A je po ...legraci

Další postřehy ze Švédska od našeho zvláštního zpravodaje.

Včera večer jsme zase jednou prohráli hokej jindy než ve finále. Abychom si porážku líp zapamatovali, natřeli nám to Rusové v "zápase o všechno", tedy ve čtvrtfinále. Tentokrát ne olympijském, ale na mistrovství světa. Po třech mistrovských titulech z posledních let jsme tedy pátí. Neúspěch? Neřekl bych. Popravdě řečeno, čtyři tituly mistrů světa v řadě by byly moc nejen pro ostatní svět, ale i pro nás samotné. Coby příčina "neúspěchu" se mi nejvíc líbí názor Roberta Záruby, který jsem vyslechl cestou do hotelu po prohraném čtvrtfinále: "Prostě jsme byli (tedy hokejisté, pochopitelně) s Jardou Jágrem příliš viditelný terč..." Vzpomínám, že když jsem se vracel zhruba před rokem z (pro naše hokejisty) vítězného mistrovství z Hannoveru, zalíbil se mi podobně názor rozhlasového komentátora Ivana Hofmanna: "Myslím, že naši hokejisté takřka ztracené semifinálové a finálové zápasy nakonec vyhráli proto, že je nechtěli prohrát..."

Takže jsme se dnes podle plánu přestěhovali do Goteborgu, kde už s námi nejsou naši zlatí hoši, ale naši bývalí, v případě nouze stále bratři Slováci. Cesta z Jönköpingu do Goteborgu , bratru stočtyřicet kilometrů, zabere tak dvě hodinky, během nichž se nezbývá než kochat někdy až neuvěřitelně kýčovitými pohledy na nekonečnou a nedotčenou švédskou přírodu. Lesy, jezera, malebné dřevěné vesničky, skupinky pasoucích se, ale většinou spíš polehávajících krav. Píšu skupinky, protože nazývat pět kusů skotu stádem mi přijde přehnané. A když vás začnou kravky nudit, nasadí místní stvořitel koně. Aby jste se nepřejedli. O Goteborgu samotném vím zatím tolik, že v něm žije něco kolem osmisetpadesáti tisíc obyvatel a že v jeho centru leží hala Scandinavium, v jejíchž útrobách tyto řádky píšu.
O co méně jsem poznal Goteborg, o to více jsem za těch patnáct dní stačil poznat Švédy. Prvotní dojem zní: jsou ukáznění. Nikoho ani nenapadne, aby překročil povolenou rychlost na dálnici, natož ve městě. Do vozovky můžete vstoupit zcela beze strachu, pochopitelně na vyznačeném přechodu. Že by jste chtěli přecházet silnici jinde, je ostatně pro Švéda tak absurdní představa, jako že by vám na přechodu nedal přednost. Na koho se podíváte (spíš koho oslovíte), hovoří plynně anglicky. Což je pro našince velmi příjemné a pro Španěly, Maďary, ale i nás samotné důvod k zamyšlení. V čem jsme naopak výrazně vpředu, je pohostinství. Nehodnotím kvalitu, ale kvantitu a dostupnost. V celém Jönköpingu byste restaurace spočítali na prstech rukou dvou, možná třech turistů. Na to, abyste spočítali, v kolika dostanete najíst po desáté hodině, neřku-li po půlnoci, vám stačí výhrůžně vztyčený ukazovák, případně prostředníček, jak je ctěná libost. Neptal jsem se žádného domorodce na obecný vztah Švédů k alkoholu, ale v některých samoobsluhách koupíte sice pivo, ale po vínu ani vidu ani slechu. O sto metrů dál je tomu jinak. Šnaps, vína z celého světa, piva stohy. Systém jsem nepochopil. Podle toho, že u dveří pubů a diskoték hlídkují urostlí maníci v krásných žlutých uniformách s nápisy "Ordnungs vakt", tedy pořádková služba, se ale domnívám, že poslušnost Švédů není bezbřehá. Co se týče žen a dívek, řekl bych, že pomineme-li ony švédské blondýny sloužící takřka jako vývozní artikl, jsme na tom líp. Dokonce bych řekl, že nejsme jediný národ trpící nadváhou. Kolega Švédky a Švédy ospravedlňuje tím, že se musí oplácat tukem, aby přežili zdejší tuhé zimy. Jak by ale potom museli vypadat Eskymáci?! Podtrženo a uzavřeno: Jak u nás tak ve Švédsku "řádil" socialismus. Jen je mi divné, že zatímco my jsme se z jeho působení museli a stále ještě musíme vzpamatovávat, Švédové se mi zdají být docela v pohodě...

Karlos, na parkovišti před halou Scandinavium, 8.května 2002

Rubrika: 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka

Nejstarší kresba v Býčí skále
Nejstarší nelezená kresba na našem území vypadá velmi nenápadně. Někomu možná připomíná lístek s pivními čárkami. Co...
Šumavský obr Rankl Sepp
Jednou z nesmrtelných osobností staré Šumavy se i díky dílu spisovatele Karla Klostermanna stal rázovitý, neobyčejně...
Generál B.Z.A. Jerry Packard
Vydali jsme se do lesa skřípnutého mezi Berounkou a strakonickou dálnicí, abychom tu zavzpomínali na první trampy a...
Naše šibenice 13 - Bečov nad Teplou
13. část seriálu o pozoruhodných, ale již téměř ztracených a zapomenutých památkách, skrývajících se ve stínu stromů na...