...Nabírám odvahy, nedá mi to. Kouknu se na hranu lesa k poli, možná ho uvidím, musí tam přece někde být... Ani nevím , co mě přinutilo se ohlédnout. Snad ten zvuk...tušení nebezpečí... A do háje!... je nízko nad cestou, mávání křídel, žlutej zobák... letí přímo na mě!...
Poslední komentáře