Za čtrnáct dní do Norska a zpět

V sobotu 2.8.2003 jsme v časných ranních hodinách vyrazili do Norska. Nikdy by jsme nevěřili, že my – příznivci sluníčka a koupání v moři – budeme trávit letní dovolenou v Norsku, ale...

….opravdu to stálo za to!!…

Cestě předcházelo několik „orientačních schůzek“ a samozřejmě velký nákup potravin (to jsme trochu přehnali, takže část zásob, která se nám nevešla do auta zůstala doma) a příprava trasy. Základní trasu se spoustou zajímavých míst k vidění jsme měli od Nora Kristiána. My už jsme jen připojili některá místa, která doporučovali „chytré knihy“.

Takže zpět na začátek. Prahu jsme opustili někdy kolem čtvrté hodiny ranní (noční?) a vydali se směrem na Německo. Z hraničního přechodu Cínovec vedla naše cesta do Rostoku, kde jsme se chtěli nalodit na trajekt směřující do Getzeru v Dánsku. Bohužel v Rostoku jsme se dozvěděli, že trajekt je lepší si rezervovat předem a že volná místa pro 2 auta mají nejdříve na příští den brzy ráno. Tak dlouho jsme čekat nechtěli a tak jsme přejeli do Puttgardenu - asi 200 kilometrová zajížďka, ale lepší než čekat do rána někde na parkovišti. Tam jsme se dostali do dlouhatááánské kolony, která už vlastně byla frontou na trajekt. Po asi hodinovém čekání jsme se na trajekt opravdu dostali a v osm hodin večer už jsme byli v Dánsku. Jeli jsme ještě asi 100km na sever do městečka Fakse, kde měl být kemp. Ten tam sice byl, ale už byl obsazen. Provozoval kempu nám ale doporučil jiný kemp jen kousek cesty odtud. Tam jsme se konečně kolem desáté ubytovali a okamžitě zapadli do postelí….

Ještě jsme zapomněli zmínit, že již v Německu se z jednoho auta začali ozývat divné zvuky. Ve Fakse jsme zjistili, že naše domněnka že padá výfuk je správná. Na přejezd do druhého kempu jsme to „provizorně přidělali“, ale na cestování po Norsku to nebylo L Druhý den bylo proto naší prioritou najít nějakého šikovného automechanika a nechat výfuk přivařit. To se nám naštěstí podařilo hned v prvním blízkém městečku (oprava nás stála 10 euro a šest třetinek drahoceného plechovkového gambáče), a tak už nás v další „cestě za dobrodružstvím nic nezdržovalo“.

3.8.2003

V neděli jsme pokračovali do Kodaně a odtud přes most do švédského Malmo a pak dál na Goteborg. Přes Švédsko-norské hranice jsme se ve Svinesundu dostali asi v šest večer. Za Oslem jsme pokračovali ještě kousek až do městečka Vik. Tam byla naše první zastávka a tam vlastně začala samotná cesta po Norsku.

4.8.2003

Další den jsme hned po snídani sbalili všechny věci a pokračovali dál. Nejprve jsme zamířili na vrchol „Krokkleiva“ na vyhlídku „Králů a královen“ (Kongens Utsiktem), odkud se dá přehlédnout členité pobřeží Tyrifjorden – vůbec prvního fjordu, který jsme viděli. Odtud jsme jeli směrem na Honefoss, kde je uprostřed města zajímavý vodopád a pak dál k Hardangervidě. Po cestě jsme ještě navštívili tzv. Meteoritkrater – v roce 2001 zde dopadl poměrně velký meteorit a brázda po něm je stále viditelná. Je to vlastně několik metrů široká rýha zakončená jezírkem.

5.8.2003

V úterý jsme si udělali pěší výlet poblíž městečka Geilo, kde se na místě zvaném Fekje nacházejí zbytky vikingských mohyl. Po cestě jsme překročili peřeje Tuftebrua (koupala se tu skupinka malých Norčat a vůbec jim nevadilo, že voda je úplně ledová) a zkratkou přes mokřiny jsme se dostali zpět do Geila. Samotné městečko už se nachází v oblasti Hardangervidy. Další zklamání nám připravili vodopády Hagafoss, které byly vyschlé a tak jsme si vyfotili alespoň obrovské omleté balvany v korytě řeky.

