Ztracený Krčín

Tajemství ztraceného hrobu Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan – muže mocného, schopného a nenáviděného.

Je tomu již přes 400 let co zemřel proslulý rybníkář a rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Zanechal po sobě obrovské dílo, které je zčásti hospodářsky využíváno dodnes, pět dcer a nemalý majetek. Byl pohřben jako význačný muž své doby, jen nikdo neví kam! Nějaké stopy však přece jen existují.

Jakub Krčín se narodil 18. července 1535 v Kolíně nezámožné zemanské rodině. Studoval v Praze Karlovu universitu, ale nedokončil ji. Ve službách Viléma Trčky z Lípy na panství Veliš u sebe objevil organizační schopnosti a všimli si jich zřejmě i ostatní. Od roku 1559 již působil jako správce na hospodářství v borovanském klášteře a konečně l.p. 1561 vstupuje do služeb jednoho z nejmocnějších šlechticů té doby - Viléma z Rožmberka. Od toho okamžiku začíná jeho kariéra závratně stoupat. Stává se purkrabím krumlovského zámku, rekonstruuje pivovar, buduje ovčíny a jezy. V roce 1564 začíná s výstavbou prvních rybníků a navazuje tak na svého předchůdce Štěpánka Netolického. O pět let později se Jakub Krčín stává nejvyšším rožmberským regentem. Za zásluhy o rožmberské hospodářství mu Vilém z Rožmberka věnuje panství Leptáč a Jelčany. Regent se dokázal vzorně postarat nejen o hospodářství svého pána, ale i o rozmnožování vlastního majetku. Výhodně se oženil, skoupil několik vesnic, získal doživotně Sedlčany a vybudoval vlastní honosné sídlo – renesanční tvrz Nový Leptáč. Tato výjimečná stavba, později přebudovaná na zámek Kratochvíle, se však tak zalíbila Vilémovi, že ji s Krčínem vyměnil za Křepenice.

V roce 1571 zahájil Krčín stavbu budoucího rybníku Svět, později zrekonstruoval Zlatou stoku, nechal stavět další rybníky a dal tak vzniknout důmyslné a rozsáhlé soustavě jihočeského rybničního hospodářství. Na jaře 1584 se Krčín pro svého pána pustil do budování rybníku Rožmberk na řece Lužnici, jehož 2430 metrů dlouhá hráz byla schopna zadržet až 50 miliónů m3 vody. Vznikl tak největší rybník na našem území. Rožmberský regent s oblibou zakládal mlýny, pivovary a hostince. Na mnoha statcích zefektivnil chov koz, ovcí a hovězího dobytka, zavedl důsledné účetnictví. Byl nadmíru šetrný hospodář a velmi přísný až krutý pán. To samozřejmě vyhovovalo Vilémovi z Rožmberka, méně pak už podřízeným úředníkům a všem poddaným, kteří byli nuceni pro regenta pracovat. Zavedl nové robotní povinnosti a každou neposlušnost či chybu tvrdě trestal. Je známo, že při výstavbě Krčínových rybníků často dohlížel na pracující dělníky jako symbol trestu kat.

V r. 1590 odchází úspěšný hospodář ze služeb Rožmberků na odpočinek a usazuje se na své renesanční tvrzi v Křepenicích. Věnuje se rozšiřování svého panství i bádání v alchymistické kuchyni. Nejvíc ze všeho si možná stárnoucí muž přeje objevit lektvar, který by mu pomohl k mužskému dědici. Takovou medicínu se mu ale uvařit nepodařilo. Jakub Krčín byl dvakrát ženatý a svou první ženu Dorotu si bral čistě z vypočítavosti. Vždy toužil po synovi, který by se stal jeho následovníkem, ale narodilo se mu „jen“ šest dcer. Krčína jich přežilo pět a jak uvidíme, sehrála pravděpodobně jedna z nich v poslední kapitole regentova života významnou roli.

Jako místo svého posledního odpočinku si tento výjimečný organizátor, ekonom, stavitel i hospodářský stratég vybral a připravoval hrobku pod kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích, které mu od roku 1593 patřily. Do zdejší tvrze se Krčín přestěhoval na sklonku života po smrti své nejmladší dcery a věnoval se i tady svým koníčkům: poezii a alchymii. Tušil již ale, že se zvolna blíží konec jeho činorodé životní cesty a tak, jak už to bylo v jeho povaze, ujal se sám zajištění vlastního spokojeného spočinutí. Kromě budování hrobky si nechal tesat i výmluvný náhrobní kámen, na který pak už jen stačilo doplnit datum úmrtí. Latinský epitaf na kamenné desce, dodnes dochované v obděnickém kostele, vypovídá mnoho o tom, jak Jakub Krčín nahlížel na sebe i na své působení na tomto světě.

