Studium ekonomicko-kulturního oboru na vysoké škole se bez exkurzí do terénu s názornými ukázkami nemůže obejít, a tak jsem s bezmála padesáti dalšími spolužáky usednul v brzkém podzimním ránu zahaleném mlhou do autobusu a vyrazil s pedagogickým vedením vstříc novým kulturním poznatkům do oblasti severního Plzeňska.
Cílovou destinací našeho vzdělávacího výletu byla oblast, která čeká, kdy někdo objeví její velký kulturní kapitál, kterým disponuje a správným způsobem ho využije. Severní Plzeňsko, oblast posetá vesměs malými vesničkami, ze kterých se život pomalu vytrácí. Je zde spíše víc chalupářů než stálých obyvatel. Občas tu narazíte na chátrající historicky zajímavé domy a kostely. Na druhou stranu se mezi nimi sem tam najde i nějaká zrekonstruovaná památka lidové architektury. Bohužel je nutné podotknout, že často jde o nevkusné rekonstrukce, a tak mezi chátrajícími vesnickými staveními vyčnívají pestré a jedovaté barvy nových fasád. A to je příklad toho, že dostatek finančních prostředků pro rekonstrukci historické budovy nestačí. Potřebné jsou také znalosti a soudnost. Neznalý rekonstrukční zákrok může zcela degradovat skutečnou hodnotu hmotného kulturního dědictví.
Březina
Naše první zastávka byla ve vesnici Březina. Tady se nachází stejnojmenná zřícenina hradu spolu se zámkem. Nejstarší zmínky o hradu Březina jsou z roku 1389. Po staletí se střídali jeho majitelé až v 17. století hrádek zpustnul a začal se rozpadat. Na přelomu 18. a 19. století byl nedaleko hradu postaven malý zámek pro Jáchyma ze Šternberka a zřícenina hradu byla přebudována na jakýsi zahradní altán jakožto součást zámeckého parku. Jáchym Šternberk spolu se svým bratrem Kašparem, zakladatelem Národního muzea v Praze, zámek využívali pro jejich přírodovědeckou práci. Celý areál zámku s parkem a hrádkem je dnes poměrně zpustlý. Neudržovaný zámek chátrá, stejně tak jako zahrada plná nejrůznějších exotických dřevin.
A tak z bývalého reprezentativního a vznešeného sídla zbyl jen zpustlý, turisticky nepříliš navštěvovaný areál v zapadlé vesnici. Těžko říct, zda tento zajímavý kulturní objekt ještě někdy přijde k životu.
Zřícenina hradu Věžka
Naše cesta pokračovala do vesnice Druztová, na jejímž okraji nachází se zřícenina hradu Věžka. První zmínka o hradu pochází z roku 1351. Hrad byl dvakrát napaden a dobyt, prvně to bylo po půlročním obléhání vojsky Václava I. v roce 1406, podruhé roku 1478 vojsky města Plzně a krále Matyáše Korvína, kdy byl hrad zničen. Protože trosky hradu nebyly nikterak zajištěny, nezachovalo se do dnešních dní mnoho. Na skále, kterou z jedné strany obepíná Berounka a z druhé rybník s potokem, je možná najít jen malé zbytky kamenných zdí. Na protějším kopci, blíže k vesnici, stojí kostel sv. Máří Magdaleny se hřbitovem.
Po výkladu, krátké prohlídce zbytků zdiva a pokochání se výhledem na Berounku, stále ještě zahalenou v mlze, jsme se vrátili zpět k autobusu a pokračovali k obědu do hospody ve Chrástu.
Mariánská Týnice
Naše další cesta směřovala směrem k Mariánské Týnici. Nejprve jsme však udělali rychlou zastávku ve vesnici Kostelec. Tady jsme navštívili nevelký kostel zbudovaný proslulým architektem Santini-Aichelem. Tento kostel právě prochází rekonstrukcí. Po krátké prohlídce jsem pokračovali dál. Dorazili jsme k dnešní první a poslední ekonomicky využité kulturní památce, a sice k Mariánské Týnici. Ta se nachází u vesničky Mariánský Týnec hned vedle Kralovic.
