Moskyt

MŮŽE ZA TO FULGHUM

Milovníci Roberta Fulghuma vědí, že všechno, co potřebují znát, se naučili už v mateřské školce, že se dá lehnout do postele, i když hoří, znají Možná, možná ne, Od začátku do konce nebo Slova, která jsem si přál napsat sám. Kdo si přečte jeho Třetí přání, musí na Krétu. Tedy každý asi ne, já jo. A tak jsem své přítelkyni jednoho večera nalil dostatečné množství vína a s mužně posmutnělým výrazem odrecitoval pár pasáží z této trilogie. Na stůl jsem pohodil pár „náhodou“ sehnaných prospektů (které jsem sbíral už půl roku) a kostky byly vrženy. Nakonec potlačila svůj odpor k letadlům. Jinými slovy – ukecal jsem ji! První překážku jsem tedy zdolal s důmyslností hodnou Ariadny a mohlo se začít s přípravami.

BEZ KOULÍ ANI RÁNU!

Divnej mezititulek? Dostaneme se k tomu. Jen pomalu, na Krétě se nespěchá, ona totiž minojská kultura se datuje od šestého století před Kristem a pak:Mykéňané, Dórové, Sparťané, Ptolemaiovci, Římané, Arabové, Byzantinci, Janované, Benátčané, Turci, Němci… Zájem o tenhle ostrůvek prostě trvá a spěchat není kam.
Vystartovali jsme z Ruzyně a let v poho, jak by řekli pubíci, v oukeju, jak by řekli Moravané. Prostě klídek a krása, jak by řekl cestovatel, zblblej Fulghumem. Tedy pohoda přesně do chvíle než se letadlo naklonilo a pilot se jako frontový stíhač po vrhl pravém křídle na nudli vedle moře. Přistáli jsme v Irakliu. Bylo 1. září a čekal nás cesta autobusem do Chanie a ještě kousíček dál . Není to zdržení, je to super, protože Krétu poznáte hodně zblízka. Míjíte krásné hory – Lefka Ori, projíždíte malé vesničky a sady olivovníků i pomerančovníků a dostanete první slanou pusu od moře. Pak jsme projeli Chanií a můj tep jel na turbo výkon. Kvůli tomuhle městečku jsem vyhnal přítelkyni z Trutnova a sebe z Prahy! A může za to Fulghum! A bez koulí ani ránu! – A jo, já málem zapomněl vysvětlit ten mezititulek. Zkrátím to: Ubytovali se v Aglia Marina, pár kilometrů od Chanie v krásném hotýlku Galini Beach. Vzduch voněl, moře šumělo, my byli po večeři, vzduch byl vlahý, víno krétské, stíny hebké –cítíte tu romantiku?! Nastal čas na útok! „Bez koulí ani ránu!“ prohlásil jsem chlapácky a rozvalil se v křesílku. Moje drahá se na mě zadívala pohledem, který znám až moc dobře. Přeloženo: „Proboha, co zase blbneš?!!“ „Potřebuju komboloi,“ vysvětlil jsem jí. Další pohled, bych už snad ani radši nepřekládal, znám ho taky moc dobře.

KALIMERA KYDONIA!

Kalimera je pozdrav a komboloi jsme pořídili jako první nákup v Kydonii. Člověk se tam dostane klimatizovaným autobusem, který z Aglia Mariny jezdí často a někdy i docela přesně a přijde vás na jeden a půl eura. Tedy přišel, jestli do toho teď nezasáhl MMF. Komboloi jsou kuličky navlečené na šňůrce jako u nás růženec. Kuliček okolo pětadvaceti a nemají žádný náboženský význam, jsou z čehokoliv a slouží na cokoliv. Tedy – hlavně na hraní. Žmouláte je v ruce, pohazujete si s nimi, otáčíte kolem prstu a zase zpět, prostě – „blbnete s nima jako malej harant“, řečeno slovy mé drahé. V tom případě jsou Kréťané banda malejch harantů, protože je tam má každej chlap od pěti do sta let. Komboloi jsem si tedy konečně vydupal (a dodneška je tahám v kapse kalhot!) a mohli jsme vyrazit. Jen malá technická – v autobuse potlačte romantiku a nechtějte lístek do Kydonie, ale docela prozaicky do Chanie! Chania se v minojských dobách totiž jmenovala Kydonia, což znamená „kdouloň“. Pokud nevíte co je to kdouloň, ani jak vypadá, doporučuju internet, abyste byli in. Vyhněte se, aspoň prozatím, centru a zamiřte do Old Townu. Pro ty méně chápavé, jako jsem já - každý vám ukáže cestu ! Bystřejší si všimnou majáku, který se tyčí nad střechami Starého města a dojde jim, že když maják, tak asi bude v přístavu a ne třeba před poštou. Takže – směr maják!

