Deník začínajícího vodáka

Letos jsem byl pozván od party Vodáků, abych s nimi jel na vodu. Nikdy před tím jsem na vodě nebyl, a protože přírodu pěšmo navštěvuji již mnoho let, souhlasil jsem.

Protože jsem nevěděl jak taková příprava funguje, nechal jsem si poradit od zkušenějších a řídil se jejich pokyny. Lodě, vesla a nezbytné vesty jsme si předem zamluvili na začátku naší cesty po řece Ohři v obci Loket. Před odjezdem jsme rozdělili úkoly co kdo poveze sebou, aby se nevezla zbytečná zátěž. Plán cesty byl rozpočítán na čtyři dny. Z Nového Sedla do Pernštejna.

Vyrazili jsme ve středu ráno abychom si stačili vyzvednout lodě a ještě týž den sjet první krátkou část naší cesty z Nového Sedla do Lokte. Bylo mi vysvětleno, že to kvůli tomu abych si zkusil loď, neboť je tento kousek cesty klidná voda (vodácky „Olej“) a tudíž si stačí člověk zvyknout na kormidlování a řízení lodě. Byla mi totiž přisouzena funkce Kormidelníka který sedí na zádi lodě a řídí její směr a rychlost. Předemnou seděl "Háček", který pomáhá pádlovat a hlavně by měl co nejdříve upozorňovat na nebezpečí, jako jsou například kameny, větve a ostatní předměty ležící ve vodě, které by mohly obrátit loď a nebo jí nedej bože poškodit. Na této trase mi bylo i dopřáno vyzkoušet si sjet jeden Jez a jeden Jez přenést loď, neboť je nesjízdný. Tak že hned první den jsem si vyzkoušel kromě Koníkování (tahání lodě po vodě), všechny nástrahy vodního živlu. Do kempu v Lokti jsme dorazili k večeru, rozbalili stany, najedli se a pak už se jen bavili s ostatními vodáky až do pozdní noci.

Druhý den byla v plánu návštěva zdejšího hradu Loket, kterou bych rád doporučil všem kdo se do těchto míst dostanou. Proto jsme vstali, nasnídali se a vyrazili ku Hradu. Vstupné je 90,- Kč pro dospělé a 45,- Kč pro děti a studenty. V dnešní předražené době přiměřená cena a můžu upřímně říct že to stojí za to. Zvláště Mučírna je komponována tak přesvědčivě že při zaposlouchání do žalostných skřeků mučených lidí, prohlížení Kopek s pohyblivými figurínami a čtení druhů mučení vám začne být jasné že v té době by člověk ani na chvilku nechtěl být tím co je mučen. Od kempu je to asi necelý jeden a půl kilometru. Tak že paráda. Prohlídli jsme si i zdejší náměstí s mnoha zajímavostmi. Po návratu do kempu jsme se připravili na odjezd a vyrazili na další etapu naší cesty Loket – Karlovy Vary. Cestou jsme měli několik spojení lodí neboť nebylo kam pospíchat (vždyť jsme na dovolené) a také se bylo na co koukat. Příroda je okolo vody též krásná a nebýt toho že občas narazíte ve vodě na pneumatiku z nákladního auta a nebo kus jakého-si plechu z neurčitelným původem, dalo by se říct „že to nemá chybu“. Průjezd chráněnou krajinou oblastí Slavkovský les a pohled na vyčnívající skalní útvar Svatošské skály z vodní hladiny je opravdu nezapomenutelný. Během cesty asi v polovině trasy se můžete zastavit na oběd v hotelu Jan Svatoš ležící přímo u vody a přizpůsoben na zakotvení lodí. My jsme se zde nezastavovali neboť tu byla zrovna nějaká velká skupina vodáků a tak jsme se rozhodli pokračovat dále. Opět jsme museli zdolat několik nástrah vodního světa, ale to je právě na tom to krásné a pokud se nepřevrátíte (cvaknout se – udělat se), je cesta zábavná a místy až humorná. Ve Varech za Chebským mostem vás přivítá na levé straně Vodácký klub. Prohlídka Varů a oběd spojený s večeří byl pro nás nejdůležitější činností končícího dne.

Ráno po probuzení se Rada starších (všichni svorně) rozhodli navštívit zdejší muzeum Becherovky s ochutnávkou vyráběných produktů též dokoupení ovoce a zeleniny na cestu. Vitamínů jsme sice po té ochutnávce mněli v sobě dost (slabší kusy až příliš) ale není nad osvěžení v podobě sladkého ovoce a nebo zeleniny. Trasa Karlovy Vary – Radošov mohla začít. Cestou jsme museli mimo jiné překonat i obávanou peřej Hubertus známou mezi Vodáky jako opravdu dosti náročný úsek. Ale díky vyčištění koryta jsem i já se svými opravdu malými zkušenostmi mohl tuto peřej projet a přitom se necvaknout. Též díky nízké hladině vody jsme museli několikrát překoníkovat lodě abychom nepoškodily dna. Nejnáročnější úsek byl asi u Kyselky kde je dost prudká peřej a kůly nedostatku vody jsou vidět opravdu velké kameny které vás přitahují jak magnet. Do Radošova jsme dorazili všichni suchý a v pořádku. O zážitky z tohoto úseku nebyla nouze. Tak že jsme v tábořišti U lávky zakotvili, vybalili a šli do nejbližší hospůdky se občerstvit a probrat celý nabytý den.

Poslední den našeho putování vodní stezkou a úsek Radošov – Pernštejn byl až na nějaké výjimky poklidný a tak jsme se díky brzkému vstávání dostali na konec cesty chvilku po poledni a mohli naložit lodě na přistavená auta a odvést je vrátit na určené místo do kempu Vojkovice. Po dobrém obědě ve zdejší hospůdce jsme vyrazili zpět k domovu. Ještě v hospodě jsme se dohodli že se večer sejdem v naší hospodě a uzavřeme lehčí oslavou naší výpravu.

A co napsat na závěr? Je opravdu velice dobré se na takovou, i když krátkou cestu pořádně vybavit. Naplánovat přibližný kus trasy na každý den a hlavně si sehnat Vodáckou mapu kde najdete podrobně popsaný každý Jez i s plánkem který Jez se dá splavit a nebo z jaké strany se přenášejí lodě. Též tu jsou vypsané kempy podél vody a restaurace kde se dá zastavit a občerstvit.

Jsem velice rád že mně vzali sebou a doufám že si to příští rok zase naplánujeme a vyrazíme zase někam za dobrodružstvím a poznáváním krás přírody a dobrých lidí. Kdo má rád přírodu, dobrodružství, zábavu a romantiku ten by si nemněl nechat ujít vodáckou výpravu na jaké koliv vodě u nás nebo v zahraničí. Aspoň jednou do roka.

Rubrika: 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Mapa

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka

Svatý Kámen
Neobvyklé poutní místo na samém jihu Čech
Malebná obec, nalézající se v Českém krasu na první značené turistické stezce v Čechách, která vede z Berouna do...
Zimující netopýři
Ze štoly k nám přicházel podivný zvuk. Netrvalo to dlouho, naše baterky prořízly temnotu a proti nám vyjel nějaký...
Bašta v hladomorně
Ze skalnatého hřebene nad řekou Sázavou vypíná se již od roku 1241 hrdý hrad Český Šternberk. Od hlubokého středověku...