Moskyt

NEPOMUK

Šibenice na výrazném vrchu jižně od Nepomuku, při silnici na Kozlovice, byla postavena ve stylu, který nebyl na našem území zřejmě příliš obvyklý.

Na vrcholu kopce, dominujícímu okolní rovině, byla vybudována víceboká kamenná terasa, na jejíž plošině zřejmě stála jednoduchá dřevěná šibenice. Stěny terasy byly kvůli větší pevnosti mírně kónické, vnitřek podstavy byl pravděpodobně vyplněn zeminou, v které mohla být zahrabávána těla popravených.

Konstrukce této šibenice se nejvíce přibližuje typu 4, nebo kombinaci čtyřky a starších jednoduchých dřevěných typů. Tvar kamenné podstavy – terasy je dnes díky hustému porostu a letitým nánosům lesních organických sedimentů jen velmi těžko odhadnutelný. Odhalené jsou prakticky jen menší části kamenné zdi, vysoké asi 70 cm. Průměr horní plošiny činí přibližně 15 metrů, i když u takovéhoto mnohostěnu lze očekávat značné odchylky při měření v různých směrech. Horní plošina je dodnes téměř vodorovná a zčásti zarostlá hustým křovím. V těsné blízkosti popraviště rostou další nižší dřeviny i statné stromy. Ke kamenné terase přiléhá z jedné strany drátěný plot blízké úpravny vody.

Je pravděpodobné, že terasa šibenice byla využívána také k provádění zostřujících trestů i jiných druhů poprav, než jen k věšení. Podle typu stavby lze usuzovat, že jde o starší, zřejmě ještě středověké popraviště, jehož podoba neodpovídá pozdějším normám. Tomu by nasvědčovala i některá historická fakta.

Nepomuku bylo uděleno právo hrdelního soudu již v roce 1250. Na českém králi jej pro město vymohl zřejmě některý z opatů kláštera, aby omezil zvyšující se zločinnost, kterou sebou paradoxně přinesl rozkvět obchodu a řemesel. Na zmíněném kopci nejprve zvaném Popravčí vrch, poté Šibenice a nakonec Lipák, stávalo podle dobových pramenů zařízení k věšení odsouzenců i kolo na lámání kostí. Zajímavé je, že poblíž vrchu Šibenice se nachází i menší kopec, dříve zvaný Stínadla. Sloužil-li skutečně k vykonávání trestu smrti

stětím se neví. Blízko vršku se však podle pověstí nacházela tzv. Katova studánka, v které si popravčí po exekuci omýval ruce a meč. Bohužel s téměř totožnou legendou o Katově studánce jsem se setkal na několika dalších bývalých popravištích a na její reálný historický základ nelze příliš spoléhat.

Poslední poprava v Nepomuku byla vykonána 10.9.1688. Koncem 19. století byl vrch Šibenice zalesněn a přeměněn na dnes již neexistující okrasný parčík s pěšinami a lavičkami. Při terénních parkových úpravách bylo nalezeno velké množství lidských kostí. Staré popraviště nad Nepomukem zdá se bylo během zhruba 400 let své aktivní existence hojně využíváno.

Podle některých zdrojů bylo na Lipáku popraveno až 420 odsouzenců, podle dalšího zdroje zdejší popraviště bylo pouze stínadlem a šibenice zde nikdy nestála. Vzhledem k tomu, že v okolí Nepomuku není známa jiná lokalita, o které by se mluvilo v souvislosti s výkonem exekucí, moc této informaci nevěřím. Myslím také, že by se kopci dříve neříkalo Šibenice, pokud by se tu skutečně nevěšelo. Připadá mi rovněž nepravděpodobné, že by se zde všechny zločiny a odsouzenci všech společenských vrstev trestali jen tím nejméně potupným trestem smrti – stětím. 420 popravených na jednom šibeničním vrchu mi také přijde přeci jen trochu moc, i když na druhou stranu se tu prý popravovali zločinci ze všech obcí, náležících k nepomuckému klášteru cisterciáků. Ať již bylo popravených 420 či méně, byla nepomucká šibenice zřejmě jedním z našich nejvytíženějších popravišť a možná i jednou z nejstarších.

K šibenici se vztahuje i jedna legenda, podle které se odsouzenci vodili na šibeniční vrch k popravě tajnou podzemní chodbou až z nepomuckého náměstí. Nevím, proč by tomu tak mělo být a zdá se mi to velmi nevěrohodné.

Když jsem se chystal k odchodu z vrcholu dnes již značně zpustlého nepomuckého šibeničního vrchu, začaly se mezi kmeny stromů plazit k prastarému popravišti nezvykle chápavé cáry husté mlhy, které před tím nepozorovaně vklouzly do vlhkého podzimního lesa. Jemně mžilo a tmavě olověná obloha přikryla celý kraj dušičkovým stínem. Do světliny nad troskami kamenné stavby, sloužící kdysi dávno k násilnému odebírání životů, se hladově natahovaly podivně zkroucené pařáty větví z okolního divokého porostu a od plošiny určené k umírání se po kopci jak láva ze sopky pomalu rozlévalo studené přízračné ticho.

Pokud existuje nějaká astrální forma bytí, pokud na takovýchto místech skutečně přetrvává „něco“ nehmotného, co pochází z lidí, kteří pro násilnou povahu svého skonu nenašli po smrti klid, nastala podle mého odhadu právě teď ta chvíle, kdy se takové síly musely začít na šibeničním vrchu u Nepomuku nějakým způsobem projevovat. Nějak se mi ale nechtělo na to čekat! Sbalil jsem trochu nervózně stativ, zapnul se u krku, aby na mě nemohl náhlý chlad a rychlou chůzí raději opustil kopec.