Moskyt

Pobyt v přírodě nabízí člověku mnohé radosti i strasti. Jednou takovou nemilou strastí, někdy až s fatálními následky může být bloudění. Radostí tuto strast zahánějící pak je nalezení správného směru. Zvládnutí umění orientace v terénu je proto velice důležitou schopností, ale i potěšením, otevírajícím člověku nové, nevídané obzory. Otevírání těchto obzorů je námětem knižního titulu, jehož překlad je nyní na pultech českých obchodů.

Při našem pátrání i obyčejném toulání s Moskytem, ale i v běžném životě občas zavadím o příběhy, příhody, nebo informace, které mě zaujmou a donutí k zamyšlení. Často jsou to věci, které tak úplně nezapadají do rámce Geograficko badatelského magazínu, ale přesto bych se o ně rád podělil s čtenáři, které budou zajímat mé osobní pocity a postřehy. Bude to někdy veselejší, někdy smutnější, tu velmi krátké a jindy zas trochu delší čtení.

Jsou bílé, šedé i černé, k večeru se zabarvují do červena. Jen zřídkakdy je jich obloha zcela prostá. Plují nám nad hlavou, padá z nich voda, sníh a létají blesky. Zásadně ovlivňují počasí, jsou krásné i hrozivé a hlavně nekonečně rozmanité. Poznejme je!

Při pobytu v přírodě je velmi důležité umět se orientovat a to zejména, když se ztratíte. Nejjednodušší způsob, jak určit světové strany, je pomocí kompasu nebo buzoly. Ale jak postupovat v případě, že kompas nemáte?