Česká republika má 4 póly, tedy nejzápadnější, nejvýchodnější, nejjižnější a nejsevernější bod. Tyto body jsou často cílem různých turistických výletů. Také jsem už některé v průběhu let navštívil, ale některé mi stále chybí. Nejvíce by se mi líbilo objet na kole všechny 4 body v rámci jedné nebo dvou cest. Jenže to je cesta dlouhá přes 2 tisíce kilometrů a na to nemám dost času. Třeba v důchodu, ale to už možná nebude dost sil na tak dlouhou cestu.
Rozhodl jsem se tedy, že si udělám takový malý výlet jen k nejsevernějšímu bodu republiky.
Plán byl jednoduchý. Z Prahy pojedu vlakem co nejblíže severnímu bodu a zpátky do Prahy pojedu na kole.
Příprava na cestu
Jako výchozí bod mé cyklistické cesty jsem zvolil vlakovou zastávku Horní Poustevna. Z Prahy tam jede vlak s přestupem v Děčíně. Vlak mezi Děčínem a Horní Poustevnou jede přes Německo. Projede Bad Schandau a asi 9 dalších německých zastávek. Cyklistickou trasu jsem si našel na webu https://viaczechia.cz/stezka-stredozemim/. Ta vede ze severu na jih, ale já jsem si z ní vzal jen část ze severu do Prahy. Rozdělena je na 3 úseky:
Severní bod – Nový Bor 64 km
Nový Bor – Mělník 88 km
Mělník – Praha 64 km.
Každý úsek budu mít na jeden den a budu tak mít dost času kochat se krajinou a památkami.
Dlouho jsem přemýšlel, jak celou cestu pojmu. První možnost byla, že si na cestu zabalím vše potřebné na spaní v přírodě a budu spát někde v lese, kam mě kolo doveze. To má tu výhodu, že nejsem ničím vázaný a můžu jet a spát jak a kde budu chtít.
Druhá možnost je spát v hotelech a penzionech. Tady je zase výhoda, že pojedu celkem nalehko, ale budu vázaný na konkrétní ubytovací zařízení.
Když jsem si dal dohromady všechna pro a proti, vyšla mi varianta druhá jako lepší. Také díky tomu, že noc v Mělníku jsem měl zajištěnou v soukromém bytě. Pojedu nalehko a v cíli na mě bude čekat sprcha a postel. Možnost úschovy kola v hotelu a pěší prohlídka města také není k zahození.
Je to sice dražší varianta, ale vhodné vybavení na spaní venku bych si musel také koupit.
Vybavení
Když budu spát v hotelu, nebudu s sebou potřebovat tolik věcí. Na kole jsem měl sedlovou brašnu Acepac o objemu 15 litrů a na řídítkách brašnu Ortlieb o objemu 5 litrů. K tomu ještě malou rámovou brašnu Sport Arsenal na nářadí a náhradní duši. To mi bohatě stačilo. Nejvíc místa zabírala goretexová outdoorová bunda. Jinou vhodnou nemám a kupovat nějakou malou cyklo bundu za cenu kolem 6000 Kč se mi fakt nechtělo.
Zabalil jsem trochu oblečení, hygienické potřeby, pantofle na přezutí, lékárničku, nářadí na opravu kola, nabíječku a doklady. Na kole jsem měl litrový bidon a druhou menší láhev v brašně. Jídlo jsem řešil jednoduše. Na první den jsem si vzal nějaké obložené housky. Večeři a snídani si vždy koupím v místě ubytování. Obědem se nebudu moc zdržovat a koupím si něco vhodného s sebou.
Vyjíždím
Ráno v 6:45 vyjíždím vlakem směr Děčín, kde musím přestoupit na další vlak. Mám na to 10 minut. To není opravdu moc. Snad to stihnu. A hned na začátku se projevila moje nezkušenost s cestování vlakem s kolem. V Praze jsem byl u vlaku včas a bez problému naložil kolo do zavazadlového vlaku. Vlak byl prázdný, měl jsem téměř celý vagón pro sebe. Jenomže kdesi před námi na trati byla výluka z důvodu opravy kolejí. Hned jsem raději informoval průvodčího, že v Děčíně přestupuji. Slíbil, že to dá vědět a vlak snad počká. To mě uklidnilo. Čekat na další vlak 2 hodiny se mi nechtělo. Nehledě na to, že bych nemusel stíhat rezervované ubytování.
