Moskyt

Město Žatec je centrem českého chmelařství. Dlouholetá tradice pěstování světově uznávaného žateckého chmele se podepsala na vzhledu města. V unikátních bývalých chmelařských budovách v centru Žatce byl zbudován Chrám chmele a piva - naučně zábavný komplex opírající se o místní chmelařskou historii i současnost. A tak se z města Žatce stalo atraktivní kulturní město pro každého.

Zachovalo se u malé jihočeské obce poblíž Trhových Svin pohanské božiště, nebo jde jen o přírodní seskupení výrazných balvanů? Jsou podivně pravidelné vrypy v trojúhelníkovém kameni neznámým pradávným nápisem, nebo jen prasklinami v hornině. Bylo období, kdy se mělo za hotovou věc, že znaky na kameni sdělují přes propast věků něco zásadního a každý z balvanů tzv. jeviště měl svou přesně určenou funkci při vykonávání dávných obřadů starých Doudlebů.

Studium ekonomicko-kulturního oboru na vysoké škole se bez exkurzí do terénu s názornými ukázkami nemůže obejít, a tak jsem s bezmála padesáti dalšími spolužáky usednul v brzkém podzimním ránu zahaleném mlhou do autobusu a vyrazil s pedagogickým vedením vstříc novým kulturním poznatkům do oblasti severního Plzeňska.

„Jste otráveni, urychleně potřebujete protijed, hledejte Apatikáře“. Dáváme se do klusu, na displeji vidím vzdálenost 250 m. Dá se to v ulicích města stihnout za necelé dvě minuty? „Poběžte“, křičím na ostatní, ale při pohledu na ubíhající vteřinky si tím nejsem vůbec jist. „Pojďte, třeba bude blíž, než to ukazuje“. Nebyl. Čas vypršel, jed začíná účinkovat. Motáme se a míříme do vedlejší uličky, kde snad dostaneme částečné povzbuzení a potom se znovu pokusíme najít protijed.

Před devíti lety podnikl Moskyt výpravu do trosek bývalého kláštera v Pivoni. Zkoumal tu okolnosti zvláštní příhody, která prý z areálu v roce 1994 vyhnala dva kameníky, pracující na záchraně kostela. Dříve než klášter ve spěchu opustili, podařilo se jim fotoaparátem zachytit něco podivného. Neobvyklý objekt letos nečekaně ve stejné kostelní lodi zachytil na fotografii i jeden z našich čtenářů a napsal nám o tom.

Sklepy, sklady, komunikace, kanalizace, úkryt, obydlí a snad i brána do jiného prostoru. Tím vším bylo pro různé lidi v různých dobách rozsáhlé a unikátní jihlavské podzemí. V dobách jiných bylo téměř zapomenuto a zasypáno odpadem. Dnes je jeho malá část technickou a historickou památkou, kterou je možné za mírný poplatek navštívit.

Závěrečná část seriálu o českých šibenicích. Závěrečná a bohužel asi i nejsmutnější. Pojednává totiž také o dobách, kdy popravování lidí nemuselo být a často ani nebylo trestem za spáchaný zločin, ale třeba jen aktem nenávisti či politicky motivovaného zastrašování. Paradoxně o to děsivější mělo většinou formu.

15. část seriálu o pozoruhodných, ale již téměř ztracených a zapomenutých památkách, skrývajících se ve stínu stromů na některých vršcích poblíž českých měst. O místech, odkud pro mnohé příchozí již nebylo návratu.

14. část seriálu o pozoruhodných, ale již téměř ztracených a zapomenutých památkách, skrývajících se ve stínu stromů na některých vršcích poblíž českých měst. O místech, odkud pro mnohé příchozí již nebylo návratu.