Noc v Pohádce

Vyprovokováni Michalovým elektronickým selháním u polorozbořeného statku Pohádka na Šumavě (článek: Tajemná místa Šumavy), vypravili jsme se na tuto hrůznými pověstmi opředenou samotu, abychom tu v nočních hodinách na vlastní kůži pocítili místní mystérium. Opravdu se na místě, kde mimo jiné žil a možná i vraždil Ivan Roubal po setmění děje něco, co nepochází z tohoto světa? Zůstává tu uvězněné jakési zlo z nešťastných událostí, které se v minulosti na Pohádce odehrály, nebo tu vládne kletba zlynčované čarodějnice?

Šumava, říjen 2011

Přicházíme cestou od osady Bradné na kraj lesa a opatrně zpoza stromů přehlížíme před námi se rozkládající horskou louku. Nechceme zbytečně budit pozornost a tak jsme potěšeni, když po chvíli pozorování zjišťujeme, že je toto již dávno a asi definitivně Bohem zapomenuté místo opravdu pusté a liduprázdné. Opouštíme les a obezřetně se blížíme k ostrůvku stromů a hustého křoví uprostřed louky, ve kterém se skrývá polorozbořené stavení, zvané Pohádka.

Prokletí Pohádky

Bylo, nebylo, za sedmero horami a hlubokým lesem, nedaleko šumavské vesnice Čachrov se již někdy v 16. století rodina Pangerlových rozhodla usadit a hospodařit. Postupně tu postavila tři statky a vznikla tak malá osada. Byla to prý moc pěkná osada. Stála na samotě ve stráni horské louky a nádherný výhled, který se jejím obyvatelům každé ráno po otevření okna naskýtal, nedával tušit, jaký osud toto místo čeká. Po staletí tu pak žili i umírali lidé, časem se však hospodářství, stojící daleko od civilizace začala vylidňovat, chátrat, až tu nakonec zůstal stát jen nejmladší ze tří statků, pocházející z počátku 19. století. Říkalo se mu Christlhof, později ho pak místní lidé pro malebnost té šumavské samoty přejmenovali na Pohádku.

Něco se ale pokazilo. Idylu uprostřed šumavských lesů poznamenala tragická událost. Všechno to prý začalo, když v květnu 1828 v nedalekém Strážově vypukl požár. Terezii Lasnerové z chalupy čp. 45 se tenkrát vzňalo na plotně vzkypělé máslo, stavení vzplálo a bouře rozfoukala žhavé uhlíky po střechách okolních chalup. V rozpoutané pekelné výhni nakonec shořelo 78 domů včetně radnice, což byly téměř dvě třetiny městečka. Velké neštěstí, s kterým se jen těžko smiřuje, poznamenalo duše lidí a jak už to tak bývá, mnozí se ptali proč? Čím si zasloužili takovou hrůzu? Proč zrovna oni přišli o střechu nad hlavou. A někoho odpověď napadla.

Jen kousek před Pohádkou, skrytá na kraji lesa, stála kdo ví od kdy malá chatrč. Nikdo tam nechodil, nebylo proč a navíc se o tom místě vyprávěly zvláštní nehezké věci. Jednoho dne se do chatrče nastěhovala ošklivá divná stařena z Kašperských hor. Mluvilo se o ní jako o čarodějnici. Snad to byla jen osamělá vdova, snad kořenářka, možná se ale opravdu věřilo, že umí čarovat. Prý dokázala uvařit lektvar na lásku i proti ní, znala byliny, po kterých krávy dojily více mléka, dokázala vyrobit amulety proti ohni. Lidé ji ale neměli rádi, možná se jí, nebo jejích kouzel báli, možná byla jiná, možná už také neměla všech pět pohromadě. Kolem jejího lesního příbytku se prý v noci děly divné věci a od doby, kdy se tu objevila, měli místní starousedlíci dojem, že je pronásleduje smůla. Pro nešťastné a viníka hledající horaly, kteří přišli při požáru o domov, pak byla tato žena velmi vhodným hromosvodem jejich frustrace. Za všechno může čarodějnice! Umí ovládat oheň a zničený Strážov je určitě její dílo!

Čarodějnice do pohádky patří. Šumavská pohádka ale toho dne skončila. Horalé vypudili stařenu z její chýše, zahnali na louku, kde jí nejprve nadávali, obviňovali z veškerého neštěstí a pak jí začali bít, házet na ní kameny. Polomrtvá žena prý z posledních sil objala starou břízu stojící na Christlhofu, samotu i její obyvatele proklela a pak vydechla naposledy. Strom vpil její krev a od těch dob má červené dřevo. Tělo mrtvé nešťastnice vhodili její vrahové do chatrče a tu pak zbořili. Zbavili se čarodějnice, ale na Pohádku přivolali zlo.

Pohádkový večer

Po příchodu do stavení se zabydlujeme v místnosti situované do jihozápadního rohu domu a celou Pohádku si postupně procházíme. Nahlížíme do sklepa plného harampádí, po chatrných dřevěných schodech stoupáme na prostornou půdu se zbytky zapařeného sena. Zatím se žádné zvláštní či nepříjemné pocity nedostavují, veškerá elektronika funguje. Jen v místnosti s krbem doléhá na Evu jakási tíseň a rozbolí ji tu náhle záda. Ve velkém chlévě, přiléhajícím k obytné části se zvedá jemný prach, a proto tu nezůstáváme déle, než je nezbytně nutné. V okolí domu se pokoušíme vytipovat nějakou starší břízu, která by mohla být tou, u které měla ve spršce kamenů zemřít nešťastná stařena. Prohlížíme i hospodářskou, dnes již rozpadlou část statku.

