Madeira 2005 II

Pro šílené turisty je to jedinečná možnost. Mohou se nechat svézt dolů a vydat se pěšky vzhůru. Byl by to opravdu drsný výstup dlouhý cca 4 km a cesta dolů by trvala asi 2,5 hodiny, nahoru nejspíš mnohem více.

Den 4 - parky a zahrady

Po výletu do hor jsme si chtěli udělat oddychový den. Zvítězila návštěva parků ve Funchalu. Vyjeli jsme po dálnici na Funchal a pokračovali na Monte jako první den. Auto jsme zaparkovali na parkovišti přímo u lanovky, kde byl také vstup do Monte Palace Tropical Garden. Park je situován v zahradě bývalého hotelu kde si dal jeden madeirský podnikatel vytvořit umělecký tematický park s exotickými rostlinami, manuelskými kamenickými pracemi, čínskými pagodami a madeirskými „santanovskými" domky. Dále jsme viděli spoustu malých vodopádů, rybiček v jezírkách a mimo jiné i obrovskou voliéru s uvřeštěnými papoušky. V parku jsme strávili celé dopoledne. V jednom jeho zákoutí najdete bufet, kde se můžete občerstvit. U pokladny kromě mapy parku dostanete vstupenku s útržkem, který můžete v tomto bufetu vyměnit za skleničku madeirského vína. Dobrá rada pro fotografy – nemáte-li stativ, zapomeňte na focení!! Díky bujnému porostu je v parku docela šero, což focení moc nesvědčí. Jemně unaveni jsme vyšli z parku a rozmýšleli co dál. Rozhodli jsme se najít další dvě zahrady, které nám byly doporučeny. Sjeli jsme zpátky na dálnici a vydali se směrem k Garajau. Cestou jsme narazili na směrovku Jardim Botanico a tak jsme ji následovali. Dovedla nás až k zahradě. Tam jsme viděli floru celého světa, krásné záhony které tvoří obrazce, spoustu kvetoucích kaktusů, stromky zastřižené do geometrických útvarů. Přímo v parku se nachází expozice na téma Historie přírody, která stojí přímo u vchodu. Ostrovní faunu a floru tam zastupuje spousta vycpaných zvířat, sušených rostlin atd. Po botanické zahradě jsme navštívili přilehlou zahradu Jardim dos Loiros (papoušků). Viděli jsme stovky opeřenců vyluzujících různorodé skřeky a také nějaké pávy volně se pohybující po zahradě.

Zahrad už jsem měl až nad hlavu, tak jsme vymysleli že se půjdeme trochu projet autem a vyrazili jsme na vyhlídku, která je těsně před městečkem Curral das Freiras. Vyrazili jsme podle cedulí na dálnici směr Curral das Freiras a těsně před tunelem který nás měl dovést do městečka jsme odbočili vlevo. Pomohla nám cedule MIRADOURO (vyhlídka). Takovýchto návěstí je na ostrově spousta a vždy vás dovedou k pěkné vyhlídce stejně jako u právě zmíněného městečka. Hleděli jsme na něj do údolí a připadali si jako v letadle. A to bylo to poslední co jsme za tento dlouhý den uviděli, po vyhlídce jsme se vydali zpět domů.