Na první pohled velmi pěkně zrekonstruovaná budova kostela Zvěstování Panny Marie láká k prohlídce. V současné době se v útrobách této velké architektonické památky skrývá Muzeum a galerie severního Plzeňska.
Jelikož jsme přijeli až v 15:30, měli jsme na prohlídku pouhou půlhodinku. Paní průvodkyně nám tedy rovnou ukázala největší chloubu Mariánské Týnice. Po průchodu nenápadnými dveřmi jsme se ocitli uprostřed samotného nitra kostela. Nejeden z nás byl v ten moment ohromen. Nad námi se tyčil vysoký strop a někde úplně nahoře nově zbudovaná kopule. Vše bylo pěkně zkrášleno freskovou výzdobou, zdobený strop byl osvícen paprsky světla procházejícími okny na vršku kopule, zkrátka pěkná ukázka vrcholného baroka.
V dalších prostorách komplexu je možné navštívit expozice týkající se tradic a historie severního Plzeňska, ale na to nám už nezbyl čas.
Po ukončení prohlídky jsme ještě chvíli okukovali stavbu z venku. Naši kantoři učinili několik oprav nepřesností, kterých se paní průvodkyně při výkladu dopustila a přidali pár názorů na (ne)kvalitu rekonstrukce budovy, která se začíná projevovat lehce opadávající omítkou a střešními taškami. My studenti jsme jejich názory byli spíše udiveni, na nás totiž prohlídka i rekonstrukce zanechala poněkud lepší dojem. Inu, vypadá to, že se ještě máme čemu učit.
Kostel sv. Petra a Pavla v Kralovicích
Naše poslední zastávka byla jen kousek od Mariánské Týnice, ve vedlejších Kralovicích. Tady na nás u kostela sv. Petra a Pavla čekal pan Soukup, člen Občanského sdružení Gryspek pro záchranu kostela sv. Petra a Pavla v Kralovicích.
Doklady o existenci tohoto farního kostela jsou již z roku 1250. Původně gotická stavba byla v druhé polovině 16. století na popud Floriána Gryspeka přestavěna na renesanční. Tehdy byla ke kostelu přistavěna kaple s kryptou sloužící jako hrob rodiny Gryspeků.
Kostel prochází rekonstrukcí, která však jde pomalu z důvodu nedostatku financí. Sdružení Gryspek se snaží neustále shánět nové prostředky na opravu. V interiéru se nachází oltář, v kapli potom renesanční epitaf Gryspeků. Velká pozoruhodnost je ukryta v kryptě pod kaplí. V ní je totiž umístěno dvanáct prosklených rakví se zmumifikovanými členy rodiny Gryspeků. O tom, jak došlo k zániku tohoto rodu, existuje jedna zajímavá legenda. Ta praví, že ke smrti této rodiny došlo začátkem 17. století na Kaceřově, nedalekém zámku, během poslední hostiny, na níž se měli Gryspekové otrávit. Dozvěděli se totiž špatnou zprávu o konfiskaci jejich majetku, na kterou zareagovali právě tímto gestem. Zajímavé však je, že těla uložená v rakvích jsou v mimořádně zachovalém stavu.
My jsme se do krypty bohužel nepodívali, ale podle informací našeho průvodce je v plánu kryptu zpřístupnit i pro návštěvníky kostela.
A tady naše exkurze po památkách severního Plzeňska končí. Na závěr jsme viděli, jak pomalu ale jistě v rukou nadšených lidí vzkvétá zcela unikátní kostel. Kostel, který třeba v budoucnu díky možnému zpřístupnění mumií a nejen díky tomu, naláká turisty do Kralovic. Celá tato oblast je bezesporu pěkná a zajímavá. Zda bude potenciál, který lokalita nabízí využit ve větší míře a zda do těchto míst vyrazí davy turistů za poznáním starých památek, ukáže čas.
Za poskytnutí některých fotografií děkuji Báře Gajewské.