Podivná věž hradu Zvíkova

Uprostřed komplexu Zvíkovského hradu stojí věž, která je záhadami přímo prorostlá. Mají všechna její tajemství spojitost s účelem kterému věž sloužila?
Autentický dobový záznam stavitele Honse Vlacha o setkání s duchem na Zvíkově v roce 1597
Hlízová věž
bosované zdivo Hlízové věže s neznámými znaky
Hlízová věž
hrad Zvíkov
hrad Zvíkov na soutoku Vltavy a Otavy

Kdo ji postavil?

Královský gotický hrad Zvíkov dal budovat na počátku 13. století zřejmě již Přemysl Otakar I. Nejvíce se však na jeho výstavbě a dokončení (1234) bezesporu podílel Václav I. Kdo a kdy však dal stavět podivnou věž, nacházející se přibližně ve středu hradního komplexu, není vůbec jasné. Už od dávných dob se však místní lidé i mnozí odborníci domnívají, že tato věž zvaná Hlízová tu stála mnohem dříve než samotný hrad, který k ní byl později poněkud nekompaktně připojen.

Na krásném a strategicky velmi výhodném místě byl postaven podle mě jeden z našich nejhezčích hradů. Skalní, pro stavbu středověkého opevnění jako stvořený ostroh, vybíhající do údolí soutoku Otavy a Vltavy je přístupný jen po úzké skalní šíji a strmé stěny spadající z nevelké plošiny na obě dvě strany do řečišť zmíněných řek v minulosti jistě odrazovaly každého útočníka od úmyslu Zvíkov dobývat. Snad právě proto byla prý na Zvíkově uchovávána královská koruna předtím, než byl postaven Karlštejn. Bylo to však opravdu jen díky výjimečné poloze skutečně nikdy nedobytého hradu? Královská koruna měla viset na řetězu pod klenbou korunní síně, nacházející se právě v 1. patře záhadné Hlízové věže.

Dohady o původu této zvláštní stavby jsou velmi rozmanité a řekl bych, že v rámci záhadologického oboru již mediálně jaksi značně profláknuté. Za její stavitele byli pokládáni už Keltové. Obývali soutok Otavy a Vltavy od 5.-6. století před n.l. a stopy po jejich působení jsou ve zdejší krajině dodnes patrné. Na místě dnešního hradu měli své oppidum v dobách, kdy tudy vedly významné obchodní stezky až třeba do Říma. Po těchto stezkách ke Keltům přicházeli lidé mnoha kultur a pozoruhodný zvídavý národ se u nich jistě přiučil mnohým stavebním dovednostem. Podle jiné teorie jsou právě samotní Římané označováni za autory věže, která byla později goticky upravena. Ve 2. století skutečně postavili římští vojáci na příkaz Marca Aurelia ve velmi podobném stylu tvrze na Dunaji, v Bavorsku a na Rýně. Válčili tenkrát při severní hranici svého impéria s germánskými kmeny Markomanů. I těmto výbojným barbarům, kteří v mnohém dosahovali úrovně římské říše, je často přisuzována stavba Hlízové věže. V prvním století našeho letopočtu obsadili Markomané území dnešních Čech a poskytovali zde útočiště zběhlým Římanům. Vliv těchto běženců se pak mohl projevit nápadnou podobou záhadného zvíkovského objektu s římskou architekturou té doby. Sám král Markomanů Marobud prý byl navíc v mládí vychováván a vzděláván v Římě. Obvodové zdivo věže je na mnoha místech opatřeno zvláštními znaky, vytesanými do jednotlivých kamenných bloků a tyto znaky připomínají ze všeho nejvíc právě germánské runy. Teorie markomanských stavitelů byla v jedné době tak populární, že se věži začalo říkat Markomanka. V roce 1616 zapsal kronikář Vilém Břežan, že věž dal stavět kníže Nezamysl, aby tím vytvořil základ budoucího hradu. Stalo se tak prý v roce 760. Nejméně tajemná teorie pak předpokládá, že Hlízová věž byla vybudována jen poměrně krátce před nebo zároveň se zahájením stavby hradu Zvíkova - tedy na počátku 13. století. V každém případě se ale jedná o stavbu neobvyklou, která téměř nemá na našem území obdoby. Vše co se jí alespoň částečně podobá, jako např. Vlčkova věž ve Vimperku, bylo postaveno později a má se za to, že stavitelé těchto objektů se Hlízovou věží inspirovali.

