Moskyt

Nacházíme se na severozápadě Slovenska uprostřed Kysuce nedaleko Novej Bystrice. Chceme navštívit Múzeum kysuckej dediny a HLÚŽ - Historická Lesná Úvraťová Železnica.

Skanzen

Muzeum kysucké dědiny je skanzen, kde jsou uchovány cenné památky lidové architektury. První sem byly přeneseny objekty z území, které mělo být zatopeno při stavbě vodní nádrže Nová Bystrica. Později přibyly další a dnes je jich zpřístupněno kolem dvaceti. Mezi stavbami, které ukazují život lidí v polovině 19. století a na začátku 20. století najdeme roubené obytné domy, mlýn, pilu, kapli se hřbitovem a další zajímavé výtvory lidové architektury.
Při naší prohlídce jsme se náhodou setkali s mladými lidmi, kteří byli přímými potomky původního majitele jednoho roubeného domku. Vzpomínali jaké to bylo, když starého otce navštěvovali v dnes již muzejním exponátu.

Auta jsem zaparkovali pohodlně nedaleko vstupní brány, vedle které už stál připraven vláček úvraťové železnice. Po malých neshodách s paní pokladní jsme si nakonec zakoupili lístky, netuše, co na nás příroda a místní zaměstnanci připravili.

Čekání na prohlídku s průvodcem jsme si chtěli zpříjemnit v místním bufetu. Ale ouha, kudy se do bufetu chodí? Dřevěná nevelká budova měla mimo dveří ještě velké jakoby výdejní okno. Co nás zarazilo, byl fakt, že okénko bylo asi pro trpaslíky. Člověk normálního středoevropského vzrůstu si musel kleknout, aby do okénka viděl. S rozpaky, zda jsem neměl spíše použít dveře jsem zaklekl a čekal. Uvnitř nějaká žena diskutovala s mužem. Já tam klečel, díval se vzhůru k diskutujícímu páru a přemýšlel, zda tu klečím správně. Když konečně domluvili, dostal jsem co jsem chtěl, ale zvláštní pocit ve mě přetrvával. Objednávat si v hlubokém předklonu nebo v kleče je zvláštní.

Nastal čas naší prohlídky skanzenu. Průvodkyně si nás vyzvedla u hlavní brány a společně jsem prošli velkou část celého areálu. Od průvodkyně se nám dostalo mnoho zajímavých informací a velkou část stavení jsme si prohlédli i zevnitř. Některé stavby byly zařízené, jakoby je majitel právě opustil, jiné patrně teprve dostávali svoji správnou podobu. Zřejmě sem byly přivezeny nedávno. Konec prohlídky končil uprostřed areálu. Průvodkyně se s námi rozloučila a my využili zbývající čas do odjezdu vláčku samostatnou prohlídkou některých staveb a občerstvením ve stylové hospůdce. Dali jsme si halušky a už se těšili na jízdu vláčkem.

Historická železnice

Dnešní HLÚŽ je součástí bývalé Kysucko-oravskej lesnej železnice, která vznikla v roce 1926 spojením lesních železnic vybudovaných v roce 1915 – 1918. Po spojení byla trať dlouhá téměř 110 km. Kolem 60 km měřila hlavní trať, zbytek tvořily různé odbočky, které se měnily podle potřeby, jak probíhala těžba dřeva. Tato trať s rozchodem 760 mm byla totiž určená k dopravě vytěženého dřeva. Jelikož v těchto místech bylo velké převýšení, stavitelé vymysleli řešení jak ho překonat. Tím řešením jsou právě úvratě a na ně jsem se těšili.

Nasedli jsem do vagónu taženého motorovou lokomotivou. Některé dny táhne vagón lokomotiva parní, ale dnes tomu tak není. Vyrážíme již známými místy a po obou stranách vidíme budovy, kolem kterých jsem při prohlídce procházeli. Mimo strojvedoucího s námi jede ještě brzdič stojící na zadní plošině vozu a průvodkyně. Cesta netrvá dlouho a zastavujeme, blíží se první úvrať. Jsme zvědaví, i když nejde o nic jiného než o výhybku. Místo manévru s výhybkou se ale dozvídáme, že dál se nejede, protože došlo k sesuvu půdy a koleje jsou poškozené. To se může stát a člověk to pochopí. Ale proč nás o tom nikdo dopředu neinformoval, nechápu. Nebo ano?

Odjíždíme s rozpačitými pocity. Skanzen je zajímavý, navíc umístěný uprostřed krásné přírody. Přístup některých lidí ale vše trochu kazí a někdy se zdá, že tu o turisty asi moc nestojí. Ale kdo sem potom bude chodit? Nakonec nás ještě paní pokladní křivě obvinila, že jsme si koupili vstupenky, ale na prohlídku jsme nešli. Prý nás neviděla.

I přes tyto drobnosti, byla návštěva zajímavá a stála zato. Mohu to všem doporučit. Možná budete mít na některé věci větší štěstí a krásný zážitek vám nic nepokazí. Také nevím, zda se podaří opravit koleje, vše určitě záleží na penězích (možná jsou už opravené, my jsem zde byli v srpnu 2004). Pokud se to nepodaří, příště už budeme jezdit jenom po HLŽ.