Moskyt

15.4.2005 vyhořel depozitář hradu Pernštejna - jednoho z našich nejimpozantnějších středověkých sídel. Pod jeho propadlou střechou zůstal zničený vzácný historický mobiliář a přestože se oheň podařilo včas zkrotit, byla škoda vyčíslena přibližně na sto miliónů korun. Naštěstí neštěstí neubralo objektu nic na jeho atraktivnosti a proto si dovoluji čtenáře Moskyta se začínající sezónou pozvat na tento krásný, nebývale mohutný, zachovalý a pozoruhodný hrad.

První co mě na Pernštejnu zaujalo je skutečnost, že tato obrovská stavba nebyla hradem královským, ale že patřila "jen" jednomu šlechtickému rodu. Nepochybně to ukazuje na výjimečné podnikatelské schopnosti a politickou obratnost jeho příslušníků. Rod Pernštejnů podle legendy založil uhlíř Věňava, který se proslavil tím, že ulovil nebezpečného zubra, provlékl mu chřípí houžví, přivedl ho živého před krále a teprve tam ho zabil. Vysloužil si tím velké uznání a slavný šlechtický erb.

Pernštejnové

Erb se zubří hlavou a zlatou houžví skutečně patří k nejstarším na Moravě, kde se objevuje již od roku 1220. Existoval-li však uhlíř Věňava není známo. Skutečným historicky doloženým zakladatelem rodu byl Štěpán z Medlova - purkrabí na hradě Děvičky a v nedalekém Mikulově. Se svými dvěma syny se na počátku 13. století významně podílel na osidlování horního povodí Svratky, kde založil několik vesnic, románských kostelů, nebo roku 1230 augustiniánský klášter v Doubravníku. Až Štěpán III, potomek zakladatele rodu však započal v roce 1270 s výstavbou sídla odpovídajícího významu a prosperitě mocného rodu - začal budovat hrad Pernštejn. Teprve roku 1285 si pak páni z Medlova začali říkat Pernštejnové. Jejich klan se dále rozrůstal, bohatl a na svém panství stavěl. Kromě Pernštejna tento jeden z mála původem moravský šlechtický rod obývá hrady Aueršperk, Zubštejn a Pyšolec. Další větve pánů se zubří hlavou v erbu žijí v Jakubově u Moravských Budějovic, v Otaslavicích nebo i v původním Medlově. Předpokládá se dokonce, že ani takové množství sídel nestačilo a na Pernštejně žilo v těch dobách několik rodin početného rodu. Již v první polovině 14. století tak dochází k rozšířování obytných budov hradu a ten začíná získávat svůj typický vzhled, kdy vyšší patra hradních paláců mají větší obvod a obytnou plochu, než patra spodní. Je toho docíleno především soustavou arkýřů, držených na zdech paláců ozdobnými krakorci.

Historie rodu je i nadále velmi bohatá. Prosperitu sice střídá na konci 14. století úpadek, hrad je roku 1380 dokonce zastaven markraběti Joštovi, ale za Viléma I. se Pernštejnům začíná zase dařit. Přestože si tento šlechtic finančně vypomáhá v čele loupeživé bandy přepadáváním kupců, což tehdy nebyla zas až taková výjimka, stává se brněnským komorníkem a dvakrát i moravským zemským hejtmanem. Získává zpět mnohé statky o které Pernštejnové přišli a nakonec se on i jeho synové přidává k husitům. Hrad se pokouší dobýt olomoucký biskup, ale neúspěšně. Po husitských válkách se rodového žezla ujímá Vilémův syn Jan I. a pokračuje v rozmnožování majetku. Pernštejnové dolují drahé kovy, zakládají rybníky, získávají Křižanov a Víckov, podporují krále Jiřího z Poděbrad. Další z Pernštejnů Vilém II. kupuje panství Helfštýn, města Přerov, Lipník, Pohořelice, panství kláštera v Třebíči, hrady Sádek, Cimburk a mnoho dalších městeček a vesnic. Roku 1490 získávají Pernštejnové Plumov a město Prostějov, později pak kunštátské panství. Ve východních Čechách kupuje Vilém II. statky u Pardubic, hrady Kunětická Hora, Litice a Potštejn. Do zástavy získává Hlubokou v Jižních Čechách a Hlubčice ve Slezku.

Vilém II. se stává nejvyšším hofmistrem českého království a Pernštejnové nejbohatším rodem ve střední Evropě. Vrcholu však dosáhl až Vilémův syn Jan II. zvaný Bohatý. Získal kladské hrabství, postavení knížete a právo razit vlastní mince. Na začátku 16. století byl opravdu významným a jednoznačně nejbohatším mužem své doby. O půl století později, když umírá jeho následovník Vratislav II., nemá jeho rodina při pohřbu už ani na černé sukno a musí si na něj půjčit. Hrad Pernštejn je v roce 1596 prodán a éra Pernštejnů končí.