Má dům, jeho zdi, či zem, na které stojí schopnost absorbovat, uchovávat a poté i jakýmsi způsobem vyzařovat nebo reprodukovat nějaký druh dobré či špatné energie? Může fungovat jako paměťové médium, v němž za určitých podmínek zůstane zapsáno to, co se v místě stalo a v jiný, čímsi podmíněný čas je pak možné v této paměti záznam číst, cítit, vnímat? Je reálné, aby tu náhodní návštěvníci opravdu slyšeli nářek či zvuky kroků, jak vyprávějí? Jak působí případná kletba zabité čarodějnice? My jsme prozatím nic neobvyklého nezaznamenali, žádný záznam k nám nepromluvil, nebo jsme nebyli připraveni ho vnímat.

Zato okolní podzimní šumavská nádhera, spolu se zapadajícím sluncem nám připravuje úžasný zážitek. Stromy, zpustlá louka i samotná Pohádka se zabarvuje do hřejivých barev, kolem nás jen ticho a velebný klid. Statek je z jižní i západní strany obklopen močálem a jen velmi obtížně se dá suchou nohou vzdálit od zdí domu. Přesto se o to pokouším a po chvíli se bujnou podmáčenou vegetací propracovávám ke zkroucené jabloni. Jablíčka vypadají zrale a tak se do jednoho s chutí zahryzávám. Zdá se, že naštěstí není otrávené jako v jiné slavné pohádce. Jeho sladká šťáva mi teče po bradě a mě je tu najednou překvapivě moc dobře.

Scházíme se pod statným stromem, o který jakoby se stavení opíralo, pozorujeme západ slunce a do tmavých modravých tónů se potápějící údolí pod námi. Je to zřejmě jeden z posledních pěkných a teplých dní tohoto roku a my máme to štěstí radovat se z něj právě tady. Zdá se, že stín všech těch nešťastných událostí, které se tu odehrály, nadobro zmizel. Slunce však rychle zaplouvá za obzor, stmívá se a někde v zádech, otočených k černým vymláceným oknům domu, přeci jen cítíme přikrádat se něco studeného, jakoby zkaženého, zlého.

Znám polorozpadlé staré domy, kterých je příjemné se dotknout, u nichž je radost posedět, či ve spacáku přespat. Tak nějak hřejí ve dne i v noci. Sálá z nich dávná bohatá minulost, vibrují životy lidí, jimž byly domovem. Pohádka ale opravdu ne! Je jiná, jak teď po západu slunce pomalu poznáváme. Je jakoby nasáklá něčím mrtvým a odpudivým.

Místo nevhodné k životu

Poté, co ukamenovaná nešťastnice vyřkla svou kletbu, štěstí zdá se Christlhof opravdu opustilo. Lidem se tu už prý nikdy nežilo dobře. Poslední z mnohých generací Pangerlových, kteří tu hospodařili, byli po válce odsunuti do Německa a na Christlhofu pak již nikdo dlouho nevydržel. Kroniky vzpomínají na ženu, která tu z neznámého důvodu přišla o rozum, zatímco její muž se ve statku oběsil. Podle vyprávění jiných ale muž spáchal sebevraždu poté, co jeho manželka i s dětmi odešla do lesa a už je nikdo nikdy, ani přes rozsáhlé pátrání nespatřil. Říká se, že se právě duch tohoto oběšeného muže od těch dob prochází po Pohádce a oplakává svou rodinu.

Ani jedna z posledních majitelek Christlhofu nenašla v jeho zdech pohodu domova. Pronásledovaly jí tu v bezesných nocích tak hrozné předtuchy a vidiny, že se musela z Pohádky odstěhovat. Je možné, že jedno neštěstí souviselo s druhým, třeba také jen ti, co se tu nenarodili, špatně snášeli drsnou horskou samotu. Možná ale, že tu někde ve zdech pod vlhkou opadávající omítkou, v dřevěných trámech, či v kamenech pod podlahou skutečně číhá bestie, paměť bobtnající zlobou a dávnou kletbou, čekající nedočkavě na další oběť.

Snad je tomu tak proto, že tu lidé kdysi dávno místo brambor a česneku zasadili krev a smrt. Horalé tu zaslepeni zlobou a utrpením brutálně vzali život nevinné bezbranné ženě a tíha tohoto skutku tu už zůstala. Půdu krásného místa obtěžkali zločinem a urodila se jim temná hrůza žádající další potravu.

Film Noc v Pohádce

Poklidnou a zároveň tajemnou atmosféru v Pohádce si můžete přiblížit ve filmu, který vzniknul při našem pátrání.
Noc v Pohádce - film

Noc přichází

Stmívá se velmi rychle. Shromažďujeme se v jihozápadní místnosti a vybalujeme lampu a čelovky. Brzy je naše ležení široko daleko jediným bodem uprostřed lesů, zářícím do tmy. Světélkující okna Pohádky by teď jistě náhodnému kolemjdoucímu naháněla husí kůži. Na druhou stranu doufáme, že nevzbudíme nežádoucí pozornost a nepřekvapí nás nějaká nevítaná návštěva. Znovu procházíme setmělým domem, pozorujeme tmavé kouty a nasloucháme zvukům. Naše baterky vrhají po počmáraných stěnách Christlhofu zvláštní směs světla a stínů, nálada je již poněkud jiná než před soumrakem.