K jakému účelu byla postavena?

Hlízová věž má čtvercovou základnu o stranách 12 metrů dlouhých. Na výšku dnes měří 20 metrů a její 3 metry silné zdi skrývají po jedné místnosti v neomítnutém přízemí, 1. patře a novodobě přebudovaném 2. patře. Stropy 1. a 2. patra jsou tvořeny gotickou křížovou klenbou, podlahy jsou dlážděné a na vrcholu věže je přístupný ochoz, umožňující široký rozhled do kraje i hradního komplexu. K severní a východní stěně věže přiléhají budovy hradního paláce a kaple. Jižní i západní strana je vybavena velmi úzkými střílnami, západní stěně však dominuje velké dvoudílné gotické okno 1. patra, jehož střední sloupek byl dodatečně vybourán. První a druhé patro věže je propojeno kamenným schodištěm, prostupujícím vnitřkem severní a východní zdi. Přízemí je s východním křídlem paláce spojeno úzkým portálem a podobný vchod umožňuje přístup do 1. patra ze svatební síně západního křídla. Plášť Hlízové věže tvoří tzv. bosované zdivo, sestavené z řad kamenných kvádrů. Ty byly opracovány z šedého hrubozrnného amfibolicko-biotitického syenitu, který byl nejodolnějším místním stavebním materiálem.

Pokud byla věž přeci jen postavena zároveň s hradem, jakou funkci plnila? Vždyť její význam pro obranu hradu by byl minimální. Z charakteru paláce, ke kterému byla přilepena, je jasné, že stál vždy uprostřed bezpečného prostoru. Malá síla jeho zdí i absence jiných obraných prvků dokazuje, že jeho stěny nikdy netvořily pevnou obvodovou zeď hradu. Chránily ho evidentně vždy vnější vysoké hradby, obepínající celý ostroh, postraní bašty a mohutná, břitem opatřená věž tzv. bergfrit, vypínající se hrozivě nad jižní příjezdovou cestou do hradu. Přesto je Hlízová věž především v jižní stěně vybavena střílnami a tři metry silnými zdmi. O to podivnější se zdá být to, jak je věž vzhledem k paláci situována. Jako jeho nárožní objekt byla jen nepatrně vysunuta, což neumožňovalo flankování přilehlého jižního ani západního křídla paláce. Jak je možné, že takovýto objekt evidentně fortifikačního charakteru, není určen k ochraně bezbranného královského paláce k němu přilepeného? K obytným účelům věž postavena nebyla také, o čemž vypovídá například absence oken. To jediné velké okno v západní stěně bylo do věže prokazatelně vybouráno později, zřejmě až tehdy, když objekt přestal plnit svou původní funkci. Skoro to vypadá, že Hlízová věž byla jakousi pevností v pevnosti, kterou bylo třeba bránit i když už zbytek hradu obsadil nepřítel. K tomu však nikdy nedošlo.

Odborníci se dohadují, jsou-li gotické klenby přízemí a 1. patra původní, nebo do věže vestavěné dodatečně. Stejnou pozornost věnují i portálům, kterými se do objektu vchází. Prokázáním jejich současnosti se zdivem by byla určena i doba vzniku stavby s přesností přinejmenším na století tedy třinácté, v kterém byl postaven i palác. Právě severní portál, který propojuje 1. patro se svatební síní však současnou výstavbu věže a královského paláce moc nepotvrzuje. Vždyť mezi úrovněmi podlaží je takový rozdíl, že ze síně muselo být k severnímu portálu věže přistavěno schodiště. Z úzké chodbičky tohoto vchodu odbočuje do nitra zdi stoupající štola, spojující 1. patro s druhým. Jiný přístup do vyšší části stavby neexistuje a zřejmě ani neexistoval. Portál je tedy pravděpodobně na svém místě už od dob budování věže. Neznamená to ale, že během uplynulých staletí nezměnil svou podobu a tu poslední mohl získat právě při dostavbě paláce. Tento vchod do věže je pozoruhodný i tím, jak byl zabezpečen. Zachovala se zpráva ze 17. století popisující, jak byl ještě v té době opatřen jedněmi dřevěnými a jedněmi železnými dveřmi, zajištěnými pevnými řetězy a závorou, po které tu dodnes ve stěně zbyly kapsy. Dokonce i velké západní nepůvodní okno bylo tou dobou vybaveno bytelnou závorou a mříží.

