Pár slov úvodem
Na Rakovnicku severně od Kounova se nachází nenápadné návrší Špičák, vysoké 490 m. Na jeho severovýchodním úpatí se rozkládá lesní areál, v němž skupinu vnímavých milovníků přírody zaujaly na povrchu a těsně pod povrchem ležící větší křemencové kameny. Roku 2011 je začali tito nadšenci – říkají si Lovci menhirů – odkrývat, a celkem 29 jich vztyčili do svislé polohy. Ukázalo se, že jimi postavené kameny na několika místech tvoří krátké řady a některé objekty mají tvary upomínající na menhiry. Několik málo z objevených křemencových balvanů pak navíc budí dojem možného (částečného) opracování člověkem. Několikakilometrovému areálu s desítkami nově vztyčených kamenů Lovci menhirů dali název Kamenný les. Jednotlivé balvany jakož i okrsky se skupinami vztyčených kamenů opatřili různými jmény, čímž je svým způsobem zosobnili a přiblížili lidem. A také tam zřídili naučnou stezku, čím své úžasné kameny lidem přiblížili nejen v přeneseném slova smyslu mentálně, ale i fyzicky.
O samotné řadě
V jednom z koutů Kamenného lesa se na ploše zhruba 30 x 70 metrů se nacházejí tři nově vztyčené kameny a jeden ležící, který byl ponechán na původním místě v původní poloze. Zmíněné čtyři křemence jsou umístěny poměrně blízko sebe a tak přesně za sebou, aby se o nich dalo mluvit jako o řadě. Jejich velikost kolísá od jednoho do dvou metrů a váha největšího z nich dosahuje nebo i přesahuje jednu tunu
Tři vztyčené kameny a jeden ležící tedy tvoří čtyřčlennou řadu. Druhý a čtvrtý v linii (viděno od lesní cesty) podle mě nesou známky obvodového opracování.
Jmenovaný čtvrtý člen řady a jeho „kolega“ stojící u cesty vedle masivní křemencové plotny navíc vykazují výrazně hladké plochy. Ty podle geologů vznikají působením větru a mluví se o tzv. eolickém vyhlazení. Pokud by tomu zde tak bylo, svědčilo by to pro fakt, že tyto balvany v minulosti „už jednou“ stály a že jejich rozmístění na ploše není náhodné. Všechny jmenované křemence se od sebe složením horniny (odstínem barvy, rýhováním) nikoli nápadně, ale přesto i laickým okem postřehnutelně liší.
Pro někdejší zásah lidské ruky může dále mluvit dále asi metr dlouhého kamene z tmavohnědého arkózového pískovce. Ten měl typický tvar stély, ale bohužel zmizel. Nicméně jeho fotky jsou naštěstí k dispozici.
Všechny v tomto areálu viditelné větší kameny jsou zajímavé a svým způsobem záhadné.
Náhodnost či nenáhodnost polohy těchto křemenců, jakož i úvaha o jejich možném prehistorickém původu či kultovním účelu, je samozřejmě věcí subjektivního náhledu pozorovatele. Areál Galeje opakovaně navštívil i renomovaný geolog RNDr. Václav Cílek, jenž řekl, že inkriminované čtyři kameny s jistou nadsázkou za řadu považovat lze.
Popsaná kamenná řada se nalézá vedle menhirů „Orel“ a „Ufo“.
