Protržená přehrada

Jen deset měsíců stála na malé říčce v Jizerských horách přehrada, která nadlouho smutně poznamenala zdejší kraj.

Jako vztyčený varovný prst vypadá kamenná šoupátková věž, stojící u malé říčky, nebo spíše potoka, zvaného Bílá Desná. Stojí tu skrytá v hustém lese a připomíná kolemjdoucím velmi smutnou událost, která se v tomto koutě Jizerských hor odehrála před 88 lety.

Věž byla tenkrát součástí sypané hráze, která měla ochránit podhorská městečka a vesnice před častými záplavami. Paradoxně však způsobila jednu z největších tragédií té doby. Její protržení, ke kterému došlo 18.9.1916, zaplatilo životem šedesát dva lidí. Zcela zničeno bylo na 33 domů a továren, šedesát devět jich bylo těžce poškozeno. Bez střechy nad hlavou zůstalo před přicházející zimou 307 a bez obživy přes tisíc osob.

Vše začalo již 30.9.1904. Na popud profesora dr. ing. Otto Intze z Cách, který tehdy vykonal na příslušných lokalitách inspekční cestu a uspořádal na dané téma přednášku v hotelu Sklář v Dolním Polubném se rozhodlo, že plánovaná výstavba několika přehradních nádrží v Jizerských horách bude dodatečně rozšířena i o stavbu té na Bílé Desné. Odborníka profesora Intze si na sever Čech pozvali již v roce 1899 liberečtí podnikatelé. Neregulovaná velká voda, valící se z hor tehdy velmi často způsobovala v podhorských oblastech rozsáhlé škody na majetku i ztráty na lidských životech. Podle všeobecného mínění bylo proto třeba některé horské říčky v kritických obdobích zkrotit pomocí hrází. Za tímto účelem došlo v roce 1899 k založení Vodního družstva pro regulaci toků a výstavbu vodních přehrad a Otto Intze v roce 1901 předkládá projekty šesti vodních děl, z nichž je pět později skutečně realizováno. Ještě v roce 1904 však profesor Intze umírá. Stavba přehrady na Bílé Desné je zadána pražské stavební firmě Schön a synové, stavbu řídí E. Gebauer, dozor má vykonávat A. Klammt a K. Podhajský.

Už při samotné výstavbě se však vyskytlo několik komplikací. V roce 1913 došlo po intenzivních deštích k vážnému poškození rozestavěného díla a vzápětí si rozpoutaná 1. světová válka vyžádala značná úsporná opatření, která se nepříznivě projevila na kvalitě přehradní hráze. 18.11.1915 je však přehrada na Bílé Desné přeci jen úspěšně zkolaudována ing. Karlem Podhajským a začíná její pozvolné napouštění.

délka hráze v koruně: 172,8 m
výška hráze: 14 m
šířka hráze v koruně: 5,2 m
šířka hráze v základu: 54 m
objem nádrže: 400 000 m3
objem vody při protržení : 260 000 m3
kóta koruny hráze: 820,50 m n. m.
kóta dna nádrže: 806,34 m n. m.
náklady na stavbu: 484 000 korun

18.9.1916 je v jezeře, zadržovaném 820 m.n.m. sypanou zemní hrází 260 000 m3 vody. Odpoledne prochází kolem přehrady dřevaři a upozorňují hrázného, posedávajícího poblíž šoupátkové věže na dvoucentimetrový pramýnek vody, tryskající z tělesa hráze. Pouhých 70 minut nato se již 18 metrů širokou trhlinou valí lesem do údolí Desné 150m3 vody za vteřinu. Během těchto sedmdesáti minut se lidé zajišťující provoz přehrady snaží všemožně zmírnit hrozící nebezpečí. Správce stavby ing. Gebauer nařizuje otevřít naplno oba uzávěry. Hrázný s dvěma dělníky běží do šoupátkové komory a snaží se otevřít provozní uzávěr. Proud vody deroucí se z poškozené hráze je však již tak silný, že všichni musí utéci a uzávěr nechávají otevřený jen ze tří čtvrtin. Do obce Desná pod nádrží přichází varování, že se přehrada protrhla. Propadá se dlažba na návodní stráně hráze a později se široký úsek tělesa v celé své mocnosti řítí do rozběsněných vod. Na svém místě zatím zůstává jen šoupátková věž a úzká koruna hráze, tvořící chvíli jakýsi most nad živlem valícím se ven rozšiřující se trhlinou. I ten však vzápětí podléhá všeobecné zkáze, propadá se, je rozdrcen a odnášen pryč.