I kdyby však Hlízová věž byla postavena přibližně ve stejné době jako hrad nebo zároveň s ním, co bylo na jejím místě před zahájením stavby? Vždyť průzkum ukázal, že v lokalitě dnešního hradu před jeho výstavbou už nějaké zděné budovy byly. Architektonické fragmenty románského původu byly dokonce na několika místech použity do zdiva budovaného hradu. Pokud Hlízová věž opravdu pochází až ze 13. století, stála před ní na stejném místě jiná starší věž, mohyla, keltská svatyně nebo románská rotunda? Vždyť Markomanka stojí na nejvyšším místě ostrohu a tam mívala keltská oppida obvykle svatyni i akropoli obývanou druidy. A nedotčený prales, jak se zdá zvíkovský ostroh před stavbou hradu přeci jen už dávno nepokrýval.

Jedna stará legenda vypráví o tajné podzemní chodbě, vedoucí z hradu k bývalému poutnímu kostelíku Svaté Anny. Ten stál v minulosti nad údolím Otavy v místech, kde bývalo prehistorické hradiště. Druidé do chodby prý schovali poklad obrovské hodnoty a chodbu dobře zajistili. Hodnota pokladu však podle pověsti není materiálního charakteru. Jde spíše o poklad duchovní, s velkým významem pro celou naši zem. Mimořádnou cennost si mají vyzvednou blaničtí rytíři poté, co jednou pobijí všechny nepřátele. I tato legenda, ať už je to s chodbou a pokladem jakkoliv, napovídá, že místu kde stojí hrad Zvíkov byla odedávna věnována neobvyklá pozornost.

Jaká tajemství skrývá?

Tzv. bosovaný, na Zvíkově novodobě nevhodně vyspárovaný obklad tělesa Hlízové věže je narovnán kromě jedné anomálie ve 44 řadách, pokrývajících jižní a západní stěnu. Tento typ obkladu nemá na našem území obdoby. Většina kvádrů je uprostřed bosy poznamenána důlkem pro zvedací kleště a mnoho jich nese podivné znaky vytesané do hloubky až několika centimetrů. Znaků je asi 36 druhů a jejich kompletní situování nebylo zatím zmapováno. Jen tři znaky jsou shodné s runovou abecedou germánů. O jejich původu a významu se vedou pře, jejich smysl ale zůstává nadále neznámý. Jde-li o kamenické značky řemeslníků, kteří věž obkládali, o znaky kamenických cechů nebo o magické runy markomanů zůstává tajemstvím. Jisté je, že se zatím nikde nepodařilo objevit jejich obdobu ani logiku podle které jsou rozmístěny.

Největší pozornost si ale bezesporu zaslouží 1. patro věže - korunní síň. Právě ta je nejčastěji zmiňována v souvislosti s podivnými jevy, které byly na Zvíkově pozorovány. Štábu televizi Prima, která zde natáčela díl seriálu Záhady a mystéria se tu nevysvětlitelně vybíjely baterie k profesionální kameře, přestože byly právě vytažené z nabíječky. Tři po sobě téměř ihned vybité baterky byly po vyjmutí z kamery navíc nezvykle horké. Když se jeden člen štábu pokusil natočit střed klenby s řetězem na malou digitální kameru, opakovaně mu zcela vybledl obraz v hledáčku. Stalo se to prý šestkrát a jen ve středu korunní síně. Podobné problémy tu měli filmaři při natáčení pohádky Marie Růžička, kteří museli Hlízovou věž opustit bez natočených záběrů. Obrazovky dvou jejich monitorů se jim zcela nevysvětlitelně, jakoby odshora zalily červenou barvou a nebylo možné je znovu zprovoznit. Záběry dané scény musely být nakonec natočeny na jiném místě. Do souvislosti s filmováním na Zvíkově byla poté mnohými dávána i sebevražda hlavního hrdiny zmíněné pohádky Jiřího Kuldana a podivná smrt jejího režiséra Aleše Horala. Filmařů se týká i zatím chronologicky poslední zmínka, kterou jsem o Hlízové věži zaregistroval. V novinách se objevila zpráva o tom, že scénárista a záhadolog Arnošt Vašíček na Zvíkově natáčel jeden z dílů připravovaného hraného seriálu Strážci duší - jakýchsi českých Akt X a při té příležitosti se mu mimoděk podařilo v jednom záběru zachytit na film i jakousi tajemnou postavu, které si na place nikdo nevšiml?! Námětem tohoto dílu seriálu měla přitom být právě záhada Hlízové věže. Jak se zdá, někdo nebo něco uvnitř věže se špatně snáší s pohyblivými obrázky, ale také prý i s těmi statickými. Neobvykle mnoho fotografií pořizovaných v Korunní síni totiž jaksi nevyšlo.