Den 5 – konečně koupání

Na ostrově v podstatě není možnost koupání přímo v moři. Občas u hotelu najdete pláž, ta ale většinou bývá kamenitá a vstup do vody je velice nepohodlný. V podstatě máte dvě možnosti. První je přímo na severozápadě v městečku Porto Moniz. A právě tam jsme vyjeli. Klasika, po dálnici do Ribeira Brava, vpravo na sever přes celý ostrov do Sao Vicente. Tam jsme měli na vybranou. Buď jet skrze tunely až do Porto Moniz, nebo přímo po pobřeží po staré silnici. Volili jsme druhou dobrodružnější variantu a uhnuli z hlavní silnice na úzkou silnici která byla jednosměrná a vedla přímo po útesu nad mořem. Této silničce domorodci říkají také „Automyčka“ a to proto, že při průjezdu neupravenými tunýlky je auto neustale sprchováno vodou. Takto jsme se prosprchovali cca 20 km střídavě po vedlejší a chvilkami po hlavním tahu až jsme dorazili do Porto Moniz. (Podle kamenů ležících na silnici jsem čekal až společně se sprchující vodou spadne i kámen, ale nestalo se.) V centru Porto Moniz jsme našli parkoviště (neplacené) a vydali se hledat ony vyhlášená koupaliště sopečného (lávového) původu. Celé pobřeží bylo tvořeno útesy ze ztuhlé lávy, jež opravdu vytvářely jezírka, která byla samozřejmě zčásti dotvořena betonem. Po prozkoumání méně oblíbené časti jezírek pro koupání chtivé, ale oblíbené pro fotografy jsme se vydali do té části turistické. Zaplatili jsme 1 € za vstup a konečně jsme zkusili mořskou vodu. Přes okraj umělého bazénu se neustále přelévala voda z oceánu, což zajišťovalo výměnu vody v koupališti. Byla to také výborná atrakce. Několik nadšenců vždy čekalo na hraně bazénu a nechávali se spláchnout vlnou – zkusil jsem to také, byl to opravdu adrenalin.

Po pár hodinách jsme se zvedli a vyjeli zpátky do hor směrem na Achadas da Cruz. Tam jsme podle značení našli další vyhlídku s lanovkou, která by nás svezla dolů na pobřeží pod úhlem skoro 80 stupňů – hrůza, nezkoušeli jsme to. Pro šílené turisty je to jedinečná možnost. Mohou se nechat svézt dolů a vydat se pěšky vzhůru. Byl by to opravdu drsný výstup dlouhý cca 4 km a cesta dolů by trvala asi 2,5 hodiny, nahoru nejspíš mnohem více. My jsme nikam nešli a vyjeli jsme autem přes náhorní plošinu Paul Da Serra zpět domů. Cestou jsme potkali několik krav volně se pohybujících se po plošině, zastavili na několika vyhlídkách až jsme minuli odbočku na Rabacal a dál už jsme to znali. Jediný rozdíl byl že jsme najednou viděli plošinu u Encumeady v celé své kráse a bez mraků.

Den 6 - vysušený východ

Ačkoli jsme už byli celkem unaveni z cestování, do kompletního poznání ostrova nám chybělo východní pobřeží. Vyjeli jsme po dálnici na východ. Za Santa Cruz jsme si prohlédli letiště na kterém jsme přistávali a které bylo teprve nedávno vystavěno na pilířích nad mořem. Do té doby mohla na ostrově přistávat jen malá letadla, což bylo nedostačující pro turistický ruch. Pokračovali jsme do oblasti Machico. Je to nejstarší obydlená část ostrova, která byla oblíbena hlavně námořníky kvůli své strategické poloze. Zátoka zasahuje hluboko do nitra ostrova a je dobře chráněna před bouřkami. Po krátké procházce městem jsme vyjeli dál na východ. Krajina se rapidně změnila ze zelené na vyprahlou. Po dálnici jsme dojeli až na konec k průmyslové zóně, odkud jsme pokračovali dál na severovýchodní cíp ostrova. Cestou jsme minuli druhou možnost ke koupání. Byla to pláž s černým pískem, nijak moc velká a plná lidí. Na mapě je to poblíž Praia da Prainha. Jeli jsme dál až ke kruhovému objezdu a pokračovali rovně na další vyhlídku Ponta do Rosto. Nabízel se nám nádherný výhled na útesy pod námi. Vrátili jsme se na kruhový objezd a jeli jsme vlevo. Dojeli jsme až na konec kam to šlo do Baía d´Abra. Tam jsme nechali auto na parkovišti a vyšli na okruh který by nás dovedl o něco dál na východ (cesta cca 2,5 hod.). My jsme však došli jen k oceánu na severu ostrova a zhlédli další útesy do sbírky. Dál jsme jít nechtěli a tak jsme se vrátili k autu. Jeli jsme dál, pokračovali jsme přes Porto da Cruz, Santanu, až k vyhlídce Cabanas poblíž vesničky Ribeira Funda. Tam jsme to otočili a cestou zpět jsme ještě stihli jednu vyhlídku u majáku v Sao Jorge a přes Santanu do Fialu. Tam jsme se vydali směrem na Funchal a cestou jsme si v Ribeiro Frio prohlédli chovnou stanici pstruhů. Měli tam 4 velké nádrže plné křišťálově čisté vody a pstruhů a kaskádu menších nádrží ve které měli pstruhy podle velikosti. Tím skončil náš 6 den a my jeli přes Funchal domů do Garajau.

