Moskyt

Jak bylo zmíněno, celý vrchol byl odlesněn a k němu vybíhala políčka, ohraničená kamennými tarasy, zaniklé osady zvané Fahrenhauser či Fahrenhaueser, která byla součástí obce Horních Světlých Hor.

Je zcela jasné, že kameny postavila lidská ruka. Jsou na spodních stranách opracovány tak, aby přesně opisovaly oblouk tvaru skály, na které stojí. Jejich osudu se však neblaze dotkla v minulém století lidská ruka hned dvakrát. Nenechavost a škodolibost člověka je nenechala stát na svém místě. Prý počátkem 20. století byl východní kámen povalen mládeží z Kuschwardy - Strážného. V dnešních dnech je rovněž východní kámen povalen.

Paní Hermína Baier, které bylo v roce 1982 81 roků, pamatuje dva kameny a oba vždy stály. Některé prameny totiž uvádějí tři slunovratové kameny. Rovněž její bratr Danner v roce 1932 při návštěvě sestry na Světlých Horách navštívil pohanské kameny a oba stály. Dalším svědkem je Josef Fruth (*31. 7. 1910, +27. 7. 1994). Byl básníkem, malířem, grafikem, věnoval se podmalbě na skle. Jeho matka pocházela ze Světlých Hor. Napsal v třicátých letech minulého století báseň o slunovratových kamenech. Tudíž musely před 2. světovou válkou kameny stát a byly pouze dva. Dnešní stav je takový, že východní z kamenů je opět povalen. O jeho povalení se zasloužili příslušníci pohraniční stráže, kteří zde v nedávné době byli neomezenými pány těchto končin.

Názory na jejich vznik a účel se různí. Dr. Friedmund Danner je přirovnává a zařazuje do stejné doby jako kamenné monolity v jihozápadní Anglii u Dartmooru. Dr. Kubitschek a Hans Watzlick zařazují jejich vznik do doby předkřesťanské, kdy se lidé řídili podle slunce a hvězd a tyto monolity měly pro ně kultovní význam. Další názor má Dr. Schefczik. Dvojice těchto kamenů měla funkci astronomickou a sledovala 21. června východ slunce o letním slunovratu. V této době prý v pravé poledne slunce stálo uprostřed kamenů. Rovněž tato dvojice kamenů sledovala západ slunce 21. prosince o zimním slunovratu. Toto tvrzení podporuje i přímka položená mezi oběma kameny, která má azimut 53°.

Ing Pavel Kozák se domnívá, že se zde mezi kameny provádělo určité kultovní léčení, kdy člověk určitou dobu pobýval mezi kameny. lng. Kozák při svém psychotronickém měření zjistil u obou kamenů určitou energii a zbytky lidské mechanické síly. Totéž zjistil u třetího kamene na jižní straně 20 m pod vrcholem skály a domnívá se, že je to třetí z kamenů, který mezi oběma kameny kdysi stál.

K upřesnění dávné historie je nutno dodat, že v našich pohraničních horách dodržovali Němci až do 2. světové války tradici uctívání slunce jako božstva a ohně jako jeho kultovního vyjádření. Největší z ohňů se na Světlých horách konal každoročně na Sv. Jana Křtitele. Oheň měl biblicky vyjádřit: „Z prachu jsi povstal, v prach se obrátíš." Ohně při slunovratech 21. června a 21. prosince vítaly slunce jako zdroj životodárného tepla, které se se sluncem denně vynořuje a zapadá.

Jsou tu ale i další domněnky. Tyto obětní či slunovratové kameny mohly též sloužit jako hraniční kameny. Pro dřívější jižní sousedy kdysi zalesněný horský předěl znamenal určitou hranici Evropského regionu, označovaného jako Böhmerwald, ale také jako Norwald. Nejodvážnějším názorem je tvrzení, že toto místo mohlo sloužit k takzvaným ohňovým znamením, které z horských hřbetů sloužily k dorozumívání mezi evropskými zeměmi.