Zachráněná hrobka

Vrátil jsem se skoro po třech letech na místo, kde jsem v příšeří zpustlého lesa zanechal svému osudu rozpadající se kamennou hrobku, abych se podíval na její současný stav.

Sníh konečně slezl z polí a luk, voda naplnila řeky, přehrady i některá města a já pocítil potřebu se trochu vyvětrat. Vzpomněl jsem si na „Zapomenutou hrobku“, o níž jsem v roce 2004 do Moskyta psal, vzal jsem foťák a vyrazil. Když jsem tuto neobvyklou stavbu opuštěnou v hustém lesním porostu viděl naposledy, zdálo se mi, že jí moc času nezbývá. Na střechu padl mohutný kmen stromu, kapli chyběly dveře a vnitřek byl vlhký, zpustlý a rozbitý. Dveře chyběly i u vchodu do vlastní podzemní hrobky, kde se válely zbytky lidských koster a pokroucených rakví. Čekal jsem proto, když jsem se nyní blížil k malému lesíku, že uvidím nejspíš už jen hromadu rozvalin než cokoliv jiného. Mýlil jsem se však!

Hrobní kaple stála na vymýceném palouku chráněném drátěným plotem se zamčenou brankou a svítila novotou. Nadzemní kaple i podzemní hrobka byla opatřena zánovními dveřmi a stromem nabouraná střecha byla zajištěna provizorní krytinou. Na několika místech bylo k vnější zdi stále připevněno lehké lešení, sloužící k provádění oprav.

Na „Zapomenutou hrobku“ si zdá se někdo po dlouhých letech vzpomněl, nebo možná obci překvapivě zbyly peníze na záchranu této památky. Když jsem kapli obcházel z uctivé vzdálenosti vymezené plotem, všiml jsem si, že vnitřek za nezasklenými okny je stále zřejmě v tom stavu, v kterém jsem ho viděl v srpnu 2003. Rekonstrukce tedy stále ještě zdaleka není hotova. Chybí okna, poctivá střecha a vnitřní prostory budou vyžadovat zásadní úpravy. Přesto mě potěšilo, že se do toho někdo vůbec pustil. V jakém stavu je v současné době podzemní hrobka, jak bylo naloženo s nepřehlednou změtí lidských ostatků, rakví a smetí, které tu po sobě zanechali různí návštěvníci, nevím. Možná to ale bude největší problém - uvést hrobku do rozumného stavu a zároveň zachovat k mrtvým zaslouženou pietu. Větší terénní úpravy bude zřejmě vyžadovat také pozemek na kterém hrobka stojí. Restaurátorský zásah by pak potřebovala socha jednoho ze svatých, stojící poblíž vchodu.

V článku ze začátku roku 2004 jsem nechtěl prozradit, kde se hrobka nachází, abych na ní neupozornil různé nenechavce a neurychlil tím její zánik. Dnes mohu zdá se již klidně napsat, že hrobka stojí v lese u vesnice Nebřenice poblíž Velkých Popovic, při silnici na Chomutovice a zdá se, že bude na několik příštích snad desítek let zachráněna. Coural jsem se ještě chvíli zimou právě opuštěným okolním lesem a pak uspokojen z předjarní procházky, zamířil jsem zpátky k autu. Největší překvapení mě však teprve čekalo.

Když jsem se vracel do Nebřenic, uviděl jsem za plotem jednoho stavení dříví štípajícího domorodce a napadlo mě zeptat se ho, jestli o hrobce něco neví. Dozvěděl jsem se tak, že celý pozemek i s hrobkou koupil nějaký soukromý majitel, pustil se do opravy kaple na vlastní náklady a nemá nic společného s rodem, kterému původně hrobka patřila. Není známo jaké má s kaplí úmysly a proč vůbec do staré kamenné stavby investuje. Za záchranou kaple tedy překvapivě nestojí ani obec, ani památkáři a ani nikdo z potomků pochovaných. Rod Schüttelsbergů, jehož 10 příslušníků bylo podle náhrobní desky v rodinné hrobce pohřbeno, pocházel prý odněkud od Průhonic, dávno zmizel v propadlišti dějin a hrobka je možná to jediné co po něm zůstalo. Tímto zjištěním mě další osud hrobní kaple u Nebřenic začal opět zajímat a možná proto o něm znovu budu psát. Někdy příště.

28. srpna 2006 jsem dostal zprávu od současných majitelů hrobky v Nebřenicích, v níž mě informovali, že rekonstrukce objektu zdárně pokračuje, ostatky mrtvých byly z hrobky vyzvednuty a řádně pohřbeny podle předpisů, objekt již má hotovou novou střechu a provádí se další opravy. Zdá se tedy, že tato památka zapomenutá v lese u malé vesničky, bude díky soukromé iniciativě skutečně zachráněna!

