Mraky

Jsou bílé, šedé i černé, k večeru se zabarvují do červena. Jen zřídkakdy je jich obloha zcela prostá. Plují nám nad hlavou, padá z nich voda, sníh a létají blesky. Zásadně ovlivňují počasí, jsou krásné i hrozivé a hlavně nekonečně rozmanité. Poznejme je!

Mraky vznikají ze vzdušné vlhkosti. Pokud obsah vodních par ve vzduchu přesáhne tzv. stav nasycení, dojde ke kondenzaci přebytečné vodní páry a ta se mění v kapičky vody či krystalky ledu – tedy mraky. Čím je teplota vzduchu nižší, tím rychleji dochází k nasycení. Ke vzniku mraků je proto potřeba stoupavých vzdušných proudů, ženoucích vodní páru do vyšších a chladnějších vrstev atmosféry. K přeměně vodní páry v kapalné nebo pevné skupenství dochází kolem tzv. kondenzačních jader, tvořených například pylovými zrnky, částicemi prachu či krystalky mořské soli.

Rozeznáváme deset základních druhů mraků:

1. CIRRUS

řasa (výskyt ve výšce 5 až 12 km)

Je tvořen jednotlivými jemnými bílými vlákny hedvábného lesku, nebo jejich řasnatými shluky. Vlákna jsou přímočará, zakřivená, nebo se vzájemně proplétají. Někdy jsou zakončena nahoru směřujícími háčky či chomáčky. Cirrus nezeslabuje sluneční světlo, nemá vlastní stíny. Skládá se z ledových krystalků a vzniká ve velkých výškách. V cirrech můžeme pozorovat halové jevy, ale vzhledem k malému rozsahu cirrů jsou zpravidla neúplné.

2. CIRROCUMULUS

řasová kupa (6 až 8 km)

Je malý jednotlivý bílý tenký chomáček či vločka. Tyto mráčky se sdružují do skupin, řad, vlnek a někdy i vrstev. Jsou známé jako „beránky“, jsou dostatečně průsvitné a nemají stín. Skládají se téměř výhradně z ledových krystalků, výjimečně pak z přimrzajících kapének vody. Na cirrocumulech lze někdy pozorovat korónu nebo irizaci. Skupiny cirrocumulů jsou často uspořádány i do dvou systémů vln.

3. CIRROSTRATUS

řasová sloha (4,5 až 9 km)

Má podobu tenkého bílého oblačného závoje s hladkou nebo zřetelně vláknitou strukturou. Bývá tak tenký a stejnosměrný, až je někdy téměř nezřetelný. Obloha pokrytá cirrostratem získává mléčné zabarvení. Tento oblak nezměkčuje obrysy slunce či měsíce, viditelně nezeslabuje stíny předmětů ozářených sluncem. V cirrostratech často vznikají odrazem nebo lomem světla na ledových krystalcích halové jevy kolem slunce či měsíce. Jsou to většinou prstence, někdy velkého průměru, které mají bělavé nebo lehce duhové zabarvení. Okraje cirrostratu jsou někdy ostře ohraničeny, někdy přecházejí do cirrů.

4. ALTOCUMULUS

vysoká kupa (1,5 až 7 km)

Skupiny větších oslnivě bílých až tmavošedých valounů a chomáčů uspořádaných do řad a pruhů. Tyto řady bývají orientovány obvykle v jednom až ve dvou směrech a mohou mít více vrstev. Altokumulus je složen z vodních kapiček a jeho tenké okraje mohou irizovat – získávají perleťový lesk. Tyto mraky často mají podobu rozsáhlé oblačné plochy složené z pravidelně uspořádaných částí (řad a pruhů rozdělených bezoblačnými pásy), které spolu mohou nebo nemusí vzájemně souviset. Altokumuly vždy vrhají vlastní stín, objevují se v nich drobnější halové jevy – kruhy nebo tzv. nepravá slunce. Tento druh mraků může mít také podobu ostře ohraničených protáhlých čoček či mandlí.

5. ALTOSTRATUS

vysoká sloha (2 až 6 km)

Vláknitý nebo pruhovaný mrak plsťovitého vzhledu připomínající závoj. Bývá světle až tmavě šedý, slunce jím může být zcela zakryto, většinou jím ale prosvítá jako mléčným sklem. Předměty schované za altostratem nevrhají stíny, v tomto mraku nevznikají halové jevy. Oblak je složen z vodních kapiček, ledových krystalků, dešťových kapek a sněhových vloček. Může a nemusí být zdrojem srážek, které se často vypaří dříve než dopadnou na zem. Altostratus obvykle pokrývá velkou plochu oblohy a i vertikálně muže měřit až několik kilometrů.

6. STRATOCUMULUS

slohová kupa (0,5 až 2,5 km)

Světlešedé až tmavošedé chuchvalce, valouny a cáry bez ostrých okrajů, uspořádané často do skupin nebo řad. Většinou tvoří hustou tmavou hrbolatou vrstvu splývajících ale rozeznatelných valounů a hrud, mezi nimiž se objevují světlejší místa nebo trhliny s bezoblačnou oblohou. Stratocumulus nemá vláknitý vzhled, skládá se z vodních kapiček, dešťových kapek nebo sněhových krupek. Srážky vypadávající z tohoto mraku mají zpravidla slabou intenzitu a podobu deště, sněhu nebo sněhových krupek.

