto o nutnosti rychlého stabilizačního zákroku.
V 60. letech minulého století byli do Klatov přivoláni pracovníci Interprojektu Brno, kteří měli za úkol zmapovat a zaměřit městské podzemí. Vzhledem k časové tísní však byly vytvořeny plánky převážně jen schématické, umožňující neodkladné zahájení sanačních prací. Pak už do středověkých sklepů vtrhli specialisté Geoindustrie Praha a Geoindustrie Stříbro, kteří začali do skály hloubené historické podzemí zpevňovat tunami a tunami betonu.
Jediným účelem této sanace bylo zajištění statiky staré zástavby Klatov, ohrožené působením otřesů a vibrací z povrchové dopravy na nestabilní a zanedbané sklepení. Zachování několikasetleté podoby podzemí nebylo důležité. Převážná část profilů chodeb byla pokryta vrstvou zpevňujícího betonu, mnohé chodby, prostory i schodiště spojující jednotlivá patra byla zazděna. Některé průchody mezi jednotlivými částmi sklepů byly opatřeny železnými mřížemi. Po skončení sanace v roce 1973 byl původní interiér starého podzemí téměř v celém svém rozsahu nenávratně ztracen.
Chodby se zúženým profilem se staly obtížně průchozí, nenašlo se pro ně žádné nové využití. Celý komplex byl zazdívkami rozdělen na separované úseky. Některé části jsou zcela nepřístupné, některé z nich zapomenuté. Jen z náznaků lze odhadnout, kam určité chodby směřují a kde se propojují. Části spodních pater se zaplavují a voda se musí odčerpávat. Překvapivě tu ale najdeme také „nové lochy“, jenž vznikly až v průběhu sanace jako technologické prostory. Některé vhodné „místnosti“ byly opatřeny ocelovými dveřmi a vzduchotechnikou, aby se daly využít jako kryty civilní obrany.
Zajímavá je situace pod jezuitským kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce. Ten byl stavěn až od roku 1656 na místě, kde v té době již existovaly rozvětvené sklepy zbouraných domů. I kostel má své nepříliš hluboké podzemí, své krypty a nikdo přesně neví, jak bylo naloženo s původním středověkým sklepením. Skrývá se stále ještě pod církevními katakombami, nebo bylo při stavbě kostela nahrazeno, zavaleno, či zazděno? Jaký je jeho stav, pokud ještě existuje? Předpokládá se, že byly kostelní podzemní prostory se starými sklepy dříve propojené, jak tomu nasvědčuje například pod Divadelní ulicí se nacházející část chodby, směřující pod jezuitské krypty. Podle sanačních výkresů byly tyto záhadné komunikace v blízkosti kostela zavaleny a bez průzkumu zabetonovány. A tak kdo ví, jestli se někdy podaří najít cestu do těchto ztracených neznámých sklepů, možná uchovávajících nejedno překvapení.
Zbylo jen několik málo míst, která unikla novodobé apokalypse. Přesto je lze pod starým městem najít a spatřit tak alespoň malý střípek v betonu utopené historické památky.
Mapovat a znovuobjevovat jak rozvětvené klatovské sklepy vypadaly, kudy vedly chodby, co z nich zůstalo a jaký měly účel, se dnes snaží občanské sdružení Klub přátel Klatovska. Interprojekt Brno po sobě zanechal jen hrubé schématické plány bez zohlednění historické podoby. Podrobné stavební výkresy jednotlivých sklepů, vzniklé při vlastní sanaci, zase ukazují stav podzemí až po vybetonování, zazdění a všech ostatních úpravách. Žádná mapa původního středověkého sklepení tak není k dispozici a pátrání po jeho podobě je obtížné. Čas od času ale přeci jen přináší překvapující objevy, které jsou přátelům Klatovska odměnou za jejich úsilí.
*mázhaus – rozměrná nevytápěná místnost v přední části přízemí gotického nebo renesančního domu, využívaná například k provozování řemesel či obchodní činnosti. Zároveň komunikační uzel, odkud vedly schody do prvního patra či do sklepa, průjezd či průchod do dvora.
Za informace a návštěvu Klatovského podzemí děkujeme Martinu Křížovi