Asi jste o tom už slyšeli. „Kluci z Prahy“ vytyčili v době covidové všechny čtyři póly Prahy. Jak praví wikipedia, slovo pól vychází z řeckého slova polos a znamená čep, osa koule, nebe a je v obecném smyslu místo z jistého hlediska nevzdálenější nebo mající nejkrajnější vlastnosti. Proto máme póly rovnou čtyři a to severní, jižní, západní a východní. Jedná se tedy o nejsevernější, nejjižnější, nejzápadnější a nejvýchodnější body Prahy.
Jak je vidět na videu, Kluci z Prahy nejsou žádní troškaři. Tyto významné body vyznačili za pomoci velkých betonových patníků, každý z nich prý váží 180 kg. Jsou i pěkně popsané, tak je hned jasné, kde jste. Body se nám dostaly i do mapy.cz a Google Maps. Jejich hledání je tak vlastně zcela jednoduché.
Jak jsem se později dozvěděl, lidé tato místa navštěvují různými způsoby. Třeba je i objíždějí autem. Já jsem se rozhodl, že všechny body objedu na kole během jednoho dne.
Plánování cesty
Kolem Prahy vede cyklotrasa 8100, ale ta pro moje účely nebyla vhodná. Po ní se dá objet celá Praha, ale neprotíná póly. Vede většinou ve Středočeském kraji. Proto jsem si v mapě naplánoval trasu svoji, od jednoho pólu k druhému. Podle mapy byla cesta dlouhá 117 km a na několika místech vedla po zmíněné trase 8100.
Na začátku dubna vyrážím. Přede mnou jsou místa, která znám docela dobře, ale v některých částech mojí trasy jsem nikdy nebyl.
Východní pól
Začínám na východním okraji. Tam to mám nejblíž. Abych si trochu trasu zkrátil, do Klánovic se svezu vlakem.
Projíždím jarním Klánovickým lesem a mířím k pólu. U tohoto bodu jsem už byl, tak jeho nalezení není žádný problém. V létě, až nebudou stromy holé, to může být trochu těžší. Ale vyšlapaná cestička vede jistě.
Dělám tady první fotografii na dnešní cestě a vyrážím na jih.




Jižní pól
Další cílem je jižní bod, který leží na pravém břehu Vltavy poblíž Zbraslavi. Cesta vede přes Koloděje, Horní Měcholupy, Petrovice, Milíčovský les, Šeberov, Kunratice, Libuš. Následuje pěkný sjezd Modřanskou roklí k Vltavě. Do této chvíle jsem se většinou motal kolem Prahy po cyklostezkách a silnicích s malým provozem. Střídaly se různé parky a parčíky se sídlišti i téměř vesnickou krajinou. Teď mě čeká asi 7 km podél Vltavy. Na rovné, asfaltem pokryté cyklostezce, to pěkně ubíhá. Za chvíli jsem na jihu a dělám druhou fotografii na své cestě.
Na západ
Ještě chvíli si užiji rovinky cyklostezky. Překonávám most Závodu míru a po silničkách mířím do Radotína. Tady začíná dlouhé stoupání. Dvacet následujících kilometrů budu stále stoupat. Ze začátku je kopec trochu prudší a pak jen mírný. Před sebou mám asi 200 výškových metrů. Projíždím Řeporyje, Jinočany, Chrášťany, Chýně, Jeneč až k obci Dobrovíz.
Tento úsek cesty se mi nelíbil. Dost tady foukalo, samozřejmě proti mně, ale hlavně to není pěkná krajina. Všude kolem nehezká pole protkaná dálnicí. Tu jsem na západě Prahy překřížil hned pětkrát. Konkrétně ty byly D0, D5, D6 a D7.
Západní pól leží hned vedle plotu letiště Václava Havla. Nedaleko se nachází v keřích a stromech schovaný Evangelicky hřbitov a také zde má své sklady Amazon. Moc hezké místo to není. Bylo zajímavé vidět několik přistávajících letadel. Byla docela blízko.
Na sever
Po nutné fotografii vyjíždím směr Dobrovíz a už se těším do Únětic. Tentokrát ne na pivo, ale na mírný sjezd Tichým údolím kolem Únětického potoka. Cesta tam vede přes Tuchoměřice, Statenice, Černý Vůl, Únětice a dále údolím do Roztok. Tady mám v plánu překonat Vltavu přívozem.
Jak už to tak bývá, přívoz právě odplul a tak mám asi půl hodiny na odpočinek. Dávám si svačinu a pozoruji Vltavu. Na protějším břehu právě spouští na vodu motorovou loď. Její vůdce se s předpisy moc nemaže. Pluje ve skluzu sem tam. Krouží osmičky od břehu k břehu. Vypadá to, že loď zkouší. Než pro mě připluje přívoz, už je loď zase na přívěsu za autem.
V Klecanech mě zase čeká stoupání, tentokrát jen 100 výškových metrů. Projíždím Sedlec, Pakoměřice a Hovorčovice. Za hranicí Hovorčovic je u železniční trati poslední bod mé cesty. Opět to není nijak zvlášť hezké místo, ale je tady klid.
Teď už mě čeká jen cesta domů. Je to asi 13 km většinou po cyklostezkách. Před domem mi Garmin ukáže 120 km a asi 1000 metrů převýšení.
Byl to velmi zajímavý výlet a jsem rád, že jsem ho absolvoval. Poznal jsem mnoho neznámých míst. Východní pól se nachází v největším pražském lese, kde je hezky téměř pořád. Jižní pól je na břehu Vltavy, kde je také hezky. Západní a severní bod jsou zajímavé jen tím, že tam jsou. Kdyby tam nebyly, tak není důvod do těchto míst chodit. Přesto to bylo fajn a díky všem autorům tohoto projektu.

Překvapení nakonec
Za pár dní po návratu jsem se v práci zmínil o své cestě. A kolegyně se hned ptá: Máš placku“? Po mém nechápavém pohledu mi vysvětlí, že kdo navštíví všechny 4 póly, může si dojít pro placku „Pražský polárník“. A tak vyrážím do CAMPu (Centrum Architektury a Městského Plánování) nedaleko Karlova náměstí. A placku opravdu dostávám. Jsem letos prý první, kdo si pro ni přišel.