Poklady České země I - Zlato

Žlutý kov, který ovlivnil lidstvo, jako žádný jiný dar z podzemní říše. Při jeho hledání lidé propadali jakémusi zvláštnímu druhu horečky. Opouštěli své rodiny, pohodlí domova, lásky i přátele.

Seriál o nerostných pokladech Čech

Úvod

Od pradávna si lidé všímali v okolní přírodě nejen zvěře či rostlin, která by jim zajistila obživu, ale vnímali i objekty, které pro ně zdánlivě neměly žádný přínos. Začali obdivovat některé výtvory přírody pro jejich neobvyklé vlastnosti nebo jen pro jejich krásu. Mezi jedny z nejstarších předmětů jejich obdivu pak na prvním místě určitě patřily pestrobarevné, blýskavé nebo různými tvary oplývající kameny a kovy. Postupem času se některé z nich staly pro svou krásu i vzácnost platidlem, trvalou hodnotou, ozdobou i prokletím. Svou výjimečnost a prestižní místo si na lidských žebříčcích hodnot zachovaly dodnes. Po tisíce let se za nimi člověk pachtil, dřel se a podnikal sebevražedné cesty pro jejich získání, vynakládal obrovské finanční obnosy pro to aby je vlastnil a když finance neměl dokázal pro ně i zabíjet. Drahé kameny a zlato měnily dějiny celých států, kupovaly se za ně země, mír i lidé, ale staly se i zcela neziskovou náplní života mnoha nadšených sběratelů.

Jsou země, které oplývají obrovským nerostným bohatstvím, které někde ještě nezačali využívat a někde je již dlouho hlavním a jistým zdrojem prosperity státu. I České země se mohou pochlubit výskytem několika klenotů celosvětového významu. Díky geologické historii našeho regionu se pod povrchem české hroudy skrývá pestré a cenné společenství ozdobných kamenů, polodrahokamů, drahokamů i kovů.

Nemusíte být přímo fanatickým sběratelem minerálů, ale jen málokdo s toulavou povahou se občas nesehne, aby sebral z cesty barevný kamínek na památku. Prohlídne si ho a rád by věděl, co to je a jestli náhodou nenašel nějaký drahý kámen. Pojďme se tedy trochu porozhlédnout po našich krajích a jejich pokladech.

1. díl – Zlato

Žlutý kov, který ovlivnil lidstvo, jako žádný jiný dar z podzemní říše. Při jeho hledání lidé propadali jakémusi zvláštnímu druhu horečky. Opouštěli své rodiny, pohodlí domova, lásky i přátele. Cestovali přes polovinu světa, aby v nesnesitelných mrazech či spalujících vedrech s krumpáčem a lopatou překopávali koryta potoků a řek v bezejmenných končinách nepřátelské divočiny s nadějí na objevení opojného zlatavého záblesku na dně své rýžovací pánve.

Málokdo však ví, že zlatá horečka vypukla nejen na Aljašce nebo v Kalifornii, ale také v Jižních Čechách. V březnu roku 1927 blízko Vodňan, nesl jako každý den listonoš Prošek dopisy do Marešovy cihelny. Cesta byla nerovná, neboť na ní právě dělníci roztloukali kameny. U jednoho z dělníků se Prošek zastavil a pozoroval, jak se po jednom silném úderu rozlétl velký kámen na kousky a vypadly z něj lesklé žlutavé plíšky. Listonoše podivný nález zaujal, vzal jeden z plíšků a zanesl ho na poštu do Vodňan. U jedné z přepážek zrovna čekal na stvrzenky místní katecheta Fencl, který potěžkal žlutý plíšek a prohlásil, že jde o zlato. Vydal se na místo nálezu, kde našel další kousky. Největší z nich vážil 16,5 gramu a byl dlouhý 86 mm.

Vypuklo zlaté šílenství. K Vodňanům se začali sjíždět zlatokopové nejen z Čech, ale i ze zahraničí. Vrhli se na cestu, přehrabali všechna štěrková místa a vypravili se i do lomu poblíž Křepic, odkud sem kámen vozili. Byl to malý lom u místa, kterému se říkalo Rybníček. Majitel lomu rolník Hasík neměl o výskytu zlata ani ponětí a dělník, který na zlaté plíšky při práci občas narazil, jim nevěnoval žádnou pozornost. Vše bylo následně prohledáno, překopáno, kameny roztlučeny. Mnozí zde zlato opravdu našli. Státní správa dolů se o nálezu zlata dozvěděla pozdě, neboť naleziště si již zajistili soukromníci. Státní úředníci si tedy vymezili alespoň oblast směrem na Kašperské hory. Jak rychle zlatá horečka u Vodňan vypukla, tak brzo také skončila. Žádné další významné naleziště zlata se v okolí Vodňan již nenašlo.

