Štola svatého Jana Evangelisty

Jak v Lužických horách, náhodně sem zbloudilá noha Moskytů, vstoupila do nitra Křížové hory u Jiřetína pod Jedlovou, hornickou štolou z 18. století. Povídání o mnohasetletém urputném úsilí horníků a majitelů zdejšího panství, vyrvat z ne příliš bohatých ložisek něco málo toho stříbra a mědi. O zjevení, sedmi bratrech a o křížové cestě na Křížovou horu.

Jen náhodou jsme se při návratu z jedné výpravy ocitli u Jiřetína pod Jedlovou poblíž Varnsdorfu. U opuštěných polorozbořených baráků uprostřed pastvin jsme si všimli cedule „štola“ a to nás samozřejmě upoutalo. Zajeli jsme na plácek určený k parkování a procházkovým tempem jsme se courali podél rozpadajících se budov, které kdysi snad mohly být nějakou továrničkou, dílnou či snad zpracovatelským provozem?! (bývalá šmelcovna!) Moc jsme nevěřili tomu a ani to nevypadalo, že je tu nějaká veřejnosti přístupná štola. Poblíž se páslo několik ovcí, po nedaleké louce pobíhalo pár koní, ale jinak ani živáčka. Až pak jsme spatřili malou boudu s prodejním okýnkem, u níž na bidle viselo několik starých hornických přileb. Zdálo se dokonce, že je okénko otevřené a uvnitř někdo sedí. Jak se ukázalo, když jsme přistoupili blíž, stánek uprostřed pastvin skrýval nejen pokladníka, ale i mnoho upomínkových předmětů a zajímavých publikací, zabývajících se místním podzemím. A tak jsme si koupili knížku i vstupenku do Štoly sv. Jana Evangelisty, nasadili na hlavu přilby a nenápadným portálem vstoupili do starého důlního díla. Z úzké tmavé chodby na nás dýchla vlhká zatuchlina a my jsme s radostí nahlédli do zdejší horní historie.

První zmínka o dolování na Šluknovsku, na tehdejším tolštejnském panství, pochází z listiny saských knížat Ernsta a Albrechta z 12.6. 1474. Tento dokument opravňuje jakéhosi Hanse Kellera získávat těžbou a rýžováním, na pozemcích výše jmenovaných knížat, zlato a odvádět do knížecí komory čtvrtinu ze získaného výnosu.

Privilegia k těžbě kovů v tomto kraji udělil novým zájemcům v roce 1484 i král Vladislav Jagelonský. Výnosy však, jak se zdá, nebyly moc vysoké. Přesto se neutuchající zájem hledačů vzácných surovin postupně soustřeďuje speciálně na oblast Jedlové a Křížové hory. Listina z roku 1539 pak mluví o soustředění horníků a kverků* v oblasti důlních aktivit. Začíná ražba Štoly sv. Kryštofa, pro rodiny havířů, přivolaných sem zejména ze Saska, se staví první příbytky budoucího Jiřetína. Vznik vlastního hornického městečka, tehdy zvaného po svém zakladateli Georgu ze Schleinitz - Sanct Georgenthal, je však datován až do let 1548 – 1553. Obyvatelé hornické osady získávají v roce 1554 práva a výhody horních měst, kverkové i část výnosu z dolů, neboť se podílejí na provozních nákladech.

Panství Rumburk – Tolštejn a Šluknov získává po smrti předchozího majitele Georga ze Schleinitz i spolu s doly jeho nejmladší syn Heinrich, který je však o pouhých pět let později kvůli dluhům prodává Christophu ze Schleinitz. Nedaleko jiřetínských dolů, převážně na galenit a chalkopyrit, se staví tavírna a stoupa na drcení rud, aby se co nejvíce zefektivnělo získávání mědi a stříbra. Ani pak však výnosy očividně nejsou takové, aby svému vlastníkovi dokázaly zajistit prosperitu. Dalším majitelem dolů i Jiřetína se po rozprodávání panství stává roku 1586 Georg Mehl ze Strehlitz a díky němu získává hornické městečko od Rudolfa II. roku 1587 plné městské právo – stává se skutečným městem.