Do Děčína jsme dojeli s malým zpožděním, nic hrozného. Jenže problém začal právě teď. Na začátku vypadal vlak prázdný, ale postupem času do něj nastoupilo mnoho cyklistů. Tak když začal průvodčí ze zavazadlového vlaku vykládat kola, moje nebylo první na řadě, nebylo ani druhé a ani třetí. Pak jsem přestal počítat. Moje kolo se ocitlo na nástupišti několik minut po odjezdu mého vlaku do Horní Poustevny. Tak snad na mě chvíli počkají, říkám si, ale kam mám rychle běžet? Vyrážím naslepo a hledám někoho, koho se můžu zeptat na správný vlak. Nikde nikdo, běžím podle pocitu po schodech do podchodu. Pedál se mě trochu zavrtal do holeně, ale já na to nedám a běžím. Vidím vlak. Je to on? Nevím, ale ve dveřích se objevuje průvodčí s otázkou, jestli jedu s nimi. Nejsem si jistý, ale nastupuji. Za mnou se zavírají dveře. Jestli je to správný vlak, tak to bylo opravdu na poslední chvíli. Nebudu to protahovat, správný vlak to byl. Teď mě čeká asi hodinová cesta Německem.
Horní Poustevna
Projíždíme pěknou krajinou a sem tam malým upraveným nádražím. Cesta pěkné ubíhá. Najednou už nádražní budova není vůbec hezká a upravená, to jsme se vrátili z „Východního Německa“ do Česka. Druhá taková nehezká zastávka je moje cílová. Stará nádražní budova, kde vůbec nic není. V noci bych se tady bál vystoupit. Ničím se nezdržuji a vyrážím do obce, vzdálené asi kilometr cesty. Na benzínové pumpě si koupím vodu do svých lahví. A vyrážím do asi 10 km vzdáleného severního bodu republiky.
Pohodlné asfaltové silničky se časem mění v lesní cestu a časem v cestu na kole téměř nesjízdnou. Kluci z Bike O’Clock by to asi projeli, tedy spíše přeskákali, ale já jsem tlačil a přenášel. Kořeny, padlé stromy, potůčky a strouhy tu byly na každém kousku. Vždy jsem nasedl a chvíli jel, abych po pár metrech zase přenášel. Tak pořád dokola. Těsně před severním bodem se cesta zlepšila, a tak jsem po kořenech a kamenech dojel do cíle.
Nejsevernější bod republiky
Tento bod pro mě není vlastně cílem, ale začátkem mé cesty. Takže cesta začíná.
Na mohutném zasazeném kameni se dočtete, že se nacházíme na nejsevernějším bodu ČR u osady Severní a obce Lobendava.
Chvíli si tu popovídám s partou starších pánů na výletě, občerstvím se a vyjíždím na jih. Zpočátku to jízda moc není, zase chvílemi tlačím a přenáším kolo. Po pár kilometrech se cesta začíná zlepšovat, nakonec se dostanu i na asfalt. To už se jede mnohem lépe a cesta pěkně ubíhá. Mířím do Šluknova. Udělám tady kroužek kolem náměstí a zajedu se podívat k místnímu zámku. Nakouknu i do hezké zámecké zahrady. Po očku se dívám, jestli tady není nějaká hospoda se zahrádkou, ale nic nevidím. Pokračuji tedy dál do Krásné Lípy. V Krásné Lípě jsem už kdysi byl, tak jedu najisto do Pivovaru Falkenštejn, který se nachází na náměstí. Na příjemné zahrádce potkávám již známou partu starších pánů, kteří sem dojeli ve svém automobilu.
