Velmi starý kostel Dobrého pastýře, stojící nedaleko Aše v nejzápadnějším výběžku naší republiky, si zaslouží pozornost každého, kdo do těchto končin zavítá. Ani my jsme při výpravě do tohoto kraje neodolali a zajistili si možnost prohlédnout si tento svatostánek doslova od podlahy až po věž. To co jsme uvnitř kostela viděli a slyšeli nás zaujalo natolik, že jsme se rozhodli sepsat o tomto objektu krátkou zprávu, jenž na Dobrého pastýře upoutá snad i vaši pozornost.
Severně a kousek od Aše, v malé obci Podhradí, stojí naproti obecnímu úřadu nenápadný kostel. Stavba, která je tu poněkud zapomenutá, ale která je v několika ohledech opravdu unikátní. Tento evangelický kostel byl úmyslně vybudován v těsném sousedství areálu dnes již pobořeného zámku, patřícího dříve rodu Zedwitzů. Těm věnoval král Zikmund v roce 1422 celé Ašsko, které jim pak víceméně patřilo až do konce druhé světové války. Podhradí však vlastnili Zedwitzové již od roku 1395, kdy zdejší hrad zdědil po dřívějších majitelích – rodu Neubergů Konrád Zedwitz, manžel Hedviky z Neubergu.
Zedwitzové přijali v 16. století evangelické učení a i když někteří mužští zástupci rodu později přešli pod vlivem svých manželek na katolickou víru, svým poddaným ponechali svobodu vyznaní. Ještě roku 1930 se tak i díky této benevolenci majitelů panství přihlásilo k luteránské víře veškeré obyvatelstvo Podhradí.
Kostel Dobrého pastýře byl postaven v letech 1470 až 1490 Jindřichem Zedwitzem jako pozdně gotická stavba, která byla mezi roky 1678 – 1712 pro nedostačující kapacitu i rostoucí význam tohoto panského rodu rozšířena a přestavěna v raně barokním stylu. Zachována zůstala původní podoba věže kostela, jejíž spodní část je hranolová, zatímco vyšší patra mají tvar polygonální, zakončený cibulovitou kopulí.
Kamenný plášť kostela pak skrývá unikátní dřevěný interiér. Ten byl původně sestavený bez použití jakýchkoliv železných spojovacích prvků, kdy vše drželo pohromadě jen za pomoci dřevěných kolíků a čepů. Dřevěný je i klenutý strop, zdobený malbou adorujících andělů od Rodiuse von Föslau z roku 1711. Vyřezávaný oltář či chórové lavice s tordovanými* pilastry** a rozvilinovými*** výplněmi z roku 1710 má na svědomí Johan Šimon Zeitler z Doubravy. Oltářní obrazy znázorňují Křest Páně a Poslední večeři Páně. Největší pozornost ale poutá obraz v edikule, jenž je pokládán za nejstarší vyobrazení již neexistujícího zámku v Kopaninách, před nímž je ztvárněn manželský pár Zedwitzů.
Dřevěné galerie ve dvou patrech, kruchta, kazatelna i lavice jsou ozdobené malovanými, převážně rostlinnými motivy, prý inspirovanými zdejší květenou. Nad zadním uzávěrem lodě, těsně pod malovaným stropem se na kůru nachází původní, dodnes funkční a využívané barokní varhany z roku 1817, instalované sem varhaním mistrem Joachimem W. Trampelim ze saského Adorfu. Po stranách presbytáře najdeme řady VIP sedadel pro významné občany Podhradí, dodnes opatřených jmenovkami. Nad nimi se pak na galerii vyjímá jinde nevídaná prosklená uzavřená oratoř, jenž byla během bohoslužeb útočištěm Zedwitzů. Ti sem vcházeli vlastním zadním vchodem, tady mohli před začátkem bohoslužby nerušeně za uzavřenými okny debatovat, aby pak prosklený rám vysunuli směrem nahoru a pustili k sobě slova duchovního.
Dřevěný interiér kostela byl sice původně sestaven bez použití kovových spojovacích prvků, dřevo však v průběhu staletí sesychalo a pracovalo, takže dnes tu nějaké ty kramle či železné svorníky najdeme. Jinak ale veškeré trámy, kazatelna, vyřezávané sloupy, lavice, sochy, ornamenty, prkna i desky nedoznaly žádné větší újmy, včetně napadení dřevomorkou, což je velmi neobvyklé. Původní jsou i dodnes syté barvy na nepoškozeném malovaném stropě, jehož stav svědčí o skvělé kondici dřevěné klenby. Jak se kdysi zmínili Němci, kteří Podhradí museli po válce opustit, tradovalo se, že bylo veškeré dřevo původně ošetřeno volskou krví s příměsí tajné přísady – neznámé chemikálie. Kostelu se zároveň vyhnuly i jiné hrozby, které na podobné objekty v neklidných dobách číhaly. Ať již to byly války, netolerantnost katolíků či velmi obávané požáry, Dobrý pastýř vše ve zdraví přečkal. I proto mu dnes patří další unikum, kdy je nejstarším evangelickým kostelem na území celého bývalého Rakouskouherského mocnářství.
Kostel je dnes uzavřený, k bohoslužbám se využívá jen příležitostně, tak jednou za měsíc. Prostory určené pro věřící to ani jinak neumožňují. V zájmu co největší kapacity svatostánku i v důsledku jiné fyzické konstituce dávných generací místních obyvatel jsou lavice k sezení příliš blízko u sebe a dnešnímu člověku nenabízí téměř žádný prostor, kam by vměstnal své poněkud delší nohy. Dobrý pastýř tak alespoň plní funkci chronometrickou, když zvon na věži, řízený hodinovým strojem z roku 1893 od C. F. Rochlitze z Berlína, odbíjí vesnici Podhradí každou čtvrthodinu.
Aby tomu tak vždy bylo, je nutné hodinový stroj ráno a večer ručně natahovat, každý den, po celý rok. Toto břímě zatím nese na svých bedrech starosta Podhradí Josef Smolka a není pro něj žádné výjimky. Pokud by zaspal či zapomněl, mohla by těžká závaží vzácný hodinový stroj poškodit a způsobit tak velkou škodu obci i času. A tak již po mnoho let stoupá Josef Smolka na počátku a na sklonku každého dne na kostelní věž, vědom si své odpovědnosti i unikátnosti Dobrého pastýře, vytahuje závaží a kontroluje mechanismus. Dělá to rád, ale čas měří nezadržitelně a možná i trochu nespravedlivě také jemu. Mladé nohy již nemá a zatím se nehrne nikdo, kdo by chtěl po něm tento úděl převzít. A není divu! Ráno a večer, každý den …
Po příchodu do Podhradí zaujme každého nejprve přilehlý areál zříceniny bývalého zámku a hradu Neuberg. Dominantní hradní věž, či rozpadající se zdi zámeckých budov lákají a přitahují. Je snadné přehlédnout nenápadný malý kostelík v jejich blízkosti. Vždyť takový je pomalu v každé vesnici. Věřte že není! Kostel Dobrého pastýře skrývá nejedno nevídané a pozoruhodné překvapení pro křesťany i pro nevěřící. Snad se mu všechny hrozby, které přečkal v minulosti, budou vyhýbat i nadále a neobjeví se nebezpečí nová. Zvoník najde svého nástupce a obec prostředky na údržbu této památky.
* spirálovitě zakroucený
** svislý architektonický prvek vystupující ze stěny s ozdobnou patkou a hlavicí
*** rostlinný ornamentální motiv
