Moskyt

Jak sem se už zmínil předloni v článku "Mí sousedi Losi", tak sem dost dlouho vegetoval v Severských zemích. Když byste si vzali sebou nafukovací pramičku nebo kajak třeba do švédského Göteborgu, tak odtamtud můžete vyrazit podél pobřeží a prozkoumávat stovky ostrovů až do Norska nebo Dánska. Z Göteborgu jezdí lodě, kde vám platí tramvajový lístek na různé ostrovy a tak si je můžete prohlédnout než je budete dobývat.
Vhodnější než kajak může být pramička páč se vám tam vejde víc věcí. Budete totiž potřebovat i teplé oblečení když se 30 stupňová vedra náhle změní na zimu pár stupňů nad nulou. (já sebou míval tenčí lyžařskou kombinézu - zabere velmi málo místa, takže se vejde do plastové láhve na mouku se širokým hrdlem, je lehounká, skvěle hřeje a hlavně velmi rychle schne!!!. Vůbec sem zastánce umělin i z cest po jižnějších oblastí, pro skutečně dlouhodobě cestujícího trampa co nemá prachy na novou košili, když se mu bavlněná po několika týdnech v solném prachu moře rozpadne, je polyesterová umělina skvělá věc. Paďouři s naditou plastovou kartičkou samozřejmě takové věci neřeší.

Jestli máte volno 30 dní nebo déle, tak je tu pro vás další možnost. Ve Švédsku (alespoň před 10 lety) šlo koupit starou dřevěnou loďku nebo plachetničku i za 2000 š. korun, plavit se, plachtit na ní podél pobřeží, a pak jí za nějakou stovku prodat. Protože údržba dřevěné lodě vyžaduje mnoho práce, tak dřevěné lodě nebyly moc oblíbené u nastupující generace mladých jachtařů vychovaných v instantním duchu blahobytu západu.

Pokud budete vybírat trasu tak abyste měli větší ostrovy na návětrné straně, tak ale můžete kotvit zdarma v závětří, ušetříte za bydlení (i přístavy) a hlavně zažijete nádhernou přírodu na místech, kam se jinak jako suchozemci nedostanete. Zjistěte si včas telefon na "Kustbevakningen" což jsou pobřežní a záchranné hlídky. Zánět apendixu můžete dostat i v oblasti neobydlených ostrovů.

Po skončení dovolené ale nemilosrdně zpřetrhejte vazby s dřevěnou lodičkou, která vás tak krásně vozila, a prodejte jí (nebo darujte). za přezimování, byste zaplatili mnohem víc, než za loď. Já si jednou koupil motorovou loď s kabinou přes 8 m dlouhou za 1500 š. korun, ale když jsem sháněl přezimování, tak jsem levnější než za 14 000 nesehnal (ono mnohem levnější existuje, ale je to jako s městskými byty u nás = řada jiných čekatelů). V švédských jachtařských časopisech mívají i fotky s cenou, takže by to mohlo jít i bez švédštiny - ten nákup. Upozorňuji že se ty levný loďky zas tak často neobjevují, takže nebuďte vybíravý. Jeden Švéd co mnohokrát objel Cap Horn začínal tím, že si oplachtil starou dřevěnou pramičku a jel s ní do Anglie. Krásy tisíců ostrovů objevíte i na příšeře která lidskému oku nelahodí, ale plavební schopnosti může mít dobré. Jak začne foukat silný vítr tak ale hned hledejte útočiště v přírodních přístavech v závětří ostrovů a poslouchejte hlášení rozhlasu v angličtině. Pokud by hlásili pořádnou bouři, tak radši zajeďte i do placeného přístavu! (s plachetkou) V obchodech pro jachtaře si můžete koupit skalní klíny, které se naperou do spár v žulovém pobřeží a výborně drží. Pokud ale funí 15-20 m/s nebo víc, tak to klínové uvázání mějte jen jako poslední jištění a loď nechte volně houpat na kotvě. V takovém počasí i v závětří ostrovů se dělá silné vzdýmání vody že by vám to jinak vytrhlo kování z lodi i když máte nylonové pružné lano. Já jsem jednou dělal skipera na lodi pobřežní stráže, když jsme čistili pobřeží od naftové katastrofy. Dostal jsem příkaz rádiem přivázat se ke břehu klíny a spustit přední část plochého čumáku pro vynášení výstroje a hadic (taková výsadková loď). Funělo ale 20m/s a loď se i v závětří ostrova vzpínala jak divokej kůň na těch uklíněnejch lanech. Ty centimetr tlustý klíny se zkroutily jak špagety a jak sem se rval s kormidelním kolem při vyrovnávání toho házení, tak jsem urval čep co ovládal řízení vrtulí a museli nás zachraňovat. Mimo Švédsko a Dánsko jsem se plavil sice většinou jen s velmi hrubými mapami nebo automapami, (když jsem se totiž vydával na Kanárské ostrovy, tak by mapy stály víc než moje plastová plachetnice za 14 000 š. korun) ale ve Skandinávii je skutečné bludiště ostrovů, kde se bez dobré podrobné mapy rychle ztratíte. Musíte bedlivě sledovat trasu protože i těsně pod hladinou jsou tisíce skrytých útesů. (ty vás ale na nafukovací protoplazmě tak moc neděsí - na Sázavě dostane loď víc zabrat).