6.8.2003

V průběhu středy jsme zahlédli výběžky ledovce Hardanger a zastavili jsme se u přehrady na jezeře Sysenvatn. Pak jsme pokračovali k vodopádům Veringfoss – jsou to jedny z největších norských vodopádů, voda zde padá z výšky 200 m.

Při další zastávce jsme si chtěli z blízka prohlédnout ledovec Onenjeasen. Podle mapy jsme se postupně dostávali na užší a užší silničky. Na konci jedné z nich jsme projeli 2,5 km dlouhým jednosměrným tunelem (po čtvrt hodině se měnil směr průjezdu tunelem) a dojeli na parkoviště plné turistů. Odtud už to mělo být k ledovci „co by kamenem dohodil“. Jak jsme po chvilce zjistili, mezi námi a ledovcem byl ještě vrchol kopce, který se musel obejít. Nikomu z nás se do tohoto několikahodinového výšlapu nechtělo a tak jsme pokračovali dál . Přespali jsme v městečku Haugsvik a ve čtvrtek ráno už jsme frčeli do Bergenu.

7.8.2003

Cestou jsme projeli spoustu tunelů v délce od pár set metrů do několika kilometrů. V Bergenu jsme nejdříve zamířili na rybí trhy (Fisketorget), kde jsme (někteří) ochutnali několik vzorků krevet a lososů. Po nábřeží jsme došli k Bryggen, což jsou úzká dlouhá stavení se špičatými štíty. Tyto domy z 18.století patřili německé hanze a sloužili převážně jako skladovací prostory a kanceláře. Dnes se zde mimo jiné nachází hanzovní muzeum. Další historickou památkou Bergenu je Mariakirken – chrám Panny Marie z přelomu 12. a 13. století, který jsme okoukli jen zvenčí. Pak jsme prošli přes pevnost Bergenhus na pevnostní nábřeží Festningskai. Tam je muzeum rybolovu, kde je možné dozvědět se skoro všechno o Norském rybolovu a rybách. Odpoledne jsme se vydali lanovkou na Floyen (něco jako Petřín, ale trochu vyšší). Prohlédli jsme si město z „ptačí perspektivy“ a při cestě zpět k autům jsme se ještě zastavili v místním akváriu, kde jsou kromě ryb také plazi, lachtani a tučňáci! A pak už jsme jeli zpět domů…. do Haugsviku.

8.8.2003

V pátek ráno jsme nejprve vyjeli na kopec nad Haugsvikem a z vyhlídek, které jsme objevili předešlý večer jsme si vyfotili několik menších vodopádů a krásných přírodních scenérií. Pak jsme jeli do Vangsnes a odtud trajektem do Hello a Oldenu, kde jsme se ubytovali na další noc. Před večeří jsme se jeli podívat na blízký ledovec Briksdalsbreen. Kluci si pak půjčili lodičku a šli zkoušet rybářské štěstí na fjord, který bylo přímo v Oldenu. Holky se šli jen projít a marné snahy pánského osazenstva sledovali ze břehu.

9.8.2003

Na sobotu jsme se všichni moc těšili. Hlavní událostí tohoto dne byl výlet na ledovec Briksdalsbreen. Je součástí ledovce Jostedalsbreen, což je největší ledovec v kontinentální Evropě. Z nabídky místních agentur jsme si vybrali „combi-walk“ - tůru po ledovci, která kromě chůze po ledu nabízela i ice-climbing.

Nejprve jsme si vyšlápli kopec k samotnému ledovci. Pak nám průvodce rozdal výstroj: přilby, cepíny, rukavice a sedáky a na nohy nám pomohl upevnit mačky. Po krátké instruktáži, jak se máme na ledu pohybovat, jsme se připoutali karabinami na lano a vyrazili. Po chvíli chůze jsme se dostali na místo, kde jsme si měli vyzkoušet ice-climbing. Už tam byla jiná skupinka a to jak jednotliví lidé „celkem v pohodě“ lezli nahoru, nám trochu zvedlo sebevědomí. Na climbing jsme místo velkého cepínu, se kterým jsme vystoupali až sem, dostali dva menší. Připoutali jsme se po jednom na jistící lano …… a pak už jsme se pokoušeli zdolat ledovou stěnu. Více či méně úspěšně se nám to zdařilo. Poté jsme ještě pokračovali o kousek výše, abychom si mohli udělat pěkné fotky. Sluníčko začalo mezi tím intenzivně hřát a všude kolem nás tekly potůčky vody z tajícího ledu. Všichni jsme se shodli na tom, že lezení po ledu bylo bezva. Doporučeným oblečením na ledovec jsou dlouhé kalhoty, a mikina s dlouhým rukávem – a samozřejmě pevné boty.