Začínají se honit černé mraky. Mám počkat, až se to přežene, nebo se tomu budu snažit ujet? Čekat se mi nechce, a tak vyrážím. Po pár stovkách metrů se rozprší. Rychle dojíždím do altánu v místním parku a čekám, co bude dál. Nepřestává. Oblékám nepromokavou bundu a vyjíždím. Po chvíli přestává pršet, zastavuji a bundu opět ukládám do brašny. Ale to jen proto, abych ji zase po pár kilometrech opět vybaloval. Tak si nějakou dobu s mraky a sluníčkem hraji. Několikrát dokola.
Přes Chřibskou pokračuji do České Kamenice. Kamenici si prohlížím jen ze sedla kola. Projedu náměstí a pár uliček kolem něj. Další na cestě je Kamenický Šenov, kterým jen projíždím a zastavuji u Panské skály. Počasí není nic moc, trochu mrholí. Fotografii ale udělám.
Panská skála, známá také jako kamenné varhany, je jedinečný geologický útvar nacházející se v nedalekém Kamenickém Šenově. Je to nejstarší geologická rezervace v České republice, chráněná již od roku 1895. Skála je tvořena pěti a šestibokými čedičovými sloupy, které vznikly sopečnou činností před miliony let. Díky své neobvyklé podobě a přírodní kráse přitahuje mnoho turistů a byla také využita jako kulisa pro natáčení známého českého filmu Pyšná princezna.
Počasí se vylepšuje a já dojíždím do Nového Boru. Tady na mě čeká ubytování v Grandhotelu Nový Bor, dříve se jmenoval hotel Pražák. Hotel je celkem prázdný a ani snídaně nebude, nevaří. Kolo mám schované v garáži, a tak není problém si někam zajít.
Nedaleko je pizzerie, která má dobré hodnocení. Dám si k večeři pizzu. Usedám ke stolu, objednávám si a čekám. Ne, že by čekání bylo nějak dlouhé, ale pomalu usínám. Docela jsem z té dnešní cesty unavený. Brzké vstávání, devadesát kilometrů a spoustu přenášení udělalo své. Probouzí mě servírka a pokládá přede mě pizzu.
Posilněn vyrážím na prohlídku města. Čirou náhodou se mi do cesty postaví pivovar BORN. Uvnitř hraje nějaká místní kapela a kolem je pár posluchačů. Jinak je v lokálu prázdno. No jo, je všední den. Obsluha je příjemná a pivo dobré, ochutnávám několik malých a jdu spát.
Do Mělníka
Ráno vyrážím někam za snídaní, nic vhodného nenacházím, tak si nakoupím v místním supermarketu a posnídám v hotelovém pokoji. Při tom si ještě znovu za slunečného počasí prohlédnu střed města a zastavím se u lavičky Václava Havla.
Vyrážím na cestu dlouhou 88 km směr Mělník. Hned po pár kilometrech přijíždím do Sloupu v Čechách. Mířím rovnou ke skalnímu hradu Sloup. Mám chuť vylézt až nahoru na hrad, ale nechávat kolo s věcmi dole se mi moc nechce. Prohlížím si tuto zajímavou stavbu jen ze spodu.
Skalní hrad Sloup, nacházející se ve Sloupu v Čechách, je jedinečná historická památka zasazená v dramatické přírodní krajině. Tento hrad, vytesaný do pískovcové skály, sloužil od svého založení ve 13. století jako obranné sídlo a později jako poustevna. Díky své výjimečné poloze a architektonickému řešení nabízí návštěvníkům nejen pohled do historie, ale také úchvatné výhledy na okolní krajinu. Hrad je oblíbeným cílem turistů a milovníků historie, kteří mohou obdivovat jeho zachované části, včetně kaple, obytných prostor a vyhlídkových plošin.
V následujícím stoupání na mě vykoukne odbočka k rozhledně. Neváhám a odbočuji do prudšího kopce. Na vrchu na mě čeká rozhledna Na Stráži. Tady se nakonec odhodlám a kolo uvážu u stromu. Můžu tak vystoupat na rozhlednu a podívat se po okolí. Po občerstvení v místním bufetu pokračuji v cestě směr Zákupy a Doksy.
