Moskyt

Jen nedaleko od umírajícího Džbánského buku, o kterém jsem psal na jaře, stojí jiný, slavný a velmi starý strom. Na rozdíl od buku u Mšeckých Žehrovic je tento dub stromem téměř posvátným, opředeným mnoha pověstmi a lidé ho vždy měli ve velké oblibě. Dalo by se říci, že jeho mohutné kořeny sahají přímo až k počátkům naší státnosti a tento „tisíciletý“ kmet byl od vypučení prvních svých lístků jedním z jejích symbolů.

Ještě než stromy s jarem nasadí listí, vyrazil jsem na jihozápad od Slaného, abych se potěšil pohledem na buk, který má mezi ostatními buky na našem území výsadní postavení. Je prý nejhezčí a já s tím rád souhlasím. Viděl jsem ho zahaleného v zeleném hávu, teď jsem chtěl spatřit nahou strukturu jeho koruny, bohatý pletenec všech jeho větví a větviček. Možná už tu možnost nebudu mít dlouho.

Krátký letní šumavský výlet na místo, poskytující pohled na krajinu z trochu jiné perspektivy. Nabízí ho v poslední době velmi často propagovaná a zřejmě i značně populární stavba, nedávno dokončená na Kramolíně. Naučná stezka, rozhledna, překážková dráha i velká skluzavka je novým turistickým lákadlem, zpřístupněným veřejnosti na kopci nad Lipenskou přehradou 10. července 2012.

Památné stromy jsou jedinými živými pamětníky dob tak dávných, že už o nich nevíme téměř nic. Stovky let dějin kolem nich rychle plynuly, stejně tak jako krátké epizody lidských osudů. Jsou krásné, mohutné a vznešené. Jen jedno jim můžeme mít za zlé – nechtějí vyprávět. Během dlouhých staletí utržily i mnohé rány, a jizvy po nich rostly s nimi. Nad Třemošnicí v Železných horách stojí jeden takový strom, který dělá čest přívlastku památný.