Při cestě od ledovce jsme se stali svědky zajímavého úkazu. Když jsme přecházeli můstek, který byl přímo pod jedním z vodopádů, ocitli jsme se pod sprškou vody, která díky slunečním paprskům tvořila duhu v úhlu 360°. Nádhera! Poté jsme pokračovali do Alesundu. Ubytovali jsme se a ještě po večeři jsme se vydali nad město na kopec Aksla odkud je překrásný výhled na fjord se spoustou ostrůvků. Dorazili jsme tam kolem 11 hodiny večer, ale stále ještě jsme mohli sledovat sluníčko, které zapadalo skoro hodinu!

10.8.2003

V neděli ráno jsme se nejprve zastavili v muzeu Vikingů na okraji Alesundu. Pak jsme se vydali do Furnesetu a odtud trajektem do Molde. Dalším trajektem jsme přejeli z Konestraumu do Halsa. Nedaleko městečka Kyrksaeterora jsme se ubytovali v kempu Skogrand. Večer jsme si ještě půjčili loďku a vyrazili na fjord. Konečně jsme měli štěstí a chytili několik makrel a tresku. A pak že neberou J

11.8.2003

Pondělní ráno jsme ještě věnovali rybolovu (opět několik úlovků). Ryby jsme si dali k obědu a pak už jsme pokračovali dál k Trondheimu. V Trondheimu jsme shlédli katedrálu, staré dřevěné domy na kůlech v přístavu, lanovku pro cyklisty a centrum města. A zase jsme jeli dál. Tentokrát do Flakku a odtud trajektem do Rorviku. Kemp, kde jsme se chtěli tuto noc ubytovat, byl sice na mapě zakreslen, ale ve skutečnosti jsme ho nenašli. Další kemp, který už jsme našli, byl obsazen a tak jsme skončili v městečku Rakvag. Po delším hledání se na nás usmálo štěstí a našli jsme bydlení kousek za městečkem v krásné prostorné chalupě (celá jen pro nás J) na samotě v lese – brrr strašidelný.

12.8.2003

Úterek jsme trávili hlavně relaxací a lovem ryb. Zase se nám podařilo chytit několik kousků. Před večeří ještě holky vyrazily na procházku, ze které se vrátily s několika pěknými houbami. Večeře byla opravdu výborná.

13.8.2003

Ve středu jsme jeli do Leksviku za Kristiánem. Vzal nás na svou loď a jeli jsem – jak jinak – rybařit na fjord. Úlovek byl lepší než za minulé dny dohromady. Dokonce se nám podařilo vytáhnout 2 malé žraloky (ale ty jsme pustili zpátky). Odpoledne jsme se rozloučili s Kristiánem a vydali se na zpáteční cestu – směr Leksvik Þ Oslo Þ Praha.

14.8.2003

Ve čtvrtek už od rána pršelo a tak jsme byli na jednu stranu docela rádi, že už jedeme domů. Tentokrát jsme jeli celý den jen s malými zastávkami. Přes Oslo jsme se dostali až do Svinesundu, a nedaleko za hranicemi jsme se ubytovali ve švédském Lokholmensu.