S nevysvětlitelnými událostmi, se zvláštními pocity, nebo se zjevením podivných bytostí se však lidé v Hlízové věži i na celém hradě zřejmě setkávali již odpradávna, jak o tom svědčí mnohé autentické záznamy a pozoruhodná svědectví. Na zdi blízko vchodu do hradu byl například objeven nápis z roku 1597: "K tomuž pondělí na auterý, před narozením Panny Marie, v noci věřte jistě, p.m. pokušení jsem měl od zlého ducha takové, že pode mnou tažen, tak hrubě užasl jsem, až jsem ven z komnaty utéci musel!" Ale i samotný pobyt v korunní síni prý působil a dodnes působí mnoha lidem velké problémy. Je zvláštní, že někdo v této místnosti prožívá velmi pozitivní pocity, jiný pak odtud musí doslova okamžitě prchnout pro skličující úzkost. Senzibilové jsou přesvědčeni že středem věže prochází tak intenzivní sloup jakési přírodní spirálovitě stoupající energie, že jí jsou schopny vnímat i netrénované a málo citlivé osoby. Byla zde naměřena vysoká koncentrace elektromagnetického vysokofrekvenčního pole a detektor kovů dokonce prý objevil pod dlaždicí ve středu místnosti jakýsi kovový předmět, fungující ve spojitosti se sloupcem energie zřejmě jako anténa. Někdo se naopak domnívá, že všechny zdejší zaznamenané projevy paranormálních sil mají inteligentní povahu a v této souvislosti se nejčastěji mluví o staré legendě - tzv. Zvíkovském raráškovi.

Trezor?

Při návštěvě korunní síně Hlízové věže jsem byl i já překvapen zvláštními pocity, které jsem pocítil pod křížem klenby. Na jejich objektivní zhodnocení si však netroufám, neboť jsem byl už předem informovaný i zaujatý a venku navíc panovalo velmi horké letní počasí. Prohlédl jsem si věž ze všech stran, prošel jsem všechny její místnosti a přemýšlel o jejích tajemstvích. Odbýt je tím, že zde jako na každém hradě straší nějaký duch mi připadalo v tomto případě nedostatečné. Účel této stavby, její umístění, neznámá energie soustředěná do středu korunní síně, zvláštní značky na neobvyklém zdivu, v temnotách věků ztracený původ a historie věže i velký význam, který měla pro české panovníky, to vše z ní dělá opravdu pozoruhodný objekt. A čím by mohl takový objekt původně být?

V dávných dobách, kdy lidé ještě žili v úzkém kontaktu s přírodou a krajinou, mnohem lépe rozuměli jejím zákonitostem, dokázali využívat jejích pozitivních sil a vyhýbat se negativním. Usazovali se na místech, kde se cítili dobře, stavěli si svatyně tam, kde našli komunikační kanál ke svým bohům a své poklady schovávali pod ochranu takových sil, které dokázaly odradit každého zloděje. Druidé Keltům zcela jistě uměli vybrat místa vhodná k jejich všestrannému rozvoji a ostroh nad zvíkovským soutokem si tento obdivuhodný národ evidentně oblíbil. Jak ukazuje archeologický výzkum, přežívali tu překvapivě úspěšně ještě v 1. století našeho letopočtu, zatímco všechna ostatní keltská oppida již byla dávno před tím vypleněna germány. Je možné, že tu našli nebývale silnou ochranu v nám zatím neznámé podobě, nebo se dokázali přizpůsobit nové situaci a domluvili se na spolužití s příchozími dobyvateli. Keltové u soutoku vlastně přežili svou dobu. Možná právě proto zde byla zachována jinde přerušená kontinuita osídlení s jejich nástupci a ti se možná od nich stačili naučit využívat některých zde existujících a zřejmě velmi účinných sil. Je pak přirozené, že tomu přizpůsobovali stavbu obytných, obraných i sakrálních objektů. Hlízová věž by potom mohla být jakýmsi pradávným trezorem, sloužícím k úschově cenností kmenů nebo celých národů, které toto místo od keltských dob obývaly. Trezor samozřejmě z počátku mohl vypadat zcela jinak, byl však jistě postupně přestavován a modernizován. Poslední vývojový typ, tak jak se zachoval až do současnosti, pak sloužil v téměř nedávném středověku k úschově koruny českých králů, nejcennějšího předmětu království. Je jen přirozené, že každý majitel takovéhoto trezoru se více či méně úspěšně snažil zvýšit jeho nedobytnost a přidával k ochranné výbavě nejnovější bezpečnostní systémy své doby. Mohly to být třeba germánské runy, generující kolem věže neprostupné magické pole, nebo jinými pány hradu dosazená astrální bytost - jakýsi neviditelný inteligentní hlídač. Samotný poklad pak byl ve středu korunní síně pevně svírán lidmi možná usměrněným, velmi silným proudem spirálovité energie, snad přírodního druhu, která tu byla od pradávna a kolem jejíž vývěvy byl trezor původně úmyslně postaven.