Pozdější bádání prokázalo, že křepické zlato pochází z primárního ložiska a bylo vyloučeno z horkých hydrotermálních roztoků. Zřejmě pocházelo z náhodného nahromadění kovu v jediné křemenné žíle a je možné, že celý blok křemene sem kdysi zanesl ledovec.

Ještě jednou se křepické zlato připomnělo. Když v roce 1965 opravovali ve Vodňanech vodovodní síť a rozkopali vedle kostela dlažbu v ulici vedoucí na náměstí, zablýskly se v odvalených kamenech další kousky žlutého kovu. Znovu to byly plíšky, některé dokonce částečně zarostlé v matečné hornině a jak se zjistilo, pocházely opět z Hasíkova lomu, odkud se používal kámen na vodňanskou dlažbu. Plíšků bylo 45 a největší z nich měřil 45 x 30mm. Dnes je můžeme vidět spolu se zlatem z období vodňanské zlaté horečky v místním Městském vlastivědném muzeu.

Zlato se v přírodě vyskytuje v několika podobách. Z primárních ložisek pochází například takové plíšky, jako ty od Vodňan, kde jsou vzácně patrné i náznaky krystalické stavby kovu. Jinde se zlato v primárních ložiscích nachází v podobě zrnek, keříčků, šupinek či prachu těžko odhalitelného lidským okem. Právě takové zlato se však často ve velkém těží a odlučuje od mateřské horniny chemickými postupy. Zlato, které se při zvětrávání hornin uvolní, je splaveno do vodních toků, kde se omílá, jako valounky usazuje v místech mírnějšího proudu vody do vrstev sedimentů a vytváří tak sekundární naleziště.

Zlato ze sekundárních nalezišť, neboli náplavů se od doby bronzové až do 14. století rýžovalo po celém toku zlatonosné Otavy. Zlaté šupinky do zdejších naplavenin zanesly divoké říčky ze Šumavy, kde je vyrvaly horám ze zlatých žil. Dnes je zlato na Otavě téměř vytěženo, můžete však zkusit štěstí na horských přítocích Otavy, jejichž sedimenty dodnes drobné zlatěnky obsahují. Na 1 gram je jich však zapotřebí vyrýžovat několik tisíc.

Velmi poučné je navštívit Museum rýžování zlata v Jílovém u Prahy, které patří k zlatokopeckým centrům v Čechách.

Rýžování:

Na rýžování zlata na českých potocích se nejlépe hodí tzv. Čínská rýžovací pánev. Má tvar čínského klobouku, neboli jde o kužel průměru 45 až 50cm, hluboký 10 až 12cm. Okraj pánve je dobré zahnout, tím zpevnit a usnadnit úchop. Pánev je nejlepší vytlačovaná z měděného plechu. Svou funkci však splní i pánev z pozinkovaného plechu, snýtovaná pevně do tvaru kuželu. Spoj a jeho hrana musí být hladce zataven cínem. Kromě lopatorýče je dalším vhodným nářadím pro rýžování pevné plechové síto s boky vysokými alespoň 7cm, průměrem menším než průměr pánve a oky 5 až 8mm. Dobrou pomůckou pro dlouhodobé máchání rukou ve studených potočních vodách jsou gumové rukavice a samozřejmě holínky. Materiál na rýžování nabíráme z co nejhlubších vrstev sedimentů a nakládáme jej do síta ležícího pod vodou v pánvi. Materiál v sítu důkladně rukama hněteme, aby se uvolnily a odplavily jíly a hlína. Střídavě hnětení měníme v prosívání trhavými pohyby ve všech čtyřech horizontálních směrech. Prosívání je hotovo až nám v sítu zůstanou jen čisté kamínky větší než oka síta. Tento štěrk můžeme použít pro zpevnění jistě vlhké a nestabilní plochy na které stojíme na břehu potoka. Prosetý materiál na pánvi znovu důkladně pod vodou hněteme, střídavě jím nad vodou, ale s obsahem vody v pánvi jemně kroužíme a horizontálně protřásáme tak, aby se z pánve nic neodplavilo. Materiál při tom po pánvi musí jakoby klouzat a nesmí být ke dnu pánve přilepen. Uvolní se nám tak jíly a hlíny lepící k sobě písek i těžké materiály a brání jim klesnout na dno pánve, čímž hrozí nebezpečí jejich odplavení spolu s lehkými složkami. Takto uvolněný jíl v podobě hustého kalu opatrně vylijeme. To opakujeme tak dlouho dokud nám v pánvi nezůstává jen čistý většinou křemenný písek. Poté kroužíme pánví na hladině tak, abychom v každé otáčce vždy mírně nabírali vodu a zároveň odplavovali z povrchu materiálu uvolněné lehčí částice. Občas znovu tuto činnost střídáme s důkladným hnětením a protřásáním materiálu. Takto opatrně čištěný materiál, zůstávající na pánvi nám snižuje postupně svůj objem, až v pánvi zůstávají jen těžké minerály o hustotě větší než 2,7 g/cm3. Tady se soustřeďují drahokamy, ve vrstvě pod nimi s ještě větší hustotou 5,2 g/cm3 se hromadí černý magnetit a pod ním, zcela ve vrcholu pánve zůstává zlato s hustotou 19,3 g/cm3. Poslední zbytky materiálu černého vysokým obsahem magnetitu, který nám zůstává v pánvi, šetrně za pomoci vody rozlijeme po pánvi směrem k okraji a pak již jen zbývá vybrat z vrcholu pánve zrna zlata. Rýžování je vhodné provádět ve stojaté nebo jen mírně tekoucí vodě, hluboké tak, aby jsme pánví nedrhli o dno.