7. STRATUS

sloha (0,5 až 2 km)

Šedý, jednotvárný mrak v podobě roztrhaných cárů nebo vrstvy bez jasných obrysů. Nemá podobu valounů, jen světlejší a tmavší místa, díky nestejné mocnosti vrstvy. Je tvořen vodními kapičkami a vypadávají z něj obvykle vodní srážky, zřídka pak mrholení, ledové jehličky nebo sněhová zrna. Ve Stratu nevznikají halové jevy. Tento mrak špatného počasí má obvykle nízkou, ostře ohraničenou základnu, takže v něm mizí vrcholy kopců či vyšších staveb.

8. NIMBOSTRATUS

dešťová sloha (0,5 až 6 km)

Vypadá jako zcela beztvará, jednolitá, tmavošedá vrstva bez jakéhokoliv orientačního bodu. Obsahuje vodní kapičky i ledové krystalky. Déšť nebo sněžení, které se z Nimbostratu spustí má zpravidla trvalý ráz. Na výšku je tento mrak mohutný až několik kilometrů, není přes něj patrná poloha slunce a jeho rozplývavá základna bývá položena velmi nízko nad zemí. Nimbostraty zpravidla pokrývají velmi rozsáhlou plochu oblohy.

9. CUMULUS

kupa (0,5 až 3 km)

Hustý, jasně ohraničený mrak v podobě kupy, zvířete hory či hradu. Má zpravidla rovnou tmavou základnu a kopulovitý, oslnivě bílý vrchol, připomínající květák, s jednotlivými zaoblenými výrůstky. Je složen z vodních kapiček a vyskytuje se většinou samostatně, ale ve větším počtu na jasně modré obloze. Bývá označován jako oblak pěkného počasí.

10. CUMULONIMBUS

bouřkový oblak (0,5 až 13 km)

Je to do velké výšky vyvinutý hustý mohutný mrak, podobající se svou strukturou Cumulusu. Jeho základna bývá posazena do výšky třeba jen půl kilometru nad zemí, zatímco vrchol může dosáhnout až 13 kilometrů. Horní část tohoto mraku se ve vyšších vrstvách vlivem zamrzání kapek postupně mění na neostré cirry v podobě vláken nebo směrem nahoru se rozšiřující, nahoře zploštělou kovadlinu či chochol. Pod velmi tmavou základnou se často vyskytují další nízké roztrhané mraky. Cumulonimbus je v dolní části složen z vodních kapiček, v horní části z ledových krystalů. Tento mrak může obsahovat ale i velké dešťové kapky, sněhové vločky krupky či kroupy. Je zdrojem dešťových a sněhových srážek, bouřek a lijáků. Cumulonimby se mohou vyskytovat osamoceně i ve skupině v podobě mohutné stěny. Působí často až hrozivě, pod jeho základnou se objevují blesky a přináší mnohdy i škodu způsobující počasí.

Předpověď počasí podle mraků

Podle mraků se dá také částečně předpovídat počasí. Vytvoří-li se například v poledne kupovitý oblak a k večeru se rozplyne, dá se druhý den očekávat pěkné počasí. Vytvoří–li se ale takový mrak již ráno a k večeru naopak roste a shlukuje se ve větší kupy, dá se následujícího dne čekat déšť. Do výšky rostoucí kupy větší než beránky, vrhající vlastní stín předpovídají srážky. Objevuje-li se vyvýšená kupa časně zrána nad obzorem a je-li to dlouhý mrak s rovnou základnou a s vyvýšeninami připomínajícími hradní cimbuří, který pak zmizí, dá se do 12 hodin očekávat příchod bouřky. Bouřku lze také očekávat, rostou-li za dusného letního dne kupy do věžovitých tvarů a obalují se přitom řasnatým závojem. Srážky můžeme čekat, když z řasnatých obláčků za jasného počasí vznikají beránky, nebo když se na obloze tvoří vějířovité uskupení mráčků. Řasnaté obláčky bez vlastních stínů za jasného počasí signalizují příchod tlakové níže, naopak trhá-li se oblačnost po dešti, lze očekávat pěkné počasí. Táhnou-li mraky rychle od jihu k západu ve směru své podélné osy, dá se do tří dnů čekat déšť. Táhnou-li ale mraky pomalu a kolmo ke směru své podélné osy od severu k východu a k večeru se rozplývají, pravděpodobně pršet nebude. Putuje-li po obloze několik vrstev mraků, někdy i různým směrem, lze očekávat proměnlivé přeháňkové počasí.

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka
Moskyt - nordic walking
Moskyt - nordic walking

Zachráněná hrobka
Vrátil jsem se skoro po třech letech na místo, kde jsem v příšeří zpustlého lesa zanechal svému osudu rozpadající se...
V údolí Doubravy
Výlet údolím říčky Doubravy u Chotěboře, okolo skalních útvarů, které jsou opředeny nejrůznějšími pověstmi. Pár...
Jáchymovské peklo
V okolí západočeského městečka Jáchymov, vzniklo v padesátých letech mnoho pracovních lágrů s nelidskými podmínkami....
Bludičky a modré plamínky
Ve slovanské mytologii nejsou jednoznačně definovány a rovněž i vědecký zájem o tento problém byl značný. Podle...