Les pod přehradou duní a praská, nad údolím se vznáší oblak prachu. První stavení, na která masy vod ještě v lese narazily byla panská pila a hájovna. Tam v tu dobu bylo jen malé dítě, které se tak stalo první obětí katastrofy. Voda změnila údolí říčky tak, že prý později nebylo ani možné najít místo, kde tato stavení stála. Na pile vlna sebrala velké množství kmenů a dalšího dřeva. Z koryta říčky si brala balvany, z lesa vytrhávala celé stromy. Vznikla tak smrtonosná polévka, která vzápětí plnou silou udeřila pod horama na obec Desnou. Kmeny jak beranidla rozbíjely domy, balvany, bahno a kalná voda mlely a drtily všechno co jim přišlo do cesty. Stavení byla smetena jak dětská stavebnice, lidské životy v nich sfouknuty bez slitování hrozivou silou. Kdo neměl to štěstí a nezemřel okamžitě, zažil nepředstavitelnou hrůzu bezmocně polapen, unášen a zaživa pohřbíván všepohlcující kaší. Lidem, kteří přeci jen zachránili holý život, bylo v okamžiku bez milosti sebráno vše co po mnoho let budovali, vše co měli rádi, čeho si cenili, vše co tvořilo jejich domov. Mnozí ztratili své nejbližší a téměř všichni v tu chvíli jakoukoliv víru v budoucnost.

"Soudným dnem" nazvali místní onoho 18. září. Půl hodiny trvalo než se voda vyřádila. Změnila přitom Desnou k nepoznání. Bláto, trosky domů, balvany, třísky stromů, hrůza a smrt. Těla mrtvých zvířat visící rozlámaná na stromech, lidé pohřbení pod nánosy bahna a písku. Když voda odtekla, hledali vyděšení a zoufalí horalé dlouho do noci v zříceninách domů, v náplavech a v hromadách kamení náznaky života. Jak bludičky se vznášely tmou lampy pozůstalých nad tou zkázou a vzrůstající beznadějí.

Většinu dřeva a trosek domů unášených vodou zachytila v dolní části Desné železniční trať a viadukt. I tak byla ale katastrofou postižena velká část Tanvaldska. Až po Železný Brod voda zaplavovala pozemky přilehlé ke Kamenici a v Mladé Boleslavi stoupla Jizera o 20cm. Na pomoc při likvidaci následků povodně a obnově cest i mostů přispěchali vojáci, k odklízení naplavenin byli přivedeni ruští váleční zajatci. Různé spolky, jedinci, podniky i zahraniční organizace pořádaly finanční sbírky pro postiženou oblast.

Když se o protržení přehrady dozvěděl ing. Podhajský, který vedl kolaudaci, spáchal služební zbraní sebevraždu. Obžalováni ze zodpovědnosti za neštěstí pak byli W. Riedel, A. Klammt a E. Gebauer. V komplikovaném patnáctiletém soudním sporu, jehož konce se už nedožil Wilhelm Riedel je však nakonec soudce zprostil viny. Kdo tedy mohl za smrt šesti desítek lidí a proč se vlastně přehrada protrhla?