Zkoušíme zbystřit naše vnímání tím, že občas na minutu zcela zmlkneme, zhasneme všechna světla, soustředíme se a nasloucháme. Mám při tom chvílemi pocit, že se mi daří dosáhnout zvláštního stavy mysli, která se pak snadněji otevírá vnějším podnětům, ale zároveň má strach z toho, co by mohlo přijít. Ano, asi to chceme, ale možná ještě víc se toho obáváme. Nevíme jak budeme reagovat na případný zřetelný projev čehosi nehmotného, nevysvětlitelného a netušíme, jaké následky na nás může takové setkání zanechat. A nemyslím teď případné následky fyzické. Vždyť dokud se člověk o existenci něčeho takového sám na vlastní kůži nepřesvědčí, může pochybovat, může odmítat, může teoretizovat. Pokud však ten důkaz má a navíc vlastně ještě ani neví čeho je to důkaz, je to trochu problém a musí se s tím nějak vnitřně porovnat. Něco se však v člověku zřejmě změní a jeho pohled na některé elementy lidské existence už nebude úplně stejný jako před tím.

Abychom trochu odlehčili tíživé temnotě noční Pohádky, zapaluje Zdeněk lihový vařič, na který dáváme hřát vodu na čaj. Sesedli jsme se v jihozápadní místnosti a začínáme si vyměňovat své pohádkové myšlenky a pocity. Noc pomalu plyne, na jasné černé obloze září milióny hvězd. Je klid, zvenku se ozývá jen pár posledních cvrčků. Srkáme horký čaj a chvílemi okny zíráme do šumavské tmy. Pak znovu jdeme projít dům, aby nám nic neuniklo. V místnosti s krbem pročítáme na stěnách všechny vzkazy a varování. Většinou se vztahují k zatím poslední a asi nejtemnější kapitole v pohnuté historii Christlhofu a k člověku, který teprve Pohádku opravdu „proslavil“.

Podivný hospodář

Na šumavskou samotu se přistěhoval někdy v roce 1991. Tou dobou již Pohádka dlouho chátrala. Prý tu chtěl chovat jeleny, ale když nedostal povolení, ubytoval v rozlehlém chlévě černá vietnamská prasata. Společnost na statku mu dělala také drůbež a dva koně. Do čachrovské hospody a na nákup jezdil na dvoukoláku taženém koníkem, byl nenápadný, neopíjel se a nedával nikomu šanci poznat, co je opravdu zač. Jen pohled měl prý takový, že z něj mrazilo a nůž věčně zastrčený v botě poněkud znervózňoval. Později místní zpozorovali, že se jejich nový soused chová krutě ke zvířatům a zřejmě i zabil jednoho ze svých koní, jehož mrtvola se dlouho válela na louce u Pohádky.

Dnes sedí Ivan Roubal ve Valdické věznici, kde si odpykává svůj doživotní trest za prokázanou vraždu pěti lidí. Poněkud zvláštní je, že než se tento nenápadný, slušně vystupující muž usadil na Christlhofu, byl jeho trestní rejstřík a možná i svědomí téměř bez poskvrny. V roce 1977 sice odešel od soudu s podmínkou, když se jako pomocník strojvůdce stal účastníkem drobně železniční nehody a v roce 1982 se pak šel již natvrdo na rok posadit do vězeňské cely za členství v církvi Svědků Jehovových (byla v těch dobách u nás církví zakázanou). Násilnou trestnou činnost bychom však v jeho předpohádkovém období hledali marně. Vše jakoby se změnilo s jeho příchodem na Šumavu.

Právě z Pohádky, kde měl mimochodem na půdě skrýš pro pašované zbraně, vyrážel během přibližně tří následujících let, po které tu žil, na své vražedné výpravy. Největší hrůzu zřejmě vzbuzuje podezření, že se na šumavském statku v roce 1992 zbavil dvou svých známých – klatovského podnikatele Františka Hepnera a jeho ruské přítelkyně, kteří ho sem přijeli navštívit. Jejich těla se nikdy nenašla, Roubal však krátce po zmizení obou pohřešovaných začíná rozprodávat jejich majetek, používat jejich auto a při přepadení autopůjčovny i Hepnerovu zbraň. Svému synovi se pak prý zmíní, že mrtvá těla obou nešťastníků předhodil svým věčně hladovým vietnamským prasatům. Syn pak sice toto své prohlášení, které předal policii, u soudu nepotvrdil, vzhledem k okolnostem však podezření na vepříky, jako likvidátory těchto dvou těl zůstává.

V březnu roku 1994 je Ivan Roubal na pražském Náměstí Míru zatčen a čeká na rozsudek, který ho v květnu 1999 posílá do vězení. Poté, co se místní lidé dozvěděli, kdo že byl jejich soused, dlouho se k Pohádce vůbec neodvážili přiblížit. Až po čase se první odvážlivci odhodlali opuštěný Christlhof navštívit a čekal je tu otřesný zážitek. Všude se válely rozkládající se zdechliny a kostry prasat, statkem se šířil nesnesitelný puch. Nejvíc se ale horalé báli toho, že třeba najdou ještě něco horšího než mrtvoly zvířat. To se ale nestalo. Osud klatovského podnikatele a jeho přítelkyně se tak stal dalším tajemstvím Pohádky.

Kostry uhynulých prasat prý časem někdo rozvěsil na trámy trčící z rozpadajících se budov, snad aby chrastily ve větru a zaháněly zvědavce. Umím si představit, že v té době působila Pohádka opravdu děsivě, my jsme však už nikde na žádné kosti nenarazili a jsme tomu rádi. Vzpomněli jsme si ale na nebohé čuníky, když jsme v chlévě viděli zvedat se mraky prachu a šli jsme se raději nadýchat čerstvého vzduchu ven. Nedávno se pravděpodobně Pohádku někdo pokusil zapálit, možná aby její prokletí spolu s ní definitivně lehlo popelem. Christlhof byl však uhašen a dál nenechává lhostejným nikoho, kdo sem zabloudí.