15.8.2003

Další den jsme vyrazili na cestu hned ráno a v odpoledních hodinách už jsme byli v Malmo a pokračovali přes Dánsko dál na jih. V Rodbyhavnu jsme se nalodili na poslední trajekt a přeplavili se do německého Puttgardenu. Až dosud ubíhala cesta celkem rychle, ale okamžitě po výjezdu z trajektu nás čekalo nemilé překvapení. Po ujetí několika málo kilometrů jsme se dostali do dlouhé kolony, která se téměř nehýbala. Příčiny vzniku kolony jsme zjistili až později. Mezi přístavištěm a zbytkem pevniny v Puttgardenu je dlouhý most, a protože foukal silný vítr, byl vydán zákaz průjezdu přes most pro velké kamiony a nákladní auta. Bohužel nikdo už nekoordinoval průjezd osobních aut, takže zmatení řidiči stáli v koloně za kamiony a čekali, až se dají do pohybu L

Šťastně jsme přejeli most a po delší debatě jsme se pak rozhodli, že se ještě na jednu noc ubytujeme v Německu a domů budeme pokračovat až další den. V Oldenburgu jsme našli pěkný hotýlek a zůstali tam.

16.8.2003

Ani náš poslední den – sobota – se neobešel bez komplikací. Před Berlínem jsme zůstali stát asi 2 hodiny v koloně. Pak už naštěstí pokračovala cesta celkem v pohodě a do Prahy jsme dorazili ve večerních hodinách.

Norsko je opravdu nádherná země a i když jsme většinu času strávili v autě, místa která jsme navštívili byla opravdu úchvatná. Jen pro informaci, za celou dovolenou jsme ujeli 5843,5 km (na den je to skoro 400 km) a fakt to stálo za to! Norové na nás udělali více méně kladný dojem. Nejsou nijak přehnaně přátelští, ale když je někdo požádá o pomoc nebo informaci, jsou velmi ochotní. A asi tak z 90% mluví anglicky.

Na cestování po Norsku doporučujeme alespoň přibližně stanovit trasu. Pokud chcete bydlet v chatkách jako my, není nutné nic předem rezervovat. My jsme s sebou vezli velmi užitečnou mapu, kde byla vyznačeny kempy po celém Norsku. Chatičky jsou většinou pro 4-6 osob. Ubytování pro 6 lidí jsme pořídili v průměru za 600 NOK na noc (kurz cca 4 Kč/NOK).

Ceny jídla jsou (číselně vyjádřeno) téměř stejné jako u nás – takže přepočteno podle kurzu je vše 4x dražší. My jsme z důvodu a) úspor financí a b) eliminací každodenních nákupů většinu potravin nakoupili v Česku.

Ještě několik rad na závěr pro amaterské rybáře. Na fjordu nepotřebujete žádné zvláštní povolení. Motorové čluny půjčují snad v každém kempu, který je u fjordu. Takže to chce jen prut a dobrou návnadu. Sami jsme se přesvědčili, že na kovovou rybičku se chytí i asi o polovinu větší makrela. Takže čím větší návnada tím větší úlovky. Samozřejmě to záleží i na kvalitě prutu! A nejlíp berou v hloubce kolem 10m. Na rozdíl od rybaření na většině českých rybníků a řek v Norsku jen tak nesedíte a nečekáte, až se nějaká rybka rozhodne ochutnat vaši návnadu. Chce to s „rybičkou“ trošku pohybovat (nahoru a dolu to stačí J) a pak už jen ve správnou chvíli zaseknout a plynule tahat…..

A toto je náš tým dovolenkářů a spoluautorů tohoto článku: zleva: Zuzka Ropková, Honza Kadlec, Léňa Turková, Charlie Pohl, Máca Turecká, Marťas Šedivý

Rubrika: 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Poslední komentáře

Napsat Moskytům></a></p>
<div>
Napište nám prosím bez váhání své nápady, náměty, návrhy ke spolupráci, připomínky a poznatky.
</div>
</div>
</body></html>

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka

Přihlášení

Noutonické přízraky
Je u nás několik míst, staveb, lidských i přírodních výtvorů, kde lze údajně znepokojivě často být svědkem působení...
Naše šibenice 1 - S oprátkou za humny
1. část seriálu o pozoruhodných, ale již téměř ztracených a zapomenutých památkách, skrývajících se ve stínu stromů na...
Lví hlava ve skále
Adršpašské skály spolu s Teplickými skalami tvoří nejvýznamnější pískovcovou plošinu Polické pánve v Broumovské...
Poklady České země V - Drahé kameny
Pouze několik málo minerálů se může pyšnit nezpochybnitelným titulem pravý drahokam. Pojďme nahlédnout do exkluzivního...