Moskyt

Kdo by neznal monumentální megalitické památky v Evropě, např. lokalita Carnac ve Francii nebo slavné Stonehenge v Anglii. Jsme zvyklí za nimi cestovat stovky kilometrů do zahraničí a málokdo by si dokázal představit, že některé megality ze stejné doby (eneolitu - pozdní doby kamenné) se nacházejí i u nás, v České kotlině. Sice nejsou tak výrazně velké jako v již zmíněných evropských lokalitách, ale to jim nic neubírá ze své tajemnosti, energie a dalších dosud řádně neprobádaných jevů.

Jedná se (ovšem s výjimkami) pouze o menhiry, složitější stavby než jeden kámen zasazený do krajiny se u nás nenacházejí. Ve velké koncentraci se soustřeďují do okresů Kladno ve Středočeském kraji a Louny v kraji Ústeckém. Vybral jsem ty nejblíže Praze a zároveň nejtajemnější, abych se na nich postupně pokusil osvětlit a nastínit roušku jejich významu a mnohdy i tajemství. To se totiž i dnes po staletích může dotknout každého člověka, který vstoupí do sféry jejich vlivu…

Začneme na samotném severním cípu Prahy: V Dolních Chabrech (Praha 8). Jestliže půjdeme podél Ústecké silnice směrem na sever a odbočíme do souběžné ulice Ládevské, narazíme dříve nebo později po levé straně na jediný pražský menhir a zároveň náš první cíl. Je jeden a půl metru vysoký, obehnán z jedné strany plotem domu. Pro laika vypadá na první pohled spíše jako kousek čedičové skály, které je po celé čtvrti plno – nebýt ovšem jeho typicky menhirového tvaru, který mu vynesl i jeho lidový název Zkamenělý slouha. V minulém století ještě stával v polích, postupně byl obklopen vilovou zástavbou.

Nyní něco více z jeho historie : Obecně platí, že menhiry stávaly až na výjimky v neměnné podobě od nepaměti na stejném místě. I u tohoto menhiru tomu tak bylo. Zajímavé ovšem je, že tento kámen je znám po celé obci již dobrých 100 let. Lidé k němu sedávali a považovali ho, ovšem právem, za něco nadpřirozeného, čemu nedokázali rozumět. Proč tomu tak bylo? Menhir je i dnes záhadný hlavně pro geofyziky : Vyzařuje totiž zvláštní druh energie, která na člověka působí pozitivně (hlavně na koncentraci psychiky). Podle nejnovějších výzkumů se jedná o určitou transformaci geomagnetického pole. To způsobují krystaly a architektura materiálu, z něhož je kámen složen. I dnes nám není zcela pochopitelná genialita tehdejších stavitelů menhirů, poněvadž pro polohu kamene se musely použít složité geometrické vzorce. Místo, kde tato energie opouští kámen, se nazývá "oko menhiru". Bývá obvykle buď na vrcholu, nebo na největším boku kamene. Pohybujeme se již ovšem v oblasti okultních věd, moderní fyzika tyto jevy teprve začíná popisovat.

1 Když budeme pokračovat po naší megalitické pouti dále, určitě nemůžeme vynechat menhir v Horoměřicích (okres Praha - západ). Nalezneme ho pod vzrostlým stromem, kousek cesty od obce. Jak je vidět, ta si ho váží natolik, že ho dokonce obehnala železným zábradlím.

Na menhiru nás jistě zaujme jeho zvláštní tvar, podobný přesýpacím hodinám, a jasné kvádrové rysy. Svědčí to o tom, že byl možná v minulosti využit jako obyčejný milník - patník při cestě, tak byl takto opracován. Vůbec historie menhirů je s postupujícím věkem smutná : Jistě alespoň na polovině z nich se podepsal zub času, či spíše lidé. Ve středověku byly některé použity jako orientační patníky, jako i patrně tento, nebo dokonce jako součásti domů (např. v Anglii byl před pár staletími úplně rozebrán jeden megalitický komplex pro postavení vesnice). S tímto počínáním se pojí spousta pověstí o potrestání toho, kdo menhir přemístil nebo poškodil. Je vidět, že důvod, že se do našich časů zachovalo relativně hodně menhirů, je v jejich uctívání. Po staletí byly chápány jako posvátné pohanské symboly a tím pádem stále přitahovaly svou tajemností pozornost. Za to můžeme být jen rádi.