Ivan Roubal zdá se dovršil tragický osud tohoto statku a mě napadá téměř šílená myšlenka. Celé Roubalovo „vraždící období“ se kryje právě s jeho pobytem na Christlhofu. Přinesl si dispozice ke zločinu již sebou na Pohádku, nebo je získal až tady. Co když si stará čekající kletba našla v podivném hospodáři nového hostitele a udělala z něj vraha? Asi ne! Ale občas mě to v nočních hodinách pod děravou střechou rozpadajícího se statku přeci jen napadlo.

Pryč z Pohádky

Dlouhé hodiny první říjnové noci se pomalu vlečou a Pohádka je klidná a tichá. Že by všechny ty zvěsti o děsivých nočních úkazech, které prý odtud již několik odvážlivců vyhnaly, byly jen povídačkami? Nebo jsme si vybrali špatnou noc, nevhodnou k otevírání temných bran a čtení ve skryté paměti domu. Znovu zkoušíme zhasnout, ztichnout a vnímat všemi smysly. Odměnou je nám ale jen hluboké šumavské ticho.

Ještě jednou procházíme celé stavení, ale nic nového již nás nezaujme. Zdá se nám, že v domě opravdu něco číhá, ale jakoby se tomu nechtělo jakkoliv projevovat. Domlouváme se, že nemá cenu déle v Pohádce přebývat a pomalu začínáme balit své věci a chystat se k odchodu. Náhle však Eva ztuhne, postaví se do pozoru, chvíli mlčí s očima široce otevřenýma a poté zcela suše, ale důrazně prohlásí „Mám najednou velmi intenzivní a neodbytný pocit, že musíme pryč a to teď hned, okamžitě!“ Hrozba však prý překvapivě nepřichází zevnitř domu, ale zvenku přes nás. „My už tu nemáme být, jinak bude zle!“ Vzhledem k tomu, že jsme se již stejně chystali k odchodu, nikdo neprotestuje, dokončujeme sbalení karimatky, igelitu a dalších věcí. Z podlahy Christlhofu se zvedá prach, vše je náhle poněkud zjitřené, přestože se nic viditelného neděje, předchozí klid je pryč. Kontrolujeme, jestli jsme někde něco nezapomněli a vycházíme ze znovu bezútěšně černého otvoru bývalých dveří Pohádky do tiché noci.

Nad hlavou máme hvězdné nebe, vzduch je vlahý, teplý, prostě nádhera. Možná dnes opravdu nebyl vhodný den zažít tu něco řekněme paranormálního, ale spíše jen normální, moc pěkný večer a trochu toho napětí v nočních hodinách. Jestli stojí Christlhof na špatném místě, je prostoupen kletbou vyřčenou v mezním okamžiku mezi životem a smrtí, nebo je jen objektem poznamenaným podivným střetem nešťastných náhod, nevíme. Třeba jsme po Evině náhlém varování odešli těsně před tím, než se mělo něco stát. Chtěli jsme na vlastní kůži okusit pobyt v domě s jednou z „nejstrašidelnějších“ pověstí v Česku a to se nám podařilo. Jsme tomu rádi, i když jsme možná doufali v něco víc. Míříme lesem do Bradné, pozorujeme průseky světýlka chalup v údolí pod námi a těšíme se domů do postele.

Dva dny po návratu z Pohádky zjišťujeme, že při neplánované návštěvě hospody v Čachrově, těsně před naším večerním přesunem na Christlhof jsme, aniž bychom něco tušili, zasedli ke stolu, kde před lety sedával Ivan Roubal a že na jeho oblíbené židli spočinula právě Eva (z nás nejvnímavější), aby si pochutnala na kuřecí polévce. Jen další podivná pohádková náhoda?!

Komentáře

volové

Komu píšeš volové ty demente? Už jsi tam byl? Potřeboval bys to, aby ses posral strachy a byl si za vola sám...

Možná by mohlo být zajímavé vzít s sebou do Pohádky psa. Zvířata prý cítí různé energie více než lidé a právě pes to dokáže dát najevo takovým způsobem, který člověk asi nejsnáze pochopí. Škoda že bydlím až v Beskydech, jinak bych se tam se svým psem zašel podívat (ale asi jen ve dne, na noční pobyt o samotě bych asi neměl nervy, jedině ve více lidech).
Co ale nechápu je to, že pokud Roubal statek opustil v roce 1994, jaktože vypadá tak zchátrale (viz chybějící půlka štítové zdi aj.)? Znám domy co jsou zcela opuštěné 50 let a jsou v daleko lepším stavu.
Zajímalo by mně, komu dnes Pohádka patří a proč ji nechává chátrat. Nevíte, do jakého náleží Pohádka katastrálního území? Pak by se dalo ve volně přístupném katastru nemovitostí na internetu zjistit, komu to teď patří (jen tak pro zajímavost).

Na katastru je to psané- Stavba: Čachrov-Javorná-č.p. 58.
Taky mě to zajímalo,hledala jsem to na katastru asi hodinu :-)
Je to zvláštní,vlastníci jsou tři,každý úplně jiný a z jiného města :-)

Díky za název území. Taky jsem to skouknul. Zajímavé by bylo udělat s majiteli rozhovor, co si o Pohádce myslí a zda plánují ji ještě využívat, nebo ji pro všechny ty pověsti a bohužel i pro ty fakta (viz Ivan Roubal) nechají definitivně opuštěnou.

Koukám, podle data příspěvků, že jste asi koukali na ten pořad v televizi :-)
Autoři článku a videa tam byli jen do půlnoci, zajimalo by mě jestli tam někdo spal, jakože normálně usnul.
Docela bych se tam vypravil... jestli by se někdo přidal?

jj, taky jsem na něj zrovna koukal :-)

... tak se jmenuje geocache, co je v Pohadce uz nekolik let umistena. Doporucuji precist si log, vypada to, ze se tam nikomu nic zvlastniho nestalo.