Pozdější šetření odhalila, že vinu nese projektant stavby i stavební podnik, který zakázku realizoval. Zjistilo se, že nasypaný materiál byl hutněn a dusán po příliš vysokých vrstvách a návodní hráz nebyla opatřena, ačkoliv to projekt nařizoval, jílovým těsněním bránícím průsaku. Hlavní příčinou katastrofy však zřejmě byla chyba projektanta, který usadil výpustnou štolu na bytelné betonové rošty. Když se totiž pak hráz během roku sesedla až o dvacet centimetrů, o napříč položenou, napevno zakotvenou štolu se prakticky rozřízla.

Dnes působí místo, kde tak krátce stála přehrada, klidným, i když trochu ponurým dojmem. Kromě věže s nedostupným dveřním otvorem na vrcholu, ke kterému původně vedla lávka z koruny hráze a šoupětem skrytým na dně šachty, jsou tu pod vzrostlým porostem dodnes dobře patrná obě zbylá křídla bývalého tělesa hráze. V lese pár desítek metrů pod věží leží několikametrový kus kamenné zdi, který sem odhodila nepředstavitelná síla vody, ženoucí se tudy z průrvy v přehradě. Jde o utrženou část ústí výpustní štoly, jenž se dostala pod největší tlak vodního proudu. Téměř nepoškozená pak zůstala vlastní výpusť s dobře přístupným druhým šoupětem, které se tenkrát již hráznému nepodařilo zcela otevřít. Přehrada na Bílé Desné byla vybavena i dvěma přelivy. Ty měly za úkol odvádět velkou vodu z přehradního jezera bokem. Oba tyto přelivy jsou tu stále zachovány a jeden z nich je dokonce dodnes částečně využíván. Pravý boční přeliv ústil do Bílé Desné pod přehradou a jeho koruna byla o 40 cm výše než koruna levého přelivu. Ten odváděl vodu do jeden kilometr dlouhé štoly, ústící do sousední přehradní nádrže Souš. Díky nedávné výstavbě zdrže nedaleko proti proudu říčky je i dnes část vody Bílé Desné touto štolou (významným zimovištěm vzácných netopýrů) odváděna do Souše, ležící za horským hřebenem. Štola je opatřena mříží a není možné jí volně projít. Je však možné se podívat do osudné výpustní štoly pod šoupátkovou věží. Ze vzdušní strany od šoupěte je také dobře viditelné 80 cm široké ocelové potrubí, které bylo schopné pojmout 5,2 m3 vody za vteřinu.

Bílá Desná je dnes po většinu roku malou mělkou říčkou, jejíž líně plynoucí vodou se ve stínu šoupátkové věže prohánějí pstruzi. Protržená přehrada byla v roce 1996 Ministerstvem kultury ČR vyhlášena kulturní památkou. Nad průrvou byla zbudována dřevěná vyhlídka a zbylé objekty byly opatřeny popisnými cedulkami. Z místa dávné katastrofy se stalo výletní místo a z kamenných trosek vyhlížejících jako hradní zřícenina turistická atrakce. Před několika lety se dokonce skupinka místních nadšenců rozhodla vyrobit a na věž zpátky připevnit kopii cedulky stavební firmy Schön a synové, kterou odtud v 90. letech minulého století někdo ukradl. Díky tomu, že se původní ukradená tabulka nakonec našla, bylo možné odlít její duplikát a pomocí horolezeckého vybavení ho v roce 2001 vsadit do zdi pod vrchol věže. A ještě jedna připomínka starého neštěstí stojí poblíž přehrady. Dole pod horama, už v zástavbě obce Desná, u můstku přes říčku, která lidem tenkrát způsobila tolik neštěstí, stojí velký kámen. Přinesla ho sem tenkrát při protržení voda odněkud z lesa a je na něm od roku1937 připevněna pamětní deska, připomínající dodnes místním horalům onen "Soudný den".

dodatek 13.2.2007

U příležitosti 80. výročí protržení hráze na Bílé Desné provedli v roce 1996 specialisté Stavební geologie – Geotechnika, a. s., a Terratec, s. r. o. pomocí nejmodernějších technologií průzkum, který měl potvrdit či vyvrátit staré závěry vysvětlující příčiny katastrofy.

