Moskyt

Zpráva o cestě, která se stala výzvou k ochraně zbytků jizerské přírody, ohrožené úmyslem uspořádat v roce 2003 ve vrcholových partiích hor mistrovství světa v klasickém lyžování. Snahy o uskutečnění této akce nakonec naštěstí neuspěly, ale poutavý a poučný záznam o putování horami, proložený starými vzpomínkami, zůstal. Jako zamyšlení nad naším vztahem k přírodě si pak bezesporu zaslouží znovuzveřejnění. (Moskyt)

Český Krumlov je znám především jako překrásné jihočeské město zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Mnohým z nás se vybaví středověké centrum města obkroužené meandrující Vltavou, zámek, nebo zámecká zahrada se svým kontroverzním otáčivým hledištěm. Asi málokdo by tady ale hledal technickou památku v podobě grafitového dolu, vzdálenou jen několik set metrů od historického centra města.

Krátký letní šumavský výlet na místo, poskytující pohled na krajinu z trochu jiné perspektivy. Nabízí ho v poslední době velmi často propagovaná a zřejmě i značně populární stavba, nedávno dokončená na Kramolíně. Naučná stezka, rozhledna, překážková dráha i velká skluzavka je novým turistickým lákadlem, zpřístupněným veřejnosti na kopci nad Lipenskou přehradou 10. července 2012.

Je tomu již mnoho let, kdy jsem toto hrůzostrašné vyprávění na vlastní uši vyslechl. Vypravěčkou byla babička, vysokým stářím shrbená a poloslepá, od těžké celoživotní práce pokroucená. Při přástkách v horských chalupách nesměla nikdy chybět. Byla vynikající vypravěčka, i když se tomu nikdy neučila. Vyprávěla, co sama zažila a nebo to, co se vyprávělo z pokolení na pokolení od své báby, z doby, kdy se ještě svítilo lojovkami nebo petrolejkou a kdy nejoblíbenější předčítanou četbou byly svaté knihy a bible, později i kalendáře, vydávané panem Steinbrenerem ve Vimperku.

Pohanští obři - Heidenmicheln, Pohanské kameny - Heidensteine, Slunovratové kameny - Sonnwendsteine, Obětní kameny - jsou to názvy pro jeden a týž kamenný útvar na západním okraji Skalnatého hřbetu - Gaisbergu, nad zaniklou obcí Horní Světlé Hory – Oberlichtbuchet. Tento útvar se nachází na kótě 1056 m a je na dnešních mapách nesprávně označován názvem Homole. (Svým tvarem homoli nepřipomíná). Původní název celého rozsáhlého vrcholu, který býval odlesněn a dobře viditelný ze širokého okolí, byl Fanflek nebo Farrenfleck - Býčí skvrna. Samotný skalnatý vrcholový útvar byl označován Heidensteine - Pohanské kameny.

Loňský jarní trek jsem zvolil do kraje, kde se prý protínají siločáry minulosti a budoucnosti, kde ještě nedávno dávaly lišky dobrou noc. Kopanice kolem Starého Hrozenkova v Bílých Karpatech mne přitahovaly nejenom orchidejovými loukami, ale zejména zjištěním, že zde kvůli odřezanosti od civilizace žily a po staletí čarovaly tzv. bohyně, stařenky obdařené zvláštní přírodní schopností uzdravovat a pomáhat potřebným lidem různým čarováním a věštěním z karet, nebo roztaveného vosku, zaříkáváním a bylinkami. Až jejich dnešní dcery se zřekly zvyků svých matek, bohyň.

Při našem pátrání i obyčejném toulání s Moskytem, ale i v běžném životě občas zavadím o příběhy, příhody, nebo informace, které mě zaujmou a donutí k zamyšlení. Často jsou to věci, které se tak úplně nehodí do žádného článku či rubriky, ale přesto bych se o ně rád podělil s čtenáři, které budou zajímat mé osobní pocity a postřehy. Bude to někdy veselejší, někdy smutnější, tu velmi krátké a jindy zas trochu delší čtení. V některých příspěvcích se pokusím zabývat podněty, které vzešly z komentářů k článkům a elektronické pošty doručené Geograficko badatelskému magazínu.

Do tzv. Malého Tibetu, jak se bývalému království Ladakh také přezdívá, mě dostala náhoda. Původně plánovanou letní stáž v jiné části Indie jsem byla díky nekompromisnosti úředníků na indické ambasádě nucena zrušit a narychlo hledala náhradní program. Poté, co jsem narazila při hledání na plánovanou téměř měsíční expedici do indické oblasti Himalájí, kam se chystala skupinka Čechů, bylo rozhodnuto – a ani jednou jsem nelitovala.

Naše asi dvacetičlenná skupina pomalu následuje svého průvodce. Jdeme potichu a mlčky. Mlčí i okolní zasněžená krajina a na první pohled se zdá, že spí. Život tu i v nejkrutějších mrazech pokračuje ukrytý v hlubokých lesních údolích, kde jsou přeci jen trochu příhodnější podmínky. Jedno takové místo, které je vhodné pro přezimování jdeme navštívit. Od nepaměti se tu shromažďovala jelení zvěř a činí tak dodnes.