Ale je to osidne, napr. v Noutonicich na hrbitove je take, nikomu se tam nic divneho neprihodilo, a presto, kdytz jsme tam byli s kamaradkou v noci okukovat, zastihla nas na internetu na nekolika mistech popisovana "vetrna smrst" - padaly vazy z hrobu, ohybaly se stromy, proste vitr aspon 6m/s, pak jsme se radsi sbalili a sli pryc, no a jen jsme vysli pred branku, opet ticho, vlaha noc (a to byl leden! neobvykle teply), ani listek se nepohnul...

Takze mozna to prespani ma smysl :>.

Přidávám se :D můžeš se mnou počítat........akorát bych se tam vypravil co nejdříve, to je do konce září :D

kdo by jel ať se hlásí na mail wwmagic@seznam.cz

Obrázek uživatele Jenda Mikšík

Koukám, že se zde začínají shromažďovat dobrovolníci na výpravu na Pohádku. Pokud se tam skutečně vypravíte, tak přeji hodně štěstí a příjemný výlet. A nezapomeňte se potom s námi podělit o své zážitky. Kdybyste měli něco zajímavého, budeme rádi, když nám své zdokumentované zážitky pošlete a můžeme je třeba zveřejnit na stránkách Moskyta.

Letos se tam chystáme na motorkách, zatím sbíráme informace a hned jak bude počasí moudřejší, tak vyjedeme. Máme v plánu bprojet co nejvíce "strašidelných míst" v ČR, případně i v zahraničí a na každém přespat :)

Ano, pes by tam jistě reagoval. Můj pes, jednou, celou hodinu nepříčetně lítal po dvoře a nebyl jeho neustávající štěkot k utišení, celý se klepal a po hodině přišla průtrž mračen s přílivovou vlnou vody a bahna z pole a zaplavilo nám to barák. Pes se choval jako šílený už v době, kdy na obloze nebylo ještě ani mráčku a nešlo jej nijak utišit. Taky docela záhada.......jo, jsou věci mezi nebem a zemí.....

Pejska sem s sebou na pohádce měla po půlnoci a byla jen neklidná. Neměla chuť si hrát, na půdě koukala pořád dolů a jen očichávala. Jinak větší náznak tam nebyl.. =)

Ahoj, včera sem se tam vídal právě i že psem :-) bylo to celkem v klidu. Bylo světlo takže žádný obavy :-) přišel jsem do místnosti kde údajně choval prasata a pes mi začal neskutečně tahat ke koritum, hrabal do starého sena, stekal na vchod :-) celkove byl neklidný :-) asi po hodině jsme odešli a na louce co je opodál byl v klidu :-)

na jaře jsem se tam šla podívat se svojí fenkou... Ve 3/4 cesty lesem se zastavila a začala neklidně štěkat na kopec, kde ale nic nebylo.. takhle štěkala několik minut a pak jsme ji odtamtud odvedli na pohádku.. pak už bylo všechno v pohodě a na půdě toho domu taky nic.. byli jsme tam několikrát.. je možný, že právě v tom místě kde štěkala byla chatrč té stařeny.. Jsem přímo z Čachrova a docela je zajímavý i příběh hraběnky, která má hrobku v lese pod Čachrovem. Když jsem byla malá tak jsem ji tam i věděla a máma jí pár dní zpátky měla ve snu. V tý době se toho s tímto tématem dělo hodně.. i u nás v domě.. možná se teď smějete ale já těmhle věcem věřím.

Měli jsme tam s Věrkou dva psy a nic. Ale vzali jsme odtud kámen a dovezli na Brdy, je tam totiž na Vrahově potoce Vrahův kemp a tam jsme kámen umístily mezi jiné kameny.

Hodně veliká blbost odsud vozit někam něco a kámen to už vůbec - Ale každý dělá jak umí :-( - Bohům žel

Jasně, že když jdete někam kde už předem něco čekáte, znáte historii, že pak máte pocity všelijaké. O prázdninách roku 2010 moje současná přítelkyně s kamarádkou šly čundrem po Šumavě, spaly jak je jejich zvykem volně pod širákem nebo taky pod krmelcem atd. :). No a jednou k večeru se dostaly k rozpadlému stavení a řekly si, že je to super, že mají zase aspoň nějakou střechu, vypadalo to na déšť. Takže holky zalezly do - samozřejmě, že Pohádky, rozhodily k-matky a spacáky a chrněly až do rána, no jako zabité prý. Ráno se v pohodě probudily a že bylo hezky a líbilo se jim tam, tak se celý den motaly v okolí a na noc se vrátily zase do Pohádky (stále vůbec nevěděly, co to je zač, o Pohádce nic nevěděly a Roubal byl úplně mimo jejich obzor). Zase noc v pohodě a druhý den se zvedly a šli dolů, do vsi. Tam se s někým začaly bavit, řekly, kde spaly a šílené zděšení místní, nějaké starší paní. Celé jim to vyzvonila, až tak se tedy dozvěděly, kde trávily dvě pohodové a ničím nerušené noci. Řeč na to přišla, když jsme se známým, kriminalistou rozebírali Roubala. Tehdy nám to celé vykládala a uvažovali jsme i s tím policistou, že tam všichni tři zajedeme ze srandy někdy na "čundr", leč máme to přes celou republiku... A jak řekla přítelkyně celkem rozumě, teď už to 100% klidná noc nebude, teda možná pro dotyčného policistu ano, ten je zvyklý na takové věci, že tohle s ním asi nepohne :). Jinak jsem s ním konzultoval ten řetěz (druhý článek) - příliš tomu nevěří, že by se nechávalo něco takového na místě činu. Leč k aktům případu se jen tak nedostane. Osm těl ve chlívě, jak píšete, že někdo cítil, to se smál, že by teoreticky i bylo možné, protože nikdo neví, kolik lidí měl Roubal ve skutečnosti na svědomí. Jel v obchodu se zbraněmi, což jen trochu zasvěceným říká hodně... Ale absolutně nevěří, že by kolegové tak odflákli práci, že by na těla při prohlídce nenarazili...