V rámci tohoto průzkumu bylo provedeno georadarové měření a klasické geofyzikální měření podloží i zbylého tělesa hráze, dále pak zkoušky dynamickou penetrací do tělesa hráze. U vzorků zeminy odebraných z tělesa hráze byla zkoumána jejich propustnost, moderní výpočetní metodou se provedl rozbor změn v půdě pod tělesem hráze a v jejím podloží. Naměřené hodnoty byly porovnávány s hodnotami naměřenými u jiných, podobných, ale dodnes stabilních přehrad. Z hlediska současných postupů byly také vyhodnoceny záznamy ze zkoušek propustnosti tělesa hráze, provedených ihned po protržení.

K jakým závěrům pracovníci Geotechniky a Terratecu došli? K velmi překvapivým!

Oproti původním závěrům, které udávaly, že za neštěstí mohla chybně založená výpustná štola, o kterou se sesedající hráz narušila, nedostatečné zhutnění ukládané zeminy, malá šířka základu hráze, umožňující rychlé prosakování vody v podloží, špatně umístěná výpustná věž, protínající těsnění na návodní straně, absence jílového těsnění, přestože ho projekt obsahoval, či nevhodný, příliš propustný materiál použitý na těleso hráze, dospěla nová měření k výrazně jiným výsledkům. Především co se týče hlavní příčiny protržení přehrady.

Stavitelé skutečně vybavili hráz nedostatečným návodním těsněním, větší měla být i šířka hráze. Hlavním problémem přehrady na Bílé Desné však byla podle těchto nejnovějších výzkumů příliš velká mocnost stlačitelného a propustného podloží pod základy tělesa hráze (mezi základy a pevným skalnatým podkladem minimálně 25 metrů). Zatímco vlastní těleso hráze se sesedlo jen o nějakých 40 – 80 mm, což je v mezích normy, stlačitelné náplavy v podloží dovolily hrázi klesnout až o 250 mm. Údolí Desné navíc v jeho skalnatém podkladu rozděluje podélně právě v místech, kde byla přehrada postavena tektonický zlom, zřejmě s různě vysokými okraji, který pravděpodobně způsobil, že klesnutí obou stran hráze nebylo rovnoměrné. Vlivem větší váhy tělesa hráze přímo pod korunou a menší na návodní a vzdušné patě došlo také k tomu, že se do podloží zabořila především vnitřní část tělesa, zatímco obě paty klesly jen minimálně.

Takto uvnitř narušenou hrází si pak voda snadno našla rychlou cestu od návodní ke vzdušné straně hráze a čím snadněji tělesem pronikala, tím větší erozi způsobovala. Nejrozsáhlejší narušení hráze pak měla na svědomí voda pronikající dovnitř tělesa ze zdola, z propustného štěrkovitého podloží. I výpustná štola měla, jak se zjistilo svůj podíl na protržení přehrady. Ne však v tom smyslu, jak se původně předpokládalo. Těžký střed hráze zatlačil štolu i s roštem na kterém byla uložena hluboko do podloží, ale jen v její prostřední části. Pod návodní a vzdušnou patou štola neklesla prakticky vůbec, takže se jakoby prohnula a popraskala. Do trhlin v betonu začala proudit voda prosakující tělesem, odtékala snadno štolou ven, čímž se zkrátila její průsaková dráha a ještě více se tím urychlilo její proudění. Zdvojnásobil se už tak nepřijatelný tzv. hydraulický spád a hráz byla nezadržitelně v několika směrech vodou zevnitř „vymílána a oslabována“. Takto zevnitř rozrušená přehrada pak nemohla tlaku velkého množství kapaliny, působícího z návodní strany dlouho odolávat. V bezprostředním okolí výpustné štoly byl materiál hráze zřejmě již při stavbě méně zhutněn, snadněji vymílán, těsnění návodní strany hráze zde bylo navíc narušeno zapuštěnou věží, váhá tělesa největší a průsak díky popraskané štole nejrychlejší. Proto právě podél výpustné štoly došlo k protržení.

