Po stopách prehistorie: Černý most - Klučov na kole

Cyklovýlet po stopách prehistorie od středověkého tvrziště ze 13. století, přes předvěkou dílnu na zpracování surového jantaru až po jedno z největších středočeských předvěkých hradišť.
Po stopách prehistorie
Horoušánky
Horoušánky kaplička
Lom před Vyšehořovicemi
Vyšehořice

Z Černého Mostu se jede přes Dolní Počernice a dále po modré značce do Xaverovského Háje, po ní do Klánovického lesa k rozcestí Nové Dvory a odtud pak po zelené přes obec Klánovice do „východní“ části Klánovického lesa po zpevněné lesní cestě směrem na Úvaly. Cesta vyústí na asfaltku, spojující Úvaly a Jirny. Odbočí se doleva a několik minut se jede na Jirny, ale před nimi se odbočí doprava na Horoušánky a pokračuje se dál na Horoušany. Tam mají nádhernou kapličku. V obci sídlili Keltové, našla se tu mj. předkřesťanská bronzová spona tzv. nauheimského typu. Z Horoušan se kolem lomu při cestě se dojede do Vyšehořovic. Tam jsou zbytky středověkého tvrziště ze 13. století, z něhož se zachovalo torzo tzv. hranolové věže. Opodál stojí kostelík z 18. století s nádherným starým hřbitůvkem.

Přes Vykáň a Černíky se jede směrem na Kounice. Ve Vykáni se našel prehistorický bronzový náramek. Na cestě od Černíků Kounicemi je vpravo při cestě rybník a mezi ním a asfaltkou je k vidění řada památných a celkově zajímavých stromů. Za nimi se zdvihá svah kopce Zálužník. Na jeho široké jazykovité ostrožně obtékané Kounickým potokem kdysi bylo předvěké hradiště. Jde o místo s dalekým výhledem. Vidět odtud jsou za jasného počasí Jizerky, Krkonoše, Brdy a snad i Orlické Hory. Hradiště existovalo již v pozdní době kamenné. Našly se tu stopy kultury jordanovské, halštatské a také stopy raného středověku. V 8. či 9. století zde nakonec stálo i hradiště Slovanů.

Z Kounic se pokračuje na Poříčany. Podjede se dálnice a dojede se ke starému kostelu. Poříčany byly kdysi předvěkým sídlištěm. To, co se našlo v pískovně asi 2 km severovýchodně od nádraží se pokládá za jeden z největších úspěchů české archeologie. Našla se tu předvěká dílna na zpracování surového jantaru, z něhož se tu dělaly korálky. Našly se i zbytky červených mořských korálů a druh mušle, která žije v Rudém moři a Tichém oceánu. Zpracovávalo se tu železo i bronz. Z hlediska prehistoriků v Poříčanech tedy nešlo o žádné „troškaření“.

Z Poříčan (paralelně k železnici a k potoku) vede úzká asfaltka na Klučov. V jeho blízkosti se nachází jedno z největších středočeských předvěkých hradišť. Jde o eneolitictké výšinné hradiště ze starší doby bronzové. Poloha se nachází nad údolím potoka Šembery a převýšení činí něco kolem 45 metrů. Našly se tu všelijaké opevňovací (fortifikační) prvky jako příkopy a zbytky hradeb a palisád různých typů apod. V 8. století tu sídlili Slované a poslední, kdo se na tomto místě „tužil“, byli naši milovaní husité. Ti si tu zřídili vojenský tábor a obehnali ho poměrně dlouhým příkopem. Pod ostrožnou hradiště se našla úzká úžlabina. O ní panují domněnky, že sloužila k zajištění dodávek vody v dobách obléhání. Lokalita hradiště je bohužel značně zarostlá stromy a keři, valy jsou v létě skoro k nerozeznání. Část prostoru hradiště je nyní rejdištěm motorkářů a čtyřkolkářů. Nicméně z vrcholné plochy hradiště je nádherný výhled na celé Českobrodsko. Klučov je nejen historickým místem, je i zastávkou pantografu. Do něj se dá po lehčím historicko-poznávacím cyklovýletu nastoupit i s kolem a vrátit se zpět do Prahy. Možností občerstvení je na štrece habaděj. V podstatě se jede pořád v blízkosti trati, takže při individuelní silné únavě je možno "předčasně" nastoupit do pantografu jezdícího každou půlhodinu. Trasu „ČM-Klučov“ je každopádně možno ukončit v samotném Klučově.

Koho neopustily síly, ten je na kole během deseti minut v sousední obci Skramníky. Tam na kopci stojí nádherný kostelík obklopený romantickým hřbitůvkem. Slavný český archeolog J.L. Píč na sklonku 19. století o vesnici napsal „U Skramníka donedávna býval dvojí val s příkopy, který se táhl až ke stráni nad vesnicí, obepínaje polohu asi 20 korců, na kteréž stojí kostel se hřbitovem a farou….“ Skramníky tedy mají také svou „prehistorii“.

Ze Skramníků lze přes Chotouň dojet na státní silnici číslo 12 spojující Prahu s Kolínem. Kdo je vybaven patřičnou dávkou „cyklistické otrlosti“, ten se po této frekventované dopravní tepně dostane zpět do Prahy. Velkou část cesty je možno jet vně od bílé čáry, s případným východním větrem v zádech se to jede dobře.

Popsaná trasa kromě Klánovického lesa vede pořád po asfaltu, stoupání jsou velmi mírná. Kdyby před výletem intensivně pršelo a lesní cesty rozmokly, lze dojet do Úval pantografem a odtud jet už jen po asfaltu. Trasa je jako celodenní výlet s řadou přestávek a zastávek sportovně vysloveně nenáročná. Délka výletu s návratem pantografem z Klučova činí něco kolem 50 kilometrů, s návratem na kole po vlastní ose až do Prahy zhruba dvakrát tolik.

S pozdravem „kolu a historii zdar“ - Rudolf.

Vyšehořice hřbitov
Vyšehořice tvrziště
Někde po cestě
Kounice
Klučov
Klučov hřbitov
Klučov pomník rudoarmějců
Klučov dnešní stav předvěkého hradiště
Klučov pohled z předvěkého hradiště
Skramníky kostel se hřbitovem
Skramníky hřbitovní sochařství

Komentáře

Zajímalo by mě , kde se na cestě z Kounic do Poříčan podjíždí dálnice

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Mapa

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka
Moskyt - nordic walking
Moskyt - nordic walking

100 jarních piv
Tuto poněkud netradiční soutěž už pravidelně pořádá Pivovarský klub v pražském Karlíně. Jak už název napovídá,...
Cesta za poznáním je cestou světla (Via lucis)
Vesmírná energie, poznaná a využívaná už v pravěku, je neznámým až magickým pojmem pro současná akademická spolčení....
Nebeské rybky
Už od pradávna je známo to, že když si člověk něco nedokáže rozumně vysvětlit, hledá za onou „záhadou“ něco...
Nová Amatérská jeskyně
Počátkem listopadu se Moskyt vydal do nejdelšího jeskynního systému České republiky. Strastiplné, hrůzostrašné, ale i...