Život a smrt komára

O proklínaných, vybíjených ale pozoruhodných hmyzácích, velmi blízkých našemu průvodci.

Komár

Komáři (mosquitos) - třída: hmyz, řád: dvoukřídlí, čeleď: komárovití, rod: Culex, Theobaldia, Anopheles, Aedes

Obdivuhodný malý predátor, tvor, který se jako jeden z mála dokázal přizpůsobit životním podmínkám všech zeměpisných pásem, na všech kontinentech, snad kromě centrální Antarktidy. Proniká do nížin i velehor, přežije zimu i tropická vedra. Prosperuje, přestože má nespočet nepřátel. Loví ho, odhánějí, tlučou a hubí. On však letí dál a vesele si píská!

Je známo přes dva tisíce druhů komárů. Je to dlouhonohý, létavý, odolný a přizpůsobivý, 4 - 8 mm dlouhý hmyz. Žil na Zemi dávno před člověkem i savci. Je vybaven dvěma páry blanitých křídel z nichž zadní je zakrnělý v tzv. haltery, které slouží při letu k udržování rovnováhy. Živí se krví teplokrevných obratlovců (samičky), včetně krve lidské. Samečci žijí jen několik dní, samičky i rok, pokud jim to nezatrhne něčí krutá plácačka.

Vývojová stádia

Vývoj komára probíhá ve čtyřech stádiích. Samička klade na hladinu mírně tekoucích nebo stojatých vod shluky plovoucích vajíček ve tvaru člunu. Jako líheň může posloužit i pouhá lidská stopa v blátě zaplavená vodou. Vajíčka mohou přežít i po vyschnutí vody několik let v jakési hybernaci a navrátí se k normálnímu vývoji, třeba když přijde období dešťů. Z vajíček se po dvou dnech líhnou larvy, přizpůsobené k životu pod vodou. Polykají lačně vodní mikroorganismy cezené speciálním přiústním aparátem podobným brvám a rostou. Larvy jsou na zadečku vybavené jakousi dýchací trubicí, kterou jsou také schopné se pomocí na konci umístěných, jemných chloupků, držet vodní hladiny. Při ohrožení se mrskavými pohyby potápí do hlubin. Když nastane čas, larvička je pěkně vykrmená, přemění se v pohyblivou, potravu nepřijímající kuklu s velkou hlavou, z které znovu na hladinu vede dvojice dýchacích trubiček. Po čtyřech dnech kukla praská a na hladinu se z ní vysouká hotový krásný mladý komár. Ještě asi hodinu nabírá sílu na vodní hladině, propíná a prokrvuje křídla, aby se následně rozlétl do krajiny, hledat si potravu a partnera.

Nastává pak období komářího rojení. kdy se jinak celkem samotářský hmyz sdružuje za účelem zajištění potomstva do velkých hejn.

Na lovu

Sameček komára má na rozdíl od samičky chmýřitá tykadla, živí se výhradně rostlinnými šťávami a mává svými křídly rychleji než samička. Při letu proto vydává vyšší pisklavý tón. Samička mává křídly jen asi 500x za vteřinu, její tón je proto hlubší a hrozivější. Člověka ten zvuk varuje před útokem krvežíznivého dravce, samečka naopak láká k rozmnožování. Podle větší teploty a zvýšeného obsahu oxidu uhličitého ve vzduch, vydechovaného budoucí obětí - zvířetem nebo člověkem, najde spolehlivě svou kořist. Usedá na kůži a připravuje si své speciální nádobíčko, v klidu uložené v jakémsi pouzdře, tvořeném dlouhým spodním pyskem. Tímto hrozivým nástrojem je dlouhý sosák, vybavený šesti ostrými hroty. Po vbodnutí pod kůži, vypustí komár sosákem do rány látky zabraňující srážení krve a pak začne sát. Silnými čerpacími orgány v jícnu žene komár krev oběti přes sosák až do střev, která jsou široce roztažitelná a dokáží pojmout velký objem potravy. Krev samička používá i k tvorbě vajíček a proto shání potravu především před kladením. Její sosák je schopen proniknout i poměrně silnou vrstvou oblečení a jeho použití na lidskou pokožku je, jak asi všichni vědí trochu bolestivé.

Přenašeč

V některých oblastech, především tropických, jsou moskyti bohužel i přenašeči nebezpečných, často smrtelných nemocí. Komáři rodu Anopheles přenáší například původce malárie nebo filariózy lymfatického systému. Culex quinquefasciatus horečku West Nile, Culex vishnui japonskou encefalitidu, jiné druhy pak žlutou zimnici, horečku dengue, bičíkovce vyvolávající leishmaniózu a podobně. V krajích ohrožených těmito nemocemi se lidé různými způsoby pokoušejí počty moskytů omezit. Provádí se chemické postřiky i vysoušení močálů. Výrazné úspěchy však lidé v tomto boji zatím nezaznamenali. Často naopak způsobili vážné ekologické škody. Pocestujete-li do zemí, kde jsou bodnutí komára takto nebezpečná, nechte se raději očkovat. Druhy jako Theobaldia annulata, žijící v severních oblastech, nemoci nepřenáší a například Culex pipiens se dokonce živí pouze krví ptáků a lidé ho vůbec nezajímají.