Obrázek uživatele Leoš Drahota

Dobrý den, děkujeme za komentář. K řetězu a tělům ve chlévě: Osobně jsem u vyjádření policisty ani senzibilky nebyl. Takže jak jsem koupil, tak prodávám. Myslím ale, že by byla škoda tato jejich vyjádření vynechat. Ostatně prohledání Pohádky senzibilkou je možné shlédnout v pořadu Pološero v digitálním archivu České Televize. Mějte se fajn a napište, pokud se na Pohádku znovu vypravíte.

Leoš Drahota bM

A nevíte jestli se udělali nějaké výkopy nebo hloubkové sondy zda tam opravdu nějaké tělní ostatky nejsou? To by mě opravdu zajímalo. U nás poblíž naší vesnice byl také schátralý dům, kde byli nějaké zvláštní síly a nalezené mrtvé tělo. Policie vše prozkoumala bez žádného výsledku a o několik let později kdy pozemek s budovou kúpil nový majitel. Tak se tam při výkopových pracech našlo několik lidských skeletů.

Obrázek uživatele Leoš Drahota

Dobrý den, výkop podle mého ve chlévě prováděn nebyl, neboť je tu stále částečně se rozpadající cihlová podlaha, překrytá vrstvou udusané slámy.

Leoš Drahota bM

Na jednom místě je tam pod podlahou zcela evidentně dutý prostor...

Dobrý den,
děkuji za článek. Pokud se nacházejí pozůstatky těl v podlaze (a nejenom tam), je třeba, aby byly rozkryty a důstojně pohřbeny. Tyto úkazy by pak měly utichnout.

Jen tak mimo záhady a všeho co se zde událo. Všiml jsem si, že v místnostech jsou umístěny vypínače. V domě tedy byla zavedená elektřina i když to byla taková samota? A jak to zde bylo s vodou a odpady? Popřípadě by stálo za to prohlédnout studnu či jímku, neskrývá-li se zde ještě nějaké překvapení.

Obrázek uživatele Leoš Drahota

Dobrý den, elektřina byla do domu připojena zřejmě za socialismu a ještě za něj zřejmě odpojena. Když se do Pohádky stěhoval Ivan Roubal, šlo již o velmi chátrající stavení. Sám píše, že aby mohl sledovat televizi Junosť, jezdil si s vozíkem, taženým koněm, nabíjet baterii z autobusu ke kováři. Televize mu pak na jedno nabití hrála dva večery. Odpad, jak jsem vypozoroval ve sklepě, byl podle všeho vyveden do mokřiny pod statkem a jedinou studni, kterou jsme našli, spíše však úzkou jímku povrchové vody prý policisté po zatčení Roubala prohledali, aniž by něco našli.

Leoš Drahota bM

Klatovsko zdá se být nejtajemějším krajem..Krom děsivé pohádky jsou nedaleko Velhartice...hrůza a děs.

Vyrůstal jsem v Klatovech, s kamarády jsme stavěli bunkry a přehrady a kamarádi jezdili občas na víkendy na chalupu rodičů jednoho z nich. Na Pohádku. Já tam nikdy nebyl, ale kluci byli vždycky nadšení a bylo to tam prý skvělé. Když jsem končil na gymplu, kamarádovo táta, co měl pohádku, tragicky zahynul v práci - byl výsadkář v Janovicích. Asi po roce se zabyla i kamarádovo máma. Vlastík pak asi chalupu pronajal nebo prodal nebo se jí nějak zbavil, nevím, jestli ji vlastnili nebo měli pronajatou.

I já jsem strávil noc ve statku pohadka.Bylo to v roce 2002,kdy jsme trampovali v okolí Hartmanic a Nové Hůrky na šumavě.Poslední den,už na cestě domů nás vzal řidič staré Avie až do obce Onen Svět.Využili jsme toho a vydali se směrem na Městiště,kde bývala vojenská střelnice,kam jsme v letech 1984 a 1985 jezdili na ostré střelby.Odtud jsme vyrazili směrem na Janovice,šli jsme lesem klábosili o vojně až jsme došli na louku,kde stálo nějaké stavení.V té době jsem o nějaké Pohádce nebo Roubalovi neměl ani tušení.Celý dům jsme prolezli a kus od domu rozdělali ohen.U něj jsme seděli skoro do půlnoci a potom jsme šli spát.Leželi jsme v místnosti s krbem.Probudil jsem se v noci a šel ven ke stromu,chvíli postál a vracel se do domu,vtom jsem zaslechl zevnitř kroky.zhasnul jsem baterku a stoupl si za roh, už chci vyskočit a zařvat,když vtom vše utichne jdu dovnitř a OBA kluci zavrtaní ve spacácích neví o světě.Ráno vyrážíme,ještě fotku a na Strážov a domů.Když jsem někdy v březnu 2003 nechal vyvolat film tak byly všechny fotky bezvadné,až na tu od Pohádky,ta byla celá jakoby nezřetelná a ve fotolabu ji přeškrtli,jak se to dělalo se zmetky.Na vše jsem se upamatoval letos kdyz jsen náhodou našel tyto stránky. Rád bych se tam zase podíval ale když už vím co se tam dělo...Jen chci ještě dodat že když jsme tam byli,přišlo nám to místo jako jedno z nejkrásnějších,co jsme kdy viděli.