NA KAFE DO KAFEINONU

„Neznáš Krétu, jestli nesedáváš v kafenionu! A do kafeionu zase nesmíš, jestli neznáš kafe řecký!“ říká Kostas Lipakis Max Polovi ne jedné stránce knížky, která nás sem přivedla. Dobrý, Kostasi, jde se na to! Co se kafenionů týká, problém není, problém je spíš, jak se jim vyhnout. Řecký kafe... To je věc názoru – i mezi Kréťany. Povídal jsem si o tom, četl jsem o tom a vlastní názor…ten jsem si nakonec udělal taky. Řecký kafe se vaří! Nasypat do džezvy, přidat cukr (buď nic nebo moc) zalít studenou vodou, míchat dřevěnou tyčinkou… a VAŘIT! Chuť má zvláštní, trpkou. Mně chutnalo moc, ale někteří místní nad ním ohrnují nos a presso se smetanou to jistí. Já řecký rád, ale nepřesvědčuju! Když už jsme v tom přístavu – vyplouvají z něj lodičky se skleněným průzorem ve dně. Deset euro za dvě hodinky jízdy a stojí to za to. Ryb sice moc tím okýnkem neuvidíte, ale lodička zakotví, dají vám pauzu na plavání a z moře uvidíte nový i starý Benátský přístav, tureckou mešitu a krásné panorama Chanie. Přistanete a jdete…do kafeionu, to je jasný, ne?! Ale už je večer, chládek a tak zvládnete určitě i tmavé a drsné krétské víno. Zprv trpké zdá se, však přiviň k němu hled, přitiskni svůj k němu ret a neodtrhneš více… Sakra, tohle už někdo napsal, co? To je tím vínem, jde se spát!

SUDA

Něco by člověk vidět měl, i když se mu do toho dvakrát nechce. Dost jsem váhal, ale když jsme se málem utopili, zavelel jsem k exkurzi. S tím topením to bylo tak: Ráno jsme vstali a vrhli se plni elánu do moře. Oba plaveme dobře, ale najednou jsme poznali, že sranda končí. Proud nás dost táhnul na širé moře. Byli jsme jen pár metrů od pláže, ale byl to hukot. Pochopil jsem, proč se lidi jen tak cachtají u břehu. Obrátil jsem se a začal si hrát na gentlemana, že jako pomůžu v proudu přítelkyni. Zbytečně, tonula velmi ochotně. Brzy jsem pochopil proč – do vody totiž skočil opálenej svalovec se záchranou bójí a plaval k nám. Připadal jsem si jako blb – byli jsme opravdu kousek od břehu, ale přítelkyně by se nechala zachraňovat ráda. Celou srandu jsem ukončil tím, že jsem se postavil na nohy. Vody mi bylo po hrudník, jí po krk, takže žádný drama. Já se svalovci omlouval, ona na něj dělala oči. Ukazoval na červenou vlajku, která znamená zákaz koupání... a vysvětlujte Kréťanovi, že na rudý vlajky máte alergii! Chtěl jsem prchnout plavčíkovi z očí, moje přítelkyně jistě snila o další svalovité záchraně, tak jsem to vyřešil. Rázně! „Oblíkat, jedem na hřbitov!“ zavelel jsem.
Záliv Suda leží kousek od východního okraje Chanie. Osm kiláků délka a hloubka i na super válečné šífy. Lodě tu sice kotvily už v dobách minojských a řeckých, ale ty by na těch dnešních monstrech nemohly sloužit ani jako záchranné čluny. Suchozemce z těch kolosů fakt zamrazí. Záliv je to s tradicí prastarou, ale bohužel i nedávno minulou. Je tam totiž hřbitov s 1 564 náhrobky.Ty patří neřeckým vojákům, námořníkům a letcům kteří na Krétě zahynuli od konce 19. století ve službách Britského společenství národů. Nejvíc jich pochází z druhé světové války. Byl tu totiž nehezký a dost mezinárodní šrumec. Jsou na nich jména italská, francouzská, polská, anglická, skotská… Ne všechna! Jména stojí jen na 772 náhrobcích, na ostatních je nápis „Zná ho pouze Bůh“. Nepočítal jsem je, dočetl jsem se to v návštěvní knize! I v té jsou jména a poznámky návštěvníků. Zaujal mě jeden český : Válka je vůl! Honza, Praha. Honzo z Prahy, máš recht!