Den 7 – jedeme domů

Byli jsme už docela „unaveni“ a tak jsme přemýšleli co podniknout poslední den. Jelikož jsme vynechali při návštěvách parků orchideový, rozhodli jsme se tento rest doplnit. Jardim da Orquidea se nachází kousek pod Jardim dos Loiros, takže nebylo těžké ho najít. Mě osobně kytky moc neříkají, ale moje drahá polovička byla téměř v extázi. Měla tedy z čeho, protože tolik orchidejí pohromadě se opravdu jen tak nevidí. Zjistili jsme že máme možnost koupit si malé sazenice domů, ale nevím jestli by to nebyly vyhozené peníze – panelák je panelák. Nic jsme nekoupili a po nabažení se květinami jsme odjížděli s otázkou kam dál. Na procházky po levádách už nebyla nálada a sluníčko pařilo. Vzpomněli jsme si na vodní park který jsme zahlédli kousek od letiště. Bylo rozhodnuto. Vzali jsme plavky a vyrazili na koupaliště. Byla to opravdu bída, žádný stín, bazén bylo spíš brouzdaliště a tobogány byly pro děti – žádný adrenalin. Nicméně jsme vydrželi pár hodin chytat bronz. To bylo opravdu všechno. Pak už jen večeře v restauraci poblíž hotelu a hurá na letiště….

Co říci závěrem. Určitě jsme neviděli všechny krásy ostrova, ale udělali jsme si obrázek o něm. Jistě by se dalo procházet desítky kilometrů podél levád, ale stezky nejsou okružní a vždy je to tam a zpět stejnou cestou. Návštěvu ostrova nejde než doporučit, obzvlášť těm kteří nemusí proležet dovolenou na rozpálené pláži.

Viděli jsme pár hotelů, které byly v nabídce cestovní kanceláře, takže krátce o nich.

Paul do Mar **** – zvenčí hezký hotel ale strategicky nevýhodná poloha pro cestování po ostrově široko daleko nic
Oasis Atlantic **** – moc pěkný velký hotel, poblíž něho je kamenitá plážička
Royal Orchid **** – také pěkný, kousek os Oasis Atlantic, asi nejlepší (také nejdražší)
Dom Pedro Baia **** – nový hotel v oblasti Machico, nelíbilo se mi tam, je to moc daleko na střední a západní část ostrova
Dom Pedro Garajau *** – náš hotel, nic moc pokoje, ostatní zařízení a služby příjemné, není přímo u moře ale má dva bazény a je nejblíže hlavnímu městu

Doporučujeme hotely poblíž hlavního města což jsou Oasis Atlantic, Royal Orchid a pro méně náročné Dom Pedro Garajau.

Poslední praktická informace. Pro nákup jídla a pití hledejte obchody s označením SA. Dále jen pro informaci. Autem jsme projeli 678 km průměrnou rychlostí 37 km/h a doba strávená v autě byla 18 h (dle palubního počítače)

Jestli Vás Madeira mými slovy oslovila neváhejte a vyražte, pokud Vás mými slovy odradila nenechte se odradit je tam opravdu krásně :)

Rubrika: 
Další články na podobné téma: 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka

Žatec – chmelařské centrum pro každého
Město Žatec je centrem českého chmelařství. Dlouholetá tradice pěstování světově uznávaného žateckého chmele se...
Naše šibenice 15 - Miłków
15. část seriálu o pozoruhodných, ale již téměř ztracených a zapomenutých památkách, skrývajících se ve stínu stromů na...
Historie borecké Skály
Zpráva o jednom zaprášeném lomu ve východních Čechách a jeho proměnách.
Bašta v hladomorně
Ze skalnatého hřebene nad řekou Sázavou vypíná se již od roku 1241 hrdý hrad Český Šternberk. Od hlubokého středověku...