Český překlad latinského textu na Krčínově náhrobku

Po obvodu:
"Léta Páně .…. zemřel statečný a urozený muž, rytíř Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, města Sedlčan, nového zámku Krčínského a hradu Obděnického pán. Duše jeho raduje se v nebi, tělo odpočívá ve svatém pokoji ke dni vzkříšení amen."

Uprostřed nad erbem:
"Příteli, bratru svému nezávidiž, odpočívá svoboden, bezpečen, již konečně věčnosti náležeje. Nepozbyl světla, ale bezpečnějšího a přejasného nabyl. Netrápí ho náruživost ani lakomství, ani péče o bohatství, ani strach před chudobou, aniž sluch jeho bičován láním, ale všech přirozeností dobra ve svrchované radosti a pokoji došel a všeliké blaženosti požívá. Proto oplakávati šťastného by bylo závistí, a toho, jehož již není, pošetilostí."

Datum úmrtí však již kupodivu nikdy na Krčínův náhrobek „dopsáno“ nebylo. Proč? V roce 1944 byla v rámci oprav kostela Nanebevzetí Panny Marie otevřena i hrobka rožmberského regenta a ukázalo se, že je prázdná! Vše zdá se nasvědčuje tomu, že Jakub Krčín nikdy v Obděnicích pohřeben nebyl! Neexistuje rozumný důvod, proč by nikdo z početného Krčínova příbuzenstva nedal na náhrobek datum úmrtí doplnit, pokud by zde regenta pochovali. Kde je ale tedy Jakub Krčín opravdu pohřben? Proč neodpočívá v hrobce, kterou si sám dal budovat a jak je vůbec možné, že nad smrtí tak významného muže visí tolik otazníků. Vždyť ani není známo přesné datum jeho úmrtí. Ví se jen, že zemřel někdy mezi 19.1.1604, kdy sepsal svou závěť a 9.2.1604, kdy Krčínovi pozůstalí vrací podle smlouvy po smrti dočasného majitele Sedlčany Petru Vokovi z Rožmberka. Mohl by nás snad tedy k hrobu regenta přivést posmrtný osud některé z jeho dvou žen? Možná ano, ale zdá se, že Krčínovy ženy zmizely po smrti ještě tajemněji, než jejich muž. Neví se, kde byly pochovány, nenašel se žádný jejich náhrobek! Záhada se zdá být neřešitelná.

10. září 1954 ale přichází doslova z trosek minulosti na světlo světa nová stopa. Při komisionálním vyzvedání kamenných náhrobníků z podlahy prčického kostela sv. Vavřince u Sedlce, byl náhodou nalezen v cihlové suti asi 15 cm pod úrovní dlažby úlomek desky z červeného mramoru. Při podrobnější prohlídce tohoto úlomku pak došlo k velmi zajímavému zjištění. Na jedné straně kousku mramoru se totiž zachovala pětiřádková část tesaného českého nápisu, psaného gotickým písmem, s dobře patrným Krčínovým jménem. Úlomek z asi 12 cm silné desky má velikost přibližně 36 x 50 cm, jedná se o torzo náhrobního kamene a jednoznačně naznačuje, že v prčickém kostele byl pohřben někdo z Krčínů.

Chvíli se zdálo, že by skutečné mohlo jít o Krčínův nový náhrobek, pod kterým se původně ve sv. Vavřinci mohl skrývat i hledaný regentův hrob. Podrobnější zkoumání však přineslo částečné zklamání. Jiří Kofroň, který se problematikou ztraceného hrobu podrobněji zabýval odhalil, že náhrobní kámen ve skutečnosti patří ženě s rodovým jménem Krčín. Na úlomku mramorové desky se totiž dochoval nápis tohoto znění:

1. řádek: nu Ka
2. řádek: nau Krčzin
3. řádek: u, a, n nebo m A zsedlčzan
4. řádek: swu…wpa
5. řádek: wa A

Tento nápis Jiří Kofroň dle dobových zvyklostí, kdy byly texty náhrobních kamenů psány podle téměř jednotného vzoru doplňuje:

Annu Kateržinu
rozenau Kčzinku
z Gelčzan A zsedlčzan
gež žiwot swug wpánu
dokonala zde odpočíwá Amen

Přidává i možné znění chybějících řádků, které se nedochovaly a které byly situovány v horní části desky. Text celého nápisu by pak zněl: „Leta Páně 161.? Pán Buch k sobě powolal Pany Welemyskou Annu Kateržinu rozenau Kčzinku z Gelčzan A zsedlčzan gež žiwot swug wpánu dokonala zde odpočíwá Amen“

Ano, v prčickém kostele sv. Vavřince byla podle všeho pohřbena Krčínova nejstarší dcera Kateřina provdaná Velemyská na tvrzi v Mitrovicích, spadajících tehdy do prčické farnosti. Tento předpoklad posiluje i fakt, že v kostele byl pohřben také muž Kateřiny - Maxmilián Velemyský z Velemyšlevsi.

