Deník psaný nikoli rozsypaným čajem - díl 6.

Před odletem na olympijské hry do Pekingu nám nějaký dobrák rozeslal hromadný mail s fotkami stánků plných pečených hadů červů, kobylek a podobné havěti se zlomyslným přáním dobré chuti. Ne že bych prahnul po podobných kulinářských zážitcích, ale po týdnu pobytu v čínské metropoli, jsem byl trochu smutný, že jsem ještě neměl šanci tohle místo vidět.

Luxus, červi a pekingská kachna

Notabene, když naši kolegové ze štábu exotickou jídelnu objevili. Štěstí se na mě usmálo ve čtvrtek, kdy jsem se vydal na pěší zónu napráskanou luxusními obchoďáky a obchody s olympijskými suvenýry. Sorry, prostě jsem úchyl a kupuju si kravaty s olympijským logem, klíčenky, propisky s olympijskými kruhy s vědomím, že na tuhle olympiádu se podruhé už nedostanu a kdoví jestli na nějakou jinou. A jak to tak brousím od krámku ke krámku, koukám, ve vedlejší ulici dlooouhatánská řada stánků s červenými lampiony. Okamžitě měním směr a ocitám se na místě, které znám jenom z fotek. Výčet lahůdek je dlouhý, snad se vám neudělá šoufl. Pro slabší povahy místní kuchaři nabízejí vepřové, kuřecí a skopové maso, chobotnice a ryby, otrlejší si mohou pochutnat na jehněčích a kuřecích srdcích, ústřicích nebo hadech a potom už je to jenom pro opravdové znalce nebo odvážlivce prvního řádu. Ovčí koule a penis, vařený krab vcelku, mořská hvězdice a mořský ježek, mořský rak, škorpioni, mořští koníci, stonožky a na pomyslném vrcholu pyramidy trůní červi. Volám kameramanovi Kubovi Kolářovi, který si moc přál tuhle turistickou atrakci spatřit a pouštíme se do ochutnávky. Já začínám hadem, je hanebně drahý a naprosto bez chuti, nejspíš se dá přirivnat k chobotnici. Tu jsem mimochodem měl taky a byla vynikající. Kuba se rovnou pouští do ostrého kalibru a kupuje špejli s šesti červy. Asi si není moc jistý výsledkem, protože konzumovat je odchází k odpadkáči se slovy "kdybych hodil šavli…". Nehodil, ale s vypětím sil polkl tři a zbytek skončil v koši. Prý chutnali rozplizle a trochu jako ořechová nádivka. Radši si jdeme spravit chuť dušenými ústřicemi a děláme dobře. Připravují je na grilu se zeleninkou a spoustou česneku, úplná lahůdka. Další experimenty si radši necháváme na jindy a jedeme do Českého domu na pivo.

Ještě se musím zmínit, že během čekání na Kubův příjezd do uličky červů, jsem objevil olympijský megastór a v něm vlajkovou loď mezi suvenýry. Pět figurek olympijských maskotů z černého nefritu s pamětním pergamenem a ebenovým stojánkem, to vše za dvěstědevadesáttisíc yuanů, tedy asi za třičtvrtě milionu… Jestli se vám to zdá moc, můžete si koupit asi třiceticentimetrovou maketu olympijské pochodně, ta stála jenom třicettisíc yuaný a sedmdesát litrů, to už dneska nejsou žádné peníze :-). Potom jsem objevil ještě zlatnictví, kde prodávali řetízky ze čtyřiadvacetikarátového zlata v přepočtu za šestset korun, asi jeden ze srandy koupím, ať mi u nás zlatník řekne, co je to za shit. A ve chvilce nepozornosti jsem byl lapen čínskou prodavačkou. Nějak jsem se zamyslel a už jsem seděl na židli a slečna na mě patlala nějakou kosmetiku, pod oko mi nalepila léčivou náplast a já tam seděl jak blbec. Asi na ten lov měli specializaci, protože nás tam takhle sedělo asi pět cizinců. Jen jsme na sebe mrkli, co jsme to za hovada, že jsme jim to sežrali. Slečna přede mě naskládala kosmetiku přibližně ceně té pochodně a že je to všechno strašně důležité a že se bez toho určitě neobejdu. Nakonec jsem vyvázl jen s jedním balíčkem a radši jsem se klidil.

Druhý den v Pekingu lilo jako z konve. Takže se nekonala žádná návštěva pamětihodností, nýbrž výlet do restaurace servírující vyhlášenou pekingskou kachnu. Pohledem do průvodce jsme zjistili, že jedna z vyhlášených restaurací tohoto druhu leží přímo naproti našemu hotelu, to je ale náhodička. Interiér sice nevypadá nijak supervýstavně, ale podle množství domorodých strávníků usuzujeme, že se nemusíme ničeho bát. Objednáváme a za chvíli je u stolku kuchař s vozíkem na němž trůní pečená lehce zauzená kachýnka. Mistr ji ukroutí krk, hlavu rozsekne napůl a rozdělí ji na talířky. Potom začne okrajovat maso na tenké plátky a nakonec vše ozdobí dozlatova opečenou kůrčičkou. Tím ale představení nekončí, přichází servírka, půjčuje si hůlky, z misky vyndavá tenkou placičku a učí nás balit maso a zeleninu do závitku. Jde nám to docela dobře a chuť je výtečná. Dlužno ovšem dodat, že mezi dietní pokrmy se pekingská kachna rozhodně zařadit nedá. No co, snad to v místní prádelně rychle vypotíme.

Rubrika: 

Líbí se Vám tento článek? Sdílejte!

Poslední komentáře

Sociální sítě

Odkazy

Retrofoto.net
historické fotografie
Zdeněk Mikšík
fotografie - camera obscura
Leoš Drahota
fotografie
Jenda Mikšík
fotografie a film
Muzeum Bojkovska
národopisné muzeum Slovácka

"Asi půl druhého kilometru za Rehberskou vsí, směrem k jihozápadu tekou vody průplavu, spojujícího Vydru s Kiemelnou....
Vědmy z Kopanic
Ještě zcela nedávno, v odlehlém koutu Moravského Slovácka zvaném Kopanice, žily ženy prý disponující dovednostmi...
Zámek Nový Světlov
V pátek 27. května 2011 byly slavnostně otevřeny za účasti více než 300 návštěvníků nové expozice Muzea Bojkovska na...
Král Šumavy a jeho kanál 54
Moskyt se vydal až na naší samotnou jižní hranici, aby tu pátral po stopách skutečného Krále Šumavy. Po stopách...