Na sever od Mikulova, v Chráněné krajinné oblasti Pálava je možné během turistické sezóny navštívit pozoruhodnou a dlouhou dobu pro veřejnost uzavřenou jeskyni.
Naší největší jeskyní, vytvořenou v druhohorních vápencích, je krasová dutina v opuštěném lomu na kraji Mikulova. Její zatím objevené chodby, síně, pukliny a komíny, uspořádané do několika navzájem propojených pater, mají celkovou délku něco přes 2100 metrů. Jeskyně vznikala během složitých geologických procesů především v období třetihor. Krasovění jurských a křídových hornin vyzdvižených tou dobou k povrchu dalo okolo zlomů, puklin a vrstevních spár vzniknout jeskynnímu, velmi členitému systému s netypickou výzdobou.
Klasické krápníkové formy vápence v této naší nejsušší jeskyni (jen 80% vlhkosti) najdeme jen zřídka, naše fantazie si tu ale přesto přijde na své. Erozní krasové procesy tu probíhaly jinak, ale s nemenším kreativním potenciálem. Stačí jen postát, dívat se a nechat se unášet svou představivostí. Spatříme tu pak v žlutobílém kameni mnoho objektů, postav nebo tvorů, které známe z venkovního reálného světa. Stěny jeskyně jsou pokryty velmi rozmanitými útvary, připomínajícími drobné keříčky s ostrými jehličkami, korálové útesy nebo hráškovitou pěnu. Místo stalagmitů tu ze dna některých síní (Pohádková síň) vyrůstají hrudkovité útvary, podobající se zvířatům, slavným sousoším či pohádkovým bytostem. Při správném nasvícení je také možné v šeru jeskyně zahlédnout opojně se třpytící krystalky čistého kalcitu. Podobnou výzdobou prý disponují jen tři jeskyně na celém světě.
Vápencový masív Turoldu vznikal velmi komplikovaně za přispění mnoha geologických vlivů. Proto je zde možné identifikovat pestrou paletu světlých vápenců, jílovitých vápenců a pískovců, písčitých jílovců i jílovců. Mají formu jemných až hrubě zrnitých brekcií, ale i větších nepravidelných nebo lavicovitých bloků. I v samotné jeskyni je pak možné vidět mohutné bloky kamene, stopy jejich pohybu vykonaného během miliónů let a následky vzájemného formování. Nepředstavitelné síly pracovaly s horninou celé věky jako s tvárnou modelářskou hmotou a při troše pozornosti a chvilce pátrání lze tyto přírodní sochařské postupy vysledovat.
Nikdo s jistotou neví, jestli je dnes již Turold stabilní a proto je z bezpečnostních důvodů nutné v dobách, kdy je jeskyně zpřístupněna veřejnosti, pečlivě sledovat stav jednotlivých bloků, jejich styčných ploch i trhlin v hornině. K tomu správcům jeskyně slouží jako indikátory případného pohybu skleněné tabulky, pevně cementem uchycené právě přes tyto praskliny a škvíry.
Objevování jeskyně Na Turoldu začalo v roce 1951. Tehdy se skupině nadšenců a mikulovských jeskyňářů pod vedením B. Závady podařilo v jižní stěně opuštěného lomu odkrýt vchod do zatím neznámých přírodních podzemních prostor. Postupně byla prokopáváním závalů, odstraněním nebo rozbitím uvolněných vápencových bloků otevřena cesta do Sestupné chodby. Přes ostré sintry drásající oděv i kůži se podařilo proniknout do několika dómů a síní.
Hlavní komunikační směr jeskyně určuje Balvanitý a Netopýří dóm. Rozlehlý Balvanitý dóm se dál větví do několika chodeb vedoucích do horních pater jeskyně, do jejích vzdálených koutů (Krápníková, Májová jeskyně), i do nejspodnějších částí krasové dutiny. Tam se sestupuje právě Netopýřím dómem, na nějž komínem Propástkou navazuje Jezerní dóm. S Jezerním dómem pak přes úzké propojky sousedí Bílá síň a na ní navazující chodba vedoucí do Krystalické síně. Tato úzká chodbička asi po 15 metrech přechází v jakousi kapsu o ploše dna 14 m2 a výšce asi 1,5 m, která je zcela pokryta průsvitnými velkými krystaly kalcitu. Cesta sem je však přes silné vrstvy ostrohranné sutě a nízké stropy velmi obtížná a veřejnosti zapovězená. Novějším objevem učiněným Na Turoldu je Dóm fantazie, který jako jediný okouzluje bohatou krápníkovou výzdobou. Největší prostorou jeskyně je pak Jezerní dóm. Jak již název napovídá, skrývá tato dutina podzemní jezero s křišťálově průzračnou vodou o teplotě 4°C. Ta je sem vytlačována z neznámých podzemních rezervoárů, zřejmě značného objemu. Hladina kolísá v rozmezí až 10 metrů a při vysokém stavu vyplňuje jezero velkou část Jezerního dómu. Při nízkém stavu podzemní vody se naopak hladina ztrácí v úzké chodbičce u dna dómu, vedoucí do Zlaté síně – nejníže položené známé prostory jeskyně.
Krasové dutiny Na Turoldu jsou jedním z nejvýznamnějších a nejdéle mapovaných míst v České republice, které k přezimování využívají netopýři. Při pravidelném sčítání jich tu bylo napočítáno několik druhů a až 170 jedinců. Potěšujícím faktem je, že jejich počet v posledních letech stále stoupá a to i v případě vrápence malého, kterému se Na Turoldu daří, zatímco v Evropě patří k nejohroženějším druhům. Sčítání netopýrů je ovlivněno i tím, že některé druhy, jako například netopýři vodní nebo netopýři vousatí zalézají na zimu do úzkých spár a puklin a není možné je všechny v značně členité jeskyni odhalit. Jak statistika ukázala, téměř rozhodující vliv na populaci netopýrů má přítomnost člověka v jeskyni a to zejména v zimních měsících. Světlo, hluk a otřesy rušící spící okřídlené savce, způsobily postupný citelný úbytek jejich početních i druhových stavů. Od roku 1975, kdy byla jeskyně Na Turoldu pro veřejnost uzavřena, pak nastal v tomto negativním vývoji zvrat a stavy netopýrů se začaly znovu znatelně zvyšovat. Vrápenec malý, následován netopýrem brvitým a netopýrem řasnatým byl v 90. letech 20. století výrazně nejpočetnějším druhem obývajícím zdejší podzemí. Mnoho druhů však přezimuje i mimo jeskyni – jen ve venkovních puklinách a dutinách lomu. Například netopýři ušatí či netopýři dlouhouší nemohou pro svou otužilost při vysokých stabilních teplotách jeskyně (10 – 12°C) „usnout“ a dávají proto přednost zimování ve skalách při nízkých venkovních teplotách. Celá oblast Turoldu je tak z tohoto pohledu významnou a ochranu zasluhující lokalitou.
V lomu na Turoldu bylo ještě v dobách dolování vápence odkryto několik dalších jeskynních komplexů. Většina jich ale byla postupující těžbou nenávratně zničena a asi i zapomenuta. Některé další jeskyně v okolních pálavských vápencích však pravděpodobně teprve čekají na své objevení a neukojitelná touha speleologů po nových panenských podzemních prostorách je dříve nebo později otevře k poznání a k radosti lidské fantazie.
V současné době jeskyni Na Turoldu spravuje Česká speleologická společnost a spolu se Správou CHKO Pálava a městem Mikulovem zajišťuje od roku 2004 sezónní zpřístupnění jejích zabezpečených úseků pro veřejnost.