Další naleziště:

KAŠPERSKÉ HORY – Zlato v podobě prachu, lístků i zrn velikosti čočky se rýžovalo mezi Kašperskými horami a Sušicí na Bílém potoce, Březovém potoce, Losnickém potoce a Zolerském potoce od Wayerova mlýna až po soutok s Lazeckým potokem.

DOLY poblíž Vyklantic u Pacova – Zlato rýžováno na potoce od Strážiště u Dolské myslivny u mostu na silnici Lukavec – Vyklantice.

KAMBERG – Při okraji vesnice Kamberg směrem k Louňovicím nálezy zlata ve viditelných odkryvech žlutého písku u soukromé lávky poblíž malé elektrárny směrem po proudu.

MILÍN jihojihovýchodně od Příbrami – Zlato v náplavech na bystřině na Mlýnském – Líšnickém potoce jižně od Milína. Bohaté partie především nad Pilou u vrchů Dubenecké hory.

DAVLE jižně od Zbraslavi – Zlato v sejpech nad ústím Sázavy do Vltavy. Kopanina na ostrohu nad ústím Sázavy na pravém břehu Vltavy proti Davli

PRACHATICE – Zlato rýžováno na Arnoštském potoce od úpatí Boubína a na Halmbachu od Lipky.

HNAČOV jižně od Plánice – Zlato u Zelenohorské hutě na soutoku Hnačovského a Myslivského potoka. Rýže na granitovém svahu levého břehu, přes který vede cesta do Srb. Další rýže na levém přítoku Hnačovského potoka Křížovském potoce, jižně od Plánice.

KOPŘIVNICE – Zlato na potoce u Kasejovic tekoucím k jihovýchodu, severoseverovýchodně od Horažďovic. Rýže západně od Blatné podél Kopřivnického potoka vzhůru k rozvodí západně od Kasejovic.

BOJOVSKÝ POTOK jihozápadně od Měchenic – Téměř 23 karátové zlato v podobě až pětimilimetrových zlatěnek v písečných naplaveninách po celé délce toku od Spáleného mlýna po Měchenice.

PODMOKY severozápadně od Golčova Jeníkova ve východních Čechách – Zlato v podobě větších zlatěnek na potoce Brslenka jihozápadně od Podmok při okraji lesa. V okolí patrné rýže.

V příštím díle poodhalíme tajemství magických vltavínů

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka
Moskyt - nordic walking
Moskyt - nordic walking

Za čarodějnicemi do Bílých Karpat
Loňský jarní trek jsem zvolil do kraje, kde se prý protínají siločáry minulosti a budoucnosti, kde ještě nedávno dávaly...
Gorila
Na samém okraji Zlína se nachází zoologická zahrada Lešná společně se stejnojmenným zámkem a přilehlým parkem. Tato...
Král Šumavy – zánik samoty Torfstich-Planie
Vracíme se po čase znovu ke slavnému pašerákovi a převaděči, přezdívanému v polovině minulého století Král Šumavy,...
Určování světových stran
Při pobytu v přírodě je velmi důležité umět se orientovat a to zejména, když se ztratíte. Nejjednodušší způsob, jak...