Po záchodech Ameriky

O objevování rozmanitosti veřejných sociálních zařízení za velkou louží.

Severní Amerika 1997, 1998

K našemu putování po Severní Americe jsme využívali upravený motorhome (karavan), kde jsme ke spánku uléhali do malých kajut s pohodlnou postelí, jídlo jsme si vařili v dobře vybavené kuchyňce a jedli z talířů u stolků mezi sedadly. Měli jsme tak docela komfortní zázemí v autě a nepotřebovali jsme využívat veřejných kempů. Auto bylo vybaveno i vlastním záchodem. Protože jsme se ale nechtěli zdržovat odčerpáváním odpadu, využívali jsme raději (pokud to šlo) WC veřejné. Díky tomu jsme měli skvělou příležitost lépe se seznámit s velmi bohatou restroomovou* kulturou Ameriky.

Skutečně neuvěřitelně mnoho typů, druhů a řekl bych cenových skupin toalet využívají Američané k výkonu základní lidské potřeby. Jedno má ale většina záchodů společné. Jde o jakýsi systém předplněných mís. Byla to první věc, která mě zarazila, když jsem byl poprvé nucen si v Novém světě odskočit. Vešel jsem do kabinky a uviděl záchodovou mísu plnou vody. Myslel jsem si, že je záchod ucpaný a přeběhl jsem do kabinky sousední. K mému údivu však na tom byly všechny mísy stejně. Vybral jsem si tedy tu nejméně naplněnou a opatrně jsem cvičně spláchnul. Bál jsem se trochu, že mísa přeteče. K mému údivu však místo natékání vody nové, odtekla z mísy nejprve voda již tam předplněná a až po vyprázdnění se mísa znovu naplnila. Udiven, ale spokojen jsem se konečně posadil. Jak jsem ale později zjistil, má tento systém jednu nevýhodu. Při dopadu většího tuhého předmětu do předplněné mísy, stříká voda moc vysoko a nepříjemně studí. Částečně to tak funguje jako nepřesný bidet, jen nevím, jestli je to záměr.

Dalším rysem, kterým upoutá hodně amerických WC je nepochopitelný propletenec bytelných kovových trubek, přivádějících vodu do splachovadla. Vypadá to jako zmenšený rozvodný uzel vodárny a k čemu je to dobré se mi zjistit nepodařilo. Ani umytí rukou po použití záchodu není často jednoduché. Různé typy vodovodních baterií a způsoby jak je ovládat někdy vyžadují zvláštní dovednosti. Z nejprimitivnějšího typu kohoutku, typického pro texaské holorestroomy, tryská voda obrovskou silou, ale jen tehdy, když držíte stisknuté tlačítko na vrcholu baterie. Jakmile tlačítko opatřené velmi silnou pružinou pustíte, voda neteče. Jistě se tím účinně zabrání plýtvání, ale mytí u takové baterie je docela peklo. Do proudu jak z hasičské hadice jde strčit vždy jen jednu (volnou) ruku, od které se na vás odrazí bílá vodní tříšť a umeje vám břicho. Druhou ruku ale musíte opláchnout po přehmatu a nové vlně vodní tříště můžete nastavit třeba obličej. Jiným druhem podivné vodovodní baterie jsou vlastně baterie dvě. Jedna pro teplou, druhá pro studenou vodu. Jsou od sebe vzdáleny asi 20 cm a mýt se můžete jen ledovou nebo vařící vodou, nic mezi tím. Voda by se asi dala smíchat na patřičnou teplotu v umyvadle, které však většinou nebylo vybaveno špuntem a proto to nakonec vždy skončilo použitím vody ledové. Protože je po celé Americe mnoho druhů umyvadlových a sprchových systémů, bylo potřeba vždy chvilku věnovat průzkumu, jak který vlastně funguje, neopařit se, nepocákat se a možná se nakonec i umýt.

V Las Vegas jsem otestoval záchod, který nebyl pro vozíčkáře, přesto měl vnitřní plochu kabinky určitě přes 10 metrů čtverečních a dal by se v ní v pohodě hrát stolní tenis. Na zdech visely reprodukce impresionistických obrazů a pobyt zpříjemňovala klasická hudba. Každá kabina měla svou klimatizaci a voněla čerstvými květinami. Použití tohoto příjemného zařízení bylo samozřejmě zadarmo. Na severu Kanady a na Aljašce jsou suché, chemické i splachovací záchody v zálesáckých srubech a u jedné benzinové pumpy, patřící staré indiánce se na záchod vcházelo dokonce pod dohledem divokých zvířat. Vycpaného grizzlyho, losa, vlka a bizona, kteří střežili vchod na WC, ulovil osobně syn indiánské pumpařky, jak se nám pochlubila. Na letišti v Cincinati se mi dokonce na prkýnku po použití automaticky vyměnil hygienický rukáv, poháněný tichým motorem. Jen jsem před tím neznalý dosedal na tento složitě vypadající přístroj poněkud nedůvěřivě, neboť jsem netušil co se mnou ta mašina bude provádět. Byla tam i nějaká tlačítka, opatřená záhadnými symboly, možná i display. Pro jistotu jsem ale nic nezmáčkl a ochudil se tak možná o praktické seznámení s funkcemi toalety budoucnosti.

