Moskyt

Řadím se do fronty pod lanovkou, která mě má dopravit na vrchol kopce Kramolín. Mým cílem ale tentokrát není sjezdová trať, nemám sebou lyže, na svazích neleží sníh a není ani trochu zima. Naopak, v podhůří Šumavy u Lipenské přehrady panuje horké léto.

Čtyřsedačková lanovka stoupá do svahu velmi pomalu, každou chvilku zastavuje a jen trochu svižnější turisté, stoupající stejným směrem po blízké pěšině, jsou rychlejší než já. Nakonec se přeci jen blíží vrcholová výstupní stanice a s ní i atrakce, ke které mířím.

Stezka korunami stromů se to jmenuje. Byla postavena podle projektu architekta Josefa Stögera, který navrhl podobnou stezku v Bavorském lese a je to stavba skutečně pozoruhodná. Bezbariérový dřevěný chodník, zdvihající se postupně od země na mohutných pilířích v délce 675 metrů, vine se mezi korunami smrků horského lesa, aby připravil turistům nevšední pohled na východní okraj Šumavy, Lipno i na Novohradské hory. Kromě širokého výhledu, nabízí stezka také několik tématických zastavení. Zde mohou návštěvníci prověřit svou odvahu a cit pro rovnováhu při překonávání různorodých překážek, situovaných nad propast výšky chodníku, či načerpat informace o horské přírodě. Chodník je ukončen spirálovitým stoupáním na 40 metrů vysokou, devítibokou vyhlídkovou věž, z které je pak možné urychlit sestup na zem jízdou kovovým tubusem zakrouceného tobogánu.

Prošel jsem turnikety na počátku stezky a začal stoupat k zeleným prosluněným výšinám. Vyzkoušel jsem na jednom ze zastavení, jak po úderu zní různé druhy dřevin, jak se přechází propast po trámu, po vratkých plackách či po několika napříč zavěšených řetězech a pohlédl jsem na špičky smrků shora. Vystoupal jsem na vrchol věže a rozhlédl se do kraje, abych podle patřičně rozmístěných plánků vyhledal viditelné vrcholy hor.

Dobrý nápad a pozoruhodná dřevěná konstrukce, uznávám. Jen bych si přál, aby byla stezka delší, tak nějak více zaměřená na šumavskou přírodu, aby vedla také mohutnými korunami listnatých stromů, přes jejichž větve není vidět na zem a aby se na ní i kolem ní pohybovalo mnohem méně lidí. Chtěl bych se prostě ještě více cítit třeba jako moskyt vznášející se kdesi nad pralesem, oproštěný od hroudy co nohy víže.

Děti i mnohé dospělé samozřejmě nejvíce láká jízda tobogánem a tak k jeho hornímu ústí směřuje dlouhá fronta. Kroutí se k zemi asi z poloviny výše věže, jeho vnitřek prosvětlují malá okénka a k jeho projetí jste vybaveni jakýmsi klouzavým fusakem, do kterého zasunete nohy. Tubus z nerezu je dlouhý 52 metrů a je nejdelším suchým tobogánem v ČR. Do jeho útrob se pod dohledem zkušeného tobogánisty nedočkavě vrhají lidé opravdu všech věkových kategorií, aby z něj o chvilku později poněkud rozpačití zase dole vyklouzli. Zdá se dokonce, že mnohé na Kramolíně zajímá jen a pouze tato „pouťová“ skluzavka, což je určitě škoda, neboť si myslím, že plánovaný účel celé stavby byl přeci jen trochu jiný. Tobogán je ale zároveň bezesporu velkým lákadlem Lipna a i díky němu se asi výstavba stezky brzo zaplatí (62 mil. Kč).

Vstupenky na stezku se kupují v pokladně dole u parkoviště pod lanovkou a stojí 150 Kč (děti 120 Kč). Tobogán se platí zvlášť (50 Kč) a lístky na sklouznutí lze zakoupit přímo u vstupu na dřevěný chodník. Stezka je otevřena celoročně, v létě od 9:30 do 19:00.

Pod věží jsem si vypůjčil horskou koloběžku a spustil se na ní ze svahu Kramolína. Za pár minut jsem byl dole pod sjezdovkou, předal koloběžku vlekaři a chvíli na to už jsem se ráchal ve vyhřátých vodách jezera. Byl to příjemný nenáročný výlet. Stezka korunami stromů je sice trochu masovka, komerční atrakce a mnohojazyčný Babylon, taková je už dnes ale celá lokalita okolo městečka Lipna. Moc původního šumavského už tu nezůstalo.