Obrázek uživatele Leoš Drahota

Petře díky za popsání Vašeho zážitku z Pohádky - dalšího pozoruhodného kamínku do mozaiky celkového obrazu tohoto místa.

Leoš Drahota bM

Ahoj,
byli jsme se podívat loni v létě na Pohádce. Hledali jsme nějaké kešky a nezvolili přímo ideální cestu. Šli jsme ke statku od protějšího lesa, šikmo přes rašeliniště. Za chvilku jsme se dostali do stavu, kdy jsme nemohli ani dopředu ani zpět. Švagrovy bílé tenisky byly za chvilku plné bláta. Nám to připadalo docela zábavné a bavili jsme se jeho rozhořčením a vztekem. Na Pohádku on nakonec ani nedorazil a cca 10 m pod ní si to nasměroval na louku k potoku se sušit. Naštvaně telefonoval kamarádovi a stěžoval si na náš výlet. Na Pohádce bylo fajn, nic jsme nezaregistrovali, nenašli. Jen ten švagrův kamarád se za 3 dny zabil na motorce...

Dobrý den. Vím, že to sem k tomu článku moc nepatří, ale má pochvala směřuje k Pohádce. Chtěla bych vám moc pochválit váš blog. Moc se mi líbí. Moc se mi líbil článek o Pohádce. :) Bydlím sice docela kus od Čachrova, ale není problém tam zajet a podívat se. Váš článek mi opravdu natchnul. Mám ráda takovéhle záhady a moc ráda si tu čtu. Moc se mi líbil také článek o Velharticích. :) Chci se jen zeptat jestli jste byli v téhle době zase někde. Děkuju a jen tak dál. :)

Obrázek uživatele Leoš Drahota

Děkujeme pěkně za pochvalu a něco dalšího určitě zase přichystáme. Už nedočkavě impregnujeme boty, zkoušíme svítilny, dobíjíme baterie a leštíme čočky :-)

Leoš Drahota bM

ahoj, skvely web a vyborne cteni, prosim pokracujte v tvorbe. Nejsem si vedoma zadnych jinych podobnych stranek na netu. Web jsem nasla nahodou pri vyhledavani tajemnych mist v cr, takze seo mate nastaveno vyborne :)
skoda ze jste pri navsteve pohadky nic moc nevideli, ale neni vsem dnum konec
preju hodne uspechu a zajimavych zazitku

Pokud jste hladali na Pohádce břízu,u které byla ukamenovaná čarodějnice,nemohli jste ji najít.Je to už skoro dvěstě let a bříza je krátkověká dřevina,dožívá se tak maximálně sto let.Zbarvení jejího dřeva může mít různé odstíny podle toho,v jakém prostředí roste,sám jsem už viděl břízu s načervenalým dřevem.

Obrázek uživatele Leoš Drahota

Pavle díky za informaci. Naše hledání břízy bylo ale jen symbolické. Nepodařilo se nám ani zjistit, kde přesně měl strom - svědek ukamenování stát. Některé zprávy o tom, že bříza dodnes poblíž Pohádky stojí, jsou podle všeho asi skutečně jen smyšlenkou.

Leoš Drahota bM

Ahoj, je mi toho stavení i místa líto. Myslím si, že předsudky a fantazie vás děsí nejvíc, to ale netvrdím, že nadpřirozeno neexistuje, naopak věřím v ně a mám velký respekt, jenže si i myslím, že kdo má čistý svědomí nemá se čeho bát. Takových samot a stavení je v ČR spoustu a ikdyž skrývají tajemství, příběhy a energie, jsou zubožené, polorozpadlé a působí proto strašidelně, pokud jste dobří lidé tak vám může ublížit nejvíc váš vlastní strach. Neštěstí je tam kde je někdo nešťastnéj. A na pohádce je asi hodně někdo nešťastnéj..... Nevím, jen si to myslím.
Je to ale krásně strašidelný příběh, děkuji za něho. Díky němu snad už to místo nebude tak opuštěné. Já jen doufám, že tam nebudou mířít jen zvědavci, ale taky někdo kdo se opravdu vyzná.

Staletí která byla potřeba k "vymazání" svědomí, z ukamenování "chudáka staré babči", se téměř vytratilo, "prokletí" místa jen obnovilo vyhnání původních obyvatel a vypadá to, že Roubalovo konání dalo místu asi poslední ránu, a objekt nejspíše skončí dříve nebo později, jako zarostlá rozvalina a právě proto postrádám u příběhu více fotografií stavení, v návaznosti na krajinu, aneb kdy, než nyní lze ještě zachytit, tu "pohádku" o které je tento příběh, pro další generace, proč přiživovat jen negativa, možná, podle výše připnutých příspěvků, by se dalo "prokletí" zrušit
........ je focena a podpořena spíše hrůza s obrázky u zbořeného krbu, pominu-li, že spoustě "zvědavcům" kteří jsou tímto příběhem taky zváni, by se nelíbilo, kdyby se někdo promenádoval po jejich pozemku s náhledem, co se děje v ložnici - z toho nejspíše plyne "trans" paní Evy a objektu to spíše uškodí, než pomůže............

Já bych se tam posral strachy!

