Moskyt

Země postávačů

Jeden, respektive jedna stojí u výtahu, aby vám ho přivolala, další vám otevře dveře, třetí stojí jen tak v hotelové hale a čtvrtý před hotelem. Na křižovatce přibyli k semaforům ještě dva postávači mávající neustále praporky, kteří ještě zvyšují dopravní chaos. Jak tak jdeme po ulici, míjíme několik policistů nebo vojáků jen tak stojících v pozoru, na každém rohu stojí postávač ukazující řidičům, že jako můžou nebo nemůžou jet. Hala poměrně luxusního hotelu Gloria Plaza je postávači skoro přeplněná. Jedni čekají, jestli se jich někdo na něco nezeptá, jiní pravděpodobně plní pouze funkci usmívačů. Už mi jich začíná být líto, asi si vymyslím nějaké debilní otázky, aby měli pocit, že tu nejsou k ničemu…

Po příchodu do Českého patra nás čeká nepříjemné překvapení, studio, které jsme včera pečlivě připravovali je fuč. Přičinliví Číňani ho v rámci úklidu rozebrali a vše pečlivě uklidili na původní místo. Aspoň dekoraci zachovali. Takže znova, v hlavě mi zní legendární replika Petra Nárožného "Zase ti to spadlo… Asi vítr, postav to znova" :-) Další nemilé překvapení nám přichystala lampa, která odmítla další spolupráci a jediné co jsme z ní po všech možných pokusech (zapnout, vypnout, vytáhnout ze zásuvky, ještě jednou…) dokázali dostat, byl nápis OFF na jejím displeji. Čili na rozhovor s Tomášem Berdychem a Lucií Šafářovou nám musí stačit o jedno světlo méně, tedy jedno. Vzhledem k tomu, že to, co popisuji se děje v poledne pekingského času a v Česku je zrovna šest ráno, vidina telefonické pomoci je poněkud nereálná. No nic, točíme čím a jak se dá.

Večer sledujeme alespoň chvíli slavnostní zahájení olympiády, Míra Bosák se s kolegou vydává k náměstí Nebeského klidu a přichází se zajímavými poznatky. Náměstí bylo obklíčeno policisty a vstup na ně byl zakázán. Bůh ví, jestli kvůli ohňostroji nebo jen tak pro jistotu. Ani dostat se do hospody nebylo úplně jednoduché, veškerý personál sledoval zahájení a aby nebyl rušen, radši zavřeli devadesát procent hospod. Prostě hrdost na olympiádu je vidět na každém kroku.

Je to zvláštní, jak se začne pracovat, den uteče nějak rychleji a také není tak bohatý na zážitky. Tím se omlouvám za krátkou kapitolu a doufám, že další dny budou na zážitky bohatší (ale nic se nemá přehánět).