Tato zjištění však nijak nevylučují možnost, že v kostele sv. Vavřince je skutečně pochován i Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan. Jiří Kofroň se naopak domnívá, že je to velmi pravděpodobné. Předpokládá, že starý nemocný muž trávil poslední týdny života právě u své nejstarší dcery a žádné známé zdroje tuto možnost nevyvrací. Ve své závěti byl Krčín ke Kateřině i jejímu muži mimořádně štědrý a proto je možné, že byl v posledních týdnech života v jejím opatrování na Mitrovické tvrzi, tady zemřel a byl v prčickém kostele pochován. Prčický kostelník se nám při naší návštěvě sv. Vavřince dokonce zmínil o místní pověsti, podle níž tělo zesnulého Krčína chtěla dcera Kateřina odvézt z Mitovické tvrze do Obděnic, ale mohutné sněhové závěje jí v tom zabránily. Musela proto nechat dát svého otce „nouzově“ pochovat v Prčici a obděnická hrobka tak zůstala prázdná. Jiná varianta pověsti však vypráví, že Kateřina byla po otci tak „šetřivá“, že raději v tichosti tátu pohřbila v Prčici, než aby mu musela nechat dát vystrojit nákladný a honosný pohřeb v Obděnicích.

Těžko říci, jestli by důkladný výzkum vnitřku kostela sv. Vavřince v Prčici dokázal odpovědět na otázku, byl-li tu pochován Jakub Krčín. Archeologové prý mají velký zájem se do průzkumu pustit. Možná ale pod podlahou kostela už není vůbec nic. Když totiž vešel v roce 1825 v platnost dekret dvorní kanceláře o zákazu pohřbívání do kostelů, pustily se mnohé farnosti a s nimi i farnost prčická do exhumace pohřbených ostatků a jejich odstranění z kostelů. Mnozí zesnulí tím přišli o své náhrobky a jejich těla o identitu. Je proto možné, že definitivní odpověď na otázku Krčínova hrobu již nikdy nedostaneme. Je až trochu zarážející, jak mnoho bílých míst zaslepuje poslední fáze života rožmberského regenta. Některé prameny stále udávají, že Krčín dožil ve své renesanční vodní tvrzi Nový hrádek Krčínov v Křepenicích. Podle všeho ale ke sklonku života natrvalo přesídlil do tvrze v Obděnicích a chtěl tu i zemřít. Nakonec ale možná život mocného, schopného i vypočítavého a krutého muže vyhasl u dcery na tvrzi Mitrovické, jeho tělo bylo „narychlo“ pochováno v Prčici, jako bezejmenné ostatky v 19. století z kostela vyneseno a vhozeno do neznámého hromadného hrobu.

Podoba slavného rybníkáře se nám dochovala jen na jediném dobovém vyobrazení v tzv. Krčínově kancionálu, dnes opatrovaném v sedlčanském muzeu a to jde ještě o skupinovou kompozici, na které je Krčín pouze jednou z mnoha nakreslených postav. Po tomto rozporuplném muži zato zůstalo mnoho pověstí a legend, které jsou si v něčem až překvapivě podobné. Vyprávějí hlavně o tom, jak je Krčínův duch v noci pronásledován čerty po hrázích i po hladině rybníků, což si prý vysloužil svou krutostí a spolkem s ďáblem. Podobný charakter má i strašidelná pověst obděnická, podle které musí regent za služby, jimiž mu za života vypomohlo peklo, každou noc od své smrti orat hráz místního rybníka.

Mimochodem, až pojedete někdy kolem, zajeďte se podívat na kostel Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích, kde chtěl být slavný rybníkář pochován. Je to nádherné místo a je vidět, že si Jakub Krčín opravdu uměl vybrat. Bohužel mu tenhle jeho poslední plán zřejmě nakonec nevyšel.

Rubrika: 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Mapa

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka
Moskyt - nordic walking
Moskyt - nordic walking

Chmel - první díl
České chmelařství má dlouhou tradici a těší se světovému věhlasu. Chmel je surovina používaná zejména k výrobě piva a...
PF 2017
Rok 2017 je za dveřmi a Moskyt by Vám do něj chtěl popřát hodně zdraví, štěstí a příležitostí dělat to, co máte rádi....
Měsíční kámen
Měsíční kámen, pravěký menhir stojící v temném šumavském lese je opředen rouškou tajemna. Vyzařuje plno energie, která...
Bašta v hladomorně
Ze skalnatého hřebene nad řekou Sázavou vypíná se již od roku 1241 hrdý hrad Český Šternberk. Od hlubokého středověku...