Nějaké kapitánské zkoušky či oprávnění alespoň za mých časů nikdy nebylo třeba, jen doklad, že jste skutečně majiteli lodi.

S tou gumovou pramičkou nebo kajakem máte výhodu, že je kdekoliv lehce vytáhnete do bezpečí při změně počasí, mějte ale sebou dost vody. Většina ostrovů je neobydlených a špatné počasí může trvat i několik dní. Zásoby vody nepodceňujte. Hlavně při horkém počasí se vám spotřeba vody znásobí víc než byste někdy čekali. Ve Skandinávii umí být 30 stupňová vedra, i když to není časté. Jak lehce člověk podcení spotřebu pitné vody ve vedrech jsem zažil při sjíždění části řeky Kwai v Thajsku na nafukovacím kajaku. Základní chyba byla ta, že jsem předpokládal vesnice a lidská obydlí tam kde jsme projížděli, nikoliv téměř liduprázdnou džungli a druhá chyba byla, že jsem nevzal kotlík na převařování říční vody. I když jsme se plavili jen 3 dny, tak to co mohla být velmi příjemná cesta se ukázala být nepříjemná honba za vodou, poté co jsme své skromné zásoby 6 litrů během jediného dne vypili. Mořská voda ve Skandinávii má daleko méně soli než na jihu, a tak doufám že vás to napadne neplýtvat čistou pitnou vodu na vaření, ale použít mořské vody kterou si naředíte pitnou, aby nebyla moc slaná.

Další nevýhodou nafukovacích člunů je často mokrý zadek, ale existují i skutečně nepromokavé kalhoty. Pokud ovšem máte jen 14dní dovolené, tak ten nafukovací člun bude nejlepší alternativa. I tak doporučuji zakoupit si námořní pobřežní mapy. Existuje celá souprava která je levnější než kupovat jednotlivé mapy. Jsou tam také označené chráněné ostrovy na které se nesmí vylézat (hnízdění ptáků, vojenská oblast atd.). Jinak na ostrovech smíte stanovat kdekoliv chcete tak jako na pevnině, nejlépe ve stanu s pružnými tyčkami abyste omezili počet kolíků (skob), protože ostrovy jsou velmi skalnaté a je tam jen nějaký decimetr půdy a drnů. Vemte si sebou pořádné skoby do zdi (místo kolíků,) na uchycení do spár v žule, aby vám stan neulítnul.