Hrad a jeho zajímavosti

"Hlavní stan" mocného rodu byl vybudován na osamělém skalnatém trojúhelníkovém návrší západně od vsi Nedvědice, obehnán zdí, která sledovala okraj skály a postupně doplňován dalšími obranými prvky. Na počátku své existence však vypadal Pernštejn zcela jinak než dnes. Jádro hradu jenž v současnosti představuje monumentální shluk paláců a věží, tvořila ve třináctém století jen hlavní břitová věž Barborka a jeden menší hradní palác, stojící jižně od věže. S tím jak se postupně rozrůstalo jádro hradu, přibývalo i hospodářských a vojenských budov, hradeb a obraných objektů v předhradí. Do vnitřní části se vcházelo přes čtyři brány hlídané baštou, barbakánem, hranolovou věží, střílnami a palebnými stanovišti. Hrad obepínal příkop a několik zdí. Díky takovému opevnění nikdy nikdo tuto pevnost nedobyl. Největší újmu Pernštejn utrpěl při obléhání Švédy roku 1645. Tehdy přišla o svou horní část Hranolová věž u brány druhého předhradí, značně poškozena děly seveřanů byla i výrazná dominanta hradu - Věž čtyř ročních období. Při odstřelování přišla o své nejvyšší patro, které už pak nikdy nebylo zrekonstruováno. Hradu však obléhání Švédy paradoxně i trochu prospělo, vzhledem k tomu, že k němu došlo v době, kdy se do objektu již příliš neinvestovalo. Jeho odolnost prokázaná právě v roce 1645 totiž zapříčinila, že byl Pernštejn po nutných opravách zařazen mezi udržované zemské pevnosti.

Dodnes je hrad hlavně díky podnikavým majitelům, kteří přišli po Pernštejnech ve velmi zachovalém stavu. Na pernštejnském panství se až do roku 1945, kdy bylo zkonfiskováno ve prospěch státu, víceméně úspěšně hospodařilo a na hradě žilo. Lidé toto mimořádné sídlo přestavovali a přizpůsobovali svým potřebám, době a módě, aniž by ale popřeli jeho středověký původ. Už jen proto stojí dnes zato absolvovat některou z nabízených poznávacích tras. Při prohlídce s průvodcem uvidíte, jak se z jednoduchého hradu stala gotická pevnost, jak z gotické pevnosti vybudovali renesanční palác a později jej upravovali na barokní, rokokovou či klasicistní rezidenci. Na své si tu přijdou zájemci o středověkou obranou architekturu, ale i obdivovatelé umění či životního stylu šlechty. Za pozornost rozhodně stojí také reprezentativní sály, kaple, černá hradní kuchyně, do skály vyhloubená cisterna se štolou zásobující vodou předhradí, či zachovalá výsernice, která dokazuje, že i panstvo občas musí!

Mě například při cestě do hradu velmi zaujala dřevěná vrata druhého předhradí pobitá plechem, na kterých jsou dodnes dobře patrné stopy po kulkách i jizvy po mnoha sečných zbraních, kdysi se do vrat dobývajících. Na rámu portálu čtvrté brány je zase vidět prohlubeň, kterou má na svědomí koule ze švédského děla. Dalším velmi výmluvným pozůstatkem ze života lidí, kteří tu byli několik set let před námi, jsou původní docela dobře čitelné nápisy a kresby na stěně originální okružní spojovací klenuté chodby. Psali je rudkou většinou hosté, kteří tu v arkýřích čekali na přijetí u domácího panstva a z dlouhé chvíle zanechali na zdi to, co právě zaměstnávalo jejich mysl. Myslím, že tato spontánní sdělení psaná v latině, němčině i češtině říkají o životě té doby často mnohem víc, než oficiální stylizované písemnosti. Zatím nejstarší nalezený nápis pochází z roku 1539.

Pověst o tisu

V souvislosti s nedávným požárem se mi jeví zajímavá i dávná pověst, vyprávějící o prastarém tisu, rostoucím v areálu hradu. Ještě jako hůl jej zde prý před zahájením stavby Pernštejna zanechal jakýsi pocestný, který nevěřil, že se řemeslníkům podaří na skále postavit hrad. Ti mu však tenkrát odpověděli, že nestaví z jeho víry, ale z kamene. Taková odpověď cizince urazila, zarazil svou hůl do země a prohlásil, že uvěří až tehdy, jestli se hůl zazelená. Jak stavba pokračovala, hůl se opravdu ujala, zazelenala a vyrostl z ní statný tis. Od té doby platí, že život stromu je jaksi podivně svázán s osudem hradu. Když například jednou bouře ulomila tisu špici, propadla se vzápětí klenba hradní síně. Strom byl proto odpradávna pečlivě ošetřován a chráněn. Věřilo se, že až strom zahyne, bude to znamenat i zánik hradu. "Pěkná pohádka" říkáte si? Možná! Týden před letošním požárem se náhle z tisu odlomila mohutná větev!

Na závěr bych chtěl upozornit na prodejnu Templářských sklepů Čejkovice, otevřenou na prvním předhradí, která mimo jiné nabízí slušný výběr predikátních vín. Oběd či večeři je možné si dát v blízkých Nedvědicích, v příjemné restauraci Pod Pernštejnem, jejíž hodnocení naleznete v rubrice Hospody. Pokud vás zajímá i to, jak to s Pernštejny dopadlo, můžete se zajít podívat do nedalekého Doubravníku, kde stával onen Štěpánem z Medlova založený klášter, pod jehož kostelem sv. Kříže mají Pernštejnové svou hrobku. Vzhledem k tomu pak působí poněkud drsně ten fakt, že v tomto klášteře končily jako řeholnice i neprovdané dcery slavného rodu.

Návštěva hradu s prohlídkou, obhlédnutím celého rozlehlého areálu a přilehlého okolí si zaslouží několik hodin vašeho zájmu. Proto se jedná o takzvaný "celodenní" hrad a byla by škoda si na Pernštejn ten čas neudělat. Tak ať se vám u říčky Svratky líbí.

na hradě otevřeno:

mimo návštěvní dobu v sezóně +100% ceny, mimo sezónu +300% ceny