Zachráněná hrobka

Vrátil jsem se skoro po třech letech na místo, kde jsem v příšeří zpustlého lesa zanechal svému osudu rozpadající se kamennou hrobku, abych se podíval na její současný stav.

Sníh konečně slezl z polí a luk, voda naplnila řeky, přehrady i některá města a já pocítil potřebu se trochu vyvětrat. Vzpomněl jsem si na „Zapomenutou hrobku“, o níž jsem v roce 2004 do Moskyta psal, vzal jsem foťák a vyrazil. Když jsem tuto neobvyklou stavbu opuštěnou v hustém lesním porostu viděl naposledy, zdálo se mi, že jí moc času nezbývá. Na střechu padl mohutný kmen stromu, kapli chyběly dveře a vnitřek byl vlhký, zpustlý a rozbitý. Dveře chyběly i u vchodu do vlastní podzemní hrobky, kde se válely zbytky lidských koster a pokroucených rakví. Čekal jsem proto, když jsem se nyní blížil k malému lesíku, že uvidím nejspíš už jen hromadu rozvalin než cokoliv jiného. Mýlil jsem se však!

Hrobní kaple stála na vymýceném palouku chráněném drátěným plotem se zamčenou brankou a svítila novotou. Nadzemní kaple i podzemní hrobka byla opatřena zánovními dveřmi a stromem nabouraná střecha byla zajištěna provizorní krytinou. Na několika místech bylo k vnější zdi stále připevněno lehké lešení, sloužící k provádění oprav.

Na „Zapomenutou hrobku“ si zdá se někdo po dlouhých letech vzpomněl, nebo možná obci překvapivě zbyly peníze na záchranu této památky. Když jsem kapli obcházel z uctivé vzdálenosti vymezené plotem, všiml jsem si, že vnitřek za nezasklenými okny je stále zřejmě v tom stavu, v kterém jsem ho viděl v srpnu 2003. Rekonstrukce tedy stále ještě zdaleka není hotova. Chybí okna, poctivá střecha a vnitřní prostory budou vyžadovat zásadní úpravy. Přesto mě potěšilo, že se do toho někdo vůbec pustil. V jakém stavu je v současné době podzemní hrobka, jak bylo naloženo s nepřehlednou změtí lidských ostatků, rakví a smetí, které tu po sobě zanechali různí návštěvníci, nevím. Možná to ale bude největší problém - uvést hrobku do rozumného stavu a zároveň zachovat k mrtvým zaslouženou pietu. Větší terénní úpravy bude zřejmě vyžadovat také pozemek na kterém hrobka stojí. Restaurátorský zásah by pak potřebovala socha jednoho ze svatých, stojící poblíž vchodu.

V článku ze začátku roku 2004 jsem nechtěl prozradit, kde se hrobka nachází, abych na ní neupozornil různé nenechavce a neurychlil tím její zánik. Dnes mohu zdá se již klidně napsat, že hrobka stojí v lese u vesnice Nebřenice poblíž Velkých Popovic, při silnici na Chomutovice a zdá se, že bude na několik příštích snad desítek let zachráněna. Coural jsem se ještě chvíli zimou právě opuštěným okolním lesem a pak uspokojen z předjarní procházky, zamířil jsem zpátky k autu. Největší překvapení mě však teprve čekalo.

Když jsem se vracel do Nebřenic, uviděl jsem za plotem jednoho stavení dříví štípajícího domorodce a napadlo mě zeptat se ho, jestli o hrobce něco neví. Dozvěděl jsem se tak, že celý pozemek i s hrobkou koupil nějaký soukromý majitel, pustil se do opravy kaple na vlastní náklady a nemá nic společného s rodem, kterému původně hrobka patřila. Není známo jaké má s kaplí úmysly a proč vůbec do staré kamenné stavby investuje. Za záchranou kaple tedy překvapivě nestojí ani obec, ani památkáři a ani nikdo z potomků pochovaných. Rod Schüttelsbergů, jehož 10 příslušníků bylo podle náhrobní desky v rodinné hrobce pohřbeno, pocházel prý odněkud od Průhonic, dávno zmizel v propadlišti dějin a hrobka je možná to jediné co po něm zůstalo. Tímto zjištěním mě další osud hrobní kaple u Nebřenic začal opět zajímat a možná proto o něm znovu budu psát. Někdy příště.

28. srpna 2006 jsem dostal zprávu od současných majitelů hrobky v Nebřenicích, v níž mě informovali, že rekonstrukce objektu zdárně pokračuje, ostatky mrtvých byly z hrobky vyzvednuty a řádně pohřbeny podle předpisů, objekt již má hotovou novou střechu a provádí se další opravy. Zdá se tedy, že tato památka zapomenutá v lese u malé vesničky, bude díky soukromé iniciativě skutečně zachráněna!