Horníci se dále pracně prokousávají do nitra hory, nevelká koncentrace polymetalických rud však neslibuje velké výnosy. Za Baltazara Mehla – syna Georga Mehla, zděděné panství i díky nerentabilní těžbě u Jiřetína dokonce krachuje, horníci se však nevzdávají. K útlumu prací dochází, až když v roce 1599 Jiřetín ochromuje morová nákaza, která si vyžádá na 300 lidských životů. Město se z epidemie jen těžko vzpamatovává. Pak ale přeci jen zdá se, nastávají pro horníky lepší časy. Dolování u Jiřetína dosahuje svého historického vrcholu, vytěžená ruda obsahuje v roce 1620 4 – 14% mědi a 0,0624 – 0,1248% stříbra. Vzápětí však přichází další pohroma - třicetiletá válka a těžbě pod Křížovou horou je nadlouho konec.

Drobné pokusy o obnovu těžby v druhé polovině 17. století jsou neúspěšné a tak až v roce 1750 sjednocený cech znovu otevírá štolu sv. Kryštofa. Ne nadlouho! S vpádem Prusů v roce 1756 se těžba znovu zastavuje. V roce 1781 se hledají nová ložiska stříbronosných a měděných rud, zakládá se nová štola na jihojihovýchodním upatí Křížové hory. Rozšíření těžby ve štole sv. Kryštofa se ujímá jiřetínské horní společenstvo, spolu se zakladatelem Litoměřické důlní společnosti Johannem Hennevogelem z Edenburgu. Je započato s ražbou dědičné Štoly sv. Jana Evangelisty!

Toto nové dílo, situované pod štolou sv. Kryštofa, má funkci především odvodňovací a větrací (obě štoly spojuje 25 metrů hluboká větrací šachta). Od počátku však slouží i k vlastní těžbě. Prvním šichtmistrem je jmenován Anton Donat, který kromě jiného pro tehdejší úřady roku 1790 sepsal zprávu o dolování u Jiřetína pod Jedlovou. V roce 1800 jsou podle zprávy aktuára horního soudu Erasmuse Pschorra v nových chodbách Štoly sv. Jana Evangelisty těženy rudy s obsahem 4 -7% mědi a 0,0312 – 0,1248% stříbra. To už v dolování u Jiřetína pokračuje bratr Johanna Hennevogela – Martin, který je však díky malému výnosu a vysokým nákladům na zpracování rudy ve Freibergu, roku 1804 nucen těžbu opět přerušit a dokonce i zbořit manipulační budovy.

Nedobytné jiřetínské stříbro však lákalo horníky dál. Jejich další nevydařené pokusy obnovit těžbu proběhly ve 30. letech 19. století, v roce 1881, kdy byla Štola sv. Jana Evangelisty přejmenována na štolu Čerstvého štěstí (Frischglück-Stollen), i o rok později, kdy byla čerstvým majitelem Löflerem otevřena nová šachta. V roce 1883 vznikla dvaceti osmi členná Jiřetínská rudná těžební společnost, která se od následujícího roku, kdy jí byly uděleny těžební práva, snažila na třech důlních mírách (Sv. Helena, Antonie-Marie a Veronika) obnovit rentabilní činnost. I tento poslední pokus byl však marný a tak v roce 1910 doly u Jiřetína s konečnou platností zanikly.

Již 25 let po ukončení těžby pod Křížovou horou Spolek pro cizinecký ruch a Horský svaz v Jiřetíně Štolu sv. Jana Evangelisty zpřístupnil veřejnosti. Do nitra štoly Čerstvé štěstí vyrazili zvědavci a výletníci, aby tu během hodinu a půl trvající prohlídky, řízené průvodcem, spatřili ve světlech hornických kahanů staré (i když ne zas tak moc) důlní dílo. Vidět tu prý tenkrát kromě jiného na několika místech mohli i vzácnou jeskynní houbu, zvanou „vodní tulipán“. Období, kdy štola sloužila jako turistické atrakce však netrvalo dlouho. V padesátých letech 20. století se podzemí začalo využívat jako sklad JZD, potom ale odtud zemědělce vyhnal zhoršující se stav důlních chodeb. Vchod byl odstřelen, podzemí osiřelo. Do uzavřeného a závaly ohroženého hornického díla se pak po mnoho let odvážili jen speleologové a zdálo se, že Štola sv. Jana Evangelisty nezadržitelně spěje ke svému zániku.