Většinou není třeba tahat plynové nebo lihové vařiče (ten líh na vaření tam stejně neseženete náruživý Švédi by ho chlastali) protože tam většinou jde nalézt náplavové dřevo. Nejlepší je ale mít sebou vařič na dřívka (dá se vyrobit, jinak stojí v obchodě kolem tisícovky a v něm oheň ke všemu není vůbec krytý) a ten vložit do větší nádoby s dírkama pro vzduch co dosáhne až k okraji kotlíku, takže nejsou vidět plameny a nelítají tak ven jiskry a kousky žhavého dřeva abyste nezapálili suchý porost. Takhle upravený vařič mi tolerovali i v horách na Kanárských ostrovech, kde jinak měli po požárech z otevřeného ohně hrůzu. Tahle opatrnost je namístě jen na ostrovech s lesíky a porosty suché trávy, většina ostrovů je ale tak skalnatá že to šlo udělat i pořádný táborák. Pozor! Nikdy nezakládejte oheň na ohlazené žulové skále !!! Tím byste Švédy dost nas..., nebo alespoň naštvali. Oni si přírodu dost opečovávají a turistickou erozi skal popraskaných od ohně nesnášejí, tak jako odpadky v přírodě. Radši to dělejte na písku nebo hlíně či kamení. (taky nevím jestli se předpisy o ohni nezpřísnily ale myslím že ne)

V některých oblastech jsou slávky jedlé, ale není jich tam tolik jako na jihu Evropy. Zato mořských řas je tam tolik, že pokud máte dost vody tak nikde nemůžete umřít hlady. Já jsem si je vařil s rýží. Nejlepší jsou ty nové výhonky - konečky. Mně chutnaly ty bublinkové řasy nebo provázkové, mí holce žádný a dívala se na mě jak na cvoka že je baštim. Ona ale byla Švédka a Švédi mají takovou stádovou náturu, že většinou dělají to co všichni ostatní, nebo to co je zrovna módní dělat. Takže i když jsem sbíral a baštil houby, tak sem byl u nich cvok, co se cpe jedovatýma houbama (jedovatá houba = vše co není liška). Na větších ostrovech se stromy roste velmi mnoho hub. Od té doby se ale přehnala jedna módní vlna zájmu o houby tak nevím jak je to dnes. Ty řasy ale asi ještě vyjedené nebudou jak znám Švédy.

Na universitě v Göteborgu nám při přednáškách botaniky profesor tvrdil že všechny makro řasy jsou jedlé (na rozdíl od pozemních rostlin které jsou téměř všechny jedovaté a jen malý zlomek jsou jedlé) a jedovaté řasy mohou být jen ty malinké planktonovité, tak dobrou chuť. Já makro řas zkoušel mnoho druhů a stále žiju.

Jako jídlo jsem používal hlavně rejži a sypal si jí do plastových flašek od šťávy kde byla chráněná před vlhkostí a vodou. Chleba tam býval vždy hrozně drahý a k tomu slazený a hnusný. To už je lepší si koupit mouku, droždí nadělat hady, otočit kolem prutu a opékat nad ohněm. (sůl máte z moře). Větší ryby se chytají na velikánskou třpytku z olova co táhnete za člunem u dna. Nejsnáze ale nachytáte pánvičku plnou malých čudel, když si stoupnete na vhodný kámen kde vidíte pod hladinou čilý provoz. Za tím účelem si vemte sebou i malilinké háčky, na které dáte rozdrcené vodní šneky (těch je všude u hladiny na kamenech dost)

P.S.
Zaslechl sem že Johnki Galasek co býval šerif u Wampíru páchá trampsko křestanské potlachy. Pokud někdo víte kde na něj sehnat kontakt tak mi dejte prosím vědet na webmastera! Při svých toulkách po světě sem nebyl jen tramp a vodák - námořník, ale zachytil sem i vlnu hippie hnutí "Jesus People", kteří svou svobodou a nespoutaností už mnoho let přivádějí některé náboženské papaláše k předčasným šedinám (tak jako to dělal Ježíš s náboženskými masňáky svého času) Jako takový hipícký křesťan odmítající náboženské byrokracie a oficiální razítko o členství v církvi bych se rád setkal s podobnými křesťanskými trampsko, vodácko, šermířskými (a jinými) živly (ať už jste členy nějaké církve nebo ne tak se ozvěte). I pokud se za křesťánky nepovažujete, ale duchovno vás zajímá. Obzvláště jestli jste z Příbramska nebo z Prahy. Tak šťastnou cestu!


