Deník začínajícího vodáka

Letos jsem byl pozván od party Vodáků, abych s nimi jel na vodu. Nikdy před tím jsem na vodě nebyl, a protože přírodu pěšmo navštěvuji již mnoho let, souhlasil jsem.

Protože jsem nevěděl jak taková příprava funguje, nechal jsem si poradit od zkušenějších a řídil se jejich pokyny. Lodě, vesla a nezbytné vesty jsme si předem zamluvili na začátku naší cesty po řece Ohři v obci Loket. Před odjezdem jsme rozdělili úkoly co kdo poveze sebou, aby se nevezla zbytečná zátěž. Plán cesty byl rozpočítán na čtyři dny. Z Nového Sedla do Pernštejna.

Vyrazili jsme ve středu ráno abychom si stačili vyzvednout lodě a ještě týž den sjet první krátkou část naší cesty z Nového Sedla do Lokte. Bylo mi vysvětleno, že to kvůli tomu abych si zkusil loď, neboť je tento kousek cesty klidná voda (vodácky „Olej“) a tudíž si stačí člověk zvyknout na kormidlování a řízení lodě. Byla mi totiž přisouzena funkce Kormidelníka který sedí na zádi lodě a řídí její směr a rychlost. Předemnou seděl "Háček", který pomáhá pádlovat a hlavně by měl co nejdříve upozorňovat na nebezpečí, jako jsou například kameny, větve a ostatní předměty ležící ve vodě, které by mohly obrátit loď a nebo jí nedej bože poškodit. Na této trase mi bylo i dopřáno vyzkoušet si sjet jeden Jez a jeden Jez přenést loď, neboť je nesjízdný. Tak že hned první den jsem si vyzkoušel kromě Koníkování (tahání lodě po vodě), všechny nástrahy vodního živlu. Do kempu v Lokti jsme dorazili k večeru, rozbalili stany, najedli se a pak už se jen bavili s ostatními vodáky až do pozdní noci.

Druhý den byla v plánu návštěva zdejšího hradu Loket, kterou bych rád doporučil všem kdo se do těchto míst dostanou. Proto jsme vstali, nasnídali se a vyrazili ku Hradu. Vstupné je 90,- Kč pro dospělé a 45,- Kč pro děti a studenty. V dnešní předražené době přiměřená cena a můžu upřímně říct že to stojí za to. Zvláště Mučírna je komponována tak přesvědčivě že při zaposlouchání do žalostných skřeků mučených lidí, prohlížení Kopek s pohyblivými figurínami a čtení druhů mučení vám začne být jasné že v té době by člověk ani na chvilku nechtěl být tím co je mučen. Od kempu je to asi necelý jeden a půl kilometru. Tak že paráda. Prohlídli jsme si i zdejší náměstí s mnoha zajímavostmi. Po návratu do kempu jsme se připravili na odjezd a vyrazili na další etapu naší cesty Loket – Karlovy Vary. Cestou jsme měli několik spojení lodí neboť nebylo kam pospíchat (vždyť jsme na dovolené) a také se bylo na co koukat. Příroda je okolo vody též krásná a nebýt toho že občas narazíte ve vodě na pneumatiku z nákladního auta a nebo kus jakého-si plechu z neurčitelným původem, dalo by se říct „že to nemá chybu“. Průjezd chráněnou krajinou oblastí Slavkovský les a pohled na vyčnívající skalní útvar Svatošské skály z vodní hladiny je opravdu nezapomenutelný. Během cesty asi v polovině trasy se můžete zastavit na oběd v hotelu Jan Svatoš ležící přímo u vody a přizpůsoben na zakotvení lodí. My jsme se zde nezastavovali neboť tu byla zrovna nějaká velká skupina vodáků a tak jsme se rozhodli pokračovat dále. Opět jsme museli zdolat několik nástrah vodního světa, ale to je právě na tom to krásné a pokud se nepřevrátíte (cvaknout se – udělat se), je cesta zábavná a místy až humorná. Ve Varech za Chebským mostem vás přivítá na levé straně Vodácký klub. Prohlídka Varů a oběd spojený s večeří byl pro nás nejdůležitější činností končícího dne.

Ráno po probuzení se Rada starších (všichni svorně) rozhodli navštívit zdejší muzeum Becherovky s ochutnávkou vyráběných produktů též dokoupení ovoce a zeleniny na cestu. Vitamínů jsme sice po té ochutnávce mněli v sobě dost (slabší kusy až příliš) ale není nad osvěžení v podobě sladkého ovoce a nebo zeleniny. Trasa Karlovy Vary – Radošov mohla začít. Cestou jsme museli mimo jiné překonat i obávanou peřej Hubertus známou mezi Vodáky jako opravdu dosti náročný úsek. Ale díky vyčištění koryta jsem i já se svými opravdu malými zkušenostmi mohl tuto peřej projet a přitom se necvaknout. Též díky nízké hladině vody jsme museli několikrát překoníkovat lodě abychom nepoškodily dna. Nejnáročnější úsek byl asi u Kyselky kde je dost prudká peřej a kůly nedostatku vody jsou vidět opravdu velké kameny které vás přitahují jak magnet. Do Radošova jsme dorazili všichni suchý a v pořádku. O zážitky z tohoto úseku nebyla nouze. Tak že jsme v tábořišti U lávky zakotvili, vybalili a šli do nejbližší hospůdky se občerstvit a probrat celý nabytý den.

Poslední den našeho putování vodní stezkou a úsek Radošov – Pernštejn byl až na nějaké výjimky poklidný a tak jsme se díky brzkému vstávání dostali na konec cesty chvilku po poledni a mohli naložit lodě na přistavená auta a odvést je vrátit na určené místo do kempu Vojkovice. Po dobrém obědě ve zdejší hospůdce jsme vyrazili zpět k domovu. Ještě v hospodě jsme se dohodli že se večer sejdem v naší hospodě a uzavřeme lehčí oslavou naší výpravu.

A co napsat na závěr? Je opravdu velice dobré se na takovou, i když krátkou cestu pořádně vybavit. Naplánovat přibližný kus trasy na každý den a hlavně si sehnat Vodáckou mapu kde najdete podrobně popsaný každý Jez i s plánkem který Jez se dá splavit a nebo z jaké strany se přenášejí lodě. Též tu jsou vypsané kempy podél vody a restaurace kde se dá zastavit a občerstvit.

Jsem velice rád že mně vzali sebou a doufám že si to příští rok zase naplánujeme a vyrazíme zase někam za dobrodružstvím a poznáváním krás přírody a dobrých lidí. Kdo má rád přírodu, dobrodružství, zábavu a romantiku ten by si nemněl nechat ujít vodáckou výpravu na jaké koliv vodě u nás nebo v zahraničí. Aspoň jednou do roka.

Rubrika: 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Mapa

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka
Moskyt - nordic walking
Moskyt - nordic walking

Generál B.Z.A. Jerry Packard
Vydali jsme se do lesa skřípnutého mezi Berounkou a strakonickou dálnicí, abychom tu zavzpomínali na první trampy a...
Ochozská jeskyně
Pomalu se nízkou spárou posunuji vpřed, kde vidím ve světle baterky zablácené boty toho, co leze přede mnou. Několik...
Chmel - první díl
České chmelařství má dlouhou tradici a těší se světovému věhlasu. Chmel je surovina používaná zejména k výrobě piva a...
Kostnice v Sedlci
Kosti a kostičky z tisíců zemřelých tvoří unikátní výzdobu hřbitovní kaple v Sedlci u Kutné Hory.