Zdá se však, že pro mnohého dnešního návštěvníka by třeba i přes nepříjemné pocity nebyl problém systémem těchto dávných zabezpečovacích prvků projít a trezor pohodlně vyloupit. Nevíme ale, nebyl-li systém už při přemístění královské koruny na Karlštejn deaktivován a to co dnes zkoumáme mohou být jen jeho zbytkové neřízené projevy. Mít možnost bezpečnostní systém vypnout bylo samozřejmě téměř nezbytné. Vždyť bylo nutné zajistit, aby se v případě potřeby ke střežené cennosti dostal její majitel, třeba ke koruně král.

Je tu ještě jedna možnost. Hlízová věž byla postavena na zelené louce v polovině 13. století současně s hradem, její neobvyklý styl je dán inspirací stavitele třeba v sousedním Německu, kde takové stavby zanechali Římané a záhadné runy jsou skutečně jen kamenickými značkami. Neobvyklé zážitky filmařům způsobila nespolehlivá technika a duchy vidí naše bujná představivost na každém hradě nebo zámku. Podle některých odborníků dokonce dostala korunní síň své jméno jen kvůli korunovanému svícnu, který visel na řetězu pod klenbou místnosti a žádný symbol královské moci věž ve skutečnosti nikdy neskrývala. A nepříjemné až nesnesitelné pocity lidí v 1. patře? Co třeba klaustrofobie?! Možná. Mě to ale připadá jako poněkud zjednodušené vysvětlení, navíc ignorující některá nesporná fakta!

Rubrika: 

Komentáře

Po přečtení článku "Podivná věž hradu Zvíkova" jsem Vám musela napsat takovou malinkatou informaci. Zvíkov mám ohromně ráda, miluji tamní krajinu a hrad jako celek. O značkách na kamených blocích jsem si vždy myslela, že jsou to jen praktické značky kameníků pro pozdější odměnu za práci. Jsem celkem realista, ale i přesto musím říci, že se nám na Zvíkově stalo to, co mnoha jiným. Ráda fotím a i na tomto výletě jsem pořídila moře obrázků, ale ouha, baterie nám nevydržela a foťák se nám vypl. Nijak jsem to neřešila a kochala se krásami historie. Doma jsem večer zjistila, že foťák nefunguje vůbec a po prohlédnutí paměťové karty dalším šokem bylo, že některé fotky jsou jen černá plocha nebo rozmazané fleky, několik fotek bylo perfekt.
Foťák jsme reklamovali a opravit už nešel, takže jsme museli koupit nový. Je to jen komentář k článku, který jsem si nemohla nechat pro sebe.
Hezké léto....

Na hradě Zvíkov fotím pravidelně řadu let několikrát ročně a nikdy jsem zde neměl s technikou nejmenší problémy. Třeba mám štěstí, že se ochranné pole možná při mých návštěvách zrovna nabijí :o).

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Mapa

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka

Naše šibenice 2 - Spravedlnost
2. část seriálu o pozoruhodných, ale již téměř ztracených a zapomenutých památkách, skrývajících se ve stínu stromů na...
Šumavský obr Rankl Sepp
Jednou z nesmrtelných osobností staré Šumavy se i díky dílu spisovatele Karla Klostermanna stal rázovitý, neobyčejně...
Zimující netopýři
Ze štoly k nám přicházel podivný zvuk. Netrvalo to dlouho, naše baterky prořízly temnotu a proti nám vyjel nějaký...
Jezerní slať
Na Šumavě se nachází mnoho rašelinišť. Jedním takovým rašeliništěm je Jezerní slať, která leží přibližně 20 km od...