Krajina se rychle proměňuje. Kolem jsou voňavé borové lesy a slunce nad hlavou. Blížím se k Máchovu jezeru, projíždím Doksy a pokračuji směrem k vesnici Bezděz. Hrad sice nenavštívím, ale z okolních luk mám na něj krásné výhledy.
Najednou se lesní cesta začíná ztrácet ve vegetaci. Zastavuji, abych se podíval do mobilu na mapu. Jsem správně, tudy je naplánovaná trasa. Pokračuji tedy po téměř neznatelné cestě dál až do míst, kde se zařezává do hlubokého úvozu. Znovu kontroluji svou polohu na mapě. Objízdná trasa asi neexistuje. Vjíždím do úvozu, ale hned po pár metrech přenáším kolo přes padlé stromy. Jmenuje se to tady Žďárská cesta, ale je to překážková dráha. Projít tady pěšky je docela náročné a já k tomu musel přenášet kolo. Padlých stromů a různého křoví tu bylo plno. Nakonec jsem dorazil do obce Žďár pořádně vysílen.
Přede mnou byl hrad Houska a Kokořínský důl, ve kterém jsem měl v plánu udělat zastávku na občerstvení. A tak jsem zastavil přímo v Ráji. Tedy přesně v občerstvení u Weinlichů v obci Ráj. Z místní nabídky jídla jsem si nevybral, tak jen nějaké to nealko a trochu jídla z vlastních zásob. Doplnění vody do bidonu a hurá do Mělníka. Před sebou mám ještě asi 21 km a na konci sprcha, jídlo a postel.
Do Mělníka jsem přijel celkem brzo odpoledne, což mi poskytlo dostatek času na prohlídku historického centra města a od zámku jsem se pokochal pohledem na soutok dvou našich největších řek, Labe a Vltavy.
Kolem Vltavy do Prahy
Ráno jsem si dal snídani v místní kavárně a bez dalšího zdržení vyrazil směrem na Prahu. Plánovaná trasa vedla po levém břehu Hořínského kanálu a dále po břehu Vltavy, kterou jsem postupně několikrát překřížil.
Hořínský plavební kanál, vybudovaný na začátku 20. století, slouží pro lodní dopravu mezi Vltavou a Labem u soutoku obou řek. Jeho technické řešení a malebné okolí přitahují nejen milovníky lodí, ale také cyklisty a turisty. Kanál prochází klidnou krajinou, kterou lemují stromy a nabízí nádherné výhledy na vodní hladinu i okolní přírodu.
Po cestě jsem také trochu zabloudil a narazil na plot se žiletkovým drátem, za kterým byl les. Co tam asi je? Vracet se mi nechtělo a vyrazil jsem po lesní cestě vedoucí kolem něj. Připadalo mi to nekonečné, ale nakonec jsem se dostal k jakési vrátnici a za ní jsem uviděl obrovské nádrže na ropné produkty. Tím se mi vše vysvětlilo. Byl jsem u rafinérie v Kralupech.
Další zastávku jsem měl u zámku Veltrusy, odkud jsem po krátkém občerstvení v místním bufetu pokračoval do Máslovic, kde je přívoz přes řeku. Tímto přesunem na levý břeh Vltavy jsem se chtěl vyhnout nepříjemné cestě z Máslovic do Klecan. Přívozem jsem se dostal do Libčic nad Vltavou a v Řeži přes most na pravou stranu řeky. Cesta však nebyla ideální. Na začátku byla příjemná, ale posledních pár desítek metrů vedla úzkou pěšinou hned kolem železniční tratě. Projít a projet se to dá, ale setkat se tam s rychlíkem jedoucím 160 km/h bych nechtěl.
V pořádku jsem se dostal na pravý břeh řeky do Řeže. Dále to byla už známá cesta, kterou jsem jel mnohokrát. Husinec, Klecany, Troja a Libeň. Byl jsem doma.
Celá cesta byla fajn a náramně jsem si to užil. Na celkem krátkém úseku jsem projel různými krajinami. Z hor přes hluboké lesy, louky a pastviny. Kolem různých skalních útvarů, přes historická města až po roviny kolem velkých řek. V Česku je prostě hezky a tak moje další cesta zase povede po českých a moravských krajích.