Naši komáři

Na území České republiky žijí především komáři rodu Aedes. Jsou věrnými společníky chatařů i vodáků (a samozřejmě turistů), neboť ti se pohybují v nejobvyklejším teritoriu jejich výskytu - u řek, rybníků, lužních lesů, zaplavených luk a močálů. V Polabí, Poohří, Pomoraví, Podyjí, Třeboňské pánvi i na Ostravsku občas sužují místní obyvatele přímo komáří kalamity způsobené přemnožením tohoto druhu. Po záplavách se často objevují přímo tzv. kalamitní druhy jako Aedes stictius nebo Aedes vexans, který potom dokáže obtěžovat lidi i v nejvyšších patrech paneláků. Uvnitř lidských obydlí se však Aedesové většinou neobjevují, útočí především ve dne a vážné choroby nepřenášejí.

I u nás ale můžeme najít hnízdiště nebezpečných Anophelů. Například v okolí Novomlýnských nádrží se jejich počty na hladině odvodňovacích kanálů odhadují na 40 kusů na 100 cm čtverečních. Dospělí jedinci se pak často zdržují ve vlhkých a temných chlévech, kde mají potravu stále nablízku. Často jsou pouze zoofilní a člověka napadají jen pokud žije v těsné blízkosti domácích zvířat. Strach z nich však mít nemusíme, neboť malárii nemají odkud přenášet.

Komár obtížný (culex) dokonce žije převážně v lidských obydlích, kde se úspěšně množí i v zimě. Jeho domovem jsou znečištěné vody nádrží, výtahových šachet, kanálů ústředního topení, nebo i malé vodní kapsy mezi panely a technická podlaží panelových domů. Lidi napadá po celý rok a především v noci uvnitř bytových prostor, zatímco ve volné krajině zpravidla neútočí. Na rozdíl od ostatních druhů se ale samička nemusí bezpodmínečně před prvním kladením vajíček nasát krví. Proto často ani nevíme, že malý moskyt dlouho bydlí v naší bezprostřední blízkosti.

Komáři u nás žijí i na okrajích lesů, kde se úspěšně množí v tůních, loužích a mokřinách s tlejícím listím i jehličím. Nejagresivnější jsou tyto druhy večer, kdy opouští své vlhké tmavé úkryty a hledají si potravu i mimo les.

Ochrana proti komárům

Klasickou ochranu proti komárům představují sítě. Oka sítí proti moskytům by měla být menší než 1,5 mm. Vkládají se do rámů oken a dveří, nebo se v podobě moskytiér rozvěšují nad lůžkem. Jejich účinnost lze zvýšit i případnou impregnací insekticidem. Vyrábějí se i ochranné sítě v podobě kukly nasazované na hlavu, nebo pláště kryjící celé tělo. S rozvojem chemie se rozmáhají různé druhy repelentů. Jejich účinnost však není stoprocentní. Pro spánek ve stanu se doporučuje chránit se kombinací repelentu a zapálené svíčky. Stany jsou v součastnosti většinou vybavené ochranou sítí, často však s oky většími než 1,5 mm a tedy proti komárům neúčinnou. Dnes se v domácnostech lidí instalují také elektrické odpuzovače komárů, vylučující insekticidní páry. Komáry zabíjí i žlutý Pif-Paf nebo Actellic, zkušení cestovatelé se však nejraději před vstupem do oblasti zamořené moskyty vnitřně naimpregnují česnekem nebo vitamínem B. I alkohol prý pomáhá. Rozhodně vás, když ho užijete dostatečné množství, komáří bodnutí ze spánku neprobudí.

Všechny pokusy lidstva na významnější eliminaci moskytů však zatím ztroskotaly. Tento vitální živočišný druh tu byl před námi, bude tu vždy s námi, bude nás provázet, bodat a sát a bude tu možná i po nás. Jeho životaschopnost a přizpůsobivost je záviděníhodná. Náleží k přírodě a krajině, obývá její nejskrytější kouty i naše příbytky. Zná tropický prales, močály i severskou tundru. Je důležitou součástí potravinového řetězce. Jsou oblasti, kde si dokázal získat značný respekt i popularitu a stal se svým způsobem místním folklórem. Ve Skandinávii můžete na silnicích spatřit výstražné značky, varující vás před zamořenou oblastí, na Aljašce se zase prodávají za 1 USD pasti na Moskyty pod označením: Oficial Alaska Mosquito Trap. Jde o jakousi zmenšeninu želez na medvěda, kam se jako návnada kápne kapka krve. Je to sice plně funkční, ale používá se to jako přívěšek na klíče. Až vás příště z usínání vytrhne nepříjemný pisklavý zvuk u ucha, zamyslete se nad tím tvorem. Zkuste uhodnout jestli je to sameček nebo samička, jestli k vám z dalekých močálů přilétl Aedes nebo z výtahové šachty Culex a tlučte s citem až si do vás ponoří svůj sosáček.

Další články na podobné téma: 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka

Jizerské mordy - pachatel neznámý
I v nitru horské přírody čeká lidská bestie na svou oběť. Má výhodu překvapení a nepřítomnosti svědků. Ne vždy se pak...
Lodní deník Cuba Libre
Za poznáváním Povltaví jsme se na začátku léta vydali tentokrát na palubě obytných motorových lodí, aby jsme tuto...
Naše šibenice 5 - Ze smolných knih
5. část seriálu o pozoruhodných, ale již téměř ztracených a zapomenutých památkách, skrývajících se ve stínu stromů na...
Cestovatelský festival Kolem světa se koná každý rok v Praze, Brně a Ostravě a organizuje jej cestovatel a fotograf...