Další články na podobné téma: 

Komentáře

Zdraví a sílu všem MOSKYTŮM. Při hledání informací o šibeničním vrchu v Opavě jsem narazila na vaše stránky. Se vzrůstajícím zájmem jsem prohlédla oddíl o šibenicích a nutno podotknout, velmi zajímavé čtení. Vaší práci jen chválu. Podobné informace bych však uvítala i o Slezsku a zejména bývalých Sudetech. Místa kudy kráčela historie a která smetl čas do zapomnění jsou i zde, pokouším se některá najít a zmapovat. Zaujal mne článek o zachráněné hrobce v lese. Včera jsem na jednu hrobku v lese narazila, ovšem v mnohem horším stavu. Hloupost lidí a vandalismus se nevyhne ani místům posledního odpočinku. Fragmenty zinkových rakví a kosterních pozůstatků byly doslova všude. Našla jsem dvě žebra, klíční kost, l.st .musculus pánevní kosti, a pět nártových kůstek. Mnoho dalších z nich ani nešlo identifikovat. Se smíšenými pocity jsem je zabalila do svého šátku a uložila do země poblíž zdevastované hrobky. Ruské nápisy na ruinách mě nenechaly na pochybách, kdo asi pásl po pohřbených cennostech. Podobně se zachovali i v jiných místech, pamětníci oněch dob si rádi povykládají bez skrupulí.
Až pojedete na studený sever sem k nám, dejte vědět. A.

Ahoj moskyti vcera jsem narazil s kamaradama na hrobku v sokolove jestli chcete vedet Vic napiste na email kruhoocasy@seznam.cz

Je na starém hřbitově? Tam už jsme si hráli před 40 lety my jako děti :-)

Dobrý den,
uvítám jakékoliv doplňující informace k rodu Schüttelsbergů, které bych mohla přidat na své webové stránky www.voderadky.com (historie obce). Poslední dostupné informace o historii obce Voděrádky a rodu Schüttelsbergů mi zaslal pan Johannes Langemann. Paní Betty Nedbalová byla jeho prababičkou a naopak jejím bratrancem byl August Hilbert von Schüttelsberg.
Předem velice děkuji.
S pozdravem
Veronika Dvořáčková

Dobrý den, vážená paní,
máte moc hezké stránky na netu. Ale zajímalo by mě, kde jste přišla k informaci, že Anna měla bratra Adama Vojtěcha, který byl hrabě a generál. Zabývám se 32 let rodinou z Neuberka, moje dcery jsou jejich potomky (prababička), a poctivě jsem přečetla během let všechny dostupné matriky (ne jako štětinová smyšlenou kroniku) a žádný Adam V. se jako sourozenec nevyskytuje, ba dokonce se ani ,, nevejde´´ mezi jednotlivě narozené děti. Jelikož jsem navázala na práci mého předchůdce z roku 1964, jehož letitou práci o tomto rodu vlastním, a ani on se žádné takové postavy nedopátral, ačkoliv je velmi podrobná, domnívám se, že pánem z Německa došlo nedostatečným studiem hist. podkladů k záměně rodů Naiperk - Neuberg. Nezpochybňuji Vaše ani pánovo znalosti a snahu dopátrat se pravdy, ale jen se snažím dopátrat tak jako Vy historických zajímavostí.
Jinak moc a moc děkuji za zveřejnění portrétů Anny z Neubeka a jejího manžela. Nejen že jsou to krásné obrazy, ale dokonale mi zapadly do mé práce. Přeji Vašemu krásnému koníčku mnoho dalších úspěchů a byla bych ráda za objasnění osoby hraběte.
S pozdravem
Marta Nejedlá,Plzeň

Syn hraběte Leopolda Jana Neipperga a Vilemíny Hetzfeld-Wilfenburg hrabě Adam Vojtěch Neipperg

Adam-Adalbert, Graf von Neipperg

* Viena 08.04.1775 + Parma 22.02.1829
Eltern
Vater: Leopold Joseph Johannes Nepomuk, Graf von Neipperg * 27.03.1728
Mutter: Maria Luise, Gräfin von Hatzfeld-Wildenburg * 28.08.1750

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Mapa

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka
Moskyt - nordic walking
Moskyt - nordic walking

Zachráněná hrobka
Vrátil jsem se skoro po třech letech na místo, kde jsem v příšeří zpustlého lesa zanechal svému osudu rozpadající se...
Kostnice v Sedlci
Kosti a kostičky z tisíců zemřelých tvoří unikátní výzdobu hřbitovní kaple v Sedlci u Kutné Hory.
Džbánský buk se loučí
Ještě než stromy s jarem nasadí listí, vyrazil jsem na jihozápad od Slaného, abych se potěšil pohledem na buk, který má...
Stará Amatérská jeskyně
Tak po roce je to opět tady. Chystáme se podruhé proniknout do podzemí Moravského krasu. Na rozdíl od minulé procházky...