Podle odborníků, kteří provedli tento nový průzkum, by i sebelépe postavená takováto hráz, s takto velkým hydraulickým spádem, neměla na tomto podloží šanci na nějakou delší životnost. Zdá se tedy, že katastrofa byla nevyhnutelná již od okamžiku vybrání místa pro stavbu přehrady.

Rubrika: 

Komentáře

Díky za pěkný článek, který jsem našel náhodou. Vrátil mi dávné vzpomínky. "Protrženou" jsem poprvé viděl před více než padesáti lety jako kluk a místo na mne mocně zapůsobilo. Zůstalo mi v paměti, včetně "trosek" informací o katastrofě. Zhruba před pěti lety jsem se na místo vrátil. Nemohl jsem okolí vůbec poznat. Příroda za ta léta udělala své. Je milosrdná, tragédii zahalila. Byl jsem tam dlouho a nemohl se odtrhnout. Článek mi dnes vzpomínky opět vrátil. Díky. M

Je to nádherné místo na výlet a historickotechnický unikát světového významu. To je bez debat.

V polovině devadesátých let jsem přímo na dně přehrady přespala se dvěma kamarády. Už když jsme na místo dorazili, byl podvečer, měli jsme divné, stísněné pocity. Nad námi po nebi pluly bílé mraky a ta vížka, co tam zbyla, působila až hrozivě. Nicméně v noci nás rušili jenom komáři a pak někdo s baterkou, kdo se kolem nás pohyboval. Jeden z kamarádů viděl světlo baterky a měl pěkně nahnáno. Ráno jsme se rychle sbalili a pádili o sto šest pryč. Nebáli jsme se duchů, ale hlídačů z národního parku, kteří prý poutníkům dávali tučné pokuty.

Moc zajímavé články, ale je tu to pověstné "kdyby". Stavby, které po přehradě dodnes, tedy téměř sto let zůstaly téměř v neporušeném stavu, jsou z kamene, spojené kvalitním betonem. Proč tedy bylo přistoupeno ke stavbě sypané hráze, když všechny přehrady v blízkém okolí jsou kamenné, tak jako zbylé zařízení po protržené přehradě. Kdyby se stlačitelné podloží odebralo na pevný základ, mohla tu stát kamenná přehrada dodnes a nemusela by být zdaleka tak mohutná, kdyby.........

Obrázek uživatele Leoš Drahota

Díky za Váš komentář! Rozhodující roli při volbě sypané hráze zřejmě opravdu sehrály opět peníze. Byla právě těžká doba a šetřilo se, na čem to jen šlo. Navíc také pravděpodobně chyběly zkušenosti s tímto typem přehrad, nebyla známa všechna rizika, která sypané hráze ohrožují.

Leoš Drahota bM

Bývalo to krásné, poetické, tiché místo. Drtivou sílu vodních spoust po sto letech vystřídalo destruktivní úsilí lidí, kteří se zápalem nechali vykáceti krásně vzrostlý les bezprostředně pokrývající zbytky hráze ve jménu něčeho, co se podobá globalizaci - ve snaze učinit z Protržené přehrady turisticky rušné a pro osobně nezainteresované návštěvníky z širokého okolí atraktivní místo, kde si budou moci i nakoupit občerstvení. To by snad vadilo nejmíň, ale toho lesa pietně ukrývajícího torzo technických částí přehrady je velká škoda...

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Mapa

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka

Naše šibenice 4 - Viselci
4. část seriálu o pozoruhodných, ale již téměř ztracených a zapomenutých památkách, skrývajících se ve stínu stromů na...
Naše šibenice 1 - S oprátkou za humny
1. část seriálu o pozoruhodných, ale již téměř ztracených a zapomenutých památkách, skrývajících se ve stínu stromů na...
Po generace se praví, že se kámen každým rokem posune o velikost špendlíkové hlavičky ke kostelu v Klobucích. Až se...
Historie borecké Skály
Zpráva o jednom zaprášeném lomu ve východních Čechách a jeho proměnách.