obr.1 - S malou kamarádkou plachtíme v bludišti švédských ostrovů. Na této plachetnici jsem později bydlel a plavil se po mořích.Byly to hezké chvíle ale několikrát mi šlo o život. V "Áčku" na Nově jsem vyprávěl jak mi Ježíš 3x nastartoval přívěsný motůrek který byl úplně pod vodou, aniž bych se ho dotknul, jen sem volal k Ježíšovi když už neovladatelná loď málem válela sudy z ohromných vln rozbouřeného Atlantiku (nevyhodil jsem včas plovoucí kotvu). Když člověk žije bezpečným rutiným životem s výdobytky zpohodlnělé civilizace, tak je lehké být atheistou. Na moři je to už trochu jiné. Posádka mladých lidí na mé lodi (při čištění pobřeží od nafty) co žili v rybářských osadách, mi vyprávěli co jejich otcové zažívali za zázraky když se dříve kdy neexistovaly satelitní navigátory, vydali na rybolov mezi tisíci útesy, přišla bouře a celá vesnice viděla Ježíše a celá posádka v bouři ztracené lodě ohnivý sloup který se objevil když se všichni obyvatelé vesničky spolu modlili za záchranu jejich životů. Proto tam prý bylo až 90% věřících. Vlny na vnějších ostrovech u otevřeného moře dosahují výšky až 9m tak se nepokoušejte na nich přespávat. Při změně počasí by vás to spláchlo jak špunty. Jsou tam také i silné proudy. Radši se držte v bezpečí za hradbou vnějších ostrovů, které velké (zdůrazňuji velké) vlny lámou.. Viděl jsem fotku pořádné nákladní lodě jak seděla na vrcholku jednoho docela vysokého vnějšího ostrova, kam jí vlna vrhla. Když jsem žil v Thajsku, tak jsem viděl, jak relativní pojem slovo "velké vlny" je. Siamský záliv je neuvěřitelně mělký takže větší vlny se v něm zlámou a do vnitřní části zálivu se nedostanou. Misionář který mne požádal, abych s ním žil na jeho 20metrovém katamaránu a dělal mu kormidelníka, mi vyprávěl s hrůzou v očích, že za svých 18 let plachtění v Thajsku, zažil i vichřici kdy byly až 2 metrové vlny. Nechtěl jsem ho urazit a tak jsem se jen snažil vší silou potlačit úsměv.


obr.2 - kamarádka na nafukovacím kajaku jede na ostrovy. Ty ostrovy co vidíte mají hojnou vegetaci (což jsou výjimky). Na takovýchto ostrovech naleznete spousty hub.


obr.3 - Zimní práce na moři. Dělám frajera před posádkou naší lodě, jak daleko můžu po ledě dojít než se propadnu. Na lodi jsme měli naftová kamínka, takže jsme se po takové frajeřince jen převlékli, ohřáli a šli dál makat.

Ostatní obrázky fotografoval Zdeněk Mikšík v roce 1996 při cestě po Skandinávii.


Když byla zima tuhá, tak se někdy na obydlené ostrovy jezdilo i autem po ledě. v pozadí vidíte jak skalnaté a holé jsou většinou tamní ostrovy, ale i tam skoro vždy naleznete náplavové dřevo na vaření. Na některých ostrovech jsou maríny, kde si můžete načerpat pitnou vodu. V městečkách a vesnicích máte prakticky všude pitnou vodu. Ta teče i z kohoutků na veřejných záchodech. Leda na trajektech co jezdí mezi ostrovy bych vodu z kohoutků nepil.

Autor článku: Miloš Popp - Myšák 30.8. 2006