Moskyt

Poslední bod turistického plánu - výlet na Čínskou zeď - se nakonec nekonal. Měli jsme ho naplánovaný na nedělní volný den, ale v sobotu, poté co jsme všechno odeslali a pečlivě zabalili, jsme se ze samé radosti, že to máme za sebou, tak ožrali, že nám bylo špatně ještě odpoledne. A varianta pondělního výletu se nám vzhledem k hustému provozu v čínské metropoli zdála riskantní. Představa zmeškaného letadla byla natolik nepříjemná, že jsme si nakonec jeden z divů světa nechali ujít.

Od té doby, co jsem se osobně zúčastnil olympiád v Aténách a v Turíně, prohlašuji, že olympiáda v Česku není žádná utopie a že když to dokázala taková netáhla jako Italové a Řekové, tak to dokážeme taky. A po dvou týdnech pobytu v olympijském Pekingu dodávám, že tak, jako to udělali Číňani, to neuděláme. A troufnu si říct, že s tím bude mít problémy i Londýn a další pořadatelská města se olympijskému projektu Peking sotva přiblíží.

Sklepy, sklady, komunikace, kanalizace, úkryt, obydlí a snad i brána do jiného prostoru. Tím vším bylo pro různé lidi v různých dobách rozsáhlé a unikátní jihlavské podzemí. V dobách jiných bylo téměř zapomenuto a zasypáno odpadem. Dnes je jeho malá část technickou a historickou památkou, kterou je možné za mírný poplatek navštívit.

Než vám prozradím, co se ukrývá za tajemným názvem Silk market, dovolte mi, abych vás seznámil s výsledky výzkumu čínských postávačů. Za skoro tři týdny, co jsem tady, jsem stačil potkat přivolávače výtahu, spoustu usmívačů, otevírače dveří na hajzlu, zdraviče a zdravičky, ukazovače cesty, pískače na píšťalku, mávače praporkem, dohlížeče a stojímjaksvíčky. Domnívám se, že jde o dobře organizovanou a disciplinovanou armádu, která odhadem reprezentuje jednu desetinu obyvatel lidově demokratické Číny.

Po několika dnech odpočinku pokračujeme v poznávání pekingských pamětihodností a vybíráme Beihai park, rozlehlou zahradu s jezerem ležící nedaleko zakázaného města. Po shlédnutí fotek v průvodci a přečtení příslušné kapitoly, kde jsem se dozvěděl, že parku vévodí Bílá dagoba, stavba, kterou si oblíbil Kublajchán, se na tenhle výlet hodně těším. Rád bych zakusil pocit duševního odpočinku po čínsku.

Přijíždíme autem k plavební komoře ve Spytihněvi. V rejdě kotví mnoho lodí a jedna z nich se stane na následující týden naším dopravním prostředkem i příbytkem. Máme v plánu proplout Baťův kanál a urazit tak na vodě více než 100 km. Co jsme v potom celý týdnen na kanále zažívali si můžete přečíst v našem lodním deníku.

Před odletem na olympijské hry do Pekingu nám nějaký dobrák rozeslal hromadný mail s fotkami stánků plných pečených hadů červů, kobylek a podobné havěti se zlomyslným přáním dobré chuti. Ne že bych prahnul po podobných kulinářských zážitcích, ale po týdnu pobytu v čínské metropoli, jsem byl trochu smutný, že jsem ještě neměl šanci tohle místo vidět.

Bylo by to neslušné, navštívit poprvé Peking a nepodívat se na nejvyhlášenější památky. Učinil jsem tak i já a jako první jsem si vybral Chrám nebes, který, jak jsem zjistil, leží nedaleko našeho hotelu. Po patnácti minutách jsem dorazil k vysoké zdi z černých kamenů, našel vchod, zaplatil patnáct Juanů a ocitl se v jiném světě.

Dnešní dopoledne jsem obětoval průzkumu nejbližších obchodních domů jednak za účelem sehnání dárků a také ze zvědavosti, co všechno se dá v Pekingu koupit a v jakých relacích. Vím, že z jednoho vzorku notabene pořízeného v hlavním městě se toho moc poznat nedá, ale je zřejmé, že existuje početná skupina Číňanů, kteří se špatně nemají.

Kalendář ukazuje, že dnes je 8.8.2008. V 8.08 večer propukne zahájení olympiády. Slavnostní atmosféra je znát na každém kroku, potkáváme dětičky se slavnostními čelenkami, číňanky s namalovanými čínskými vlaječkami na tvářích ale to, že se něco děje, pozáváme hlavně podle toho, že všudel kolem nás se vyrojilo neuvěřitelné množství postávačů.