2 Kousek na západ od Prahy se nachází další menhir - tentokrát se podíváme do Zbuzan (okres Praha - západ). Nalezneme jej na konci ulice U menhiru III nové zástavby. Je přibližně metr vysoký a pískovcový. Tento materiál se široko daleko nikde nevyskytuje, tudíž musel být dovezen. To ještě podtrhuje jeho dosud skrytý význam. Tento kámen mohl buď sloužit jako astronomický bod nebo prostý milník.

Zde můžeme nahlédnout do systému pravěkého kalendáře : V určitých dnech byla od menhiru pozorována jednotlivá souhvězdí. Dále tu máme fakt, že menhiry tvoří jednu obrovskou geometricko – astronomickou soustavu. Tímto způsobem se také podařilo objevit některé chybějící články. Je obdivuhodné, jak se naši předkové dokázali v této velké primitivní observatoři pod širým nebem orientovat. Je také možné, že tato soustava usměrňovala energetické toky ze Země i z kosmu. Ať tomu bylo za jakýmkoli účelem, jisté je, že toto působení pořád trvá. A není už zdaleka jen podporováno starými legendami, existují i velmi zajímavé závěry experimentálních měření u menhirů, ale o tom až později.

Vraťme se ke zbuzanskému kameni. Ten vydává pravděpodobně energii velmi slabou, jestli vůbec nějakou. Zajímavější je jeho velký kříž, vyrytý do strany k plotu. Stalo se tak nejspíše před několika staletími vlivem církve. Je nad slunce jasné, že to bylo pod záměrem kristianizace pohanských objektů. Protože není i tak zřejmé, zda byl kříž do menhiru vyryt dodatečně, naskýtá se otázka, jestli nejde o křížový kámen, postavený za těžký zločin. I ten by mohl být zároveň menhirem, jen by nepocházel z dob nejstarších, nýbrž ze středověku. Každopádně se o tom dá polemizovat, žádné záznamy nejsou. Pozornému zraku neunikne, že křížů je do kamene vyryto více.

3 Když už jsme ve Zbuzanech, můžeme zajet přes Tachlovice a Mořinu k Berounce do chatové obce Mořinka (okres Beroun). Na návrší směrem od řeky objevíme jeden z našich nejmladších menhirů, který zde postavila skupina skautů na přelomu tisíciletí. Vypadá impozantně, je dva metry vysoký. I jeho tvar je zajímavý - jako by byl přímo odtržen ze skály. Už vzhledem ke své mohutnosti muselo dát velkou práci ho na kopec dopravit. Pravdou je, že čím je novodobý menhir vyšší, tím více přitahuje pozornost a brzy přiroste ke kopci tak, jako by tam byl odjakživa.

Je zřejmé, že i v dnešní době je tendence stavět novodobé menhiry na vyvýšená místa. Sice ne podle složitého výpočtu polohy, ale každopádně dávají krajině tajemnější ráz a za několik století jistě nabydou určité historické hodnoty.

4 Nyní nás čeká náš jediný menhir na východním břehu Vltavy, a to u královského města Jílové u Prahy (okres Praha - západ). Nalezneme ho na vrchu zvaném Boží skála. Jistě s potěšením přijmeme lavičku k odpočinku a pohled do údolí Sázavy. Samotný menhir vypadá jako vrcholový orientační bod. Jeho poloha mezi dvěma stromy z něj dělá skoro až poutní místo - a toho také zřejmě chtěli jeho dávní stavitelé dosáhnout, většina menhirů stojí skutečně na nějakém větším či menším návrší.

Rozeklaný povrch, robustní tvar – to jsou vlastnosti, jimiž se jílovský menhir odlišuje od jiných, "severních", které jsme dosud poznali. Je to asi dáno jinou oblastí, tudíž jiným materiálem i staviteli. Jak se tento menhir má ve vztahu k energii? Mohu říci jen, že na mě samotného působil pozitivním uklidňujícím dojmem, a lidé u něj obecně popisují podobné pocity. Zatímco v Dolních Chabrech menhir spíše "uzdravuje", menhir zde se stává zdrojem inspirací a duševního vyrovnání.

Ale okolí Jílového by byla velká škoda opouštět už teď. Jestliže půjdeme dále, dostaneme se do chatové osady Borek. Odtud se můžeme vypravit napravo po červené až na vrchol blízké Kněží hory. Musíme si ovšem dávat pozor, abychom nepřešli, protože žádné informační tabule zde nejsou. Co nás tam vlastně čeká?

