Moskyt

Tři různé kostely, tři staré příběhy a tři výjimečné unikáty. Ten první je mimořádný tím, jak byl postaven a v interiéru vyzdoben, druhý ukrývá úžasný poklad a třetí stál pomalu dříve, než do země dorazila víra, které byl zasvěcen. Každý z nich stojí za návštěvu a každý z nich zanechá v návštěvníkovi zcela jiný zážitek, zcela jiný pocit. Žádný z nich přitom není kostelem typickým pro Čechy, Moravu ani Slovensko, kde tyto svatyně stojí.

Výpravy po stopách hodně dávné minulosti často končí jen u představ, jak to tam nebo támhle kdysi dávno vypadalo, kde přesně to asi bylo a kdo tam asi tak žil. Pokusím se teď doprovodit vás na místo, kde i dnes něco konkrétního z těch dávných časů k vidění je a fantazii není třeba příliš namáhat ani v případě, že se ptáte kde a kdo. Podíváme se tam, kde možná mohlo stát naše hlavní město, kdyby se v jednom konkrétním okamžiku dějiny vydaly trochu jiným směrem.

Pražský hrad je a od svého vzniku byl symbolem, střediskem moci, architektonickým unikátem i mystickým místem zvláštního významu. Je atraktivní a zajímavý tím co mohou jeho návštěvníci spatřit a možná ještě více tím, co je běžným turistům skryto. Jsou tu výjimečné prostory, kam prostě není možno veřejnost vpustit, jsou tu lokality, na kterých se provádí archeologický průzkum a je tu neznámá historie hradu, skrytá zatím ještě úplně všem, ve spodních vrstvách dávných sedimentů, zavážek a zásypů.

Nové pokračování seriálu o pozoruhodných, ale již téměř ztracených a zapomenutých památkách, skrývajících se ve stínu stromů na některých vršcích poblíž českých a moravských měst. O místech, odkud pro mnohé příchozí již nebylo návratu. Popraviště, jejich historie, příběhy a to málo, co zůstalo z kamenných zdí, které pamatují tolik lidské bolesti. Naše minulost v jedné ze svých nejsmutnějších, nejděsivějších a zároveň nejpoučnějších podob.

Za tajemstvím neobvyklého kamenného objektu se Moskyt rozhodl putovat až do polské země. O původu žádného podobně velkého díla lidských rukou ve Střední Evropě se pravděpodobně neví tak málo, jako o tzv. Keltském valu. A to je téměř neodolatelné lákadlo, které nás nakonec přinutilo opustit svou rodnou bažinu. Sníh slezl z hor, zima z kalendáře a listí na stromech ještě zcela nevyrašilo, aby bránilo ve výhledu. Prostě ideální doba na takovou badatelskou akci.

Při příjezdu do Velehradu od Starého Města si dobrý pozorovatel ihned všimne dřevěné palisády v těsné blízkosti silnice. Pro mnohé to bude možná překvapením, protože ona stavba tu není dlouho. Začala vznikat v roce 2003 a otevřena pro veřejnost byla počátkem léta 2004. Za svými nahrubo otesanými kůly skrývá ideální podobu slovanského sídliště z 9.století, doby Velké Moravy.

Pohanští obři - Heidenmicheln, Pohanské kameny - Heidensteine, Slunovratové kameny - Sonnwendsteine, Obětní kameny - jsou to názvy pro jeden a týž kamenný útvar na západním okraji Skalnatého hřbetu - Gaisbergu, nad zaniklou obcí Horní Světlé Hory – Oberlichtbuchet. Tento útvar se nachází na kótě 1056 m a je na dnešních mapách nesprávně označován názvem Homole. (Svým tvarem homoli nepřipomíná). Původní název celého rozsáhlého vrcholu, který býval odlesněn a dobře viditelný ze širokého okolí, byl Fanflek nebo Farrenfleck - Býčí skvrna. Samotný skalnatý vrcholový útvar byl označován Heidensteine - Pohanské kameny.

Cyklovýlet po stopách prehistorie od středověkého tvrziště ze 13. století, přes předvěkou dílnu na zpracování surového jantaru až po jedno z největších středočeských předvěkých hradišť.

Nejstarší nelezená kresba na našem území vypadá velmi nenápadně. Někomu možná připomíná lístek s pivními čárkami. Co znázorňovala ve skutečnosti se už asi nikdy nedozvíme a můžeme se to jen dohadovat.