Zdravíme, stavila jsem se tam s kamarádkou a se dvěma psama, teď cestou po Šumavě. Právě, protože jsem o Pohádce hodně slyšela. Krásné místo, které za Roubala vůbec nemůže. Jen mi nejde do hlavy, proč barák stojí na blatech, když okolo je tolik sušších míst. Bylo to tak podmáčené vždy ? Nesehnala jsem nikde zatím fotky, jak vypadal Christlův mlýn dříve. Statek jsme prošly celý, udělaly dost fotek a na žádné neobvyklé jevy jsme nenarazily. Myslím, že život na Šumavě byl vždy krušný, takže to že se někdo někdo oběsí, nebo zblázní, v takových osamocených místech není až tak neobvyklé, určitě se to stalo i jinde. Přeji Pohádce, aby přešla přes svoji kledbu :-)

Dobrý den,
velice mě zaujal příběh tohoto místa. Napadlo mě, jestli nemůže hrát nějakou roli i geologické podloží, např. magnetické horniny způsobující anomální chování přístrojů, rovněž jestli není statek postaven na prameni (co jsem tak pochopila, kolem je močál)- křížení zlomů, apod. Jsou k dispozici podrobné geologické mapy tohoto místa?
děkuji Kristina

Obrázek uživatele Leoš Drahota

Dobrý den Kristíno,

máte samozřejmě pravdu. Myslím, že podloží statku a celé této lokality může mít především na psychiku lidí, kteří zde přebývají delší dobu, značný vliv. Celé místo je velmi silně podmáčené a dají se předpokládat podzemní proudy vody, což má významně ovlivňovat třeba kvalitu spánku. Geologické mapy však k dispozici nemáme a vyčíst z nich, jaké může mít podloží konkrétní vliv na obyvatele Pohádky by dokázal zřejmě jen zkušený odborník. Rozhodně to ale není špatný směr pro další případné pátrání. Pokud se Vám podaří nějaké informace tohoto druhu získat, dejte nám prosím vědět.

Děkujeme a mějte se pěkně.

Leoš Drahota bM

Tak jsem zkusila zapátrat, nějakou mapku jsem našla na geology.cz zde:
http://www.geology.cz/app/ciselniky/lokalizace/sho...
ale nevypadá to na žádnou anomálii, nevím jak moc je to podrobné, asi to je spíš taková zjednodušená přehledová mapa, i jsem koukala na radon a žádné lokální výchylky tam nejsou.
Jinak Noutonice mě zajímají také, Kamýk mám totiž hned nad barákem:-)
Zdravím a taky se mějte fajn!

Kristina

Můj strejda ho znal a občas nám vypráví různé historky o něm o tech vrazdach a o tom co my říkali lidi kteří Roubala znali. A to fakt nekecám se

Zhruba před 20 lety jsem měl možnost být poblíž statku Pohádka,v té době jsem něco věděl o Roubalovi atd ale nijak jsem tomu nevěnoval pozornost,ono se toho v té době moc nakecalo a lidé postupem času si udělali vlastní příběhy..

No jak jsem napsal,byl jsem poblíž a kochal se krásou přírody,jenže mě zastihl z ničeho nic liják,tak sem se schoval právě do tohoto domu..Nemoh jsem nikde jít když tak pršelo tak jsem chodil po domě a díval se co kde je atd ale déšt' neustavál a tak jsem tam musel strávit i noc..Tak jsem si ustlal nahoře na půdě,protože dole jsem si moc jistý nebyl,nevím proč,ale měl jsem pocit,že mě tam moh odevšad někdo překvapit a nahoře jsem přece byl jistější..

V noci mě zbudil nějaký hluk,nevím co to bylo tak jsem poslouchal a z ničehonic jsem uslyšel zakvičení prasete(doma jsme prasata měli,tak jsem si stoprocentně jist)..no nechtělo se mi lozit nikam tak jsem za chvíli usnul a kupodivu spal až do rána...Ráno jsem se zbalil a odešel,nic se mi nestalo,nic jsem zvláštního neviděl,neslyšel až postupem času jsem zjistil co se tam vlastně odehrálo a že tam Roubal prasata choval,takže mě napadá,je možné že jsem moh slyšet nějaký přeživší jeho prase co se někde potulovalo kolem a nebo něco jiného?Pravdu se asik už nedovím ale vím,že bych tam ted' i když jsem o 20 let starší sám tak nešel,jenže tenkrát byla jiná doba,zábava se hledala venku atd a mimoto,chtěl jsem se tu podělit o můj zážitek,když tu tak píšete :)

Čau, byl jsem tam, sice ale jen vedle.
Okolí pěkný příjemný, uvnitř hnus, špína a bordel....
Pocit stejnej jako v lese Bor u Budějic - lidi jsou hrozný prasata.
Ahoj

Ivan Roubal je už po smrti. Zemřel v Karviné věznici a příčina smrti byla dlouhá nemoc. Vraždil v: Čachrov, Zákupy, Veselí nad Lužnicí, Praha. Období vraždění 1991 nebo 1992 – 1994

Počet obětí 5-8
Datum úmrtí 29. červen 2015 (65 let)
Rodné jméno Ivan Roubal
Výše trestu - doživotí
Ivan Roubal (12. května 1951 – 29. června 2015 Věznice Karviná) byl český sériový vrah, který byl odsouzen za pět vražd.

Pred 20 lety kdyz jeste tam byla koupelna,tak jsem se tam vysral do hajzliku a kupodivu i splachnul..a videl i jedno to vietnamske prase

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Mapa

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka

Král Šumavy – zánik samoty Torfstich-Planie
Vracíme se po čase znovu ke slavnému pašerákovi a převaděči, přezdívanému v polovině minulého století Král Šumavy,...
Zlo na velhartickém hřbitově
Jihovýchodně od Klatov se nachází místo strašidelné až děsivé, nevhodné k delšímu pobytu i pouhé návštěvě. Proč se nemá...
Kostnice v Sedlci
Kosti a kostičky z tisíců zemřelých tvoří unikátní výzdobu hřbitovní kaple v Sedlci u Kutné Hory.
PF 2016
Starý rok je pryč a nový nás čeká. Jaký asi bude? Svět kolem nás je plný nejistot, neklidu a obav. Náš Geograficko...