5 Tato zalesněná vyvýšenina pod svým poněkud tajemným názvem totiž ukrývá mnoho kamenných útvarů. I přes svůj zjevně přírodní původ mají skupiny těchto balvanů megalitický charakter – sloužily s největší pravděpodobností jako kameny obětní. Megality takového charakteru i rozsahu jsou u nás opravdu vzácností. Rozprostírají se po celém vrcholu hory, některé se nalézají osamocené i dále, takže kdo má čas, může dokonce i nějaký zajímavý sám objevit! Ovšem asi nejzáhadnějšími jsou dvě skupiny přímo u cesty : U jedné si můžeme povšimnout až krvavě rudého zbarvení, sloužil snad v pravěku jako primitivní obětní oltář? Na první pohled je nesmyslné, jak se mohly tyto skvrny od krve zachovat až do dnešních dnů, ale možná se do kamene trvale vsákly a reagovaly tak s materiálem – žulou, která je přece velmi odolná proti erozi…Každopádně rituální účel megalitů je zřejmý již z jejich opracování – u všech si totiž můžeme povšimnout četných zářezů či dokonce pracně vydlabaných prohlubní (největší je zde na snímku). Ty už zřejmě musely k něčemu sloužit – a když si uvědomíme, že se pohybujeme v pravěku, hned nás napadnou jedině obřady. I jméno hory – Kněží – už napovídá hlubokému folklornímu základu.

I přesto se vyskytuje domněnka, že opracování kamenů je daleko mladší a mají je na svědomí středověcí lapkové, kteří do nich ukrývali svůj lehce nabytý majetek. Vzhledem k tomu, že tato lesní lokalita se těší velmi malému zájmu, tak i pravděpodobně neexistují žádné záznamy o stáří opracování. Ale osobně si myslím, že ji stojí za to navštívit a vytvořit si vlastní názor. V každém případě trochu tajemnosti nikdy postrádat nebude.

6 Prvním menhirem v blízkosti Kladna je ten v obci Družec (okres Kladno). U zdi kostela nás přivítá kámen velikosti lidské postavy. Jak se můžeme dočíst v tabulce, kdysi dávno člověkem vskutku byl – samozřejmě jen podle rozšířených pověstí. Je zajímavé, že mnoho menhirů se stalo takto „zkamenělými lidmi“ – nikdo si totiž nedokázal vysvětlit jejich velké stáří.

Ač se to zdá překvapivé, tento kámen je něčím jedinečným – druhý takový menhir štíhlého tvaru a velikosti bychom v širokém okolí nenalezli. Nezapadá tvarem ani velikostí mezi menhiry velké (jaké můžeme spatřit např. v Klobucích nebo Slavětíně), balvanovité (v Jílovém) ani malé. Musel by tedy sloužit ke zvláštním účelům. Z jeho historie se ví, že před lety ještě stával na mírné vyvýšenině u obce, ostatně jak bylo zvykem stavět menhiry. Možná mohl být dokonce součástí nějaké pravěké astronomické observatoře – nebo už naši předkové znali princip slunečních hodin?

7 Těsně za Kladnem nemůžeme vynechat velký kámen na Muclavské louce u Smečna (okres Kladno). Nachází se hned u pole za rozsáhlou usedlostí a na mapách bývá značen jako pomník. Ve starých záznamech města se objevuje už ve 12. století, ale nikde není zmínky o jeho původu. Mohlo by se v tom případě jednat také o menhir? Jistě, tvar kamene tomu napovídá, ale podle oboustranné rytiny jde spíše o křížový kámen.

Ale dost teorie, pojďme se na něj podívat blíže. První, co nás upoutá, je výrazná plastická rytina kříže na přední straně – vzhled má jako templářský, takže by musel být do kamene vyryt dodatečně. Stejně na zadní straně nalezneme jednoduchý křesťanský kříž. Strana je obroušena a zarovnána, tak i tento kříž musel na kameni vzniknout později. Když si tedy odmyslíme dodatečné církevní úpravy a vezmeme v úvahu vysoké stáří kamene podle rozeklaného povrchu, najednou pravděpodobně stojíme před dalším menhirem! Co o něm můžeme s jistotou tvrdit je, že byl pořád v nezměněné poloze na svém místě. I do krajiny poměrně dobře zapadá, ale jinak navykazuje žádné anomálie. Jestliže se jedná skutečně o menhir, je to jeden z našich větších.

8 Jen jeden kopec nás nyní dělí od údolí u obce Přelíc (okres Kladno). Když se do něj vydáme od Ledců, směrem k jeho středu začneme míjet jednu z mála našich kamenných řad. Čítá celkem šest menhirů. První kameny jsou tak trochu novodobé menhiry – všech pět za sebou sem bylo přemístěno v posledních letech, ovšem nelze vyloučit, že skutečně jsou menhiry starými – byly totiž nalezeny poblíž, kde se žádné jiné tohoto materiálu nevyskytovaly.

