Moskyt

Pravčická brána je největší přírodní brána, která se nachází na území našeho kontinentu. Tento pískovcový útvar je 21m vysoký a najdeme jej v oblasti nazvané Česko-saské Švýcarsko.

K bráně se dostaneme pěšo po červené turistické stezce kopírující stezku naučnou z Hřenska a nebo z Mezní Louky. My se rozhodujeme pro okruh Mezní Louka – Pravčická brána – Hřensko a na lodičkách po říčce Kamenici zpět do Mezní Louky. Ráno vstáváme mezi sedmou a devátou hodinou – v závislosti na tom, kdo šel kdy včera spát a kolik zkonzumoval alkoholu. Znáte to…. Po snídani se – namačkaní v autech - přesunujeme se do Mezní Louky. Odtud už vyrážíme „po svých“ po červené turistické značce k Pravčické bráně.

Cesta se vine lesem mezi pískovcovými útvary, které najdete v celé oblasti Česko-saského Švýcarska, a v celé své délce mírně stoupá vzhůru. Většina trasy je lemována lesem, ale na některých místech se otevírají úžasné výhledy do okolní krajiny nebo na pískovcové skály strmě čnící k obloze. 6 km od parkoviště k bráně zvládáme asi za hodinku. Počasí nám docela přeje. Je celkem teplo, jen občas na nás dopadne pár kapek z mraků, které nám neustále visí nad hlavou.

V těsné blízkosti Pravčické brány se nalézá skalní zámeček Sokolí hnízdo. Je zde několik restaurací, malá galerie, kde jsou shromážděny obrázky brány a informace o fauně a floře této oblasti. Než se ale dostanete do celého areálu je třeba zaplatit vstupné – 50 Kč na osobu. Kromě občerstvení se tady můžete také pokochat výhledem nejen na bránu, ale také na pískovcové skály, které ční na protější straně skalnatého kaňonu. V rámci celého Sokolího hnízda je několik míst s úchvatným výhledem do okolní krajiny a na pískovcové útvary.

Na Sokolím hnízdě nejprve doplňujeme tekutiny (většinou ve formě zlatavého moku), procházíme všechny dostupné vyhlídky a hlavně pořizujeme nezbytnou fotodokumentaci. Někteří fotí okolní krajinu…. další zas snažení kolegů fotografů, které je mnohdy zajímavější než již zmíněná okolní krajina :o) Těsně před tím, než vyrážíme na další část túry se na nás z oblohy snáší pořádná sprcha. Naštěstí jsme se trochu pozdrželi a tak se stále ještě můžeme schovat pod střechou Sokolího hnízda. Jen co se ten největší déšť přežene, vyrážíme na další cestu. Tentokrát je to překvapivě z kopce dolů :o)

Cesta do Hřenska opět ubíhá docela rychle. Hned na začátku Hřenska míjíme malý penzion U mlýna s mlýnským kolem a zajímavými dřevěnými postavami, v tak trošku nadživotní velikosti. Naši pozornost upoutá nezvyklý ruch na nedaleké křižovatce. Po chvíli zjišťujeme, co se tam vlastně stalo – ze skály nad křižovatkou se uvolnil strom i s kořeny a spadl přímo doprostřed křižovatky. Naštěstí při pádu minul všechna zaparkovaná i projíždějící auta a ani nikomu z chodců se nice nestalo.

Z Hřenska pokračujeme po naučné stezce proti proudu říčky Kamenice až ke stanovišti pramiček. Nejprve projíždíme Tichou „Edmundovou“ soutěskou a po té i Divokou soutěsku. Převozníci v obou úsecích nás upozorňují na zajímavé skalní útvary, které soutěsku lemují. Připomínají různá zvířata, postavy, někde dokonce celé rodinky s vlastní historií, která se táhne z jedné soutěsky do druhé.

Po projetí oběma soutěskami pokračujeme pěšky dál po značce až na parkoviště do Mezní Louky. Nastupujeme opět do aut a jedem zpět do penzionu, kde už nás čeká masíčko naložené na grilování a dobře vychlazené pivko. Po celodenním výletě docela bodne….