SMĚR MONTE GONIAS

„Zná ho jen Bůh…“ i večer na terase taverně Metelemi mi to vrtalo hlavou. –Bůh-. Tady na Krétě se zdá tak nějak bližší, prozářenější sluncem. I ty svatozáře na pravoslavných ikonách svítí víc než v našich chrámech a katedrálách. A ty názvy! Posuďte sami: Svatý klášter Přesvaté Boží Matky, naší rádkyně, Panny Marie Gonijské. To zní, co?! A do Gonije jsme měli namířeno hned ráno. Teď byl ale večer a my si pochutnávali na Griled mix for two. „For two“ – bylo toho spíš „for zájezd“ a bylo to vynikající.
Ráno vytyčuji trasu: Směr poloostrov Rodopos vesnička Kolimbari. Je krásná a my se z ní po nezbytném kafi a snídani vydali vzhůru na Monte Gonia. Silnička se vine mezi olivovníky a když pálí slunce, udeří žízeň. V klášteře ale čeká osvěžení spíš pro duši než pro tělo, takže vodu s sebou! A taky na vás čekají šátky hned u vstupní brány. Není se co divit, turistky na té silničce v horku odloží skoro vše a to nezbytné minimum, co si nechají na sobě, by mnichům moc na klidu nepřidalo. Tak zahalit, holky! Pánové v kraťasech – sice vás tam pustí, ale nadšení z vás nebudou. A fotit v kostele? Na to zapomeňte! Nebo si aspoň počkejte až nebude nějaký mnich v dohledu. Pokud vás přesto zahlédne a zatváří se přísně, kupte si při odchodu nějakou ikonku. „Hand made“ sice není, ale je krásná a mnicha to usmíří. K tomu klášteru: Dokončen byl roku 1634 a klídek trval přesně do 23.6.1645, kdy se pod ním vylodili Turci. 50 000 – žádní troškaři! Začala řež, ve které Kréťané mniši moc šancí neměli. Nezapomeňte si najít východní zeď – v ní je totiž uchovaná koule vypálená z tureckého děla! Zapálili jsme svíčku, vrátili zahalující šátky a namířili z kopce. Připravoval jsem si diplomatickou řeč. Koupání se ještě odkládá a zamíříme do Maleme, protože stejné choutky jako Turkové měli o pár století později i Němci. (... a taky dostali na prdel!) Přítelkyně to ještě netušila a těšila se do vln. Houby, holka, dáme odbočku!

ZASE NA KRCHOV!

Nedopadlo to tak špatně, ukecal jsem to. „Zase na krchov,“ povzdechla si jenom, ale už mě holt zná a překvapí ji dost málo. Jenže na ten hřbitov jsme fakt museli – v zájmu vyváženosti zpravodajství - jak jsem ji vysvětlil. Poslala mě do… no, nebudem to rozebírat, ale šlapala. Zase do kopce. Pod námi pláž před námi hřbitov. Tentokrát hřbitov druhé bojující strany. Jsou tu náhrobky 4 412 německých výsadkářů a příslušníků horských jednotek. Většinu z nich tvoří náhrobky vojáků, kteří padli během tří dnů třetího květnového týdne 1941. Hodně z nich 20. května 1941 v den německého výsadku v oblasti Maleme. Kréťané mají v krvi bojovnost předků (a koule nejen v puškách a na komboloi a nevzdali to lacino). Válčení bylo pro dnešek dost, jdeme se radši vykoupat! Ba ne, ještě předtím si dáme kolu v bistru. Je zařízené jako muzeum, na zdi kulomety, samopaly a venku protiletecký kanón. Na všechno svítí slunce, moře voní, udržovaný trávník na hřbitově je krásně zelený a velký kříž obrácený k moři nevypadá ani tak moc smutně. Jen kdyby ten klid nerušil bojový křik elitních krétských jednotek ze základny NATO kousek od pláže. Lidstvo se holt asi nepoučí nikdy!