Další články na podobné téma: 

Komentáře

Zdraví a sílu všem MOSKYTŮM. Při hledání informací o šibeničním vrchu v Opavě jsem narazila na vaše stránky. Se vzrůstajícím zájmem jsem prohlédla oddíl o šibenicích a nutno podotknout, velmi zajímavé čtení. Vaší práci jen chválu. Podobné informace bych však uvítala i o Slezsku a zejména bývalých Sudetech. Místa kudy kráčela historie a která smetl čas do zapomnění jsou i zde, pokouším se některá najít a zmapovat. Zaujal mne článek o zachráněné hrobce v lese. Včera jsem na jednu hrobku v lese narazila, ovšem v mnohem horším stavu. Hloupost lidí a vandalismus se nevyhne ani místům posledního odpočinku. Fragmenty zinkových rakví a kosterních pozůstatků byly doslova všude. Našla jsem dvě žebra, klíční kost, l.st .musculus pánevní kosti, a pět nártových kůstek. Mnoho dalších z nich ani nešlo identifikovat. Se smíšenými pocity jsem je zabalila do svého šátku a uložila do země poblíž zdevastované hrobky. Ruské nápisy na ruinách mě nenechaly na pochybách, kdo asi pásl po pohřbených cennostech. Podobně se zachovali i v jiných místech, pamětníci oněch dob si rádi povykládají bez skrupulí.
Až pojedete na studený sever sem k nám, dejte vědět. A.

Ahoj moskyti vcera jsem narazil s kamaradama na hrobku v sokolove jestli chcete vedet Vic napiste na email kruhoocasy@seznam.cz

Je na starém hřbitově? Tam už jsme si hráli před 40 lety my jako děti :-)

Dobrý den,
uvítám jakékoliv doplňující informace k rodu Schüttelsbergů, které bych mohla přidat na své webové stránky www.voderadky.com (historie obce). Poslední dostupné informace o historii obce Voděrádky a rodu Schüttelsbergů mi zaslal pan Johannes Langemann. Paní Betty Nedbalová byla jeho prababičkou a naopak jejím bratrancem byl August Hilbert von Schüttelsberg.
Předem velice děkuji.
S pozdravem
Veronika Dvořáčková

Dobrý den, vážená paní,
máte moc hezké stránky na netu. Ale zajímalo by mě, kde jste přišla k informaci, že Anna měla bratra Adama Vojtěcha, který byl hrabě a generál. Zabývám se 32 let rodinou z Neuberka, moje dcery jsou jejich potomky (prababička), a poctivě jsem přečetla během let všechny dostupné matriky (ne jako štětinová smyšlenou kroniku) a žádný Adam V. se jako sourozenec nevyskytuje, ba dokonce se ani ,, nevejde´´ mezi jednotlivě narozené děti. Jelikož jsem navázala na práci mého předchůdce z roku 1964, jehož letitou práci o tomto rodu vlastním, a ani on se žádné takové postavy nedopátral, ačkoliv je velmi podrobná, domnívám se, že pánem z Německa došlo nedostatečným studiem hist. podkladů k záměně rodů Naiperk - Neuberg. Nezpochybňuji Vaše ani pánovo znalosti a snahu dopátrat se pravdy, ale jen se snažím dopátrat tak jako Vy historických zajímavostí.
Jinak moc a moc děkuji za zveřejnění portrétů Anny z Neubeka a jejího manžela. Nejen že jsou to krásné obrazy, ale dokonale mi zapadly do mé práce. Přeji Vašemu krásnému koníčku mnoho dalších úspěchů a byla bych ráda za objasnění osoby hraběte.
S pozdravem
Marta Nejedlá,Plzeň

Syn hraběte Leopolda Jana Neipperga a Vilemíny Hetzfeld-Wilfenburg hrabě Adam Vojtěch Neipperg

Adam-Adalbert, Graf von Neipperg

* Viena 08.04.1775 + Parma 22.02.1829
Eltern
Vater: Leopold Joseph Johannes Nepomuk, Graf von Neipperg * 27.03.1728
Mutter: Maria Luise, Gräfin von Hatzfeld-Wildenburg * 28.08.1750

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Mapa

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka
Moskyt - nordic walking
Moskyt - nordic walking

HLÚŽ
Pomalu projíždíme krásnou krajinou. Pozorně sledujeme okolí a snažíme se najít nějakou informační tabuli či směrovku....
Čertův polámaný sloup
Nenápadná, ale hmatatelná záhada tří vyšehradských kamenů stojících v Karlachových sadech a krátké zastavení nad...
Určování světových stran
Při pobytu v přírodě je velmi důležité umět se orientovat a to zejména, když se ztratíte. Nejjednodušší způsob, jak...
Protržená přehrada
Jen deset měsíců stála na malé říčce v Jizerských horách přehrada, která nadlouho smutně poznamenala zdejší kraj.