Jdeme dál : Bohužel už nikdo, kdo sem přijde poprvé, nebude mít to štěstí vidět pohromadě zbývající dvojici skutečně historicky cenných menhirů, protože v říjnu roku 2003 někdo jeden kámen ukradl a druhý povalil, rovněž se záměrem ho odcizit. Naštěstí se mu to nepovedlo a lidé opět druhý kámen vztyčili. Já jsem zde byl poprvé na začátku léta 2003 a měl jsem jako jeden z posledních možnost vidět dvojici tak, jak tu stála celá tisíciletí. Dnes již už odcizený kámen vypadal tajemněji – měl špičatý tvar, připomínající sopouch Českého středohoří, byl vyšší než druhý a působil přímo dojmem strachu.

My se teď můžeme podívat na znovuvztyčený poslední, šestý kámen v řadě (na snímku). Má zaoblený tvar, je to spíše „hodný bratříček“ z bývalé dvojice – má nespornou pozitivní energii. Na závěr jedna zajímavost – z vlastní zkušenosti vím, že stačí na chvíli z něj spustit oči, otočit se k němu zády, a hned člověk intenzivně cítí, že se za ním něco děje, cizí přítomnost. Možná je to dáno také prostředím – všechny kameny se totiž nacházejí u zarostlého příkopu.

9 Další zastávkou bude nevelká obec jižně od Slaného – Jemníky (okres Kladno). Při malé silničce směrem na Netovice souběžně s dálnicí se na malém převisu u triangulace nachází další zajímavý menhir. Dostaneme se k němu směrem vpravo asi 300 metrů do pole. Je necelý metr vysoký, ze žuly, dávající mu typické žluté zabarvení, stejně jako v předchozím Přelíci. Kamenné podložení pod ním dává vědět, že na svém nynějším stanovišti je jen krátkou dobu – a je tomu skutečně tak. Původně stával přímo u příkopu, ale časem byl povalen. Naštěstí se našli lidé, kteří se rozhodli obnovit jeho zašlou slávu a byl znovuvztyčen na tomto vršku.

Ještě než se vydáme dále, jednu zajímavost přece jen má : Za slunečných srpnových dní, kdy jsem byl u menhiru naposledy, zaznamenal jsem u paty menhiru výrazně nižší teplotu než na vrcholu, kde byl místy pocit ruky nad topením. Sice je pravda, že tento materiál je vysoce absorbční, ale skutečně takového charakteru, který napomáhá vzlínání tepla k vrcholu, mnoho hornin není. Menhir se zdá být ze stejnorodého materiálu, možná je ovlivněn i zemským magnetismem ve své nynější poloze, to se nemůže nikdy vědět jistě, ale u těchto kamenů menhirového tvaru je vysoká pravděpodobnost těchto i jiných jevů.

10 Kousek na západ u obce Kamenný Most (okres Kladno) objevíme další ze starých menhirů. Dostaneme se k němu polní cestou podle barevné cedule s kresbou menhiru pod stromem, samotný se nachází na návrší uprostřed polí. Je to evidentně jeden z našich nejkrásnějších mezi kameny menšími, podobá se těm u Horoměřic nebo Přelíce. Již na první pohled upoutá jeho různorodost materiálu – zepředu je pískovec hrubozrnný světlejší barvy, do něj vyryt kříž s podstavcem (tedy další pozůstek středověkého pokřesťanšťování, které jsme viděli již u menhiru ve Zbuzanech), zadní část tvoří žlutě zabarvený jemnozrnný pískovec. Jako jeden z mála má charakter kamenného plátu uvolněného kdysi ze skály. Většinou se totiž menhiry vztyčovaly jako neopracované nalezené kousky kamenů. Pokud to byla nutnost, byly jen hrubě osekány. Tento je tedy jednou z mála výjimek.

Podíváme – li se na tento menhir z hlediska polohy, hned se můžeme přesvědčit o jeho účelu coby milníku : opět je ve vyvýšené poloze a malé velikosti. Může se i jednat o starý hraniční kámen působnosti jednotlivých pravěkých kmenů. Astronomické účely nejsou také vyloučeny, kámen skutečně zapadá do dávné a složité geometrické struktury.

O jeho významu svědčí i záznamy několik set let staré, vypovídající o něm jako milníku se zasazeným železným křížem. I po něm je dnes na menhiru památka – v podobě malé prohlubně na jeho vrcholu.