Moskyt

Z Černého Mostu se jede přes Dolní Počernice a dále po modré značce do Xaverovského Háje, po ní do Klánovického lesa k rozcestí Nové Dvory a odtud pak po zelené přes obec Klánovice do „východní“ části Klánovického lesa po zpevněné lesní cestě směrem na Úvaly. Cesta vyústí na asfaltku, spojující Úvaly a Jirny. Odbočí se doleva a několik minut se jede na Jirny, ale před nimi se odbočí doprava na Horoušánky a pokračuje se dál na Horoušany. Tam mají nádhernou kapličku. V obci sídlili Keltové, našla se tu mj. předkřesťanská bronzová spona tzv. nauheimského typu. Z Horoušan se kolem lomu při cestě se dojede do Vyšehořovic. Tam jsou zbytky středověkého tvrziště ze 13. století, z něhož se zachovalo torzo tzv. hranolové věže. Opodál stojí kostelík z 18. století s nádherným starým hřbitůvkem.

Přes Vykáň a Černíky se jede směrem na Kounice. Ve Vykáni se našel prehistorický bronzový náramek. Na cestě od Černíků Kounicemi je vpravo při cestě rybník a mezi ním a asfaltkou je k vidění řada památných a celkově zajímavých stromů. Za nimi se zdvihá svah kopce Zálužník. Na jeho široké jazykovité ostrožně obtékané Kounickým potokem kdysi bylo předvěké hradiště. Jde o místo s dalekým výhledem. Vidět odtud jsou za jasného počasí Jizerky, Krkonoše, Brdy a snad i Orlické Hory. Hradiště existovalo již v pozdní době kamenné. Našly se tu stopy kultury jordanovské, halštatské a také stopy raného středověku. V 8. či 9. století zde nakonec stálo i hradiště Slovanů.

Z Kounic se pokračuje na Poříčany. Podjede se dálnice a dojede se ke starému kostelu. Poříčany byly kdysi předvěkým sídlištěm. To, co se našlo v pískovně asi 2 km severovýchodně od nádraží se pokládá za jeden z největších úspěchů české archeologie. Našla se tu předvěká dílna na zpracování surového jantaru, z něhož se tu dělaly korálky. Našly se i zbytky červených mořských korálů a druh mušle, která žije v Rudém moři a Tichém oceánu. Zpracovávalo se tu železo i bronz. Z hlediska prehistoriků v Poříčanech tedy nešlo o žádné „troškaření“.

Z Poříčan (paralelně k železnici a k potoku) vede úzká asfaltka na Klučov. V jeho blízkosti se nachází jedno z největších středočeských předvěkých hradišť. Jde o eneolitictké výšinné hradiště ze starší doby bronzové. Poloha se nachází nad údolím potoka Šembery a převýšení činí něco kolem 45 metrů. Našly se tu všelijaké opevňovací (fortifikační) prvky jako příkopy a zbytky hradeb a palisád různých typů apod. V 8. století tu sídlili Slované a poslední, kdo se na tomto místě „tužil“, byli naši milovaní husité. Ti si tu zřídili vojenský tábor a obehnali ho poměrně dlouhým příkopem. Pod ostrožnou hradiště se našla úzká úžlabina. O ní panují domněnky, že sloužila k zajištění dodávek vody v dobách obléhání. Lokalita hradiště je bohužel značně zarostlá stromy a keři, valy jsou v létě skoro k nerozeznání. Část prostoru hradiště je nyní rejdištěm motorkářů a čtyřkolkářů. Nicméně z vrcholné plochy hradiště je nádherný výhled na celé Českobrodsko. Klučov je nejen historickým místem, je i zastávkou pantografu. Do něj se dá po lehčím historicko-poznávacím cyklovýletu nastoupit i s kolem a vrátit se zpět do Prahy. Možností občerstvení je na štrece habaděj. V podstatě se jede pořád v blízkosti trati, takže při individuelní silné únavě je možno "předčasně" nastoupit do pantografu jezdícího každou půlhodinu. Trasu „ČM-Klučov“ je každopádně možno ukončit v samotném Klučově.

Koho neopustily síly, ten je na kole během deseti minut v sousední obci Skramníky. Tam na kopci stojí nádherný kostelík obklopený romantickým hřbitůvkem. Slavný český archeolog J.L. Píč na sklonku 19. století o vesnici napsal „U Skramníka donedávna býval dvojí val s příkopy, který se táhl až ke stráni nad vesnicí, obepínaje polohu asi 20 korců, na kteréž stojí kostel se hřbitovem a farou….“ Skramníky tedy mají také svou „prehistorii“.

Ze Skramníků lze přes Chotouň dojet na státní silnici číslo 12 spojující Prahu s Kolínem. Kdo je vybaven patřičnou dávkou „cyklistické otrlosti“, ten se po této frekventované dopravní tepně dostane zpět do Prahy. Velkou část cesty je možno jet vně od bílé čáry, s případným východním větrem v zádech se to jede dobře.

Popsaná trasa kromě Klánovického lesa vede pořád po asfaltu, stoupání jsou velmi mírná. Kdyby před výletem intensivně pršelo a lesní cesty rozmokly, lze dojet do Úval pantografem a odtud jet už jen po asfaltu. Trasa je jako celodenní výlet s řadou přestávek a zastávek sportovně vysloveně nenáročná. Délka výletu s návratem pantografem z Klučova činí něco kolem 50 kilometrů, s návratem na kole po vlastní ose až do Prahy zhruba dvakrát tolik.

S pozdravem „kolu a historii zdar“ - Rudolf.