Výlet do mořských hlubin

Do Chorvatska k moři jezdí každoročně miliony cizinců. Láká je slunce a hlavně moře. Někdo se jen povaluje na pláži a vystavuje své tělo UV záření, aby dosáhl té správné barvy. Na druhou stranu je velká část lidí, která vyhledává různé aktivity.
Ostrovní vesnička
Plavba na lodi
Na pozorovací mořské lodi
Potápěč pod lodí
Průvodce ukazuje svůj úlovek

Jednou z velmi oblíbených a nenáročných je šnorchlování. Vzít si brejličky a podívat se pod sebe do vody může snad každý. Komu pohled na plážové dno nestačí, musí vyrazit někam dál. K tomu už je potřeba trochu více zkušeností a vybavení, třeba loď, která vás tam dopraví.
A protože tyto potápěčské zkušenosti nemáme a ani nedisponujeme lodí, využili jsme příležitost nahlédnout do hlubin trochu jinak. Na moře jsme vypluli na lodi se skleněným dnem, kde můžete velmi pohodlně pozorovat dění v hlubinách.

Naše zkušenosti jsou z chorvatského města Vodice, které leží v těsné blízkosti známého historického Šibeniku. Podobné lodě najdete určitě i na mnoha dalších místech Chorvatska a také v dalších zemích, kde je moře vhodné k pozorování.

U mola na nás čekala nevelká bílá loď. Zaplatili jsme 70 kuna za osobu a usedli na lavice. Středem lodi procházela pozorovací šachta zespodu uzavřená sklem. Za tímto sklem už na nás pomrkávaly malé rybky a na dně se rýsovaly typické přístavní odpadky. Lavice byly umístěny po všech stranách pozorovací šachty, a tak každý mohl pohodlně sedět a sledovat dění pod hladinou.

Po vyplutí nás přivítal kapitán lodi a průvodce v jedné osobě. K ruce měl ještě lodníka, který se nijak zvlášť neprojevoval. S touto dvoučlennou posádkou nás na palubě bylo necelých dvacet a zamířili jsme ke dva kilometry vzdálenému ostrovu. Loď se lehce pohupovala a pod hladinou se pro nás šnorchlaře zatím nic moc zajímavého neodehrávalo. Čím víc jsme se blížili k ostrovu, dno se začínalo měnit a přibývalo různých živočichů. Mezi množstvím ježků a mořských okurek svítili červené hvězdice. Náš průvodce nám postupně vysvětloval co tam vlastně vidíme. Používal k tomu několik jazyků, které asi přizpůsobil složení cestujících. Pro nás byla důležitá hlavně směs češtiny, slovenštiny a chorvatštiny, které bylo při troše pozornosti dobře rozumět. Někdy nám pomohla s pochopením i angličtina, ale maďarštinu jsme vypustili. Nutno podotknout, že česky bylo informací nejvíce, anglicky trochu méně a maďarsky jen takový strohý souhrn. Rusky mluvící turisté si museli vybrat, co je jim bližší.

Po seznámení s místními živočichy nadešel zlatý hřeb programu. Kapitán předal kormidlo svému pomocníkovi, nasadil si potápěčskou masku a vrhnul se do hlubin. Nejdříve předvedl krátký volný program. Různě podplouval pod lodí a mával na nás, chodil po skle hlavou dolů jako protinožec a nakonec začal lovit vodní obyvatele. Na palubě se tak ocitlo několik ježků, mořská okurka, hvězdice a další zástupci podmořského života. Při jejich prohlídce jsme se dozvěděli, že ježek má 5 zubů, že samičky na sobě mají nalepené kamínky a škeble, a že právě samičky se dají jíst syrové. Čekal jsem ochutnávku, ale marně. Kdo měl zájem, mohl si vše osahat a tak tu ježci putovali z ruky do ruky. Na okurku sáhli už jen ti nejotrlejší. Tento sumýš vypadá opravdu jako okurka, ale má šedou barvu. Pomalu se pohybuje po mořském dně, ze kterého filtruje písek a vodu. Tím se živí. Rukama putovala i mořská hvězdice, kdo na ni sáhnul, měl pak červené ruce. Po prohlídce putovali tito podvodní návštěvníci zpět do vody a loď plula dál kolem ostrova.

Dopluli jsme do míst, kde se v hloubce kolem 15 metrů vyskytovalo několik exemplářů obřích mušlí. Dosahují prý velikosti více jak půl metru a jsou přísně chráněné zákonem.

Na naší plavbě nás čekala přestávka na ostrově. Přístav působil velmi příjemnou poklidnou atmosférou. Lidí se koupali, nebo posedávali v hospůdce na břehu. Tento klid určitě způsobovala také naprostá absence automobilů. Na ostrově je jen jedno jediné auto a to hasičské.

Na zpáteční cestě jsme už jen pozorovali dno pod sebou a hlavně diskutovali s kapitánem. Asi jsme mu padli do oka. Vytáhl několik atlasů a knih o moři, vyprávěl a odpovídal na naše otázky. Víte, že největší bílý žralok byl vyloven v roce 1928 právě u města Šibenik? Nebo že tady žije ryba, která má jedovaté ostny? Pokud ji chytnete při lovu ryb a nepoznáte ji, máte na problém zaděláno. Když se o trn píchnete, v lepším případě vám oteče ruka do obřích rozměrů, ten horší ani nechci domýšlet.

Kapitán byl výřečný a tak jsme se dozvěděli ještě mnoho zajímavých věcí. Naplněni krásnými zážitky i zajímavými informacemi jsme vystupovali z lodě. Mezi celotýdenním válením na pláži to bylo velmi příjemně strávené dopoledne.

Rubrika: 

Poslední komentáře

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka
Moskyt - nordic walking
Moskyt - nordic walking

Javoříčko
Tento kopec, ač na první pohled zcela obyčejný, skrývá ve svých útrobách množství prostor. I relativně blízké okolí je...
S mjučkem pod vodou za opálovou štikou
Nedalo mi to a znovu jsem se vypravil do vodní říše s fotoaparátem, abych se odtud pokusil vylovit několik obrázků...
Šumavský obr Rankl Sepp
Jednou z nesmrtelných osobností staré Šumavy se i díky dílu spisovatele Karla Klostermanna stal rázovitý, neobyčejně...
Archeoskanzen Modrá
Při příjezdu do Velehradu od Starého Města si dobrý pozorovatel ihned všimne dřevěné palisády v těsné blízkosti silnice...