Na pobřeží Pacifiku, na kalifornské pláži jsem zažil další velké překvapení, když se mi ráno zdál restroom zevnitř mnohem menší než předchozí den večer. Až mnohem později jsem si všiml, že restroom je přepůlen zdí spuštěnou ze stropu, jen aby úklidová četa v jedné půli pracující, nerušila uživatele v druhé půli vykonávající. U druhého oceánu - Atlantiku jsem z noční pusté ulice předměstí Miami vběhl do obchůdku u pumpy a zeptal se ženy v neprůstřelné kukani, jestli smím použít její záchod. Svolila, já si ulevil, ale nepodařilo se mi zastavit vypouštění a napouštění předplňovacího systému. Voda mocným proudem stále protékala mísou a nebyla k zastavení. To byla ale asi jediná vážnější porucha, kterou jsem na záchodech Ameriky zažil. Váhal jsem jestli to mám ženě v kukani nahlásit. Když jsem ale vyšel do obchodu, žena už v kukani nebyla, krám byl prázdný a zboží v něm nehlídané. Raději jsem se nenápadně vytratil do horké noci.

Zvláštní pozornost si rozhodně zasluhují restroomy v Texasu. Když jsem tam poprvé vstoupil, připadal jsem si jako v omšelém zrcadlovém bludišti. Vše bylo vyvedeno v nedobře leštěném plechu a to včetně záchodových mís. Těm již od výrobce chyběla jakákoliv prkýnka, zřejmě aby se na ostrých okrajích nedalo sedět moc dlouho. Mísy od sebe oddělovaly přepážky ve výšce necelého metru, to zřejmě proto, aby si sousedé mohli při rozhovoru koukat do očí. Přední dvířka rádoby kabinek chyběla zcela, neboť, to musel uznat každý, by u takových holozáchodů byla jaksi nepatřičná. V takovém restroomu se prakticky nedalo nic rozbít ani ukrást, užívat ho ale nebyl zrovna nejestetičtější zážitek.

Někde u San Antonia jsem si zrovna čistil zuby, když dovnitř vstoupil bytelně stavěný řidič kamiónu. Odhodil něco do koše u vchodu, stáhnul si kalhoty a zasedl na mísu přímo za mými zády. Štěstí bylo, že plech tvořící zrcadlo nad mým umyvadlem, byl vyleštěn jen nedokonale. Viděl jsem tak úporně tlačícího šoféra jen neostře a byl jsem tak ušetřen nejjemnějších detailů celého výjevu. I tak jsem si s čištěním zubů raději pospíšil. Temné mručení a jiné zvuky za mými zády mi vzaly klid na ranní hygienu. Když jsem restroom urychleně opouštěl, letmo jsem na šoféra pohlédl, abych ho případně vychovaně pozdravil. Jeho usilovný výraz na zarostlé tváři mě však od mého úmyslu odradil. Teď jsem ho nemohl vyrušit! Zamířil jsem k východu a minul jsem odpadkový koš plný slipů na jedno použití. Na vrstvách použitého prádla řidičů nákladní dálkové dopravy, ležely i odhozené spodky mého spolurestroomuživatele a já s úlevou vyšel na čerstvý texaský vzduch.

Samozřejmě, že jsem zdaleka nemohl vidět, natož vyzkoušet všechny typy amerických toalet. Mnoho jich bylo i ve zcela evropském stylu. Návštěva některých však byla opravdovým zážitkem a často se stala i námětem našich večerních rozborů. Ještě jeden významný poznatek jsem ale na amerických záchodech udělal. Přes všechny podivné systémy splachování a umývání bylo všude čisto, dostatek toaletního papíru, utěrek a mýdla, což rozhodně všeobecně neplatí o záchodech českých.

*restroom - označení veřejných sociálních zařízení v severní Americe, skrývajících zpravidla WC, umyvadla a někdy sprchu.

Rubrika: 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka

Hitlerova babička
V Polné nedaleko Jihlavy se nachází starý židovský hřbitov a na něm hrob s pozoruhodnou pověstí.
Údolím Doubravy k Železným horám
Vlastivědný výlet po Železných horách a jejich okolí, který nejlépe vychutnáte v sedle horského kola.
Krev Klatovské Madony
Unikátní konfrontace stovky let starého nadpřirozeného jevu s moderní vědou. Podaří se zjistit krevní skupinu a...
Motáky z Albánie II
Vybrané zápisky z cesty po neuvěřitelné Zemi orlů. Na tuto expedici, která měla za úkol zmapovat dostupnost a vhodnost...