PŘES RHETYMNO DO BALI

Pokud se chytnete na Chanijském autobusovém nádraží, máte vyhráno. Pokud ne – nevadí, jděte do kafeinonu, ono zas něco pojede. Namířili jsme do Bali. Pláže v Aglia Marina jsou sice pěkné, ale je tam dost lidnato, to je tedy fakt. (Doporučení – kousek od Aglia Marina ve směru na Chanii je menší plážička, u plážičky vodička, ve vodičce kaplička…) Ta pláž je málo navštěvovaná a modrobílá kaplička na ostrohu neskutečně krásná. ) Pokud ale člověk touží po samotě a klídku, najde to v zálivu Almirou a mezi Georgiopouli a Rhetymnem. V září je to samota opravdu rajská, a pokud zatoužíte po koupání na Ádu a Evu – Oli problema, Ola kala! Rhetymno jsme profrčeli, ale za průzkum by stálo . Je tak trochu neprávem opomíjené. Na východě Iraklio, na západě Chania – a mezi tím Rhetymno. Padesát kiláků od Chanie. Buď někdo spěchá z Chanie do Iraklia nebo naopak nebo…“Jede do Rhetymna, protože je fajnšmekr,“ řekl mi jeden kamarád. Dobrý, my si užili 31 stupňů v Rhetymnu a těšili se na koupání v Bali.

TY KOZY!!!

Nemluvím o turistkách, pánové! V Bali narazíte na kozy opravdu na každém kroku. Divoké a horské, tady ale nedivoké a oprsklé jako veverky z Olšan. Loudí, užírají svačiny a pletou se všude. Koupání v Bali je jednička s hvězdičkou, ale je to přece jen hodně malé hnízdečko a my marně řešili otázku, co tady asi lidi dělají večer. Kafeinony tu sice jsou, nějaká ta diskotéka taky, ale procházka starými uličkami jako v Chanii by mi tady přece jen chyběla. Tak co večer? No, asi zase ty kozy, to se neomrzí!

A JEN TAK MIMOCHODEM:

- Robert Fulghum: Třetí přání – první díl – s sebou! Je to sice bichle, ale na kafíčku v Chanii ho oceníte!

- Pokud se vám nechce válet, vyrazte na Lefka Ori. Hory jako z plakátu, výška až do 2 500 metrů, přespat můžete kdekoliv, ale vodu nezapomeňte určitě.

- Soutěska Samaria. Nejkrásnější krétská a jedna z nejkrásnějších soutěsek na světě. Taky doporučuji pokud se vám na Krétě bude stýskat po lese – tam si ho užijete dost.

- Krétský jogurt je sen. Krétské víno – taky sen , ale probuzení z něj může být bolavé.

- Ikony – pokud je kupujete v obchodě, měly by mít na zadní straně certifikát. Na hranicích ba se to vysvětlovalo blbě, teoreticky by se totiž z kapliček šlohnout daly, tak pozor!

- Aglia Marina: Taverna Metelemi – terasa nad mořem, pohodový personál, výborné jídlo a Ouzo kvalit nevšedních!

- Chania: Směnárníci si pletou české koruny se švédskými, což je příjemné jen zpočátku. Pak pochopí a vrátí vám je. Nezatrpkněte, vyměníte je v bance v nové části Chanie.
Na cestu se doptáte.
- Dopravní předpisy: Pokud existují, nepochopil jsem je.

- Židovská čtvrť, zejména synagoga stojí za prohlídku. Neváhaj, Kohn, jdou tam, je to košer!

- Červená vlajka na pláži a spodní proudy? Bacha, pánové! Proudy jsou silné a záchranáři proklatě urostlí!

- A závěrem: Je tam krásně a Fulghum ani trochu nekecá!