Překvapivě se tak však nestalo. Našli se totiž lidé, kteří se rozhodli do záchrany štoly Čerstvého štěstí investovat značné úsilí, aby jí zachovali pro poznání a pro budoucnost. Mineralklub Varnsdorf, pod vedením Bohuslava Flekny, se s klubem varnsdorfských ochránců přírody, pustil v roce 1989 do průzkumu, který měl prověřit možnost znovuzpřístupnění sv. Jana Evangelisty. Následně se začalo s přípravnými a zajišťujícími pracemi. Byl postaven vstupní portál, štola vyčištěna, nestabilní úseky zajištěny výdřevou či vyzdívkou, zatopená hloubení obehnána zábradlím. Osvětlení do zpřístupněného, 360 metrů dlouhého úseku, zavedla firma pana Kurandy, o vstupní zpevněnou část a portál se postarala Unigeo Ostrava. Na dvě stě lidí se pak 7.8.1999 shromáždilo u příležitosti slavnostního otevření Štoly sv. Jana Evangelisty pro veřejnost.

Byl krásný podzimní den, když jsme ze starého dolu vylezli zase na svět. Nechtělo se nám ještě domů a tak jsme se rozhodli vyvětrat trochu na nedaleké Křížové hoře. Ke kapli Povýšení sv. kříže na jejím vrcholu vede křížová cesta, vybudovaná v 18. století z iniciativy místního faráře Gottfrieda Liessnera z jedenácti zděných, rokokových kapliček (zastavení). Zastavením 12. a 13. je pak vlastní kaple na vrcholu, 14. zastavením Kaple božího hrobu, stojící poblíž Povýšení sv. kříže. Toto poutní místo vzniklo na základě legendy, podle které se tu prý sedmi bratřím zjevil Spasitel na kříži a vyzýval je k návratu z vyhnanství v období protireformace. Nejmladší z bratří prý opravdu zjevení vyslyšel, na úpatí hory vztyčil dřevěný kříž, u něhož se pak modlil, až se mu zázračně uzdravily jeho nemocné nohy. Tak praví pověst. My jsme na vrcholu Křížové hory ocenili především krásný výhled do kraje, barvícího se podzimním listím, který korunoval naši neplánovanou zastávku u Jiřetína pod Jedlovou.

Štola sv. Jana Evangelisty je otevřená od dubna do října, od 9:30 – 17:00 hod. Vstupné stojí 50 Kč, dětské 30 Kč.

*kverk - těžař, báňský podnikatel, majitel kuksu, podílník

Další články na podobné téma: 

Komentáře

Ahoj lidi, se zájmem jsem si přečetl Váš obsáhlý text k výše zmíněnému tématu. Nedávno jsem tam s rodinkou taky zavítal... Provázel nás tam místní průvodce, jistý p.Čech a to, o čem po prohlídce mluvil, nebyla ve Vašem povídání ani zmínka. Mám na mysli hlavně "paranormální" jevy, kterých si údajně může člověk - hlavně po ránu - "užít" ve štole habaděj. Mělo by to prý souviset s magnetismem Křížové hory, ale hlavně s nevysvětlitelnou neexistencí hřbitova v okolí štol, kde ůdajně zahynula obrovská spousta lidí...; zajímalo by mě pouze, jestli vodil za nos jenom nás, nebo jste měli tu čest absolvovat jeho poutavé vyprávění i Vy (slyšitelné hlasy, kroky, klepání, vzdechy, stíny... strach osamocených návštěvníků, pověsti místních apod., ale taky astmatické děti, léčebné účinky, netopýři apod.); p.Čech je tam prý od r.2004.

myslim, že se jedná o jistou formu pábitelství,ale krásného .-)

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Mapa

Poslední komentáře

Napsat Moskytům></a></p>
<div>
Napište nám prosím bez váhání své nápady, náměty, návrhy ke spolupráci, připomínky a poznatky.
</div>
</div>
</body></html>

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka

Přihlášení

V údolí Doubravy
Výlet údolím říčky Doubravy u Chotěboře, okolo skalních útvarů, které jsou opředeny nejrůznějšími pověstmi. Pár...
Gorila
Na samém okraji Zlína se nachází zoologická zahrada Lešná společně se stejnojmenným zámkem a přilehlým parkem. Tato...
Všichni v domě spí, jenom jeden ne
Je tomu již mnoho let, kdy jsem toto hrůzostrašné vyprávění na vlastní uši vyslechl. Vypravěčkou byla babička, vysokým...
Kostra Hnáta na radnici
O jedné pověsti, díky níž prý město Havlíčkův Brod na Českomoravské vrchovině získalo jeden ze svých symbolů – lidskou...