Moskyt

Památné stromy jsou jedinými živými pamětníky dob tak dávných, že už o nich nevíme téměř nic. Stovky let dějin kolem nich rychle plynuly, stejně tak jako krátké epizody lidských osudů. Jsou krásné, mohutné a vznešené. Jen jedno jim můžeme mít za zlé – nechtějí vyprávět. Během dlouhých staletí utržily i mnohé rány, a jizvy po nich rostly s nimi. Nad Třemošnicí v Železných horách stojí jeden takový strom, který dělá čest přívlastku památný.

Kréta je největší řecký ostrov. Jasně, žádná novinka! Je z něj asi tak stejně daleko do Asie, Afriky i centra Evropy – už tuplem nic nového pod sluncem. Mluví se tam řecky (krétským dialektem), ale anglicky se člověk domluví snad úplně všude. Bacha na němčinu, tu pořád nemají moc v lásce. Na délku měří Kréta asi 25 kilometrů, na šířku uprostřed asi 35 a v nejužším místě 12 kilometrů. Fajn. Je tam krásně, ale to je na moc místech. Proč se tedy na tenhle ostrůvek, který jde přejít v pohodě pěšky trmácet? Odpověď by mohla být jasná (a dost profláknutá): Protože existuje! S Krétou by to mohlo být to samé, ale já měl i jiný důvod:

Přejít Krkonoše od západu na východ… lákalo mě to! „Za tři dny to dám, nejsem béčko…“ povídal jsem před usnutím své přítelkyni. „Ze Špindlu do Žacléře, spacák s sebou, někde přespím, vařič mám dobrej…“ mlel jsem a mlel. Pak jsem zjistil, že už skoro spí. Otočila se na druhý bok a z polospánku zamumlala: „A že nevemeš i Pepína?!“ Usnula, potvora – a já toho měl ještě tolik na srdci i na jazyku. Zatvrdil jsem se. Vezmu! Na ni kašlem, vyrazíme jen my chlapi! Pro upřesnění – Pepíno je plyšový medvěd cca 15 cm vysoký. Když může Okamura…

V pátek 27. května 2011 byly slavnostně otevřeny za účasti více než 300 návštěvníků nové expozice Muzea Bojkovska na ulici Palackého v Bojkovicích, kam se muzeum přestěhovalo za zámku Nový Světlov. Návštěvníci se mohou těšit na expozice věnované nejstarším dějinám Bojkovska, cechům a řemeslům, soudnictví v Bojkovicích, lidovému domu s hospodářstvím a sakrální tématice.